OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Shadow - Kapitola 7.

07.05.2012 (13:00) • Attia • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 870×

Začínám panikařit. Co když ho zabili? Neměla jsem souhlasit s tím, abychom se rozdělili. Vyčítám si snad všechno a křičím jeho jméno. Nic se neozývá.

„Katniss?“ Uleví se mi, když slyším jeho hlas. Málem vyletím naštváním z kůže, když v jeho ruce spatřím rulík zlomocný. Okamžitě ho nemilosrdně seřvu.

Zemřela Liška. Já věděla, že nás sleduje, na to byla dost chytrá. Chvíli se uklidňuji, ale až potom mi dochází, že každou chvíli budu muset zabít Cata. To nebude nijak obtížné, ale i tak mám z toho divný pocit.

Vracíme se k jeskyni. On vaří můj hojný úlovek a já si mezitím myju oblečení a koupu se. Všechno si peru u potoku poblíž jeskyně, kromě spodního prádla a tílka. Vedle sebe mám luk a nůž pro případ nouze. Mokré oblečení nechám sušit na rozpálených kamenech. Sedám si tak, abych měla natažené nohy a rukama se podpírala. Hlavu zakloním dozadu a zavřu oči. Opaluji se.

Představuju si Irsko, kde mi bylo vždycky dobře. V podstatě si myšlenkami projíždím každé krásné místo na zemi, které je teď už nejspíše zničené lidskou blbostí.

Sedím tam docela dost dlouho. Najednou mě něco vzbudí z mé představivosti. Okamžitě se otáčím kolem sebe a můj pohled sklouzne na rozzářeného Peetu. Jeho úsměv vypadá tak překrásně, že bych málem zapomněla, že jsme v aréně. Něco naznačuje rty a já na něj jen nechápavě hledím. Poté to nechám jen tak a opět zavřu oči.

Slyším, jak se přibližuje ke mně. I když zevnitř panikařím, zvenčí to na sobě nenechám nijak znát a stále nechávám zavřené oči. Sedá si trošku nemotorně vedle mě a začne mi hladit pramínky vlasů. Pousměju se a pomalu otevírám oči. V tu chvíli cítím jeho rty pevně přitisknuté na mých.      

Líbá mě jemně a dlouho. Jeho rty už nejsou natolik rozpálené, jako když měl horečku, ale naopak jsou příjemně chladné. Neváhám a dávám mu svou ruku do jeho vlasů a pevně si ho tím tisknu k sobě.

Jak já nenávidím tuhle show. Pořád si musím na něco hrát. Možná by bylo lepší, kdybych jednoduše kolem mě všechny pozabíjela, nemilosrdná a krutá jsem na to dost, ale i tak nechci tím vším zkazit Katniss život. Kdybych to udělala, nepronásledovali by mě, ale ji.

Zajímalo by mě, jestli mě někdo někdy porazí. Už jsem čekala dost dlouho na porážku, ale stále nic. No asi se proroctví o mém manželovi, či co, nikdy nenaplní.

Zvuk vypouštějící se vody vyruší mé myšlenkové pochody a až teď si uvědomuji, že jsem až do teď líbala Peetu.

Dívám se na řeku, která se najednou začíná vypouštět. Jde vidět, že každou chvíli bude muset nastat konec her. Oba dva se udiveně díváme na místo, kde ještě před pár sekundami byla řeka.

„Budeme to muset ukončit,“ říkám smířeně.

„Vyrazíme teď anebo až ráno?“ ptám se a upřeně hledím do jeho očí.

„Teď, ale až po jídle,“ říká Peeta. Drobně se pousměju. Mám takovou chuť všechny v Kapitolu pozabíjet, až to ani není možné.

„Nikdy jsem si nevšiml, že když ti na vlasy dopadají zářivé paprsky slunce, tak tvé vlasy nabírají zrzavý dojem,“ říká divným a podezřelým tónem, jako kdyby mi chtěl něco naznačit. Přehrábne mi přední pramínky vlasů. Začínám panikařit, ale snažím se to nedat najevo. Každou chvíli se můžu stát opět Scathach, ale zároveň zůstanu v aréně.

Věděla jsem, že to kouzlo bude slabší, když jsem nás prohodila za pomocí jen její fotky, ale nečekala jasem, že proměna zpět příjde tak brzy. Naštěstí posílit kouzlo je jedna z věcí co jsem napsala Aoife, že musí udělat.

„Ty taky na slunci vypadáš tak nějak… zářivější,“ říkám a zvedám se ze země. Jdeme se najíst a potom na sebe házím své vyprané oblečení. Jsme kolem dvanácti přichystáni k odchodu, a tak vyrážíme. Jdeme k Rohu Hojnosti a cestou míjíme místo kde zemřela Liška.

U Rohu Hojnosti jsme kolem tří hodin a jelikož nikde nikdo, tak nám nezbývá nic jiného než si na Cata počkat.

„Co takhle když bychom vylezli na Roh? Bude se mi z něj lépe střílet a navíc by mu zabralo nějaký čas než by k nám vylezl,“ navrhuji s lukem připraveným k okamžitému útoku.

„Dobře,“ říká a vydává se k Rohu jako první. Než vylezeme na Roh tak nám to zabere nejméně pět minut, ale o to je to větší potěšení z myšlenky že než by k nám Cato vylez, tak bych už ho okamžitě zastřelila.

„Jak dlouho mu to ještě potrvá?“ ptám se Peety i když on toho ví asi tolik co já.

„Nevím, ale mám dojem, že do večera je tu,“ odpovídá nervózně.

Jenže co když má Cato jiné plány a k Rohu jít nechce? V tom případě by ho tvůrci her nahnali sem. Je to tu ideální. Není tu žádný strom. Prostě jen volné prostranství, které je výborné pro něj a pro mě je přímo skvělé, jelikož když jsem na Rohu, mám mnohem větší šanci, že svůj cíl neminu, kdyby se mi schoval za stromy.

Slyším zavytí a poté následuje křik.

„Cato,“ špitnu Peetovi. Tohle nebude těžký boj. Bude mrtvý ještě před tím, než stihne vylézt na Roh nebo nás vůbec zabít.

Cato vybíhá z lesa a má na sobě něco připomínající brnění. Jediné co nemá chráněné, jsou ruce a hlava. Než stačím zpozorovat to, co ho nejspíše honí, střílím slepě šíp. Nejspíše jsem ho zasáhla a způsobila mu silnou ránu. V zemi se utvořuje díra a do ní vlézají mutové, kteří honili Cata. Jsou to něco jako velcí psi. Jeho zranění musí být nejspíše vážné a každou chvíli by bez pomoci mohl zemřít, ale pořád se neozývá výbuch z děla.

Chvíli čekáme s Peetou a poté se ozve hlas druhého moderátora her, Claudiuse.

„Původní změna pravidel byla zrušena. Šťastné Hladové Hry a nechť je štěstěna vždy na tvé straně,“ Toto krátké hlášení ve mně vyvolává nejistotu. Mou prioritou je dostat Katniss živou domů, ale Peetu nedokážu zabít. Při té představě, že bych ho musela zabít, se okamžitě obracím k němu. Nedokážu to a ani nemusím.

„Udělej to!“ říká Peeta a obrací se ke mně.

„Ne,“ říkám už mírně nahlas, ale přesto neústupně, i když trochu znuděně.

„Můžeš jít domů. Střílej!“ říká ještě víc s důrazem v hlase.

„Tak mě zabij ty!“ říkám a lehounce se na něj ušklíbnu.

Vím, že proměna ve mně nebude trvat dlouho. Nejdéle za deset minut už budu zase sebou a v plné moci, ale přesto si myslím, že trošku kouzlit bych mohla i teď, ale nechci riskovat naše životy.

Obracím se k nebi a začínám odhodlaně a s drobným nadřaděným poúsměvem mluvit. Obklopuje mě drobná záře a já vím, že jsem to opět já. Scatty.

„Nicolasi, Sophie a Joshi… Plán B,“ říkám. V tu chvíli vyběhnou snad tisíce mutů ze země.

„Drž se za mnou a chyť mě za ruku,“ nařizuji Peetovi. Okamžitě mě poslouchá.

V aréně hned naproti nám se ocitnou dvojčata Josh a Sophie. Oba dva mají blond vlasy a modré oči. Oba jsou sportovní postavy a oba mají potěšený výraz v obličeji.

Sophie mě objímá a mezitím Josh jediným kouzlem zabíjí všechny muty a arénou se rozlehne pomerančová vůně.

„Nechci vás nijak rušit, ale možná by bylo lepší utéct,“ navrhuje Peeta a tiskne mi pevně ruku. Sbíhají se k nám ze země další mutové a z nebe na nás posílají vznášedla. Zároveň jde slyšet, ale i cítit, pár výbuchů kolem nás. Jeden je mimořádně blízko a Josh ho nestihl zlikvidovat. Okamžitě od sebe odstrkuji Peetu a vystavuji se tím pádem výbuchu. A najednou nic.

Buď jsem mrtvá anebo mrtvá za chvíli budu.

Jsem na louce. Tráva je jasně zelená a zlatavý západ slunce nádherně prozařuje krajinu. Jediné co vidím přede mnou je vrba. Má nádherně rozvětvenou korunu stromu a nejnižší větev roste asi půl metru nade mnou. Pomalu se k ní přibližuji. Pořádně si ji prohlížím a najednou spatřím oprátku, která visí nad mou hlavou. Můj udivený pohled přeruší náhle zpívaní v dáli.

Je to tak překrásný hlas s překrásnou melodií. Pořád ještě nemohu rozumět slovům, ale píseň mě uchvacuje a já si sedám pár metrů od stromu na překrásně zelenou a měkkou trávu. Melodie se line krajinou jako povodeň a stále zesiluje. Slova už jsou teď mnohem lépe rozeznatelná. Zpívá se tam o Oběšencově stromě. V tu chvíli okamžitě kouknu na vrbu. Melodie pomalu zpomaluje a zeslabuje. V tu chvíli když už píseň utichne natolik, že nejde nic slyšet,  zavírám oči.

Konec první části

Autor: Attia, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Shadow - Kapitola 7.: