OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 5. kapitola

15.11.2012 (20:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 2160×

                                                                                   5. kapitola „On“

Pohled Eleny:

„Takže ty jsi z Itálie?“ ptala se Caroline Stefana trochu svůdně.

„Ano, moje rodina odtud pochází, ale já se narodil v Americe,“ řekl jasně.

Při posledním slově se na mne podíval a usmál se.

„Hele, Stefane, zítra bude u vodopádů party na zahájení školního roku,“ konstatovala Bonnie.

„A ty tam budeš?“ zeptal se mne.

„Jasně, že bude,“ řekla za mne Teresa, která se potom na mne usmála.

Na Caroline jsem viděla narůstající vztek.

Pohled Stefana:

Dnešní večer jsem prožil s ní. Je jiná, Elena je prostě jiná než Katherine. Teresu jsem neměl ještě moc velkou šanci poznat, ale liší se. Liší se od Katherine a od Eleny taky. Rozhodně není sobecká, je ale trochu vzpurnější než Elena…

V mém pokoji se ochladilo. Pohlédl jsem na okno před sebou, seděl tam havran, který hned vzlétl a proletěl nad mou hlavou.

Najednou se přede mnou objevil Damon.

„Damone,“ vydechl jsem.

„Ahoj, bratře,“ řekl tajemně.

„Co tady děláš?“ zeptal jsem se ho. „A nemyslíš, že ta vrána je už trochu moc?“ zeptal jsem se ostře.

„To jsi ještě neviděl, co umím s mlhou. A na tvou otázku, co tady dělám, si můžeš odpovědět sám. Neslíbil jsem ti snad věčná muka?“ zeptal se s určitou sladkostí v hlase.

„Ano, ale už ses padesát let neukázal! Proč teď? Tady?“ zeptal jsem se dotěrně. Doufám, že netuší o nich, prosím, ať ne!

„Jedno slovo, Stefane. Elena!“ řekl jasně. Elena? Jenom ona? On snad netuší nic o tom, že existuje i Teresa?

„A co tady děláš, ty?“ zeptal se.

Neodpovídal jsem, stejně má odpověď byla stejná, jako ta jeho.

„Jasně, slyšel jsem, že zítra je tady party. Určitě půjdeš, že? Některé středoškolačky tady vypadají opravdu k nakousnutí… No, hlavně jedna…“

„Nedotkneš se jí!“ vykřikl jsem.

„No, vlastě s ní mám jiné plány, ale pořád si ji můžu dát jako menší svačinku. Představ si Eleninu krev, jak jí piješ! Já můžu!“ řekl s úsměvem.

„Přestaň!“ zařval jsem a skočil po něm. Prolétli jsme oknem před penzion.

Na zem jsem už ale dopadl pouze já.

„To bylo dobrý! Celkem jsem se zlekl, ale chtělo by to víc šťávy, třeba pít jiný příjem potravy,“ řekl jasně.

„To bys nikdy neudělal!“ řekl jsem jistě.

„Kde bereš tu odvahu?“ řekl sebestředně.

„Kde? Vím, že v tobě ještě kousek soucitu zůstalo, nikdy bys Eleně neublížil, protože vypadá jako ona. Něco k ní cítíš a to jí ani neznáš…“

„Ty nemáš právo o tom mluvit!“ vykřikl na mne.

„Ale ano, mám! Nenávidíš mě, protože si myslíš, že za její smrt můžu já,“ řekl jsem jasně.

„Mohl bych tě ve vteřině zabít!“ řekl rychle Damon.

„Mohl, ale neudělal bys to, protože bys tady už na tom světě neměl nikoho!“ řekl jsem jistě.

Pohled Teresy:

Milý deníčku, už se vše spravuje, myslím, že je mi nějak lépe. Cítím se svěží, dokonce se těším na party, kdyby mi někdo o ní řekl před týdnem, tak ho asi pošlu do háje, ale teď se těším. Možná za to může škola, spolužáci, kteří mě přivádějí na jiné myšlenky…

„Tereso?“ zavolala na mne Elena z jejího pokoje.

„Co je?“ zařvala jsem.

„Nemůžete někdy mluvit potichu?“ zeptal se Jeremy, který právě procházel chodbou ke svému pokoji.

„Jeremy, Jeremy!“ vřískla jsem.

„Ty ses zase sjel?“ řekla jsem rychle.

On se jenom zasmál a upaloval do svého pokoje.

Rychle jsem prošla chodbou k Eleně do pokoje.

„Už se zase sjel!“ křikla jsem.

„A zamknul se v pokoji,“ doplnila mne.

„Ano,“ odsekla jsem.

„Ber to pozitivně, alespoň nepůjde na tu party… Nebude se tam moct ožrat, znovu sjet. Jenna ho bude mít pod kontrolou,“ řekla Elena jasně.

„Na tom něco bude,“ přitakala jsem.

„Potřebovala jsem pomoct,“ řekla najednou.

„Jak se mám chovat ke Stefanovi?“ zeptala se rychle. „Mám s ním flirtovat… Nebo, já vůbec nevím,“ řekla bezmocně.

„No, možná bys mohla přitlačit víc na pilu, Stefan se vážně snaží…“

„Ale není to moc brzo? Co Matt? Odešla jsem od něho, abych byla teď chvíli sama,“ řekla pohotově.

„Eleno, začínáš novou etapu života, myslím, že by to mohl pochopit. A čím dřív, tak tím líp!“ řekla jsem rychle.

„Asi máš pravdu…“

„Mimochodem, už bychom měly jít. Bonnie tu bude za chvíli,“ konstatovala jsem.

„Máš pravdu, vezmu si bundu a hned jsem dole,“ řekla, zatímco já jsem už byla ve dveřích její ložnice. Přešla jsem do svojí a tam si vzala šátek a koženou bundu.

Sešla jsem schody, Bonnie už byla u nás v obýváku.

„Ahoj, ty už jsi tady? Ani jsem tě neslyšela,“ řekla jsem rychle.

„Přišla jsem před chvílí, Jenna mě pustila,“ řekla jasně.

„A kde vůbec je?“ zeptala jsem se mile.

„Jela ještě někam kvůli práci?“ odpověděla bez zaváhání.

„Ahá?“ podivila jsem se.

„Jsem tady,“ řekla rychle a hrnula se ke dveřím.

„Není nějaká rozjařená? Že ti dal Jeremy nějaký prášek?“ řekla Bonnie pochybně.

„Ne, těší se na někoho, víš,“ prozradila jsem šeptem.

Moc všem děkuji za krásné komentáře k minulým kapitolám. Ani nevíte, jakou chuť mám potom k psaní!!! :)

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 5. kapitola: