OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Shirayoka's diaries - 1. Prolog

28.11.2016 (12:00) • Yukari • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 1353×

30. 08. 2015, Neděle

Milý deníčku, tak jsem si tě koupila, protože když jsem dnes otevřela dopis, který jsem se chystala otevřít už od pátku, usoudila jsem, že si rozhodně budu chtít všechno zapisovat. Konečně se podívám do své rodné země, do Japonska. Vyrůstala jsem až doteď tady v Londýně v pěstounské rodině, velmi milé, ale teď mi přišel ten dopis. Ve zpáteční adrese stojí Akademie Cross, Kami, Šikoku, Japonsko. V tom dopise jsem se dočetla o jakémsi stipendiu na tuhle akademii Cross s nástupem od 1.9.2015. Už za dva dny! Ani mě nenapadlo uvažovat nad možností, že bych nejela, protože jsem posílala hodně přihlášek na různé japonské školy. Rodiče s tím počítají a stejně poslední rok mají tolik práce, že skoro nejsou doma. Takže já si jdu zabalit. Shirayoka Misaki konečně jede domů!

31. 08. 2015, Pondělí

Milý deníčku, už je večer a já jsem na kolejním pokoji. O té hrozné cestě se nebudu ani rozepisovat. Stačí, když napíšu, že autobus na letiště byl moc přeplněný, v srpnovém horkém dopoledni se v něm nedalo dýchat a já přemýšlela, jestli se vařím horkem, nebo spíš smažím pod slunečním zářením. Na letišti to bylo sice lepší, co se týká klimatických podmínek, ale můj let měl tři hodiny zpoždění. Když jsem byla konečně v letadle, zjistila jsem, že očividně trpím klaustrofobií, a z letu si toho moc nepamatuji. Cesta z letiště byla dlouhá a úmorná, přestupovala jsem hned na několik autobusů a nakonec čtyři kilometry ze zastávky pěšky k akademii.

Jsem ráda, že na rozdíl od cesty ředitel Cross-sensei se zdál být velice milý, chvilkami byl možná až legrační. Jeho dcera Yuuki je se mnou na pokoji a vypadá to, že budeme kamarádky. 

Teď vyšla ze sprchy, musím zhasnout, abych ji nerušila.

1. 9. 2015, Úterý

8:15

Milý deníčku, tohle píšu v hodině. To, co se totiž stalo před pár hodinami, je nutné zaznamenat. Ráno mě vzbudil budík a já vstala, šla do koupelny, oblékla si černou školní uniformu, svoje blonďaté vlasy jsem upletla do dvou dlouhatánských copů a kriticky na sebe prohlédla do zrcadla. Sukně se mi zdála až moc krátká. Pomyslela jsem si, že když půjdu po schodech, kluci určitě uvidí moje kalhotky. Yuuki v pokoji nebyla. Zato jsem slyšela její hlas, jak křičí odněkud zvenku: „Stranou! Všichni stranou, prosím!” 

Spěšně jsem proběhla kamennými chodbami s červeným kobercem ven. Viděla jsem bránu a před ní shluk dívek, troufla bych si odhadnout, že tam byly skoro všechny, v čele byla Yuuki s nějakým klukem a snažili se dav ovládnout. Což se jim celkem dařilo. Stoupla jsem si dopředu úplně na okraj, celá vzrušená jsem čekala, co se může dít, když to sem přilákalo úplně všechny. A nemusela jsem čekat dlouho. Zanedlouho se brána otevřela a prošlo jí asi deset studentů. Měli tutéž uniformu, co my, ale bílou. Prvních pár jsem si ani nevšimla, ale když kolem mě procházel menší blonďák, zastavil a upřeně se mi zadíval do očí. Nemohla jsem od něj odtrhnout pohled. Jeho oči mi až moc připomínali mé. Tvarem i barvou. 

„Omlovám se,” vyhrkl najednou, uklonil se a rychle pokračoval cestou dál. Poslední šla dlohovlasá dívka s chlapcem. Jak procházel kolem, usmál se. Mírně jsem zrudla, usmála se a zadívala se do země.

„Hej, Misaki-san, co máš s Aidouem-senpai a Kuranem-senpai?” sťouchla do mě cizí dívka, co stála celou dobu vedle mě. Měla hodně krátce střižené světle hnědé vlasy s ofinou a mandlově hnědé oči. Byla velice drobná.

„Nic,vlastně jsem tu nová a vidím je poprvé… A to i tebe, jak znáš moje jméno?”

„Jsem kamarádka Yuuki, říkala mi o tobě. Já jsem Wakaba Sayori, můžeš mi říkat křestním. Dobře, Shiro-chan?” usmála se.

„Dobře, Sayori-chan,” usmála jsem se taky a vyrazily jsme na hodinu.

10:04

Tak už mi byl vysvětlen ten ranní povyk. Studenti v bílém jsou studenti takzvaného Nočního programu a jsou něco jako idolové dívek a chlapců z našeho Denního programu, a jelikož je lze vidět, jen když jdou z koleje do školy a zpět, jsou vystavováni velmi hlasitému okukování.

23:20

Právě jsem se setkala se studentem nočního programu. Probíhalo to takhle: Zrovna jsem si byla venku za budovou pročistit hlavu, když se to stalo. Přišel ke mně, měl vlasy po ramena, zvláštní barvy, zastavil se až těsně přede mnou a pohlédl mi do očí. „Ale ale, co tak sama studentka denního programu dělá v tuhle hodinu tady?” zeptal tiše.

„Vlastně si tady… čistím myšlenky...” plácla jsem.

„A to se nebojíš,” přiblížil svůj obličej ke mně, „že se ti něco stane?” Ucouvla jsem o krok zpět a moje záda narazila za zeď.

„Jsem na akademii,” vyhrkla jsem, „co by se mi tady mělo stát?!” 

On přistoupil zase o krok blíž ke mně a já cítila, jak mi tuhne krev v žilách.

„Ale tohle není obyčejná akademie,” zašeptal mi do ucha, odhrnul mi vlasy z krku a něžně mě po něm pohladil. 

„Přestaň!” zachraptěla jsem a slyšela jsem, jak se mi třese hlas. Na krku jsem ucítila horký dech. Co chce dělat? Políbit mě na krk...? Proč by to dělal? To se mi honilo hlavou. Jeho rty se dotkly mojí horké kůže, když najednou...

„Senri! Co to děláš?” slyšela jsem a viděla ruku v bílé uniformě, jak ho odhodila dva metry ode mě.

„Klid, Hanabuso, jen jsem ji trochu postrašil,” zasmál se Senri-senpai a zvedl se ze země.

„Ji nemáš co strašit! Hned se jí omluv!” rozčiloval se Aidou-senpai.

„Omluvám se, Shirayoko-san,” uklonil se Senri-senpai a odkráčel pryč. Aidou-senpai mě vzal za ramena a vážně se na mě podíval. 

„Shirayoko-san, nechoď nikde v noci sama, je to moc nebezpečné. Musíš na sebe dávat pozor. Teď tě doprovodím ke tvojí koleji,” řekl.

Všechno to znělo jako příkaz, takže jsem se zmohla jen na: „Dobře, Aidou-senpai,”

Celou cestu ke koleji jsme mlčeli. Když jsme došli před budovu, zadíval se mi znovu upřeně do očí, stejně jako ráno.

„Proč-”

„Dnes ne, Shirayoko-san,” přerušil mě a bez rozloučení odešel. Chtěla jsem se zeptat, proč se na mě tak dívá. Proč se o mě strachuje. Proč se mi zdá, že jsme si tak podobní. A až teď mě zajímalo, proč mě vzali na tuhle školu, když jsem ani neposlala přihlášku. Teď ležím v posteli, Yuuki už spí, zato já usnout nemůžu. Pořád se mi honí hlavou všechna ta proč. A co to na mě Senri-senpai zkoušel? A co myslel tím, že tohle není obyčejná akademie?

Autor: Yukari, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Shirayoka's diaries - 1. Prolog: