OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Unbelievable - 1. kapitola

23.10.2011 (14:00) • katynka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 883×

Milý deníčku,

dnešní den bude za poslední dobu pravděpodobně ten nejkrásnější. Stefan mě dnes vezme na projížďku ve svém krásném Porsche a na večer mi slíbil večeři, kterou sám uvaří. Říkal, že mě vyzvedne v pět, ale já se za ním vydám dříve a tím ho překvapím. Zítra ti dokonale popíšu, co se dnes dělo a věřím, že z toho budeš nadšený stejně, jako jsem já natěšená.

Potom jsem odhodila deníček na stůl a šla si dát rychlou sprchu. Poté jsem si na sebe vzala trošku ležérní a trošku svůdné oblečení, abych se Stefanovi líbila, poté jsem se namalovala a vydala se na cestu.

K penzionu jsem musela jít přes les, který jsem neměla příliš v lásce, ale moje láska ke Stefanovi byla mnohem silnější.

Jak jsem pozorovala okolní krajinu, tak mi cesta velmi rychle utíkala. Když jsem byla asi kilometr od penzionu, tak se přede mnou z ničeho nic objevil Damon.

„Kampak máš namířeno? Na houby?“ zasmál se, tím svým arogantním úsměvem.

„Těsně vedle, Damone, pro sporýš.“ Viděla jsem, jak mu ten arogantní výraz ihned zmizel z tváře.

„Smím tě doprovodit?“ zeptal se z ničeho nic a v jeho výrazu náznak úsměvu.

„Ale samozřejmě, jenom si svoje narážky a připomínky nech pro někoho jiného.“ Přikývnul, že se bude chovat slušně. Zbytek cesty Damon skutečně neřekl ani jednu hloupou narážku, což mě u něj dokonce i překvapilo.

„A jaké máš plány do budoucna, Eleno?“ zeptal se mě a v jeho pohledu jsem viděla upřímný zájem.

„Nad tím jsem ještě příliš nepřemýšlela.“ Abych byla upřímná, nechtěla jsem ho ranit a říct mu, že moje budoucnost je Stefan.

„A už jsme na místě, slavné sídlo Salvatorů.“ Měl pravdu, nyní jsme stáli před nádherným penzionem, který nechal postavit Stefanův a Damonův prapradědeček. Vešli jsme do obrovské haly, která si zachovala své kouzlo z předchozích staletí. Poté jsme vešli do obývacího pokoje, Damon si nalil sklenku své oblíbené whiske.,

„Dáš si taky?“ zeptal se mě s úsměvem na rtech.

„Nee, děkuji.“ Celá natěšená jsem pospíchala po poměrně širokém schodišti do nejvyššího patra, kde se nalézal Stefanův skromný pokoj. Bez klepání jsem vběhla dovnitř a v tu chvíli jsem se cítila, jako kdyby se mi zastavilo srdce.

„Stefane!?“ nevěřila jsem vlastním očím. Ve chvíli, kdy jsem vběhla do pokoje, jsem načapala Stefana v posteli s nějakou neznámou dívkou. Až poté, co odtrhla své rty od Stefanových a pohlédla mi do očí, jsem zjistila, že ona dívka je Katherine. Štíhlá blonďatá dívka s neodolatelně přitažlivýma očima.

„Eleno … já ti to vysvětlím.“ Vyhrkl ze sebe Stefan.

„Vážně? Tak to zkrať, abych tě nezdržela příliš dlouho, protože vidím, že na dnešek už společnost máš.“ Otočila jsem se připravená k odchodu, když se Stefan svým „rychloupířím“ krokem přemístil přímo přede mě a začal vysvětlovat,

„Je mi to moc …“ Nenechala jsem ho ani dokončit větu a vlepila jsem mu takovou facku, že mi zčervenala dlaň a ještě začala neuvěřitelně pálit.

„Tyhle otřepaný fráze si nechej pro někoho jiného, myslela jsem, že mě miluješ.“ Už jsem cítila, že se každou chvíli rozbrečím, ale nechtěla jsem Katherine udělat tu radost, že se tam totálně psychicky zhroutím. Místo toho, jsem jenom řekla: „Sbohem Stefane.“ A odešla jsem pryč z jeho pokoje.

Byla jsem z toho všeho tak rozhozená, že jsem se nedokázala myslet na nic jiného, než na to, co se právě odehrálo o patro výš. Díky své nesoustředěnosti a rozrušenosti jsem v půlce haly vrazila přímo do Damona a spadla na zem. Damon se na mě překvapeně podíval a natáhl ruku, aby mi pomohl vstát.

„Nepotřebuji tvoji pomoc.“ Naštvaně jsem mu oznámila, načež se mi z ničeho nic zatočila hlava a nebýt Damonovy připravené náruče, přišla bych k úrazu. Pomalu mě odvedl ke křeslu, kde mě usadil a v další vteřině už bych v kuchyni a stavěl vodu na čaj.

„Dáš si černý nebo ovocný?“ ozvalo se z kuchyně.

„Černý s citronem,“ odpověděla jsem a mlčky jsem čekala asi dvě minuty, než se Damon vrátil z kuchyně s horkým čajem. Svým ladným krokem došel k baru, kde si nalil whiskey a poté si sedl do křesla naproti mně. Pomalu jsem usrkávala teplý čaj a všimla jsem si, že si mě Damon zaujatě prohlíží. Jeho pohled jako by se mě ptal "Co se stalo?", ale já jsem tomu nevěnovala příliš mnoho pozornosti.

„Jak mi to mohl udělat?“ ze mě najednou vypadlo. Měla to být spíše řečnická otázka, a proto jsem nečekala žádnou odpověď. Damonův pohled se najednou změnil, ze zaujatého pohledu se stal starostlivý pohled.

„O čem to mluvíš?“ nečekaně reagoval na moji otázku, což mě trochu zaskočilo. Nevěděla jsem, jak mu mám na tu otázku odpovědět. Pak mi ale došlo, že Damon to musel, díky svému upířímu sluchu, slyšet.

„No tak, Damone, nesnaž se mi namluvit, že nevíš, co se před chvíli odehrálo ve Stefanově pokoji.“ Tušila jsem, že mě zkouší, jestli jsem schopná před ním kontrolovat své emoce, ale místo toho, aby potvrdil moji hypotézu, tak mě naprosto zaskočil svojí odpovědí, která zněla až neuvěřitelně upřímně.

„Eleno, nemám nejmenší tušení, co se tu děje. Nechtěla by ses posadit a konečně mi říct o co tu jde?“ Výraz v jeho tváři mi připomínal Stefana, ustaraný a upřímný.

Během naší konverzace jsem vypila asi pět šálků čaje. Už jsem začínala cítit únavu a chtěla jsem být doma.

„Děkuji za čaj a také, že si mě vyslechl. Dnes už toho je na mě trochu moc, asi už půjdu domů.“ Poté jsem vstala, trošku se protáhla a zívla.

„Odvezu tě domů,“ prohlásil Damon a bylo na něm vidět, že nechce slyšet žádné protesty z mé strany.

„To není potřeba, ráda se na večer projdu.“

„Ale já chci …“

„Damone, chtěla bych být chvíli sama.“ I když by mi Damonova přítomnost dělala spíš radost a pocit bezpečí, musela jsem si to všechno urovnat v hlavě, a to jsem dokázala jedině o samotě. „Samozřejmě“.

Smutně hleděl do podlahy, jako kdyby přede mnou skrýval slzy.

„Měj se.“ Rozloučila jsem se a objala ho. Cesta domů byla vcelku klidná. Když jsem procházela lesem, užívala jsem si příjemný letní vánek a šumění korun stromů. Jelikož jsem byla zabraná do zkoumání krásy lesa, tak jsem si ani nevšimla, že už jsem na skoro doma. Došla jsem před náš rodinný domek, který měl krásnou verandu s houpačkou, kde jsem přes léto trávila spoustu času.

Doma nikdo nebyl, tak jsem rovnou zamířila do svého pokoje v prvním patře. Dala jsem si sprchu, abych z tváře odstranila ten ustaraný a smutný výraz. Když jsem si vysušila vlasy a převlékla do pyžama, padla jsem na postel úplně vysílená a v následujících několika minutách jsem vytuhla.

Ráno jsem se probudila jako obvykle celá rozlámaná. K snídani jsem si dala cornflaky, a pak jsem šla do školy. Ve škole probíhalo jako vždy, kromě hodiny Historie. Alaric nám zadal témata k ročníkové práci. Moje téma bylo možná až příliš jednoduché, Místní historie.

Po škole mě Caroline odvezla domů a domluvili jsme se, že večer zajdem na skleničku do Grillu, jelikož byl pátek a Jenna ráno odjela na víkend mimo město, tak jsem souhlasila. Hlavu jsem měla stále plnou Stefana, aspoň se odreaguju, napadlo mě.

V osm hodin jsem už s Bonnie a Caroline seděly v Grillu a popíjely pivo. Caroline šla na bar pro tři panáky tequilly. Já s Bonnie jsme mezitím šly na taneční parket, protože tam dnes hrála živá kapela.

Autor: katynka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Unbelievable - 1. kapitola :