OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Turn it off II.

06.03.2013 (16:00) • AndieEtNon • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1387×

Turn it off II.

Když neznáme svou moc

Dívka, tak krásná na pohled, ledová a mocná, se procházela po školních chodbách. Chlapci se po ní otáčeli a dívky ji propalovaly pohledy. Ale jí to všechno bylo jedno. Šla jen za svým cílem. Za chlapcem, který na ni čekal před školou v krásném černém kabrioletu. Každá dívka jí ho mohla závidět, a taky to mnohé z nich dělaly. Když přišla k autu, ladně přeskočila dveře a usedla rovnou na sedačku. Lačně se natáhla pro pusu. Na to čekala celý den. Až ho políbí. Jediné, na čem jí záleželo. Byl její největší silou, ale také slabinou, a ona si to uvědomovala. A bála se toho.

„Tak jaký byl den?“ zeptal se jí a šlápl na plyn, až mu od kol odlétla sprška štěrku.

„Celkem nezajímavý. Pořád to samé. ,Eleno, můžu si s tebou sednout?´, ,Nemáš dneska čas?´, ,Kotě, královno…´" Na konci se zasmála.

„No, ty si naše ledová královna,“ zasmál se s ní.

„Že to říkáš zrovna ty,“ zašeptala, ale on ji moc dobře slyšel.

„Já to slyšel.“

Pohled Damona

„Přemýšlel jsem, kam se odstěhujeme, až doděláš maturitu,“ oznámil jsem jí.

„To je jedno,“ křikla na mě z koupelny. Proč se jí vlastně ptám? Poslední dobou jí je všechno jedno, kamarádi, škola, vztahy. Na ničem z toho už jí nezáleží a je to moje vina. To já jsem po ní chtěl, aby to vypnula. Není divu, že to není ona. Stefan měl pravdu. City z ní dělaly osobu, kterou miluji. Ne, že bych ji nemiloval i tak, ale mám strach, jestli ona pořád miluje mě.

„Můžeme si potom promluvit?“ nakoukl jsem do koupelny.

„A o čem?“ S těmi slovy se ke mně otočila a opět mi vyrazila dech. Pořád jsem si neuvědomoval, že její někdejší cudnost je tatam. Upíří rychlostí jsem se přemístil za n do sprchy a ještě si stihl po cestě sundat oblečení.

Začal jsem ji zasypávat polibky. Zmocnil jsem se jejích úst, laskal její krk a rukama zkoumal její tělo. Byla tak dokonalá, že to nebylo možné. Tak dokonalé tělo může mít jenom bohyně. A ona jí je. Moje bohyně temnoty.

„Damone,“ vzdychla, když jsem ji chytil za zadeček.

Pohled Eleny

Dráždil mě. Tak neskutečným stylem, že jsem myslela, že zešílím. Věděl, jak mě přivést k nepříčetnosti. Jeho ruce byly všude.

„Damone,“ vzdychla jsem, když vášeň, která se ve mně kupila, byla téměř k nevydržení. Myslela jsem, že vybouchnu.

„Tohle mě nikdy nepřestane bavit,“ zašeptala jsem. Hlavou jsem mu ležela na hrudníku a pravou rukou mu kreslila malé kroužky na břiše.

„Chceš říct, že jsem ti dobrý jenom na sex?“ zeptal se naoko uraženě.

„Ne, tohle,“ polibek. „Tohle,“ další. „A ani tohle mě nikdy nepřestane bavit.“

Pohled nikoho

Zespodu se ozval zvonek. Ti dva nahoře, kteří byli zabráni vzájemnou vášní, by si toho ani nevšimli, kdyby dotyčná nezvonila ještě několikrát.

„Dojdu tam,“ řekla znechuceně Elena a hodila na sebe Damonovu košili.

„Kdo to, sakra...“ nadávala, když otevírala dveře, ale zarazila se uprostřed věty, když spatřila, kdo stojí za dveřmi.

„Ahoj, Eleno,“ zašeptala Katherine. „Přinesla jsem ti dárek,“ zašeptala a hodila Eleně do náručí April Youngovou, napůl zbavenou krve.

„Vítej v mém světě,“ s těmi slovy zmizela a nechala tam Elenu, hladovou, držející bezvládné tělo své bývalé kamarádky. Ale nyní k ní necítila nic než nenávist, málem kvůli ní zemřela. A s tou myšlenkou se jí zakousla do krku.

„Ne, Eleno,“ křičel na ni Damon a rychlostí blesku se k ní přiblížil. Elena zvedla tvář, tu, která jí nebyla ani zdaleka podobná, tvář šelmy, a zavrčela na něj.

„Nech… mě… být!“ Jednotlivá slova odsekávala.

„Eleno, tohle nejsi ty!“ vykřikl a dívku jí doslovně vytrhl. Rychle ji položil na sedačku a vrátil se k Eleně, která byla jako smyslů zbavená.

„Řekla jsem, ať mě necháš být!“ vykřikla a s těmi slovy se na něj vrhla. Nechtěl se s ní prát, ale věděl, že jinak ho zabije. Znal tohle chování… Přesně, jako když se Stefan stal rozparovačem. Navíc k tomu byla teď čerstvě nasycená.

„Co se to…“ Stefan, který právě vešel, zůstal zaraženě stát.

„Pomoz mi s ní,“ hekl Damon a vykryl další její ránu. Musel uznat, že má páru. A navíc k tomu ji cvičil Rick. Ta vzpomínka ho vyvedla z koncentrace. Elena ho uhodila z boku do hlavy a on se svezl k zemi.

Teď už jen zůstali Stefan a Elena. Věděl, že proti ní nemá nejmenší šanci. Obzvlášť, když dostala i Damona.

„Eleno, uklidni se.“

„Neříkej mi, co mám dělat.“ S těmi slovy po něm skočila. Svalila ho na zem a utekla.

O několik hodin později

„Vrátí se. A až se to stane…“

„Já vím, Stefane. Já vím.“ Ač nerad, musel Damon uznat, že tohle zašlo až příliš daleko. Proradná Katherine.

Domovní dveře bouchly. V obýváku se objevila Elena. Damonovu košili měla potrhanou a byla celá od bláta. Vypadala hrozně. Ale jen vypadala. Výraz v její tváři vypovídal o přesném opaku. Damon přesně věděl, kde byla. Někde v lese za několik dní najdou tělo bez krve. Chtěla tuhle hru dohrát a byla se na to připravit. I když nerad, musel si přiznat, že zdědila po Katherine alespoň něco. A že zrovna její prohnanost.

„Tak pojď, myšičko.“ Damon se postavil do útočné pozice a Stefan si stoupl trochu mimo. Nečekal dlouho, zaútočila téměř okamžitě. Byl na ni připraven, ale i tak ho rozhodila její síla. Snažil se ji sevřít do náruče, ale věděl, že to nedokáže, a ještě ji přinutit…

„Stefane,“ křikl a jeho bratr okamžitě zakročil. Chytil Elenu za ruce a postavil ji před Damona. Ta sebou cukala, škubala a snažila se jakkoliv vymanit z jeho sevření.

„Moc dlouho ji takhle neudržím, takže rychle,“ postěžoval si Stefan a Damon si neodpustil svůj klasický úšklebek.

Chytil její tvář a donutil ji, aby se na něj podívala.

„Eleno! Eleno, uklidni se.“ Chvíli sebou ještě zmítala. Ale nakonec povolila. Dívala se odevzdaně do Damonových očí a čekala na cokoliv, co jí řekne.

„Povol svoje city. Tohle nejsi ty! Dovol si zase něco cítit.“ Viděl tu proměnu. Tvář jí zjihla. A pak se jí do očí nahrnuly slzy. Bezmocně se svezla k zemi, přímo k jejich nohám. Hlasitě plakala.

„Proč?! Proč to tak bolí, Damone, pomoz mi. Vypni to! Co jsem to proboha udělala?“ Damon ji objal a začal ji utěšovat. Věděl, že tohle budou muset přečkat spolu.

„Děkuju,“ naznačil neslyšně rty směrem ke Stefanovi, který poznal, že tu pro něj již není místo. Otočil se a vydal se ke dveřím.

„Počkej,“ křikl na něj ještě Damon. „Měl si pravdu, je to její lidskost, co ji  liší od Katherine. Od nás všech. Díky, bráško,“ poslal mu ještě v myšlenkách a pak sklonil hlavu k Eleně.

„Není zač,“ zašeptal Stefan a zmizel.

„Zvládl jsi to dokonale,“ ozvalo se z uličky, kolem které zrovna Stefan procházel. Ze stínu se vyloupla postava a šla kočičí chůzí ke Stefanovi.

„Zničí ji to,“ zašeptal.

„Zničí je to,“ opravila ho Katherine a lačně jej políbila. 

Autor: AndieEtNon (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Turn it off II.: