OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Te odio porque Te amo - 1. kapitola

24.12.2012 (14:00) • KacenQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1339×

Přemístila jsem se na zadní dvorek k našemu domu a vydala se dlážděnou cestou k hlavním dveřím. Měla jsem asi půlhodinové zpoždění a opravdu jsem nechtěla, aby veškeré přípravy na maminčinu oslavu padesátých narozenin přišly vniveč jen proto, že jsem nebyla schopná vypadnout z Olympu dřív.

„Mami?“ křikla jsem do domu a když se neozvala žádná odpověď, zamířila jsem si to nahoru do patra.

„Lily?“ ozvala se mamka z ložnice.

„Kdo jiný, už jsi připravená?“ zeptala jsem se.

„Už jenom okamžik.“

Chvíli (vůbec nebyla dlouhá, vážně), kdy jsem čekala, než se mamka upraví, jsem si krátila procházením pokojů po baráku. Nebyla jsem tady téměř půl roku, většinou jsme se scházely v Doupěti, které bylo na taková setkání jako stavěné, nebo v mém a Nathanově bytě.

Obraz, který se mi naskytl po pohledu do zrcadla v koupelně, mi opět vehnal slzy do očí a jen silou vůle a sedmiletým tréninkem jsem je udržela na místě. Jednoduché zelené šaty nad kolena se stříbrným lemováním dekoltu a lemu sukně a s třemi stříbrnými tenkými pásky jako ramínka. K tomu jsem si obula černé lodičky na podpatku. Vlasy mi volně splývaly po ramenech a na koncích se stáčely do drobných vln – této nevídané pocty se mi dostalo asi měsíc po přeměně a byl na ně o dost hezčí pohled než na hřebíkovitě rovné, které jim předcházely. Jenže ať jsem si nalhávala, co jsem chtěla, zelená se stříbrnou mi budou vždy připomínat jeho. Při vzpomínce na Lukea jsem se bolestně zašklebila, naučila jsem se s tím, že mě nechce, žít, tedy spíš přežívat. Vztek na něj se často mísil s beznadějí a smutkem, až bylo někdy obtížné rozeznat, co vlastně cítím a co chci. Každý den bez něj byl beznadějně stejný a nudný, prázdnou díru po srdci, které si s sebou vzal, jsem chatrně zalepila a až na noci, kdy jsem se vydala napospas pláči, vzpomínkám a nočním můrám, jsem se na něj snažila nemyslet. Konec konců byla jsem teď vdaná žena. Ano, čtete správně, bohové totiž mají jednu nepěknou zásadu, buď se necháte prohlásit za panenskou bohyni, nebo se vdáte. Upřímně, chvíli jsem zvažovala možnost stát se panenskou bohyní, nechtěla jsem nikoho kromě Lukea, ale Patricie s Afroditou rezolutně protestovaly a já nakonec dala na jejich rady a stala se paní Lily Nakamura - Potterovou. Nathanovi jsem tak splnila přání a sama jsem nemohla říct, že bych byla nešťastná… Jen jsem ani nebyla šťastná.

„Lily?“

„Můžeme?“ otočila jsem se k mamce.

„Samozřejmě,“ usmála se, „doufám, že tam nebude moc lidí, znám oslavy v Doupěti, jste schopní narvat tam třicet lidí jenom na obyčejnou večeři.“

Odletaxovaly jsme se do Doupěte, kde už na nás čekala babička spolu s taťkou, Patricií a Nathanem.

„Ahoj, lásko,“ usmál se Nathan. Opětovala jsem mu úsměv a po přivítání se s ostatními jsem chtěla zamířit ven, když mě Pat chytla za ruku.

„Pojď se mnou, ano?“ pronesla rázným, ale tichým hlasem. Omluvně jsem se podívala na mamku a potom i na Nathana, který na mě stále čekal, a vydala se s Patricií nahoru do patra, kde byly pokoje.

„Co Rod, přijde dneska?“ zeptala jsem se. Jelikož jsem si nedokázala vybavit, že by mělo být něco špatně nebo se snad mělo dít něco, co by mě zaujalo, raději jsem zvolila zdvořilou frázi, kdyby to bylo něco nepříjemného.

Ohledně Roda… No, i pro Patricii totiž platila pravidla svatby a Rod byl její první volba, a jak se doteď ukazovalo, i správná, byli svoji už skoro pět let. Bohužel nebo bohudík se s Lukem ztratil jen Steve, takže o něm Rod nic nevěděl. Nikdo o nich nic nevěděl, pozvánky na rodinné či olympské slavnosti nosily sovy zpátky.

„Už je dole s ostatními,“ přikývla Patricie a trochu se zamračila.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se. Nikdy se nemračila, když mluvila o Rodovi, ani tehdy, když nám vyprávěla, jak přímo před ní pochválil vzhled nějaké nymfy.

„Ne… tedy vlastně ano, ale nic mezi mnou a Rodericem, snad jsme se při příchodu trochu pohádali, když jsme si všimli přítomných hostů, ale jinak je všechno v pohodě,“ vychrlila ze sebe rychlostí kulového blesku.

„Opravdu?“ snažila jsem z ní vytáhnout důvod jejího zachmuřeného výrazu a vážného tónu hlasu.

„Nemusíš mít obavy,“ mávla rukou.

„Kam jdeme?“ zeptala jsem se netrpělivě ve druhém patře.

„Do pokoje tvojí mamky, chci ti něco ukázat, než sejdeme dolů na oslavu,“ vysvětlila a táhla mě dál. Zmateně jsem přemýšlela nad tím, co mi asi tak chce ukázat v mamčině pokoji. Vždyť to nedávalo smysl, nikdy jsme do jejího pokoje nechodili, nebyl k tomu žádný důvod, tak proč zrovna teď?

„Počkej chvíli, než vejdeš, chci ti něco říct,“ zastavila mě, když jsem chtěla otevřít dveře. Teď už opravdu zmateně jsem se na ni podívala a čekala, co z ní vyleze.

„Víš, Afrodita mi neříká všechno, ale jsem si jistá, že tohle je její práce. Jen chci říct, že já s tím nemám nic společného,“ řekla. Otevřela dveře a pořád nepouštějíc mou ruku mě dovedla k oknu na druhém konci pokoje.

„Tak co se děje?“ zeptala jsem se, když nic neříkala.

„Jen se podívej,“ ponoukla mě. S povzdechem jsem se zadívala z okna. Na zahradě byla připravena mámina oslava a hemžilo se to tam hosty, sem tam jsem rozeznala známé tváře, ale nechápala jsem důvod jejího přání koukat se z okna.

„Hele, Pat, jestli to má být nějaký vtip, tak ho nechápu. Proč mám koukat z okna?“ zeptala jsem se netrpělivě. Patricie se na mě zmateně podívala a potom opatrně vyhlédla z okna, vypadalo to, že někoho hledá.

„Počkej chviličku,“ zamumlala.

„Přichází,“ šeptla tichým, skoro pohřebním hlasem.

„Kdo?“ vyjekla jsem, protože mě její výraz vyděsil. Prstem ukázala na přicházející postavu. To snad ne! Hlasitě jsem zalapala po dechu a musela se chytit rámu postele, abych sebou na místě nesekla.

Popravdě se sebou nejsem vůbec spokojená, na to, kolik jsem si vzala času, to opravdu není nic moc. Chvilku jsem si myslela, že ani nebudu pokračovat, ale... stejně vím, že bych to nedokázala. Před Vánocemi přidám ještě možná druhou kapitolu, ale uvidíme :D... A komentáře rozhodně potěší. Kačenka

Autor: KacenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Te odio porque Te amo - 1. kapitola: