OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Unchain my heart, kapitola 1

06.03.2014 (18:00) • darkhope • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1259×

1. kapitola

Emily

Už to bylo více než tři roky od toho, kdy jsem naposledy spatřila svou rodinu. Tři roky od přijetí úkolu, který si vyžádal naprosté přerušení kontaktu s mým starým já. Naprosté utajení, falešná minulost, samota. Ocitla jsem se sama v úplně cizím městě, žila jsem s cizí rodinou. Moje pravá rodina zůstala v Chicagu… v bezpečí před nebezpečným světem, do kterého jsem se tak bezhlavě vrhla. Stala se ze mě Emily Goldbergová, obyčejná studentka střední školy v Beacon Hills, Emily Crossová – čarodějka byla vymazána. Zajímavé bylo, že jsem neznala hlavní důvod své přítomnosti. Zatím jsem plnila jen drobné úkoly, ale nic závažného. Byla jsem si téměř jistá, že mě sem poslali pouze na základě vize nějaké ze starších čarodějek. U jedné ze starších čarodějek, u Carly, jsem bydlela i tady. Věděla, že tady mám nějaký úkol, ale jinak měla ještě méně informací než já. Každé ráno chodila do svého krámku se zbožím snad všeho druhu. Carla věděla, že se tady necítím dobře, a snažila se mi život co nejvíce usnadnit. A i přesto, že zde byla v roli mé matky, nikdy se jí nesnažila stát. Nechávala mě dělat, co chci, nikdy mě nenutila s ní trávit volný čas… Byla opravdu skvělá.

Jen co dnes ráno zavřela dveře a odjela ke krámku, uvařila jsem si kávu a sedla si ke snídani. Další den ve škole byl přede mnou a já se zase cítila jako přejetá parním válcem. Měla jsem zoufale málo energie. Od posledního získávání už uplynul celý týden a ani káva v mojí ruce už to nezachránila. Hned po škole budu muset do lesa nabrat sílu přírody. Další den už by byl více než nebezpečný – nejen pro mě. Dopila jsem kávu, hodila na záda tašku a vydala se do školy… jak jinak než se zpožděním. Nasadila jsem rázné tempo směr škola. Škola plná vlkodlaků. Myslela jsem, že můj úkol bude spojen právě s tímto faktem, ale zdejší smečka byla bezproblémová, takže jsem se o ni nezajímala, jen jsem si udržovala přehled.

Už ve vchodových dveřích do školní budovy jsem se s jedním srazila. Isaac. Nikdo z nich neměl ani tušení o mé podstatě, dokázali jsme iluzí své schopnosti skrývat. Neměla jsem však sílu jako vlkodlaci, takže má srážka s jedním z nich skončila mým pádem. S ladností opilého losa jsem dopadla přímo na mé pozadí. Isaac se vyděšeně podíval ke svým nohám a vykoktal ze sebe omluvu. Pomohl mi sesbírat popadané věci a nakonec nabídl ruku i mně. S tichým poděkováním jsem pomoc přijala a co nejrychleji si to zamířila ke své skříňce. Vybrala jsem učebnici na hodinu chemie a šla do učebny. Zapadla jsem na své obvyklé místo u okna. Jako opařená jsem zírala na svou dlaň, které se před chvílí Isaac dotkl. Stále brněla. Byl to jen krátký dotek, ale část vlkodlačí energie jsem absorbovala.

Jen co však vyprchala, cítila jsem na sobě ještě bolestnější potřebu po vlastní síle. Zavřela jsem oči a snažila se zhluboka dýchat, abych potlačila nutkavou potřebu utéct do lesa hned. Když vešel do třídy profesor, byla už na místě vedle mě i Lydie. Se šklebem se na mě podívala, ale jen co zpozorovala pohled, odvrátila se. Nebyly jsme zrovna nejlepší kamarádky, vlastně jsem tu už ani žádné kamarády neměla. Poté, co se odstěhovala jediná kamarádka – Terry, jsem si už žádnou spřízněnou duši najít nedokázala. Bylo tu pár lidí, s kterými jsem sedávala u oběda, ale to bylo vše.

Lydie sice nebyla vlkodlak, ale se smečkou se scházela často, stejně jako Allison a Stiles. Proč si u sebe drží lovkyni, jsem nikdy nedokázala pochopit, ale zdálo se, že toto podivné spojenectví vyhovuje všem. Dokonce i místní alfa si Allison pustil k tělu.

Zbytek dopoledne se nesl v klidném duchu. Nic se nedělo… až to trochu vypadalo jako klid před bouří. Ale na druhou stranu se nebylo čemu divit. Pondělí nikdy není veselé, a fakt, že se rychle blíží zima, tomu také nepomáhal. Každou chvílí se z nebe snesla sprška deště. Jedna taková mě zastihla na cestě do jídelny. Než jsem stihla doběhnout do budovy, byla jsem promoklá na kost. Stejně tak jako většina přítomných. S mlasknutím jsem od těla odlepila mokré triko a došla si pro jídlo. Jen při pomyšlení na to, že mám před sebou ještě dvě hodiny tělocviku, mě téměř přešel hlad. Líně jsem do sebe nasoukala několik soust salátu, ale nic víc jsem nezvládla. Zato smečce chutnalo. Jejich tácy přetékaly jídlem. Ještě nikdy jsem neviděla, že by něco nedojedli. Chvíli jsem je se zájmem pozorovala a naštěstí mi nikdo z nich nevěnoval pozornost. Musela jsem několikrát zamrkat, abych se dokázala odtrhnout.

Cestou do šaten se mi znovu vybavila ranní srážka s Isaacem. Ta energie… Znovu jsem si promnula dlaň, abych cítila to slabé zabrnění. Zdá se, že nevyprchala úplně. Trochu zůstalo. Než jsem se znovu vzpamatovala, stála jsem už v dívčích šatnách. Rychle jsem na sebe hodila tepláky a tílko a s lahví vody se vydala do tělocvičny. Ve chvíli, kdy jsem uviděla trenéra Finstocka, se mi chtělo rychle utéct. Jak jsem totiž zjistila, rozhodl se dnešní den běhat. Prý potřebujeme zvýšit kondici. To tak… Kdyby viděl, jak se dřu v posilovně, změnil by názor. Normálně mi běhání nevadí, ale dneska bych brala spíše protahování. Nemohla jsem si dovolit ztratit ještě víc energie. Kdybych o nějakou přišla, iluze chránící mou podstatu by zeslábla. Hodnou chvíli jsem přemýšlela, jak se vymluvit z dnešní hodiny, ale poté, co trenér uzemnil několik holek, co to zkusilo, jsem si radši pevněji zavázala boty.

Na hromadném startu se k mé hrůze nesešly jen dívky, ale i celé lacrossové družstvo. V čele s vlkodlaky, samozřejmě. Zařadila jsem se až na konec davu a čekala na povel k vyběhnutí. Trasa vedla lesem a jako vždy byla vyznačená zelenými značkami, které tak šikovně splynuly s okolím, že v mnoha případech vůbec nebyly vidět. Písknutí. Dav se vydal na pětikilometrovou trasu. Po prvních minutách se odtrhla rychlejší skupinka. Více méně to byl lacrossový tým a pár nadšenců… já mezi nimi. Chtěla jsem doběhnout co nejdříve. Pro ty, co doběhnou, totiž tělocvik končí. A koho by nelákalo skončit dřív, že? Držela jsem si své tempo a přitom se vyhýbala kořenům. Už jsem byla téměř v polovině, když jsem se podruhé rozhlédla po těch, co stále drželi tempo. Viděla jsem jen Scotta, Isaaca a Boyda. Všichhni pohled upřený na mě. Přidala jsem, ale nebylo to nic platné. Proti jejich výdrži nemůžu soupeřit. A pak mi to došlo.

Někde během běhu mi vypadla iluze, takže vlci teď cítili čarodějku na svém území. Z tělocviku se stal lov. Lov na mě. Slyšela jsem jejich vrčení. Chtěla jsem ještě zrychlit, ale vlkodlačí drápy se mi zasekly do lýtka. Padala jsem na zem. Z posledních sil jsem si chtěla utvořit silové pole kolem těla, ale udržela jsem ho jen několik sekund. Jen co povolilo, cítila jsem na boku ostrou bolest. Scott mi zaryl drápy hluboko. To bylo to poslední, co jsem vnímala, než vše kolem zčernalo.

Právě jste dočetli první kapitolu mé první povídky na těchto stránkách. Než se trochu rozjede děj, může to pár kapitol trvat, takže prosím o trpělivost. Budu ráda i za komentáře.

DarkHope

Autor: darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Unchain my heart, kapitola 1: