Světlo uprostřed tmy - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jess se cestou z nemocnice zastaví doma, odkud si odnese něco, co jí pomůže vyřešit jednu nepříjemnost. Ovšem otázkou je, jestli to bude chtít řešit.

29.10.2011 (13:00) • emiangell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 707×

Mike a Chazzova máma odešli asi před hodinou. Chazzy se ještě neprobral a já seděla a čekala. Ani nevím na co. Najednou jsem si uvědomila, že nemocnice je kousek od domu, kde jsem ještě donedávna bydlela. Chtěla jsem se tam stavit, až budu poblíž, protože jsem si chtěla vzít ještě pár svých věcí, a tak jsem se rozhodla, že tam zajdu teď. Otec bude v práci a Jack ani nikdo jiný se nedozví, že jsem tam byla sama. Naposledy jsem se zadívala na klidně spícího Chazze, políbila ho na tvář a odešla.

Před domem jsem se na chvíli zasekla, ale nakonec jsem s hlubokým nádechem vešla dovnitř. Vypadalo to tam stejně, jako když jsem utíkala. Bylo to divné, nicméně jsem přes všechny nepříjemné pocity šla až do obýváku, kde jsem se nijak nerozhlížela a zastavila se až u skříňky s kazetami a CD s hudbou, klekla jsem si a otevřela ji. Oddělala jsem bokem hromádku videokazet a probírala hudbu. Když jsem našla svou oblíbenou hudbu, začala jsem dávat zpět vytažené věci.

Když jsem vracela hromádku kazet, nad jednou jsem se zarazila. Byla nadepsaná mým jménem a vypadala nově. Co to sakra je? Z přemýšlení mě vytrhl zvuk otevíraných dveří. Sakra! Sebrala jsem kazetu a svá CD a vyběhla na balkon. Přes zahradu jsem utekla pryč. Ještě že máme tolik keřů, kolem kterých se můžu nepozorovaně vytratit. Proběhla jsem kolem domu, přeskočila nízký plot a spěchala na autobus, který díky bohu přijel ve chvíli, kdy jsem doběhla na zastávku. V autobuse jsem si sedla a znovu se zahleděla na tu kazetu. Je nová, ale proč je na ní mé jméno?

„Kde si sakra byla?“ vyštěkl na mě brácha, jakmile jsem otevřela dveře jeho domu. „Mike tě nechal u Chestera! Měl sem tě vyzvednout, ale když sem přijel, nebylas tam. Víš, jakej sem měl strach?“ křičel na mě dál. „Promiň, já - “

„Tak kde si sakra byla?!“

„Nekřič na mě!“ vyjekla jsem a utekla nahoru do pokoje, kde jsem se zamkla a nehodlala už s nikým mluvit. „Jessico!“ zabouchal na dveře. „Běž pryč!“

„Nikam nepůjdu, otevři ty pitomý dveře…“

„Nechci s tebou mluvit, běž pryč!“

„Jess, otevři ty dveře… Nechtěl sem na tebe křičet, promiň… Ale měl sem strach, nikdo nevěděl, kde si a telefon sis nechala doma. Prostě mi ujely nervy… Promiň.“

„Já vím, v pohodě. Jen mě prosím nech, chci být sama.“

„Stalo se něco?“

„Ne.“

„Dobře… Ale kdyby něco, klidně přiď.“

„Jo, díky.“

„Jasně. Jo a mám tě pozdravovat od Chazze, když sem pro tebe byl v nemocnici, byl vzhůru. Zítra ho pustí.“

„Bezva.“

„Jess…“

„Jacku, prosím, běž.“

„Dobře,“ vzdal to a odešel. Zaměřila jsem svou pozornost zpět na kazetu. Musím se na ni podívat. Něco mi říkalo, že se na ni musím podívat, až budu sama. Nevím proč, ale prostě jsem to tak cítila a rozhodla se, že se na ni podívám zítra, když budou Jack a Andie v práci.

Zapla jsem si jedno ze svých starších CD a lehla si na postel. Nebylo nijak pozdě, ještě bylo světlo, ale i přesto jsem téměř okamžitě usnula. Spala jsem dlouho, na můj vkus až moc dlouho. Probudila jsem se až kolem jedné hodiny odpoledne, tak jsem si udělala něco menšího k snídani a vrátila se nahoru pro kazetu. Najednou se ve mně pralo několik pocitů. Nejznatelnější byly zvědavost a strach. Byla jsem zvědavá, co na ní je, ale zároveň jsem měla strach, že tam bude něco, na co se snažím zapomenout. Ale to tam snad být nemůže… Nebo ano?

Zapla jsem televizi, zasunula kazetu do videa a posadila se na gauč. Beze slov a s vykulenýma očima jsem zírala na hýbající se obrazy v televizi a nevěřila vlastním očím.

„Proboha,“ vypadlo ze mě. V televizi jsem viděla sama sebe, jak se vzpouzím inspektoru Dawsonovi. Zastavila jsem to a ještě pár vteřin zírala na svůj vyděšený obličej. Potom jsem udělala něco, za co si v blízké budoucnosti budu chtít naliskat. Šla jsem do kuchyně a vzala láhev s alkoholem, nevím, co to bylo, a napila se. S celou lahví jsem se vrátila do obýváku, vzala dálkový ovladač a posadila se na gauč. Znovu jsem se napila a zapla video. Nevím proč, ale přetočila jsem to na začátek a sledovala tu hrůzu. S ovladačem v jedné ruce a lahví alkoholu v druhé jsem si objala kolena a opřela o ně bradu. Seděla jsem jako zkamenělá, až na občasný pohyb, kdy jsem do sebe klopila obsah láhve a nemohla uvěřit tomu, že si to ten parchant natočil. Věděla jsem, že brečím, ale nebyla jsem schopná ty pitomé slzy utřít. Začala se mi lehce točit hlava. Všechen alkohol, co jsem si donesla, jsem vypila. Kazeta už skončila, ale já zůstala sedět a vyděšeně stále zírala na černý obraz. Nebyla jsem schopná přemýšlet. Prostě jsem jen seděla a vůbec nic nevnímala, dokud mi někdo nevytrhl flašku z ruky.

„Co to…?“ zvedla jsem hlavu a viděla Chazzyho starostlivý obličej.

„Alkohol?“ povytáhl obočí a očima střelil k láhvi a zase ke mně.

„Dej to sem, sakra,“ hekla jsem a vytrhla mu ji z ruky.

„Seš opilá.“

„No a?“

„Proč?“

„Proto,“ prskla jsem a svalila se na bok, přičemž mi z ruky vypadlo ovládání.

„Na co ses dívala?“ zajímal se. Sakra! Sebral ze země ovládání a začal přetáčet kazetu.

„Ne!“ zapištěla jsem a kymácivě se zvedla, abych mu ho vytrhla z ruky, což se mi po chvíli podařilo, ale při mé smůle někdo z nás stiskl tlačítko na přehrání. Rychle jsem zmáčkla tlačítko pauzy a bezmocně se svezla na zem. Při pohledu na svou vyděšenou tvář v televizi mi z očí vytryskly slzy.

„Proboha,“ vydechl Chester. Zvedl se mi žaludek.

„Sakra!“ vypískla se a rychle se zvedala na nohy. Chazzy mi pomohl a když už jsem konečně stála, vytrhla jsem se mu a utíkala do koupelny, kde jsem vyprázdnila obsah svého žaludku. Zatracenej chlast!

„Jess, dobrý?“

„Ne,“ hekla jsem a znovu se začala dávit.

Když jsem uznala, že se můj žaludek uklidnil, odpotácela jsem se do obýváku, sebrala kazetu a houpavou chůzí pokračovala do pokoje. Chazzy šel tiše vedle mě.

„Kde si to vzala?“ zeptal se, když jsme v objetí leželi na posteli a já už skoro spala.

„Co?“

„Tu kazetu…“

„Byla… Byla sem si doma pro pár věcí a… Našla jsem ji tam.“

„Ty si tam šla sama?“

„Nebuď jako Jack. Nikdo mě neviděl, všichni byli v práci.“

„Co kdyby tam byl? Nemůžeš takhle riskovat…“

„Nech toho… Nejsem malá holka, umím se o sebe postarat.“

„Kdyby ses o sebe uměla postarat, tak by se nikdy nestalo to, co je na té kazetě.“

„Di do háje,“ vyštěkla jsem a posadila se na kraj postele.

„Nezlob se, nemyslel sem to tak.“

„Mlč…“ odstrčila jsem ho od sebe, když mě chtěl obejmout, ale bylo to zbytečné. Stejně mě stáhl k sobě do náruče. Nechala jsem se, protože i když mě naštval, líbilo se mi to.

„Víš, že s tou kazetou je můžeš oba dostat do basy?“

„Chazzy…“

„Já vím, že o tom nechceš mluvit, ale musíš si to promyslet. Měla bys jít na policajty a podat na ně trestní oznámení. Máš důkaz, takže to nemůžou jen tak smíst ze stolu.“

„Když seš tak chytrej a sme u trestního oznámení… Kdo tě vlastně zmlátil? To ty bys měl jít na policii.“

„Nevím, kdo to byl. Nic si nepamatuju.“

„Jenže já vím, kdo to byl. Byl to táta, kdo jinej by to udělal?“

„Nevím, ale já na rozdíl od tebe nemám důkaz.“

„Jasně,“ povzdechla jsem si. „Kde je vlastně brácha?“ zeptala jsem se, když mi došlo, že tu není ani on, ani Andie a přitom už by měli být doma.

„Jeli k Andiným rodičům, přijedou až zítra.“

„Aha,“ podivila jsem se a chtěla ještě něco říct, když se domem rozezněl zvonek.

„Jdu tam,“ povzdechla jsem si a políbila ho.

Autor: emiangell, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction