OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Prokletí 1. kapitola

09.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 2118×

                                                              1. kapitola - O dvou bratrech

„Mami! Kde je Jeremy?“ zeptala se malá dívenka s dlouhými vlasy.

„Už šel spinkat, zlatíčko,“ odpověděla jí žena s úsměvem.

„Ach jo,“ odfrklo si dítko a utíkalo po schodech nahoru.

„Za chvíli za vámi přijdu, Terry. Řekni Eleně, že má jít do tvého pokoje.“ Dívenka se zastavila na schodech a skrz zábradlí pozorovalo maminku. Zakývala hlavou a rychle utekla.

„Elenooo, mamka říkala, že máš jít ke mně!“ řekla dívenka nahlas, jako by se chlubila.

„To není fér! Slíbila, že dneska bude říkat pohádku v mém pokojíčku,“ postěžovala si druhá. Obě dívky byly stejné. Dlouhé hnědé vlasy, hnědé oči s hustými řasy.

„Máš smůlu!“ zasmála se jedna z nich a utekla.

O pár minut obě dívky strnule seděly na posteli a čekaly, než přijde maminka s novou pohádkou. Nemusely čekat dlouho.

„Tak jakou mám povědět dnes?“ zeptala se s úsměvem máma.

„Tu, tu o dvou bratrech!“ zajíkalo se jedno děvče.

„Ne! Tu máma říká pořád, Tereso! Už mě nebaví,“ postěžovala si druhá.

„Eleno, Eleno, prosím!“ škemrala.

Elena na ni dlouze zírala a nakonec dovolila, že tuto pohádku teda máma říkat smí.

„Bylo nebylo, žili kdysi dva bratři. Bratři, kteří se měli hodně rádi. Jednoho dne je však navštívila krásná slečna, která působila přátelsky a mile. Ale opak byl pravdou. Tato dívka byla hodně zlá. Myslela jen na sebe Oba bratři se do této dívky zamilovali a nepoznali, že je pouze vodí za nos.“

Když maminka řekla, vodí za nos, obě dívenky se za něj chytly.

„Ona nemilovala ani jednoho bratra, jenom si z nich dělala sluhy. A chtěla, aby na sebe bratři byli zlí. Řekněme, že ta dívka byla netvor...“

„Mami, ale vždyť jsi říkala, že byla krásná? Jak to, že je najednou netvor?“ ohradila se Elena.

Maminka se usmála.

„Vždy nemusíte být škaredí, abyste byli zlí,“ vysvětlila a pokračovala. „Jednoho dne se to jejich otec dozvěděl a chtěl tomu učinit přítrž. Chtěl tu dívku vyhnat...“ Maminka si všimla, že její dcery zase usnuly u té stjné pasáže. Povzdechla si a chtěla odejít. Vlastě se jí ulevilo, že tuto pohádku nemusí dokončit. Najednou se jedno děvče zavrtělo.

„A maminko, jak skončila ta pohádka?“

„Hmm, oba bratři přišli na to, jaká je, a tak ji vyhnali. Později si každý z nich našel stejně krásné děvče, jako byla ta, která je vodila za nos. Akorát ty slečny byly milé a hodné. Bratři se usmířili a spolu zůstali navěky..."

Pohled Teresy:

Probudila jsem se na zemi v Grillu.

„Dobrý večer, krásko,“ probudil mně známý, ne tak příjemný hlas. Prudce jsem se nadechla.

„Klaus,“ vyplivla jsem jeho jméno jako kyselinu.

„Něco jsi mi zatajila,“ pronesl tajemně. Zamračila jsem se, neměla jsem tu nejmenší páru, o čem to tady mluví. Leda by přišel na Elenu, ale to není možné. Je se Stefanem. V bezpečí...

„Co bych ti měla tajit?“ špitla jsem ne moc přesvědčivě.

„No, buď nejsi dvojnice, nebo jsi rozbitá,“ pronesl.

„Rozbitá?“ zopakovala jsem.

„Tvá krev nefunguje, máš jediné štěstí, že jsem Tylera ještě neproměnil. Chtěl jsem, ale bál jsem se, že by něco krachlo... A já nejsem typ, co by mrhal vlkodlaky, už tak je jich málo. Máš štěstí, že krev dvojnice poznám. Tvé něco chybělo. Nějaká specifická složka,“ povzdechl si. Ulevilo se mi, že Tyler je ještě Tyler... No, alespoň z poloviny.

„Tak to asi nebudu já, koho hledáš. Můžu jít?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Všiml jsem si, že máš kamarádku čarodějku. Alespoň jsem ji potkal s tou druhou blondýnou. Nevím tedy, jestli jste kamarádky, ale něco pro mě udělá. Zjistí, proč tvá krev nefunguje. Nejsem hloupý, takže vím, že čarodějky si nějak pojistily to, abych nic... Pro jejich oči špatného neudělal,“ usmál se pokřiveným úsměvem. „A odpověď na tvou otázku, ano, můžeš odejít. Ale radím ti dobře, běž domů a poraď se s čarodějkou. A hlavně zůstaň doma, já si tě někdy odchytím...“ řekl a vypařil se.

Neváhala jsem ani chvíli a dala jsem se na útěk, útěk domů. Jak jsem čekala, hned, když jsem vyšla ven, stál přede mnou Damon s nepřístupným obličejem a zakrváceným tričkem.

„Co se ti stalo?“ zeptala jsem se ustaraně.

„To je jedno,“ vyštěkl chladně a chytl mě za ruku. Pomalým tempem mě vedl k nim do penzionu.

„Jsem rozbitá,“ promluvila jsem po chvíli. Damon se zastavil a pohlédl mi nechápavě do očí.

„O čem to tady mluvíš?“

„Moje krev nefunguje. Klaus nemůže mou krví tvořit hybridy. Prý jí chybí nějaká specifická složka...“

„Specifická složka?“ zamyslel se. Viděla jsem na jeho tváři, že mu něco docvaklo.

„Něco víš? Co je, Damone?“ vychrlila jsem na něho.

„Nic,“ řekl s klidem a pokračovali jsme v chůzi. Já se ale zastavila.

„Co je, Damone?“ řekla jsem s klidem.

„Nic... A vůbec, můžeš mi vysvětlit, co jsi udělala? Elena se málem zcvokla. Bonnie musela použít nějaké kouzlo, aby nezdrhla a nevydala se za tebou!“ křičel přes celou ulici.

„Damone, já jsem musela... Pochop, že...“

„Ne, Tereso, nechápu! Všechno se dalo vyřešit, ale ty ses prostě rozhodla jít na sebevražednou misi! Kterou jsem ti nemohl rozmluvit. Jsi závislá na adrenalinu? Skoč padákem... Nebo co já vím!“ vřískal.

„Damone, já jenom chtěla uchránit rodinu, Elenu, tebe, Jennu, Jeremyho, Stefana, Rica...“

„Pokud zjistí, že jste dvě, tak to bude jedno...“

                                                                                              Trailer:

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Prokletí 1. kapitola: