OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Shadow - Kapitola 4.

17.04.2012 (11:00) • Attia • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 740×

Zvou Hurikána do Kapitolu. Musím se jít k sobě kouknout jestli jsem nedostala taky dopis. Když si prohlížím datum kdy byl dopis doručen, zjistím, že přišel včera a dnes si pro něj přijede vlak ve dvě hodiny odpoledne.

„Budu muset domů. Ráda jsem tě opět viděla, Posy,“ loučím se se všemi a sprintuju domů.

Před dveřmi leží dopis. Probodávám ho pohledem. Pomalu ho zvedám ze země a otevírám. Je tam natištěno přesně to samé co dostal i Hurikán, ale místo jeho jména je tam moje. Čtu si dopis a vcházím nevědomky do domu. Dole je ručně napsáno: Nezapomeň si vzít šaty.   

Jde vidět, že si Kapitol myslí, že mě má v hrsti, ale to není pravda. Kdyby to bylo jen na mě už dávno by v něm byli všichni mrtví, ale bohužel mají na mě něco čím by mě mohli vydírat a navíc teď je Katniss v aréně. Kdyby byla třeba ve dvanáctce, dokázala bych je všechny zachránit, ale ona je v Kapitolu a navíc o jejím osudu rozhoduje Kapitol.

Myju se a beru si na sebe své šaty. Do malé kožené tašky si schovávám zbraně. Pod šaty mám tříčtvrťáky a na nohou mám bílé střevíce na podpatku. Do vlasů si ještě dávám bílou stuhu jako čelenku. Jsem připravená. V mé tašce nechybí ani sestřin foťák a náhradní oblečení.

Jen tak na sebe hledím do zrcadla. Vypadám sice nádherně, ale to každopádně každá starobylá bytost. Vypadám jako bych se o sebe pečlivě každý den starala a nenechala nic náhodě. Nenávidím to. Tu nebezpečnou krásu upírů a fakt, že s šaty vypadám přímo k nakousnutí.

Vzpomínám si na jednoho vítěze. Jmenoval se Finnick Oddair. Byl neuvěřitelně krásný a navíc vyhrál hry už ve čtrnácti. Kapitol ho potom prodával. Stal se jejich zbožím. Nemohl jinak a já se bojím, že to samé se stane i mě. Já ale jsem o hodně nebezpečnější než on a nenechám si velet. Nestanu se jejich loutkou! 

„Nenávidím šaty,“ zavrčím do zrcadla. V tu chvíli někdo klepe na dveře.

Otvírám dveře. Ve dveřích stojí dva mírotvorci. Za nimi je auto v němž sedí Hurikán, Prim, matka od Katniss a kde brzy budu sedět i já.

Jen jim přikyvuju a zavírám dveře.

Z auta vystupuje Hurikán a s pobaveným pohledem mi otvírá dveře. Bodám ho pohledem a potichu na něj nesouhlasně vrčím.

Sedím vedle Prim a Hurikána. K vlaku nás dovezou kolem deseti minut.

Ve vlaku je to moderně vyzdobené a jídlo je všude kde jen oko dohlédne. Vezou nás až do Kapitolu jen aby s námi dělali rozhovory. Proč to neudělají ve dvanáctém kraji a nahrávku potom neodvezou do Kapitolu? Odpověď, hlavně pro mě, zní pro ublížení. Ví jak mi to působí a dělá jim dobře, když mě ze vnitř ničí. Jenže já se jen tak nedám.

Katniss je horký favorit na vítězství, a tak ty rozhovory zaberou dost času na to, abych stihla najít Haymitche a zeptat se ho na jeho plán.

S námi je ve vlaku i věčně ukecaná Cetkie. Pořád mi opakuje něco o tom jaké to jsou nádherné šaty a jak jsem to vymyslela geniálně s doplňky. Vzadu za sebou slyším Hurikánův tlumený smích, který ale převýší v hlasitý smích, když Cetkie začne mluvit o malování rtěnkou. Poté naléhá, abych jí řekla jakou mám barvu rtěnky a že jí ji musím určitě půjčit. Když ji asi po hodině vysvětlím, že žádnou rtěnku nemám, urazí se a odejde do jiného vagu. Nejspíš si myslela, že ji to tajím a vezmu si to sebou do hrobu.

Vrhám vražedný pohled na zajisté velmi pobaveného Hurikána, který momentálně má záchvaty smíchu, který okamžitě utichá, ale přesto mu z tváře nezmizel drobný úsměv.

„No co jsem ji měla podle tebe říct?!“

„Nevím,“ říká. Nechci v rozhovoru pokračovat, a tak jdu na konec vagónu kde si zapnu televizi. Ozve se Caesarův hlas a já zpozorním. Sedí na křesle ve stejné místnosti kde dělal rozhovory i se Splátci.

„Nezapomeňte, že již dnes k večeru začnou rozhovory rodin a přátel Splátců,“ láká Caesar diváky.

V zadu se začínají objevovat fotky rodin a přátel a Caesar začíná o nich něco málo říkat, aby nalákal diváky. Nakonec ztuhnu. V zadu za ním se objeví má fotka.

Vypadám na ní překrásně, ale naštve mě to příšerně. Hned vedle mé fotky se objeví i Hurikánova fotka.

Hurikán je opravdu moc pěkný, a tak je naprosto ideální loutkou pro Kapitol a diváky. Naše fotky tam zůstávají déle než fotky ostatních. Jediné slovo k popsání situace mě napadá: Loutky. Jedině Loutky. Udělali z nás stejné loutky jako z Finnicka, jednoho bývalého vítěze s pěknou tvářičkou. Jsme oba moc krásní, i když já víc, ale za to můžou mé geny. Caesar začíná vykládat a můj pohled se konečně odtrhne z našich fotek.

„Již dnes v speciálním díle uděláme rozhovory těchto dvou. No nejsou nádherní? Úplně jako já. A myslím si, že je dnes neuvidíme naposledy. Budou ještě v zítřejších rozhovorech a kdoví….“ Vypínám televizi. Caesarův smích a jak nás chválil mě zachvacuje hněvem.

Otočím se, když tu si všimnu Hurikánova bezmocného pohledu jak zírá na mě.

„Chtějí z nás udělat Loutky!“ Jakýkoliv hněv k němu, který jsem ještě před chvíli měla pominul a místo něj ho nahradil ještě mnohokrát větší hněv ke Kapitolu. Hurikán lehce přikyvuje.

„Budeme jako Finnick,“ říkám tak nahlas až to na něj téměř křičím. Tohle však neznamená jen to, že se staneme jejich nejžádanějším zbožím, ale také se staneme loutkami a pokud je nebudeme poslouchat, víme jak to dopadne.

„Nedělají to jen tak. Chtějí mě tím ponížit říct, že jim patřím. Kdyby chtěli jen krásnou tvářičku, tak by tam dali sestřinu fotku. Nejen že ví, co jsem zač, ale ještě mě tím vydírají!“ Teď už ječím jako nikdy víc. Hurikán si sedá vedle mě a tiskne mě k sobě. Jeho svalnaté tělo se tiskne pevně k mému. Snaží se mě uklidnit a zatím to pomáhá.

Do vagu přichází Prim, která jen vypískne jako myška, začne se omlouvat, že ruší a rychleji než stihneme cokoliv říct mizí ve dveřích. Odtáhnu se od Hurikána a oba dva se rozesmějeme.

„Ona to bude mít těžší než my,“ říká Hurikán posmutněle.

