OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 19. kapitola

06.12.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 2020×

                                                                              19. kapitola – Nový den

Damon mě povalil na postel a začal mě vášnivě líbat. Nemohla jsem se pod jeho nátlakem ani nadechnout.

Bylo mi úžasně, cítila jsem se skvěle, Domovi jsem zajela prsty do vlasů a znovu jsem si ho přitáhla blíž k polibkům, kterých zjevně stále neměl dost.

Najednou jsem si začala něco uvědomovat… Proč to dělám? Já to přece nechci! Odhodila jsem ho od sebe.

„Nejsem jako každá,“ křikla jsem na něho. Damon se zlehka usmál.

V tu ránu jsem se probudila.

„Ne, máš pravdu, to rozhodně nejsi,“ řekl hlas vedle mě.

„Damone,“ vydechla jsem. „Ty jsi mi přivedl tento sen?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Železník už máš z těla pryč,“ řekl rychle. „Byla to taková zkouška,“ dodal.

„Zkouška před čím?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Já to vím, a ty to musíš…“

„Vtipné, vážně! Kolik je vůbec hodin?“ zeptala jsem se stále naštvaně.

„Počkej.“ Díval se na své hodinky. „Jedna, dvě, tři… Vstávej do školy,“ řekl s úsměvem na rtu.

Vylezla jsem z postele a rychle jsem se dobelhala do koupelny. Tam jsem provedla ranní hygienu a převlékla jsem se. Na závěr jsem si pečlivě prohlédla můj krk, na něm nebylo ani památky po nějakém kousnutí.

Rychle jsem naházela všechny moje věci do tašky. A vyšla jsem z koupelny. Na posteli ležel můj otevřený deník.

„Když už si čteš můj deník, tak to alespoň dělej tak, ať o tom nevím,“ křikla jsem.

Se zdola jsem uslyšela zachichotání. Jelikož už byl nejvyšší čas na to, abych jela do školy, tak jsem sešla dolů.

Najednou jsem uslyšela zaklepání, jelikož byl Stefan, poblíž otevřel. Na prahu stála Elena, která vyhlížela vystrašeně. Aby mne nebylo vidět, tak jsem se schovala do obýváku.

„Co jsi zač!“ vyštěkla. Je to v háji, kruci! Damon seděl nahnutě na sedačce, už jsem si všímala, že se zvedá, aby vše viděl jako přímí přenos. Na to štěstí jsem byla tentokrát rychlejší já a chytla jsem ho za ruku. Přísně jsem zavrtěla hlavou a on jen zklamaně poslechl.

„Rozumíš? Tak co jsi zač?“ řvala hystericky Elena.

„Myslím, že to víš,“ řekl Stefan pomalu.

„Ne, já – já to chci slyšet od tebe,“ zakoktala se.

Stefan se rychle nadechl.

„Prosím, neboj se mne! Neublížím ti,“ řekl jasně.

„Tak co jsi sakra!“ zeptala se Elena naštvaně.

„Upír,“ řekl strnule. Zavřela jsem oči, a představovala jsem si, co by mohlo nastat.

„Proč jsi mi to neřekl?“ zeptala se naštvaně a zároveň rozklepaně. Tak tuto odpověď jsem ani v nejmenším nečekala.

„J – já nevím, asi jsem se bál tvé reakce,“ zakoktal se Stefan.

„Stefane, pravdu zvládnu ustát, ale lež ne,“ řekla ostře.

„Pojď dál, promluvíme si o tom,“ řekl. Slyšela jsem, jak Elena prochází chodbou. Co mám dělat? To bylo první, co mě napadlo.

Damona tížila zřejmě stejná otázka. Neváhal, a i se mnou opustil dům. Než jsem se nadála, tak už jsem v jeho autě.

„Co to bylo?“ zeptala jsem se o oktávu výš.

„To byl můj úžasný instinkt,“ řekl a usmál se.

Teď jsem si něčeho všimla.

„Kde je vůbec moje auto?“ zeptala jsem se.

„Zaparkované u Caroline,“ řekl jistě.

„A to proč?“ zeptala jsem se rychle.

„Pokud sis toho nevšimla, tvoje ségra je trochu šťoural, a kdyby třeba nějak náhodou jela kolem jejího domu, a tam by nestálo tvoje auto. A dnes by si všimla, že stojí u nás, bylo by to trochu podezřelé,“ řekl jasně.

„Ty jsi vážně myslel na všechno, co?“ zeptala jsem se.

„Skoro,“ řekl s přivřenýma očima.

„Zavezeš mě do školy?“ poprosila jsem.

„Ale nemáš věci,“ odporoval.

„Tak budu psát s půjčenou propiskou na půjčeným papír,“ řekla jsem jasně.

Auto pomalu nastartoval a vyjelo. Bohužel po pár minutách jsem si všimla, že jelo jinde než do školy.

„Proč mám takový pocit, že nejedeme tam, kam chci?“ zeptala jsem se přidrzle.

„Máš dobrý pocit,“ řekl jasně.

„Damone,“ zaúpěla jsem.

„Tereso,“ napodobil můj tón.

„To není vtipné…“

„Já se bavím,“ přerušil mne.

„Alespoň jeden z nás,“ řekla jsem a bezmocně jsem se opřela. Damon viděl, že vyhrál a tak se potutelně usmál.

Pohled Eleny:

„Dáš si něco?“ zeptal se mne Stefan.

„Jo, nějaké vysvětlení,“ řekla jsem jistě.

Stefan si sedl vedle mne.

„Nejdřív bych měl asi říct pár základních věcí. Jedna z nich je, že ti nikdy neublížím,“ odmlčel se a čekal na mou odezvu. Jednoduše jsem přikývla.

„Druhá, že Damon by mohl, tak se od něj prosím drž dál,“ řekl jasně. Znovu jsem přikývla.

„Kolik je ti let? Počítám s tím, že ti dvacet není,“ řekla jsem se rychle.

„Zvláštní, to samé řekla Teresa,“ podivil se.

„Ona ví, že jste upíří?“ vyjekla jsem. To není možné! Neřekla mi to!

„To byla další položka, kterou jsem ti chtěl říct…“

„Teď se tím nebudu zabývat, to si s ní vyřídím doma,“ řekla jsem a přivřela jsem oči. Na Stefanovi hrálo pobavení.

„K tvé otázce, je mi sto šedesát pět let,“ když řekl to číslo, měla jsem na moment pocit, že se mi zastavilo srdce.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se se strachem v hlase.

„Asi jo, chtěla jsem vědět všechno,“ řekla jsem rychle.

„Měl bych ti něco ukázat,“ řekl a odešel. Za pár sekund byl zpátky s fotografií v ruce. Podal mi jí.

Když jsem jí uviděla, tak mi srdce už asi službu vypovědělo úplně.

„Kdo je to?“ zakoktala jsem se. Na fotce byla vyobrazená dívka, která byla stejná jako já. Stejná jako Teresa.

„To je Katherine, upírka, která nás s Damonem přeměnila,“ řekl rychle.

„No, ale to není ta nejhorší věc, kterou jsem ti chtěl říct,“ odmlčel se.

„Co může být horšího, než tohle?“ zhrozila jsem se.

„Damon vzal asi Terry na menší výlet,“ řekl rychle.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 19. kapitola: