OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 21. kapitola

08.12.2012 (10:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1604×

                                                                21. kapitola – Peklo na zemi

„Elena přijela,“ oznámil mi Damon.

„To bude peklo na zemi,“ řekla jsem jasně.

„Tak já raději půjdu,“ řekl a zmizel do tmavého večera. Zbabělec!

Nemusela jsem čekat dlouho a Elena vrazila do mého pokoje.

„Tady je tvá taška, co sis tam zapomněla,“ řekla chladně.

Neřekla jsem nic, věděla jsem, že se Elena potřebuje vyřvat. Na jejím místě bych asi vyšilovala ještě trochu víc.

„Jak jsi to mohla udělat?“ zeptala se naštvaně.

„Eleno, promiň. Já jsem musela… Já – nechtěla jsem, abys byla v nebezpečí,“ zakoktala jsem se. Elenin pohled trochu zjihl.

„Terry, já nevím… Měla jsi mi to prostě říct. Jak dlouho to vůbec víš?“ zeptala se rychle.

„Asi týden,“ řekla jsem jasně.

Přišla ke mně a objala mne.

„Slib mi, že mezi sebou už nebudeme mít žádné tajnosti,“ řekla a stiskla mne ještě víc.

„Slibuju,“ řekla jsem už skoro bez dechu.

„Vím, že to bude znít blbě, ale prosím! Nestýkej se s Damonem, moc tě o to prosím,“ řekla ostře. Neodpověděla jsem, zřejmě to vzala jako souhlas a odešla z mého pokoje.

Rychle jsem z tašky začala vytahovat mé věci. Snažila jsem se najít můj deník, deník, který jsem zřejmě nechala u Salvatorů. Takže Damon má teď všechny mé myšlenky. Parádní…

Pohled Damona:

Pozoroval jsem ji ze stromu, který byl kousek od domu. Celou dobu něco hledala, ale ne a ne to najít. Po chvíli mi došlo, co to bylo. Zřejmě hledala deník, který si asi nechala u nás.

Super, mám záminku sem zítra jít. I když... já nepotřebuji záminku… Přicházím a odcházím, kdy se mi zlíbí.

Teresa si sundala tričko a kalhoty. Tak tento výhled se mi zamlouvá… Ale nic víc, rychle si na sebe dala župan a šla do koupelny. Škoda…

Jelikož je v koupelně, tak bych pro ten deník mohl jít teď a ještě ji navštívit. Jsem to ale chytrák! Nad touto myšlenkou jsem se usmál.

Skočil jsem dolů, auto už jsem měl u nás, takže jsem to musel vzít po svých.

Její deník líně ležel na mé posteli, byl rozevřený. Fajn, jsem možná trochu parchant, když jsem si ho ráno začal číst a teď při cestě k ní dočítat. Ale ono mi to nedalo! Když čtu Stefanovy deníky, tak si můžu přečíst i ten její, ne? Hlavně, když mě zajímá hlavně ten její.

Když jsem se vyškrábal do jejího pokoje, tak tam ještě nebyla. Co ty holky v těch koupelnách dělají?

Lehl jsem si na její postel a čekal jsem. Po dvou minutách jsem myslel, že tam usnu. Zrovna teď si fénovala vlasy, nechápu na co. Jí by to slušelo i v… Na co to zase myslíš?

Procházel jsem se po jejím pokoji, ještě jsem neměl tu možnost si ho pořádně prohlédnout. Prohlížel si fotky, co měla na komodě. Na většině z nich byla ona a Elena.

Jejich podoba byla vážně takřka identická, ale Terry jsem poznal všude. Měla takovou jiskru v očích.

Fén vypl, a tak jsem zaujal svou pózu na její posteli, když mě uviděla, tak už se ani nelekla.

„Pěkné pyžamo,“ řekl jsem rychle.

„Díky,“ řekla sladce.

„Přinesl jsem ti deník,“ řekl jsem jasně.

„Takže můžu počítat s tím, že už víš o mně vše,“ zeptala se s nadzvednutým obočím.

„Co by ti udělalo větší radost? Kdybych věděl, nebo ne?“ zeptal jsem se mile.

„Mně je to vlastně jedno, jelikož jsem ospalá, ale věř mi, že mi to zítra jedno nebude, takže si o tom spolu zítra promluvíme, jasné?“ zeptala se chladně, ale stále jí v očích hrály pobavené ohníčky.

„Dala jsi mi důvod, abych zítra přišel, víš to?“ zeptal jsem s úsměvem.

„Ty bys přišel, i kdybych ti tu záminku nedala,“ řekla jasně. Ta mě má přečteného dokonale.

„Už jsem ale vážně unavená,“ řekla a taktně mi naznačila, abych zmizel.

„Já se šoupnu,“ řekl jsem a odsunul jsem se.

Teresa byla asi vážně unavená, jelikož nic nenamítala a lehla si ochotně vedle mě.

„Slib mi, že se mi nebude zdát nic, co vymyslíš ty,“ řekla jasně.

„To ti nemůžu slíbit,“ řekl jsem a přikryl jsem ji. Ona se na mne podívala naštvaně.

„Prosím, dnes chci mít čistou hlavu,“ zaprosila a udělal na mne štěněčí pohled.

„Fajn, dostala jsi mě do kolen.“ Teresa se usmála a zhasla lampičku. Ocitli jsme se v naprosté tmě, ale já jsem všechno viděl.

Teresa usnula poměrně rychle, ale kdo by se jí divil po takovém dni? Nemohl jsem spát, vlastně jsem nechtěl. Chvíli jsem si hrál s jejími vlasy, a když se blížilo ráno, tak jsem rychle běžel domů.

„Kde jsi byl?“ zeptal se naštvaný Stefan.

„Promiň, ale myslím, že si můžu dělat, co chci!“ řekl jsem rázně.

„Ne, právě, že ne. Protože všechno, co uděláš, má katastrofální následky,“ řekl jasně.

„A co chceš dělat? Nasadíš mi klepeta a pošleš mě do basy?“ řekl jsem s úsměvem.

„To není vtipné! Varuju tě, jestli se ještě někdy dotkneš jí, tak budeš mít co dělat se mnou,“ řekl rázně.

„Stefan, náš ochranář. Zakazuji ti snad se stýkat s Elenou?“ zeptal jsem se podrážděně. „Tak buď té lásky a nechej mě a Teresu na pokoji…“

„Není žádné „Já a Teresa“ rozumíš? Je jenom Ty a… Teresa. Nikdy ne dohromady!“

Doufám, že se vám kapitola líbila, budu ráda, když zanecháte komentář... Terry

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 21. kapitola: