OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Stvořitel - 17. kapitola



Stvořitel - 17. kapitolaEpilog Stvořitele... Dcera stínů a ohně...

Epilog  

 

Zděšeně jsem se podívala do tváře Valerii, která přede mnou klečela a zachmuřeně hleděla mezi moje nohy. Palácem otřásl další výbuch a spolu s ním přišla kontrakce.  

Zaťala jsem zuby, abych vydržela nekřičet a nepřilákala k nám tak nežádoucí pozornost. Noční můry si vybraly ten nejméně vhodný okamžik k útoku.  

Rudá skvrna na mé noční košili se zvětšovala a pravděpodobně byla důvodem, proč se Lovkyně tvářila jako bůh pomsty.  

„Musíme tě odtud dostat, Layen. Jinak to nepřežijete ani jedna.” Stiskla mi pevně kotník.  

Věděla jsem, že jí nezáleží tolik na mně jako na mém dítěti, ale bylo mi to jedno. V tuhle chvíli jsme měly obě stejný cíl. Udržet mou dceru živou, aby mohla přijít na tento svět.  

„Když to bude nutné, vyndáš ji ven,” procedila jsem skrz zuby.  

Valerie se prudce otočila, protože dveře s ohlušující ránou narazily do zdi. Bojovně se nahrbila a zavrčela, ale naše soukromí narušil Jason.  

Byl pokrytý vlastní krví a černé kruhy pod očima se zdály ještě tmavší. Už devět měsíců jsem se dívala, jak se z muže v plném zdraví stala troska. Jason léčil svůj žal nad ztrátou Elen svým vlastním způsobem. Pil každou noc, dokud se neukolébal do bezvědomí, spal během té doby se stovkami žen a čas od času se nechal spráskat k pokraji smrti.  

Věděla jsem, že ho u nás drží jenom jediná věc. Hledal ve mně střípky mé sestry, a i když je nenacházel, poskytovalo mu to určitou úlevu.  

Všimla jsem si, jak sebou Valerie trhla, když ho tak uviděla. Zatrpklá rusovláska si k temnému Lovci našla velice komplikovaný vztah, který držel na nitkách Jasonovy touhy se zničit. Chodil k Valerii, aby trestal sám sebe a vůbec neviděl, že jeho srdce není jediné, které trpí. 

„Jdeme,” zavelel a vzal mě rozhodně pod zády.  

„A Rafael?” zeptala jsem se, jakmile přešla další vlna křečí.  

„Dožene nás,” odpověděl mi sporadicky a dlouhými kroky ukrajoval vzdálenost k tunelům, které se táhly pod palácem.  

Přesně pro tyhle případy sloužily. Aby nás dovedly do bezpečí, když přenos představoval příliš velké riziko. Rafael je nechal vybudovat ve chvíli, kdy mi na testu zmodraly dvě čárky.  

„Měla bych jim jít pomoct,” zaváhala Valerie.  

„Běž,” propustil ji Jason.  

Lovec mě nesl, jako bych nic nevážila, a černýma očima pátral všude kolem po nepříteli. Dostali jsme se k jeskyni s průzračně modrou vodou, když jsem ucítila táhlý tlak.  

Zalapala jsem po dechu a zaryla Jasonovi nehty do ramene. „Už... to nevydržím.” 

„Musíš,” zavrčel a chystal se mě naložit do člunu.  

„Jasone, já rodím!” zvýšila jsem hlas, aby mu došla má slova.  

Trochu nemotorně mě položil na zem, sundal si kabát a rozprostřel ho vedle mě. Rychle jsem na něj přelezla a mé tělo automaticky roztáhlo nohy.  

„Musíš... Musíš se podívat,” zasyčela jsem bolestivě.  

Jason zbledl, ale nadzdvihl bílou košili a hned nato zezelenal. „Něco tam je.”  

Kdybych neměla takový strach a bolesti, kdyby nehrozilo, že přijdeme všichni o život, jistě bych se jeho prohlášení zasmála. Teď jsem se ale bála, že mi nezvládne pomoct.  

Nutkání k tlačení přišlo nekontrolovaně a já ze všech sil tlačila. Rychle jsem se prodýchala a pohlédla Jasonovi do očí.  

„Musíš-” 

„Layenthino!” Rafaelovo zvolání mě vysvobodilo.  

Vběhl do jeskyně a v patách se mu držela Kalayes. Zatímco Rafael si klekl vedle mě a chytil pevně mou ruku, Kalayes nešetrně odstrčila Jasona, aby se sama podívala, jak daleko jsme.  

Zamračila se a pohlédla na mě přes má kolena. Ve zlatých očích jí vířily stíny, když stiskla rty. „Jde koncem pánevním, Layen, a hodně krvácíš. Dokud nebude venku, Rafael ti nemůže dát svou krev, takže mě poslouchej, dítě. Musíš tenhle boj vyhrát za vás obě, rozumíš mi? Nepřijdeme ani o jednu z vás.”  

Rafael mi stiskl dlaň ještě víc a políbil mě na spánek. Podívala jsem se na něj a on mi třesoucí rukou odhrnul zpocené vlasy z čela. Do očí mi vhrkly slzy. Jestli o mě přijde, zabije ho to.  

„Ne,” zavrtěl rozhodně hlavou. „To se nestane.” 

Chtěla jsem mu odpovědět, ale přemohla mě další kontrakce. Zaťala jsem zuby, drtila Rafaelovu ruku a tlačila. Unikl mi krátký výkřik, dole jsem cítila nesnesitelný tlak, a když už se zdálo, že mě to roztrhne, vyvalilo se ze mě něco teplého a kluzkého.  

Vysíleně jsem padla na Rafaela a očima zalétla ke Kalayes, která rychlýma rukama pracovala za hradbou mých nohou. Jason si rychle svlékl tričko a podal jí ho. Jeskyní se rozlehl hlasitý nářek plačícího dítěte.  

Královna matka se usmála a vrásčitýma rukama zdvihla do výše... Přes slzy jsem na naši dceru skoro neviděla. Rozplakala jsem se neovladatelně a vztáhla ruce.  

Kalayes mi na hruď položila uzlíček vážící s bídou tři kila. Čupřina tmavých vlásků i přes krev na hlavě dávala jasně najevo, co podědila po svém otci.  

„Layenthino,” zašeptal Rafael.  

Zdvihla jsem k němu hlavu a rozesmála se. Plakala jsem a smála se v jednu chvíli, šťastná jako nikdy v životě. Rafael fascinovaně zíral na ten malý zázrak a dlouhými prsty se opatrně dotkl jejího čela.  

Černé řasy se zachvěly, pláč ustal a naše dcera poprvé otevřela oči. Pokud jsem si myslela, že se na mě budou dívat zlaté duhovky, pletla jsem se.  

Tu levandulovou barvu jsem viděla naposledy před devíti měsíci z naprosto odlišené tváře. Píchlo mě u srdce a pohlédla jsem na Jasona, který s mrtvolným výrazem zíral na oči, jež ho zřejmě pronásledovaly každou noc stejně jako mě.  

„Přece jsme o ni nepřišli,” zašeptala jsem.  

Jason toporně vstal, zamrkal jednou, dvakrát... A potom jeho rysy ztvrdly do masky hněvu. Přitiskla jsem se i s tím malým, teplým tělíčkem blíž k Rafaelovi a ten nás objal.  

„Jasone,” pokusil se s ním promluvit.  

„Já ji ztratil.... A tohle je... Zvrácenost,” prohlásil ledově a zmizel v oblaku temnoty.  

Po jeho slovech mi přejel přes páteř mráz, ale zabroukání, které se ozvalo, přitáhlo pozornost zpátky k malé bojovnici.  

„Jak jí budete říkat?” usmála se Kalayes.  

„Hope,” pohladil mě Rafael po hlavě.  

„Hope?” nadzdvihla jsem obočí.  

„Ano... Je nadějí pro nás všechny,” přikývl mírně.  

Políbila jsem malé čelíčko a usmála se do drobounké tváře. „Vítej na světě, Hope.”  

Kalayes přiložila bledé, stářím poznamenané ruce na Hopin hrudníček a její hlas se změnil ve skučení vichřice, hlazení noci a třpyt hvězd. „Dávám ti dar noci. Ať najdeš světlo i v těch největších stínech, ať tě vede plamen tvého dědictví a v krvi zpívá temnota. “ 

Jeskyně se rozzářila hřejivým světlem, aby se usadilo nad Hope a vsáklo se do její pokožky.  

Byla jsi zrozena do války, která tě poznamená, dítě moje. Ale přísahám, že nikdy nebudeš bojovat sama. Jsi dcerou stínů a ohně... A to je zbraň, která tě ochrání.  

Rafael nás obě překryl nocí a odnesl daleko. Pryč od pachu krve, kterým byl prosycený vzduch. Pryč od války, jež kropila zemi krví. Odnesl nás do bezpečí.  

A já v té temnotě nacházela klid. Tohle byl můj domov. Moje všechno. 

 


 

Touto kapitolou se rozloučíme s Layen a Rafaelem, ale rozhodně ne s jejich světem. Další povídka bude už příští týden, a jak jsem slíbila, ponese název Lovec. Podíváme se v ní do Jasonova světa. A co myslíte? Kdo bude jeho osudem?


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stvořitel - 17. kapitola:

5. pavla
15.01.2019 [21:46]

Krásná povídka. Škoda,že končí, ale zase přijde nová Emoticon Emoticon Emoticon Chudák Jason, musí si toho tolik vytrpět,je pravda, že to trochu přepískl, ale kdo by se mu divil Emoticon Z Hope určitě vyroste krásná slečna, strašně se těším na novou povídku Emoticon Emoticon

4. E.T.
15.01.2019 [17:04]

Krása! Emoticon Emoticon Emoticon
U tebe jeden nikdy neví. Stejně, jako jsme si myslely, že bude Jason s Elenou, ale tu jsi nechala umřít, tak teď se až moc nabízí, že bude s Hope. Jsem si jistá, že vymyslíš něco, co nám nedovolí odtrhnout oči od monitorů. Emoticon Emoticon Emoticon

3. Maya666
15.01.2019 [14:18]

Dokonalost opravdu Emoticon Emoticon Je škoda že tahle povídka končí, ale na Lovce jsem velmi zvědavá Emoticon

2. Peťa
15.01.2019 [14:03]

No vždycky jsem si myslela že Jason bude s Elen ale po předposlední kapitole a té dnešní bude určitě s Hope. Děkuji za celou povídku Stvořitele a už se těším na příběh o Jasonovi. Emoticon Emoticon Emoticon

1. Veva
15.01.2019 [13:22]

No Jason to trochu prepiskol. Ale urcite bude s Hope...
Skoda ze uz je konec...oblubila som si ich. Dokonca aj tu kravu Valeriu Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!