OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 13. kapitola

30.11.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1605×

                                                                    13. kapitola – Už to nevydržím!

„Ahoj, Stefane,“ pozdravila jsem do telefonu.

„Ahoj, co potřebuješ?“ zeptal se zmateně.

„Pamatuješ si, jak jsi ty a Damon mluvili o té bylině, co je proti ovlivňování?“ zeptala jsem se rychle.

„Jo,“ řekl s klidem.

„Víš, mít pocit, že tě někdo jako Damon může ovlivňovat, je trochu děsivé,“ řekla jsem náhle.

„Věř mi, že tě chápu… Pokud jde o tu bylinu, tak mám pro vás nějaké věci, které to obsahují,“ řekl jistě.

„Vážně? Děkuju, vážně,“ řekla jsem nadšeně. Už jsem jen slyšela, jak se Stefan směje do telefonu.

„Ještě jedna věc, jde nějak zjistit, jestli tě nějaký upír ovlivnil?“ zeptala jsem se nejistě.

„To asi ne, ten dotyčný upír ti musí ty vzpomínky vrátit,“ řekl jistě. „Proč? Myslíš, že tě Damon ovlivnil?“ zeptal se trochu vyděšeně.

„Nevím, ale mám zase ten stejný pocit jako předtím, ale neřeš mě, jsem už z toho všeho trochu blázen,“ řekla jsem jistě.

„Sám jsem měl podobný problém,“ řekl jasně. „Vyřídíš Eleně, že se za ní odpoledne stavím? Přivezu vám ten Železník,“ dodal ještě.

„Jo, jasně,“ řekla jsem rychle.

„Tak se měj,“ pozdravil.

„Ty taky…“

Típla jsem telefon a přešla jsem po pokoji k psacímu stolu. Usadila jsem se za něj a chytla jsem pero do ruky. Chtěla jsem něco napsat do svého deníčku, ale problém byl v tom, že jsem nevěděla, co mám psát.

Nechtěla jsem nic psát. Ťukala jsem perem do psacího stolu. Byla jsem vyřízená, to se mi ještě nikdy nestalo!

„Jestli ještě jednou ťukneš do toho stolu, budeš tam mít rýhu,“ řekl Damon znalecky za mými zády.

„Nemám na tebe náladu,“ řekla jsem rychle. Neobtěžovala jsem otočit na něj.

„A kdy jí na mě máš?“ zeptal se podrážděně.

„To je právě to, nikdy,“ řekla jsem jasně.

„Ale no tak,“ řekl. Slyšela jsem, jak si lehl do mé postele. To už jsem nevydržela a otočila jsem se na něj.

„Kdy mi dáš pokoj?“ zeptala jsem se ostře.

„Počkej…“ Dělal, že přemýšlí. „Nikdy!“ vyštěkl. Otočila jsem se zpátky k psacímu stolu, chtěla jsem ho tak nějak ignorovat. Bohužel jsem cítila, že si stoupl za mne.

Rychle mi sebral deník se stolu. Otevřel ho a začal číst.

„Milý deníčku, nemůžu si pomoct! Damon je strašně sexy,“ vykládal nesmysly.

„To tam není,“ řekl jsem s nadzvednutým obočím, chtěla jsem mu deník vyrvat z ruky, ale nepodařilo se mi to.

„Stefan je hnusák, Damon je nejlepší!“ vymýšlel si s klidem dál.

„Myslím, že se do školy vrátil nesprávný bratr,“ řekla jsem jasně.

Damon zaklapl deník.

„Tereso, pokud chceš, můžeme spolu trávit víc času, stačí říct.“ Zakoulela jsem očima. Jak někdo může být tak arogantní?

„Ne, Damone, to opravdu nechci,“ řekla jsem a vytrhla jsem mu deník z rukou. Trhnutím se otevřely dveře do mého pokoje. V ten moment byl Damon pryč.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se rychle Eleny, která se koukala vyjeveně.

„Jen jsem slyšela hlasy,“ řekla nejistě.

„Jo, no jo. Stefan volal, mám ti vyřídit, že se za tebou staví,“ zakoktala jsem se. Stále se na mne dívala trochu nedůvěřivě.

„Proč to nezavolal mně?“ zeptala se.

„Nevím, zkus se ho zeptat,“ řekla jsem rychle. „Asi si půjdu lehnout, není mi nějak dobře,“ řekla jsem rychle.

„Terry, je deset dopoledne a odpadla nám škola. Ty se vážně budeš válet v posteli?“ zeptala se s přivřenýma očima.

„Jak jsem řekla, není mi moc dobře…“

„Tak jo,“ řekla a zavřela dveře.

Prohrábla jsem si vlasy a ledabyle jsem je nechala spadnout. Tak moc mě bolela hlava, kdo by se divil, že? Když se během jednoho dne dozvíte, že existují upíři a ještě jako bonus nějaká zlá upírka, co vypadá jako vy. Vždyť už mám někoho, kdo vypadá jako já! To mi stačí!

Jelikož jsem v noci spala asi dvě hodiny, protože jsem se obávala, že by mohl přijít Damon, tak jsem si zašla do koupelny pro nějaké prášky na spaní.

Když nad tím tak uvažuju, kdyby Damon přišel a ovlivnil mě, tak bych si to stejně nepamatovala.

Kopla jsem do sebe prášek a odšourala jsem se do své postele. I když jsem v sobě ten debilní prášek měla, tak mi to nebylo platné.

Převalila jsem se na bok a až po hlavu jsem se přikryla.

„Nemůžeš spát?“ zeptal se mě hlas vedle mě.

„Ne, Damone, nemůžu,“ řekla jsem a odkryla jsem se.

„Tak si budeme povídat,“ řekl mile.

„O tom pochybuji,“ řekla jsem jasně.

„Mohl bych tě ovlivnit…“ řekl.

„Jo, mohl! A teď mi dej pokoj,“ přerušila jsem ho.

Damon se jenom ušklíbl.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 13. kapitola: