Upíří deníky - Prokletí - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Znovu začíná peklo v podobě školy.
A jedné holky!
Prosím o komentáře, děkuji.
TerryBells...

16.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1839×

8. kapitola – Nastalo peklo vpodobě blondýnky!

Pohled Teresy:

„Prosím, pane,“ otevřela jsem mu dveře u spolujezdce. Damon byl stále celý mokrý. Jeho černé oblečení se mu lepilo na jeho úžasné tělo. Rychle jsem si skousla spodní ret. Na co to, proboha, myslím? Sedla jsem si na místo řidiče a rozjela jsem se do penzionu. Pořádně jsem na to šlápla.

„Hádám… Buď mě chceš zabít, tedy nás, což teoreticky není možné, nebo se mě rychle chceš zbavit, abys mohla být se Stefanem,“ mrkl na mě svýma modrýma očima.

Usmála jsem se. „Uhádl jsi! Chci se tě zbavit. Svou věčnost budu chtít strávit se Stefanem, promiň, lásko, ale uvědomila jsem si, že bez něho nedám ani ránu,“ pokrčila jsem ramena. Už jsem parkovala před penzionem.

„Vážně?“ zeptal se a vrhl se na mé rty. „Tady to možná přehodnotí tvé rozhodnutí,“ šibalsky se usmál. Já jsem ho hladově chytila za mokré tričko a přitáhla jsem si ho blíž k dalšímu polibku.

Pomalu mi začal svlékat tričko.

„Počkej, teď ne,“ zakroutila jsem hlavou. Damon svěsil ramena a zamračil se.

„Večer tě navštívím,“ zamrkala jsem.

„Ale přece budeš hrát Elenu,“ připomněl mi.

„Jenně i Stefanovi určitě vadit nebude, když budu spát u Caroline…“

„A pravá Elena?“ dopálil mě.

„Vždycky najdeš skulinu, co?“ vyštěkla jsem naštvaně a vylezla jsem z auta. On mě napodobil. S určitou vzdáleností, kterou vždy dodržovali on i Elena, jsem od sebe šli.

Damon vpadl do penzionu, to, co jsem tam uviděla, mě dostalo. Stefan šel v ruku v ruce s Elenou.

„No toto! Má vlastní sestra!“ vykřikla jsem teatrálně.

„Promiň, Eleno, ale došlo mi, že Damona nenávidím. Tak jsem ti sebrala přítele,“ řekla a svá slova stvrdila políbením Stefana.

„Tuhle pakárnu už nikdy nehraju! Toto dám ještě Caroline sežrat,“ zanadávala jsem si.

„To mi připomíná, Tereso… Stefan vyhrál,“ vykřikla vítězoslavně.

„Nefandi si! Damon vyhrál,“ usmála jsem se zákeřně.

„To asi těžko… Moment, proč je Damon mokrý?“ zeptal se Stefan s přivřenýma očima.

„Long story,“ mrkl Damon na Stefana a šel si nalít whisky.

„A kdy na to přišel Damon?“ zeptala se Elena se zájmem.

„V noci, když jsi ho vykopala z postele,“ jemně jsem se usmála.

„Aspoň nemluvím ze spaní,“ vrátila mi stejnou mincí.

„Já nemluvím ze spaní!“ ohradila jsem se.

„Miluji tě, Damone! Tak moc mi chybíš… Miluju tě! Kéž bys tu byl se mnou! Tak moc tě miluju!“ napodoboval můj hlas Stefan.

„To není pravda!“ málem jsem si dupla nohou.

Ráno bylo hektické, uvědomila jsem si, že jdu zase do té jámy lvové! Škola… povzdechla jsem si a zbylé učebnice jsem naházela do batohu.

„Odvezu tě,“ nabídl se Damon.

„To bys byl hodný, jelikož nemám auto, je stále zaparkované u nás doma,“ pokrčila jsem ramena.

„Fajn, tak tě i vyzvednu a odpoledne pro něho zajedeme. V kolik končíš?“

„No, ve tři, ale mám ještě trénink, takže přijedeš až kolem čtvrté?“ ujistila jsem se.

„Ty mi chceš upřít pohled na dvanáct mladých holek v krátkých kraťáscích, jak poskakují sem a tam?“ zeptal se nevěřícně.

Můj pohled mu napovídal: „Vypadni, než ti jednu střelím.“

„Fajn, přijedu před čtvrtou,“ rezignoval.

Škola probíhala jak jinak, než hrozně! Byla jsem zkoušená z algebry, naštěstí jsem to utáhla na pěknou stoličku. S Caroline se dneska chytla jedna nová holka, která si dokonale myslela, že jí to tady patří.

„Prostě to ber s nadhledem, je to nějaká kráva,“ povzbuzovala jsem ji.

„Tereso, ona chce převzít roztleskávačky!“ křikla. Můj obličej se změnil na dravce.

„Cože chce?“ vykoktala jsem.

„Slyšela jsi, ne?“ usmála se ta blondýna na vysokých podpatcích.

„To máš ale celkem blbé,“ opětovala jsem jí ten falešný úsměv.

„Ale no tak, vždyť z nás můžou být kamarádky.“ To poslední slovo vyslovila s knedlíkem v krku.

„To jistě, kamarádko…“

„Rebekah,“ doplnila mě.

„Nemám na tebe teď čas, Rebekah, takže budu stručná. K nám do týmu se můžeš přidat, ale nepočítej s tím, že se staneš kapitánkou,“ řekla jsem přímo.

„Díky, beru na vědomí!“ vyštěkla.

Dnešní školní den se kvapen blížil ke konci, už zbýval jen trénink, ze kterého jsem upřímně měla strach.

„Takže, dneska si sjedeme tu novou sestavu, kterou jsme trénovali minule,“ křikla Caroline. Tato sestava byla jednoduchá, společně s Elenou jsme tvořily obě dvě špičky pyramidy, která nám vznikla. Madam Rebekah se asi rozhodla, že něco jako trénink není v jejím slovníku. Jelikož nedorazila.

„Hej, kdo je to?“ slyšela jsem útržek rozhovoru na konci tréninku skupinky holek.

„Vypadá vážně sexy,“ přitakala jí druhá holka. Rychle jsem k nim přispěchala, abych taky viděla.

„Terry, nevíš, kdo to je?“ zeptala se mě nenápadně Rachel, místí drbna se zrzavou hřívou a zelenýma očima.

Ten člověk, na kterého ukazovala, mi byl velice blízký.

„Stefanův brácha,“ řekla jsem s jistotou.

„Páni, v jedné rodině… A takový chlapi,“ zajíkala se.

„To jo,“ přitakala jsem.

„A jak se jmenuje, kolik mu je, chodí s někým?“ zeptala se horlivě Andy.

„Damon, je mu dvacet čtyři, a ano, chodí…“

„Ach jo,“ vydechly unisono.

„S kým? To musí být nějaká…“

„Co?“ zeptala jsem se s úšklebkem.

„Nějaká blbka!“ ulevila si Andy.

„Tak díky, no,“ vydechla jsem.

„Počkat, ty s ním chodíš?“ zeptala se namyšleně Elizabeth a její dlouhé vlasy si pohodila dozadu.

„Jo,“ konstatovala jsem suše.

„No, moc se k němu nehodíš, víš? No… On je takový sexy a tak, k němu by se hodila trochu taková barbína. Nechci říct, že namyšlená kráva, ale holka, která má ve svém šatníku i jinou barvu, než je černá,“ povzdechla si Rachel.

„Tím chceš říct, že by ses k němu hodila ty,“ vyvodila jsem z jejího monologu.

„Nechci ti nic říkat, ale pokud s ním chodíš, tak proč ti ho ta nová holka oblbuje?“ ukázala nám Elizabeth. Měla pravdu Rebekah se bavila s Damonem, ale nepřišlo mi, že by ho balila…

„Proč myslíš, že ho balí? Jen proto, že se s ním baví holka, tak ho mám vyslýchat jako v kriminálu?“ zamračila jsem se. A nasupeně jsem odešla k autu.

„Ahoj, myslím, že budeme dobré kamarádky,“ řekla až přespříliš mile Rebekah a odešla.

„Co to sakra bylo?“ zeptala jsem se Damona nechápavě.

„Barbie Klaus,“ ušklíbl se.

„Cože? Teď jsem trochu hodně mimo obraz,“ přiznala jsem.

„Zajedeme pro tvé auto a potom ti to vysvětlím doma.“ Na to jsem jenom kývla hlavou, že souhlasím.

„Mimochodem, nemusíš ze sebe dělat barbie. Mně se líbíš taková, jaká jsi,“ mrkl na mě. Takže celý náš rozhovor slyšel...