Tohle je příběh, který se odehrává na konci všeho. Zemi ovládají Krotitelé vzdoru, ale pořád přežívá skupina nepodmíněných a hledají další. Povede se jim najít další a vzít si svoji vládu zpět?
16.04.2015 (12:00) • Roza • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1142×
Svět pomalu, ale jistě zaniká. Už nás je jen hrstka, která žije bez voperovaného čipu přímo do srdce. Nepodlehli jsme jim, žijeme si podle vlastních pravidel. Jediná špatná zpráva je, že nás ubývá a jejich nadvláda je silnější a silnější. Vždy, když si na to vzpomenu, chce se mi brečet, ale neudělám to, protože vůdce Rebélie nesmí být měkota!
„Kadri, vstávej, je čas, máš hlídku. Za mé hlídky se nic nestalo, jen k našemu obydlí přišla hladová puma a zabili jsme ji,“ řekne mi nadšeně moje kamarádka Clea. Už jako malé jsme si hrávaly na bojovníky za naši zemi, ale nikdo nevěděl, že se to jednou stane skutečností. Když začala první vlna podmiňování, utekli jsme s mým otcem a její mladší sestrou do Texasu. Tam bylo v té době ještě bezpečně.
„Cleo, to je výborné, budeme mít jídlo na několik týdnů!“ Byla jsem nadšená, jelikož už nám docházely zásoby jídla. Jídlo měli prvně děti, potom případní zranění, a pak teprve ti ostatní. Mým záměrem bylo jim ukázat, že jako vůdce Rebélie si dávám často jídlo jako poslední. Aby věděli, že jsem silná.
„Taky si myslím. Uviděli jsme ho, já a Sadi, a napadli ho. Bylo to jako znamení. Už jsme moc jídla neměli a ta puma je opravdu veliká! Sadi ji právě porcuje v kuchyni.“ V očích se jí pohupovaly jiskřičky štěstí a radosti. Vždy měla radost, když se i nám něco podařilo a my žili dál. Vždy říkala, že to všechno dělá pro rodiče, a až je najde někde podmíněné, zachrání je, i kdyby je musela zabít.
„Jdu se za ním podívat a půjdu na hlídku, ty se teď prospi!“ Opatrně jsem vstala ze svého lůžka. Bylo rozvrzané a všude okolo spali lidé z mé skupinky. Bylo nás dohromady patnáct. Nic moc, ale lepší než nic.
Po cestě do kuchyně hotelu, ve kterém jsme přespávali, než se vydáme na cestu do Brazílie, jsem myslela na svého otce. Byl to dřívější vůdce Rebélie. Jednoho dne jsme se rozhodli, že půjdeme prozkoumat horu, kde byl zaznamenán pohyb nepodmíněných, ale bohužel nás našli Krotitelé vzdoru a otce zahnali do kouta. Nechtěl, aby ho podmínili, a proto se raději sám zastřelil. Ten obraz vídávám ve svých snech, ale i nočních můrách.
„Kadri, jsem rád, že jsi přišla. Clea už ti to vše jistě řekla?“ stál s nožem celým od krve u stolu Sadi a porcoval maso, které dával do ledničky. Dřív mi vadil pohled na mrtvá těla, vnitřnosti a krev, ale když se stanete lovnou zvěří sami, nezbývá vám nic jiného, než si zvyknout.
„Ano, Clea už spí a ty bys měl jít taky, až dokončíš svoji práci.“ Vykouzlila jsem stydlivý úsměv a tím mu poděkovala, že nás tímto způsobem udržuje na životě zase několik dalších týdnů. Snad.
U východu z kuchyně mi padla do oka puška opřená o rám dveří. Vzala jsem ji do ruky a přehodila popruh na moje záda. Vždy na hlídce máme zbraně a u každého lůžka aspoň nůž. Bohužel i malé děti. Nikdy nevíte, co vás přepadne i na pouhé cestě do sprchy.
Já se bála zvlášť, proto mám u sebe pistoli zastrčenou za páskem kalhot a nůž v pouzdře na pravé noze. Byly to moje záchranné bójky. Se zbraněmi a bojovat s Krotiteli vzdoru mě naučil Zack. Byl to bývalý voják. K naší skupince se připojil před rokem, ještě se svým malým synem Alem. Byli uvěznění v malém obchodě v Chicagu. Hledali stravu.
Venku bylo teplo. Právě byl konec června, to znamenalo, že už skoro měsíc mi je sedmnáct. Seděla jsem opřená o terasu za kuchyní a nasála vzduch. V mých plicích se najednou rozlilo teplo a ujišťovalo mě, že vše bude jednou dobré! Vše bude jako dřív!
Moje krabička cigaret mě tlačila v zadní kapse kalhot, tak jsem ji vytáhla a ulehčila jí tím, že jednu cigaretu si zapálím. Byl to děsný zlozvyk. V čerstvých sedmnácti letech kouřit Marlborky. Sice mi to moc nechutnalo, ale po potáhnutí z cigarety mě nikotin zahřál v plicích víc než čerstvý vzduch. Nikotin mi sliboval případnou bližší smrt, než je od Krotitelů vzdoru. Ale kouřila jsem jednu či dvě za den, tak to asi nebude tak vážný.
Následující díl »
Autor: Roza, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Sdílet
Diskuse pro článek Rebélie - Prolog + 1. kapitola:
Pár technických věcí. Nejsou všechny z mé hlavy, to přiznávám, ale jsou to fakty, které mi nesedí. Drobné (trochu větší) nesrovnalosti. Nelogické věci...
Jedna puma není jídlo na několik týdnů ani pro jednoho člověka. Viděla jsi někdy pumu? Víš kolik je na ní masa? Ten, kdo se dívá na National Geography ví, že málo.
Několik týdnů by se z ní mohl krmit, kdyby byla zmutovaná a 6x větší, než je (jenže to by proti ní pak dva neměli šanci, že?). Ale pořád by z ní nevyžilo na takovou dobu, jak píšeš, patnáct lidí.
Vůdce jí jako poslední. Blbost! To není důkaz toho, že je silná, ale blbá. Vůdce jí jako první, právě proto, aby byl silný (a aby silný zůstal) a na důkaz toho, že opravdu velí. Zvlášť pokud je tomu vůdci sedmnáct. Osobně, být ve skupině, tak i když v této chvíli bych od hrdinky byla jen o dva roky starší, nejspíš bych ji dokázala svrhnout a svou moc utvrdit tak, aby si nikdo moc nedeovoloval.
Zbraně na každém rohu jsou fajn, ale osobně to považuji za hloupost hloupostí. Žádná pevnost není nedobytná, natož hotel. Pokud by se dovnitř dostal nepřítel, a věř že vždy to jde udělat tiše, akorát by jim tahle skupinka rebelů dala perfektní šanci je zmasakrovat. Zbraně na každém rohu (nože u postelí, střelné zbraně, nejspíš, všude možně na hlídce) je sebevražda.
Sedí a v zadní kapse má krabičku cigaret. Ou jé! Kdo je kuřák, ví, že sednout si na cigára, už si moc nezakouří. Co se zbytku týče, Marlborky jsou taková střední třída cigaret, takže mi moc nejde do hlavy, kde je sebrala, když "svět pomalu, ale jistě zaniká".
Celkově mi hrdnika přijde nesympatická. Na prolog (o odhadem 600-700 slovech) se tam objevilo, dle mého názoru, až příliš lidí, kterým nebyl dán prostor k tomu, aby řekli kdo jsou. Tím pádem vím, kdo co dělá, ale netuším, které jméno komu přiřadit. (Možná jsem jen nepozorná a tohle je můj problém. To je taky možnost.)
Občas používáš slova, která sice významově smysl dávají, ale stylisticky to vypadá otřesně. Jedná se o docela znělá slova, která mi do celkového kontextu příliš nezapadají. (viz. třetí odstavec odspodu, poslední věta: Hledali stravu.)
Zní mi to dost neohrabaně. Jako nevydařený pokus o spisovnost.
Sem tam jsem zahlédla obraty, které mi taky nejdou přes jazyk. Zní nepřirozeně a, do ohně bych za to ruku nedala, taky nespisovně. (viz. čtvrtý odstavec odspodu, druhý řádek: ... a přehodila popruh na moje záda.)
Beru v potaz, že je to tvá první povídka. (Na tomto webu.) V rámci toho můžu říct, že to časem bude lepší. Nicméně, na 17 let mi to připadá slabé.
Dobře, díky. Ale stejně se na něj mrkni... (jestli chceš :D). Kdyby něco, je na YouTube celý...!!! 
Ahoj, ne v pořádku. Já ten film neviděla, ani nevím, ze takový je. Takže podobnost je čistě náhoda. :) Jinak moc děkuju za komentáře!
Ano JanieHutcherson, taky mi to příjde jako FF.
Roza, nechci se Tě dotknout, jestli ten film třeba nemáš ráda, ale vidím to trošku jako FF na Výchovný tábor... jen trošku...
Chválím, úžasné!!! 
Oh... :3 tyhle typy povídek můžu číst kdykoliv.. fantazie! 
Ahoj, podobne ako Gretta mám rada tento druh poviedok. Len ťa prodííím 
len to nezabi upírmi, vlkolakmi a niečim podobným pllls
No, zatím se není moc k čemu vyjadřovat, ale já mám podobná témata ráda, takže rozhodně budu číst dál, krom toho, píšeš dobře. Jenom mě tak při čtení napadlo, že když nemají pořádně kde shánět jídlo, tak kde vzali ty cigarety?
Taaaakze. Zatím to vypadá dost zajímavé a všimla jsem si ze to mas jako fanfiction ale za tím nvim podle čeho to je. No třeba na to prijdu v dalších kapitolách. 
A tak jsem htela podotknout zevpodle me se nemusí vsehny postavy vyjadřovat přehnané spisovné a tak no. 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!