Jedeme vlakem, až do večera a v šest hodin jsme v Kapitolu. Prim nikdo nic nevysvětlil, že mezi mnou a Hurikánem nic není a jelikož jsme s Hurikánem všude seděli vedle sebe a pořád se mě snažil uklidnit pohledem, tak se bojím aby si to nějak divně nevyložila. Hněv mnou koloval ještě po zbytek cesty do našich pokojů.

Hned jak dorazíme máme pět minut na to, abychom se nachystali na rozhovory. Nejprve půjde Prim a až potom my dva.

Dojíždíme k Studiu kolem čtvrt na sedm. Jsme v místnosti, kde jsme jenom my tři. Přicházejí maskéři a ujímají se Hurikána a Prim. Ke mně jen přijde někdo a zeptá se mě, kdo mě tak perfektně nalíčil. Hurikána to opět rozesměje, ale když ho začnou líčit tak se zase směju já.

Na pódium první vchází Prim. Dav si okamžitě získá už jen jak promluví první slovo. Caesar s modrými vlasy a teď i modrým oblečením má stejný způsob jako Prim co se týče barev oblékání. Prim je zase celá bílá a její blond vlasy vypadají víc běleji než kdy dřív.

Caesar se ptá Prim nejdřív na Katniss a potom přeskočí s tématem na mě a Hurikána.

„Tak prozraď nám něco o té půvabné dívce, která přijde již brzy i s tím chlapcem na rozhovor.“ Vím proč to řekl. Snaží se mě připravit o všechny informace, které bych dokázala využít ve svůj prospěch až nebudu vědět co říct.

„Jmenuje se Scathach, ale říkáme ji Scatty,“ říká Prim opatrně.

„A ten mladík?“ zeptá se Caesar a já si všímám Hurikánova protestného pohledu. I když se natáčí jen pár metrů od nás máme tu televizi kde vidíme jak probíhá rozhovor.

„Hurikán,“ odpoví Prim opět rychle. Caesar položí prim otázku aby se mohla více rozpovídat.

„A řekni nám o obou ještě něco,“ naléhá Caesar a zdá se že tím Prim trošku vyděsí.

„Chodí spolu,“ vyhrkne nervózně Prim. Tohle mi totálně vyrazí vzduch z těla, který ani nepotřebuju dýchat. Já věděla, že bychom jí to měli nějak vysvětlit. Něco mě ale uvnitř uklidňuje. Nemusíme se aspoň prodávat tak jako Finnick, ale stejně si nedají pokoj dokud nás nebude znát každý v Panemu.

Dívám se na obrazovku kde se za Caesarem a Prim objevily naše fotky, které jsou v srdci. Začnu potichu vrčet.

Zbytek rozhovoru se snažím nevnímat a místo toho se začnu bavit s Hurikánem, tak potichu, aby nás nikdo nemohl slyšet.

„Kdy jsi mi to chtěl říct?“ ptám se a na tváři se mi objevuje drobný úsměv.

„Co?“ ptá se Hurikán nechápavě.

„Že spolu chodíme.“ Rozesmějeme se a poté nás už oba někdo tahá na pódium. Čekáme až nás Caesar představí, abychom mohli vyjít na scénu. Hurikán mě chytá za ruku a já se ji automaticky snažím odtrhnout, ale jeho sevření je tak pevné.

„Pro Katniss a diváky,“ řekne a já už nic nestihnu namítat. Oba nás vtahují do světel reflektorů a řvoucího davu, který nás vítá velmi hlasitým potleskem.

„Dámy a pánové… Scathach a Hurikán!“ křičí do mikrofonu Caesar. Na tváři nahodím falešný úsměv a posadím se vedle Hurikána na křeslo.

„Tak řekněte mi jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděli o změně pravidel.“

„Cože?“ vyhrkneme součastně oba dva. Caesar se zasměje a dav to papouškuje.

„No vypadá to, že jsme vaši první reakci stihli tu.“ Opět se rozesměje.

„Chcete ji slyšet?“ ptá se Caesar a oba dva s Hurikánem souhlasně přikyvujeme.

„Co vy na to?“ ptá se Caesar publika, které hlasitě vříská a tleská že ano.

„Já myslím že se těmto půvabným tvářičkám nedá říct ne.“

„Byly pozměněny pravidla, že výhercem se můžou stát dva Splátci ze stejného kraje.“ Tak to jsem nečekala.

„Prokletí milenci z Dvanáctého kraje si konečně přijdou na své,“ říká a já vím, že těmi Splátci myslí Katniss a Peetu. Každopádně mi to přijde jako skvělá zpráva.

Najednou mi Hurikán tiskne ruku hrozně silně, ale potom ji zase povoluje. Má hroznou sílu.

„Scatty- můžu ti tak říkat?“ ptá se Caesar a já přikyvuji.

„Scatty, ty jsi kamarádka od Katniss. Pověz mi o ní něco. Stačí klidně i jedna věc, protože se ještě hodněkrát uvidíme,“ říká a já mám chuť utéct a zabít všechny, kdo ze mě tímhle způsobem dělají loutku.

„Její nejoblíbenější barva je zelená,“ odpovídám a snažím se to říct co nejpříjemněji.

„Stejně jako tvé oči. Řeknu ti Hurikáne máš to ale štěstí. Kdyby byla Scatty volná okamžitě bych po ní skočil, ale nedivil bych se, kdyby si opět vybrala tebe. Opravdu. Na tebe se musí dívky doslova lepit.“ Hurikánovi nezbývá nic jiného než souhlasně se pousmát.

„Scatty, ty jsi její kamarádka, že? Jak už dlouho?“ ptá se mě a já brzy budu muset vymyslet nějakou obratnou otázku abych se vyhnula otázce kde jsme se potkaly.

„Já už ani nevím, ale přijde mi to, že ji znám odjakživa,“ říkám co nejmilejším tónem.

„Hurikáne! Já se tady vybavuju s tvou dívkou a málem bych se zapomněl ptát tebe. To výš… Je tak nádherná. Ty jsi kamarád nebo příbuzný od Katniss?“ ptá se Caesar. Hurikán je moc krásný na to, aby se s Katniss jen kamarádil a i kdyby mu to spolkli mohlo by to ovlivnit pravidla, která by se mohla opět změnit.

„Je to její bratranec,“ zakročuji co nejrychleji než by to stihl říct Hurikán.

Poté se ho Caesar ptá ještě na pár věcí než rozhovor konečně skončí větou: „Čas nám vypršel, ale to nevadí, protože nám to můžete doříct v zítřejším rozhovoru.“ Tohle je jedna z nejhorších i zároveň nejlepších vět za tento den.  

Chvíli musíme ještě ve studiu počkat. Prý nám zařizují ještě něco s naším ubytováním. Zajímalo by mě co, ale každopádně to netrvá dlouho a za chvíli jsme opět zpátky v pokojích, kde budeme spát.

Vcházíme do bytu. Nikde nikdo, kromě Avoxů. I když jsme v našem prvním bytu byli jen na pět minut, přijde mi, že tohle není náš byt.  

Ve dveřích se objeví potěšená Cetkie v divných šatech a vysokou zelenou parukou.

„Máte byt s Haymitchem. Jsou tu jen tři pokoje. Přesunuli vás tu, protože se předpokládá, že zůstanete v Kapitolu ještě déle než jste si mysleli.“ Jediné co jsem od ní stihla postřehnout bylo: tři pokoje a budete tu déle.

„Tři pokoje?“ ptám se okamžitě nesouhlasně.

„Ano, jeden má Haymitch, další mám já a další máte vy dva, když jste pár,“ říká potěšeně a mizí nám z dohledu.

„Budu spát na zemi,“ říkám a zmizím mu do pokoje ještě dřív než stačí mít námitky.

Autor: Attia, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Shadow - Kapitola 4.: