OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 21. kapitola

03.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1398×

                                       21. kapitola – Plán A, B, C, D… Znáte abecedu, ne?

Pohled Teresy:

Dva dny ho hledám. Už jsem to chtěla tolikrát vzdát, ale nedalo mi to! Zastavila jsem se v hotelu, jelikož jsem se potřebovala prospat. Potřebovala jsem spánek, oči jsem měla napuchlé... Sprchu jsem neviděla… Už ani nevím, jak dlouho.

Svalila jsem se na postel a téměř v mžiku jsem usnula. Ani nevím jak, ale spala jsem jako zabitá.

„Vstávej,“ oslovil mě mužský hlas. Otevřela jsem oči. Na posteli vedle mě ležel Damon.

Sen... pomyslela jsem si.

Usmála jsem se a pohladila jsem ho tváři.

„Sen,“ řekla jsem tentokrát nahlas. Můj vymyšlený Damon se úžasně usmál.

„Tak to spíš noční můra, ne?“ zeptal se s nazdviženým obočím.

„Ne... Myslím, že je to nejlepší sen, který v posledním týdnu mám!“ usmála jsem se.

„Ale já nejsem sen, tak divokou představivost nemáš,“ podotkl.

„To by ses divil,“ odporovala jsem. Opatrně, tak, aby to můj vysněný Damon neviděl, jsem se štípla do ruky. Cítila jsem to, ale stále jsem byla v tom samém snu. Ušklíbla jsem se.

„Jestli nespím, tak jsem mrtvá?“ zhrozila jsem se.

Damon málem propukl ve smích.

„Ne, jsi živá, zdravá a vzhůru. Nebylo moc těžké tě najít, když ses skoro v každém baru ptala, jestli mě tam někdo neviděl,“ pronesl skoro slavnostně.

„Já ti nevěřím, víš? To bys mi mohl říct i ve snu!“ odporovala jsem.

S nazdviženým obočím si mne měřil.

„Řekni například něco, co víš ty... A nikdo jiný,“ přimhouřila jsem oči.

„Katherine je ta nejlepší žena na světě.“ Vytřeštila jsem oči. Málem mi vypadly z důlku.

„Noční můra,“ zařvala jsem.

Damon se spokojeně usmál.

„Dělal jsem si legraci.“ Můj srdeční tep se opět dostal do normálu.

„Miluju tě,“ řekl vážně. „To vím jenom já,“ pokračoval.

„Krásný sen,“ prohlásila jsem a přitáhla si ho blíž k malému polibku. Ten polibek byl tak skutečný! Cítila jsem se znovu šťastná, jako by tu díru někdo v mé hrudi zalepil sekundovým lepidlem.

„Už jsi usoudila, že nespíš?“ zeptal se, když jsem se od něj odtáhla.

„Asi... Nevím? Teda pokud nespím, tak... Jak jsi mi to mohl udělat? Nenapsal jsi mi! Nevěděla jsem, co se s tebou děje! Myslela jsem si, že jsi mě opustil!“ řvala jsem na něj. Čekali byste, že se Damon bude tvářit trochu provinile, ale on se jenom usmíval. Jako měsíček na hnoji.

„Já ti ten úsměv smažu!“ měřila jsem si ho zlostným pohledem.

„Promiň,“ posmutněl.

„Proč?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Já ani nevím, potřeboval jsem být sám, jinak bych Stefanovi asi urval hlavu,“ zamračil se.

„Aha, to je pádný důvod," řekla jsem ironicky.

„Tereso, nikdy bych tě neopustil! Rozumíš? I když jsem ze začátku chtěl, nějak jsem uvěřil Stefanovým slovům… Prostě jsem byl debil.“ Zadíval se mi do očí.

Chvíli jsem přemýšlela.

„Mám plán,“ usmála jsem se.

„Myslel jsem, že mi jednu vrazíš?“ usmál se svým typickým Damonovým úsměvem.

„To je plán B, potom mám plán C, D... Znáš abecedu dál, ne?“ Zavrtěl hlavou, jako by v životě slovo abeceda neslyšel.

„Dělej si ze mě legraci!“ řekla jsem naštvaně.

„Tak jaký je tvůj plán?“ zeptal se zaujatě.

„Nevím, jestli se ti bude líbit.“ Zabořila jsem svůj pohled do peřiny. Cítila jsem, jak mě jeho modré oči probodávají.

„Rozejdeme se,“ zašeptala jsem. Zvedla jsem hlavu, abych viděla jeho reakci.

„A – ah... Nechceš mě, proč?“ zeptal se bolestně.

Usmála jsem se.

„Takže jsem dobrá herečka!“ Stále mi na rtu zářil ten jistý úsměv.

„Teď jsem mimo obraz,“ přimhouřil oči.

„Rozejdeme se na oko. Prostě ve společnosti... Jinak by nás Elena a Stefan nikdy nenechali být. Jeden si říká, že když ti dva spolu chodí, nebudou si všímat okolí. Přijdou mi jak dvě staré drbny,“ povzdechla jsem si.

„Myslíš, že to vyjde?“ podivil se.

„Musí! Počkat, ty sis vážně myslel, že bych se s tebou rozešla?“ zatvářila jsem se naštvaně.

„Asi jo,“ znejistěl.

„Nikdy bych tě neopustila! Budeme spolu vždycky na navěky,“ řekla jsem jasně. Damon se usmál.

„Nevím, jestli navěky...“ Můj smích opadl, mezitím ho vystřídala vážná maska.

„Damone... Jednou spolu budeme navždy!“ Když jsem to dořekla, jeho oči málem svítily.

***

Po mém výletě jsem dostala týden zaracha! Jeden by si řekl, že když vám je sedmnáct, tří denní výlet nic neznamená, ale pro mou tetu asi ano.

Říct Stefanovi o tom, že jsme se s Damonem rozešli, jsem ještě neměla možnost.

Moje domácí vězení skončilo a tak moje první vycházka byla do domu Salvatorů. Vzala jsem Damonovu košili a hraně jsem mu ji šla vrátit, jako že o ni nestojím. Hlavně jsem doufala, že narazím na Stefana.

Mé přání se splnilo, v obýváku seděl Stefan, jakmile mě uslyšel, prohodil:

„Damon není doma!“

Došla jsem rychlým tempem do obýváku a tu košili jsem hraně naštvaně hodila na zem.

„Vyřiď Damonovi... Vlastně jsem mu jenom chtěla vrátit košili,“ řekla jsem hraně naštvaně. Stefan zbystřil a otočil se na mě.

„Co se stalo?“ podivil se.

„Damon a já jsme se rozešli.“ Každé slovo mě urputně pálilo na jazyku.

„Aha, to je mi líto,“ řekl sklesle. Idiot, myslí si, že jsem nepoznala jeho herecký výkon.

„Nepředstírej, že to není tvůj nejlepší den v celém tvém životě, opět si můžeš Damona pořádně vychutnat,“ vmetala jsem mu ty slova do tváře a rázným krokem jsem odešla.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 21. kapitola: