Upíří deníky - Začátek - 15. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Bezmocně jsem se svalila na postel, chtěla jsem psát deník. Ale napadla mě jenom jedna věta, kterou bych tam napsala: Nenávidím Damona Salvatora!
Prosím o vaše komentáře!
Díky moc, Terry...

02.12.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1556×

15. kapitola – Uvězněná

„Stefane,“ procedil skrz zuby Damon.

„Teresa!“ vyjekl. „Je tady,“ dodal.

„Ano, je, a kde měla být? Říkal jsem ti, že dneska přijede…“

„Damone, vždyť se nic nestalo,“ řekla jsem rázně.

„Ale stane, Michael chce Katherininu smrt, jelikož ho přeměnila a potom odkopla. A jelikož vypadáš jako ona, jsi v ohrožení,“ řekl jasně.

„Damone, hlavně ho nezabijeme, rozumíš? Je to můj kamarád…“

„Tvůj kamarád, tak mu teda řekni, ať nikoho nezabíjí,“ vyštěkl Damon.

„Za to ty jsi čistý jako lilie, co?“ řekl Stefan uštěpačně.

„Stefane, něco s tím udělat musíme!“ řekl Damon rychle.

„A co jako chceš dělat?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Uvidíš,“ řekl a nadpozemskou rychlostí se ke mně dostal. Chytil mě a tak nějak jsem se ocitla v jednom z pokojů penzionu. Dveře se zabouchly a o chviličku později byly zamčené.

„Děláš si legraci?“ vřískla jsem.

„Ani zdaleka,“ řekl vážně.

„To jako vážně? Chceš mě tady držet? A co Elena, ta je taky v ohrožení!“ řekla jsem vážně.

„Není, za prvé o ní neví. A za druhé má Železník!“ řekl jasně.

„Jak víš, že má Železník?“ řekla jsem ostře.

„Sama jsi mi to řekla,“ řekl rychle.

„Nic jsem ti… Ty jsi mě ovlivnil?“ zeptala jsem se naštvaně. I přes ty dveře jako bych viděla ten jeho samolibý škleb.

„Pusť mě!“ křikla jsem. „Stefane, prosím!“ dodala jsem.

„Tereso, nemůžu tě pustit ven!“ řekl. Už jsem jen slyšela kroky, jak se vzdalují.

Přišla jsem ke dveřím a snažila jsem se otevřít, kopala jsem do nich. Párkrát jsem zavolala Stefana, ten mi odpověděl.

„Nemůžeme tě pustit, je to pro tvé dobro,“ řekl pokaždé jako rozbitá gramofonová deska.

Chtěla jsem skočit z okna, ale usoudila jsem, že je to celkem vysoko, asi bych pád nepřežila.

Bezmocně jsem se svalila na postel, chtěla jsem psát deník. Ale napadla mě jenom jedna věta, kterou bych tam napsala:

Nenávidím Damona Salvatora!

A asi stokrát bych to podtrhla a zvýraznila! Nad přemýšlením, jak hrozně moc ho nesnáším, jsem usnula.

„Dobrý večer, Šípková Růženko,“ řekl Damon těsně u mé hlavy.

„Panebože!“ lekla jsem se.

„Už mi říkali i hůř,“ řekl jasně.

„Už můžu domů?“ zeptala jsem se rozespale.

„Myslím, že ne. Jelikož ten vůl se někde schovává,“ řekl vážně.

„A co mám podle tebe říct Jenně a Eleně? Promiňte, dnes nepřijdu domů, jelikož mě chce zabít jeden pomstou narušený upír, a mimochodem… Přespím u Salvatorů! Myslím, že to by asi neprošlo,“ řekla jsem jasně.

„Ty o tom ještě nevíš, ale spíš u Caroline, ta holka mě poslechne ve všem a to jí nemusím pomalu ani ovlivňovat,“ řekl s nazdviženým obočím.

Převalila jsem se na Damona a chytla jsem ho pod krkem.

„Necháš Caroline na pokoji!“ zařvala jsem na něj.

Damon se ušklíbl a rychle mě dostal pod sebe.

„Jedním mávnutím bych ti mohl zlomit vaz,“ řekl mi těsně u ucha.

„Neudělal bys to,“ řekla jsem jasně. Jeho stisk povolil, rychle se usmál a zvedl se z postele.

„Máš pravdu, neudělal,“ řekl a zmizel z pokoje.

Ještě dalších pět minut jsem uvažovala o tom, jak ho nenávidím. Potom přišel Stefan.

„Ahoj,“ řekl a postavil mi hrnek s čajem na noční stolek.

„Nazdar,“ řekla jsem nepříčetně.

„Promiň, ale Damon mě překecal, že je to prý pro tvé vlastní dobro,“ řekl jasně.

„Pro mé dobro? Co Elena?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Byl jsem s Elenou skoro celý den,“ řekl klidně.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se už trochu příčetněji.

„Bude šest, neboj, za chvíli jdu k vám domů. A Terry, měla by sis vypít ten čaj, možná ti ulehčí tvé spaní,“ řekl a mrkl na mě. Odešel a zamknul znovu dveře.

Ulehčí spaní? Nedocházelo mi to, ale potom má intuice zapracovala.

Železník! Udělal mi z něho čaj! Rychle jsem se naklonila k nočnímu stolku a napila jsem se. Chuť nebyla nic extra, ale to množství cukru, co mi tam nasypal Stefan, tu chuť vyvážilo.

Sedla jsem si za psací stůl, který byl z ebenového dřeva.

Vytáhla jsem mobil z kapsy u kalhot. Když jsem se podívala na display, tak jsem se málem zhrozila.

Deset nepřijatých hovorů od Eleny a pět sms od Jenny. Každá měla stejný obsah:

Kde jsi?

Až na tu poslední, ta měla jiné znění.

Terry, měla jsi mi dát vědět, že jdeš ke Caroline na noc. Příště mi to řekni, ať se o tebe nebojím.

Jennu jsem nikdy moc nebrala jako svou tetu, spíš jako kamarádku, a ona ke mně taky tak přistupovala.

Odepisovala jsem Jenně. Psala jsem jí omluvnou smsku, když se za mnou zvedl mírný vánek.

„Díváš se na mě,“ řekla jsem jasně. Bylo mi jasné, že je za mnou Damon.

„Líbíš se mi,“ řekl pohotově.

„Ale ty mně ne,“ řekla jsem rychle.

„To říkáš teď,“ řekl a lehl si na postel.