Unchain my heart, kapitola 2 • OurStories.cz ~ naše povídky

Emily byla odhalena. Co se s ní bude dít? Jak budou vlkodlaci nést odpovědnost za své činy?

10.03.2014 (13:00) • darkhope • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1307×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

2. kapitola

Isaac

Jen co se zhroutila na zem, všem se nám v hlavě rozsvítilo. Nic neudělala. Tři roky byla ve městě a jen se skrývala. To přece děláme taky. Její krev už vytvořila kolem bezvládného těla kaluž, když se Scott pohnul směrem k ní.

„Musíme jí vzít k Deatonovi, jinak nám tady vykrvácí! Boyde, sežeň Dereka.“ Scott dával rozkazy a sám vzal tu drobnou dívku do náruče a rozběhl se ke klinice.

Za běhu jsem volal Deatonovi, aby se připravil. Ta malá musí přežít! Přidal jsem a běžel na úrovni Scotta. Její srdce bilo velmi slabě a dech měla mělký. No tak. Už jen kousek. Najednou se cesta do ordinace zdála nekonečná. Běželi jsme jen několik minut, ale i tak mi to přišlo jako hodiny. Její údery srdce stále slábly.

Když jsme dorazili k doktorovi, už čekal přede dveřmi. Jen co uviděl tělo ve Scottově náruči, oči se mu rozšířily hrůzou. Nasměroval nás rovnou do zadní místnosti. Jen co Scott položil Emily na operační stůl, Deaton nás vyhnal ven. Sám si nasadil rukavice a začal prohlížet zranění.

Po několika minutách se v čekárně objevil Derek s Boydem a Ericou. Derekovi oči žhnuly rudou barvou. Zuřil. Všichni jsme se podvědomě přikrčili před alfou. Přes vrčení ze sebe dostal jednoduchou otázku.

„Co se tady sakra stalo?“

Síle hlasu alfy se nedalo odporovat, takže jsem já, Scott i Boyd vylíčili, co se v lese stalo. Dereka to rozčílilo ještě víc. A my jsme se cítili ještě hůř. Vůbec mi nedocházelo, co jsme to udělali. Proč jsme to udělali. Ano, vlkodlaci si chrání své území, ale neútočí na nevinné.

Sedl jsem si co nejdál od alfy a složil hlavu do dlaní. Jeho křik a nadávky jsem vnímal jen okrajově. Pořád jsem měl před očima to, jak padala na zem, jak se z posledních sil chtěla bránit. Stále jsem viděl ten strach v očích těsně před tím, než silové pole kolem jejího těla povolilo. A viděl jsem i tu bolestnou grimasu, když jí mé drápy projely kůží na boku. Nemohl jsem se soustředit na nic jiného, než byl její tlukot srdce za dveřmi. Cítil jsem na rameni dotek. Derek. Snažil se uklidnit třes mého těla, snažil se uklidnit mě. Zrůdu, co zaútočila na nevinného člověka. Objal mě kolem ramen a něco říkal. Nerozuměl jsem. Nemohl jsem vnímat. Ten tlukot srdce všechno přehlušil.

Když vyšel Deaton z ordinace, zavládlo ticho. Podíval se postupně na všechny z nás a pak spustil.

„Co jste to vyváděli? Je nezletilá, divil bych se, kdyby ovládala víc než jeden živel. Stačilo pár minut a ztráta krve by byla už příliš velká. Navíc je úplně bez energie. Musíme sehnat nějakou čarodějku, aby jí do těla nějakou převedla… jinak už by se nemusela probudit. Takže pohněte zadkama a sežeňte čarodějku. Za hodinu už by mohlo být pozdě. Isaacu, tebe budu potřebovat uvnitř“

Derek a zbytek smečky ihned vyběhli ven. Já se vydal s Deatonem do ordinace. To, co jsem viděl, bylo hrozné. Všechno nasáklé krví a na operačním stole dívka, jejíž kůže teď připomínala spíše kus oblečení. Dokonale sešitý kus oblečení. Byla tak bledá…

„Budu potřebovat, abys vstřebal nějakou bolest. To, na co se chystám je bolestivé, ale mělo by to urychlit uzdravování.“ Při těch slovech se mi koukal do očí. To, co po mně chtěl, mohlo znamenat jediné. Nebude to bolestivé. Budou to hotová muka. Ale věděl jsem, že nemohu couvnout. Musím to udělat. Postavil jsem se vedle toho drobného těla a položil svou dlaň nad zašité rány na boku. Deaton do misky nalil nějakou tekutinu a navlhčil v ní gázu. Začal jsem vstřebávat bolest. Deaton přikládal na rány navlhčené čtverečky. S každým dalším se bolest, která se do mě dostávala, byla horší a horší. Rány pokryté gázou podivně syčely. S námahou jsem polkl. Musel jsem se přidržet hrany stolu, abych se nesesunul na zem.

Nevydržel jsem dlouho. Po pár minutách jsem odpadl. Sotva jsem popadal dech. Deaton mi pomohl se posadit na židli, ale hned se vrátil k Emily a pokračoval. Musel jsem usnout, protože když jsem znovu otevřel oči, už byl v místnosti Derek i s čarodějkou. Skláněla se nad Emily, ruce na jejích spáncích. Měla zavřené oči a něco tiše odříkávala. Snažil jsem se postavit, ale stále jsem neměl úplnou kontrolu. Derek ke mně udělal několik kroků a starostlivě si mě prohlédl.

„Sedni si, vypadáš hrozně. Jak dlouho jsi to bral do sebe?“ Zatlačil mě zase na židli a sám si klekl vedle.

„Několik minut. Sama… sama by to… nezvládla.“ Těch několik slov jsem ze sebe dostával dlouho. Nemohl jsem pořádně popadnout dech. Opřel jsem se lokty o kolena a rozdýchával to.

„Minut? Mohls ublížit ještě sobě Isaacu! Copak jsme to neprobírali? Vstřebávání bolesti tě může vyřadit i na několik dní. Nemůžeš to přehánět. Zvlášť když jsi vlkodlak jen krátce.“ Derek tiše vrčel, ale nebylo to vztekem. Spíš se o mně bál. Bál se jako alfa o svou betu.

„Musíme ji vzít do lesa.“ Ozvala se čarodějka. Všichni jsme se na ni nechápavě podívali.

„Musí načerpat vlastní energii. Její živel je země. Nemůžu jí dát víc síly než na to, aby byla schopna načerpat si vlastní. A k tomu potřebujeme les.“ Dívala se při tom na Dereka. Ten se okamžitě zvedl a vzal Emily do náruče. Deaton rychle otevřel dveře, aby mohl projít ven a vydal se za ním. Já a ta čarodějka jsme šli o poznání pomaleji. Nevím, kdo z nás vypadal hůř.

Naštěstí to nebylo do lesa daleko. Jen několik metrů. Derek hned na kraji lesa položil Emily na zem a podíval se na čarodějku. Ta jen kývla směrem k Emily. To, co se dělo, bylo neuvěřitelné. Emily zaryla prsty do hlíny pod sebou. V tu chvíli se rozzářily. Záře se v provazcích šířila do paží, po krku a postupně i do zbytku těla. Bylo… bylo to kouzelné. Jako zázrak.

Emily se prudce posadila, záře zhasla a ona otevřela oči. Několikrát se prudce nadechla, rozhlédla se kolem sebe a zase se položila. Její srdce bilo konečně silně a dech byl pravidelný. Jen v očích měla hrůzu. Čarodějka k ní rychle přiběhla a položila si její hlavu do klína. Hladila ji ve vlasech a snažila se o to, aby zůstala v klidu ležet. To se však minulo účinkem. Emily se jí podívala do očí a se slzami v očích ze sebe tiše dostala.

„Carlo, to bolí. Proč to tak strašně bolí.“

„Klid zlato, všechno bude v pořádku. Brzy se to zahojí.“ Lhala. Taková zranění se budou hojit pěkně dlouho. Ať už jí tam Deaton dal cokoli.

Derek vzal znovu Emily do náruče a nesl ji do domu té čarodějky. Chtěl jsem jít za nimi, ale jediný pohled Dereka mě zastavil. Měl bych jít domů.

Díky, že jste se dostali až sem. Snad se moje nová povídka alespoň někomu líbí. Budu vděčná za jakoukoli odezvu. U první kapitoly jsem byla úplně bez sebe radostí, že se někdo začetl. Takže MOC děkuju za komentáře u první kapitoly. Jste nejlepší!
DarkHope

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction