Zsadist je konečně zase při vědomí a příčetný (v rámci možností) a konečně mu došlo, v jakém je průšvihu. Uvázal si na krk šílenou upírku. A jako by mu to nebylo málo, rozhodne se dát vědět i ostatním, že Bella je jeho, přivést ji do sídla bratrstva...
27.09.2011 (18:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 3559×
26. kapitola
Zamrkal. Hlava se mu motala a jen pomalu začínal vnímat okolí. Bylo to pryč. Všechno. Jeho tělo bylo nezvykle ztěžklé. Cítil pot a vázací pach, který čpěl všude okolo a taky nádherné teplo.
Vyděšeně se překulil. Ležel přímo na Belle. Během jediné vteřiny mu všechno došlo. Ledový des ho sevřel, že se nemohl ani nadechnout.
Zůstala vedle něj ležet a oči měla zavřené. Prsa se jí trhavě zvedala, jak prudce dýchala. Postupně se její dech zklidňoval.
V první chvíli si myslel, bál se... Jako by byla na míle daleko.
Teprve, když zvedla ztěžklá víčka a zahlédl ten omámený pohled jejích očí... Okamžitě ho vyhledala a po čele jí přejela nespokojená vráska. Jediným pohybem se přesunula znovu k němu. Stulila se teplu jeho těla.
Ruce se mu třásly, když je vztáhl k jejím ramenům a odtáhl ji od sebe. Pohledem přejížděl po celém jejím těle. Po zarudlé horečnatě rozpálené kůži. Hrdlo měl stažené. Hledal jakékoliv poranění. Na boku měla zarudlý pruh. Nic jiného. Nic co by dokázal vidět.
„Jsi v pořádku?“ Hlas se mu sotva slyšitelně dral z krku.
Protáhla se a usmála.
„Ne, to rozhodně nejsem. Takhle dobře mi totiž nebylo už několik dní. Cítím se fantasticky.“
Nevěřícně ji pozoroval. Myslela to naprosto vážně. Přitáhl si ji na hruď.
„Jsi šílená.“
Přitulila se spokojeně ještě blíž.
„Pokud to znamená, že tě zbožňuju a nedokážu bez tvého těla vydržet ani den, tak ano, jsem šílená.“
Přejížděl jí dlaní po zádech. Jo, je šílená a on taky. Políbil jí do vlasů. Byl šťastný.
Nadzvedla se boky a zašmátrala pod sebou rukou. Něco zmuchlaného ji tam tlačilo.
„A já doufala, že se ti budou líbit,“ zabručela pobaveně. Odhodila rozškublé kalhotky stranou. Normálně je nenosila, protože byla naprosto nepraktické. Samá krajka a o zakrytí čehokoliv nemohla být ani řeč.
Nechápavě se zamračil.
„Co se mi mělo líbit?“
Rozesmála se a políbila ho zespodu na čelist.
Se zabručením se zavrtěla a otevřela oči. Zsadist neměl šanci ještě ani vstát z postele.
„To už je tak pozdě?“
Přikývl a naklonil se, aby ji políbil. Její paže se mu okamžitě ovinuly okolo krku a přitáhla si ho ještě blíž. Stálo jí to hodně přemlouvání ho pak znovu pustit. Stejně jako jemu se zvednout a nechat ji tam samotnou. Zůstala tam sedět na rozházené posteli, mezi cáry prostěradla a s pohledem, že stačí jen pár kroků zpátky a přivítá ho znovu s otevřenou náručí.
Přenesl se zpátky do sídla. Musel si přiznat, že mu není nejlehčeji, když ji tam takhle každý večer nechává samotnou, bez ochrany. Jenže na druhou stranu zase nechtěl nikoho poblíž ní. Nikomu nevěřil. Ne pokud šlo oni.
Přemýšlel nad tím většinu noci. Bella byla tak drobná a pokud by ji někdo tam samotnou napadl... Zatnul pěsti, až mu zakřupalo v prstech. Nebyl by nikdo, kdo by ji pomohl. Nechával ji i to malé celou noc vlastně komukoliv napospas. Několik hodin, kdy není s ní a tolik druhů nebezpečí, které jí mohlo hrozit. A že v tomhle měl fantazii sakra dobrou!
To rozhodlo.
Wrath odhodil dýky a zbraň na komodu. Beth nahoře ještě pomáhala Fritzovi a Mary s prostřením stolu. Musel si přiznat, že jídlo není zrovna to, na co by teď měl největší chuť. Ne při pohledu na postel a při její vůni, která se tu okolo vznášela...
Vrzly dveře. Už když se otáčel, vycenil vztekle zuby.
„Co tu, kurva, chceš?“
Zsadist byl rozhodně tím posledním, komu by dovolil se k jeho ložnici byť přiblížit. Ztuhlost v ramenou neměl ale jen ze vzteku, ale i z obavy. To aby s ním chtěl mluvit tak soukromě, že se odvážil až sem, ho upřímně děsilo.
Zsadist si skoro až pobaveně odfrkl. Bylo mu to naprosto jasný. Pak ho dobrá nálada přešla.
„Chci sem někoho přivést.“
Wrath nazvedl zaraženě obočí. Tohle by rozhodně nečekal.
„Návštěva?“ Přemýšlel nad tou zvláštní žádostí i nad Zsadistovým upřeným pohledem, jako by ho celou dobu rentgenoval. Ne, nikdy se k němu nechoval jako ponížený poddaný před svým králem, ale tentokrát tu před ním stál, jako muž před mužem. Jako by si byli rovni.
„Ne, natrvalo,“ ozval se Zsadist po chvíli.
Tak proto. Wrath se trochu uvolnil.
„Hele, Zsadiste, tebe beru,“ zamumlal a sundal si triko. Pohodil ho na komodu vedle zbraně. Dával si načas, aby trochu strávil překvapení. Nikdy neviděl, že by Zsadist vůbec promluvil s někým mimo sídlo, pokud by to nebylo nezbytné...
„Jenže z představa nějakých tvých přátel tady... No, nějak se mi to...“
„Jde o ženu.“
Wrath se škubnutím otočil k němu. V první chvíli měl pocit, že se přeslechl. Zsadist to však myslel naprosto vážně. Založil si paže na hrudi a čekal na odpověď.
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Sdílet
Diskuse pro článek V objetí zrůdy 26:
Ahoj, četla jsem knihu, podle které to píšeš:)Nečetla jsem všechny tvé kapitoly
takže přeju další příjemné psaní:)
tak to mu natřel to bi nečekal ani v nejmenším on ani nikdo 
Jo, jo! Přesně v takový obrat jsem doufala 
nádherná kapitola už se moc těšim na to jek na tu situaci všichni zareagujou 
skvělýý, každý den jsem čekala na novou kapču a už je konečně tady...je to skvělá kapča už se těšim na další...
super, je tu další kapča 
Z si u mě dneska vážně šplhnul, tím, že chce Bellu přestěhovat k sobě a nevyšiloval 
. No a reakce Wratha se supr.
Doufám, že pokračování bude co nejdřív
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!