Po posledním rozhovoru se Zsadist Belle vyhýbá. Raději se zahrabe dole v baru a snaží se sám sobě namluvit, že takhle to bude pro všechny nejlepší. Jak ale nadchází den Bellina odjezdu, je už odhodlaná téměř ke všemu.
08.08.2011 (18:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 3616×
8. kapitola
Bella seděla na okně a zírala přes okno ven. Clona na skle dodávala všemu tam venku ponurý našedlý nádech. Přitáhla si nohy ještě těsněji k tělu. Zsadist se k ránu neobjevil. Zůstal tam někde venku.
Zavrtěla hlavou a opřela si čelo o kolena. Pokazila to. Měla raději mlčet. Teď se jí bude vyhýbat dokud tu bude. A to k jeho úlevě už nebude dlouho. Zítra si pro ni Rehve přijede.
* * *
Mary zaklepala a vešla dovnitř. Starostlivě přejela Bellu pohledem. Bylo na ní poznat, že nespala. Seděla už od včerejška na okně a zírala nepřítomně ven.
„Pojď, musíš se najíst,“ usmála se na ni povzbudivě a položila tác na stolek.
„Nemám hlad,“ zavrtěla hlavou.
„Alespoň něco,“ přemlouvala ji, ale Belle stačil jediný pohled na jídlo a sevřel se jí žaludek. „Mohla bys pro mě ale něco udělat?“
„Samozřejmě,“ přikývla Mary a nechala tác ležet, kdyby si to rozmyslela.
„Chtěla bych mluvit s Phurym.“
„Zavolám ho,“ usmála se na ni a vyběhla ze dveří.
Bella se za ní dívala. Její přítelkyně odtud vždy vyběhla, jako by se tu dusila, zatím co ona by dala cokoliv za to, aby tu mohla zůstat.
Za pár minut se ozvalo zaklepání a do dveří strčil hlavu Phury.
„Chtělas se mnou mluvit?“ zeptal se celkem zbytečně.
Kývla a shodila, nohy dolů z parapetu. Zůstala však sedět a rozpačitě se dívala na zem před sebou.
„Chtěla jsem se ti omluvit,“ ošila se. „Za to, že jsem to Zsadistovi řekla.“
Phury se zazubil.
„No, vlastně jsem čekal, že se o tom zmíníš dřív.“
„Aha,“ zamrkala. „Ale i tak.“
„Klid, Zsadist už docela vychladl. Naštvanej je teda pořád, ale občas si uvědomí , že jsem vlastně jeho jedinej příbuznej a ovládne se.“
„On se vrátil?“ zašeptala bez dechu.
Phury si to vysvětlil po svým.
„Jo, tak dvě hodny zpátky, ale nemusíš se bát, je zavrtanej dole u baru a pochybuju, že z tama vytáhne paty ještě pěknejch pár hodin.“
Přesněji řečeno, dokud tu bude.
Stálo ji to velké úsilí, aby se zatvářila klidně.
Phury ještě cosi zamumlal, ale ona už to nevnímala. Sledovala jak vyšel na chodbu a jeho vzdalující se kroky.
Zsadist seděl na křesle a zíral na zlatavou tekutinu v sklence. Kostky ledu už se dávno rozpustily. Vlastně to neměl v úmyslu ani pít. Nesnášel alkohol. Otupoval smysly. Možná ale právě to teď potřeboval.
A nebo taky ne.
Za zády se mu ozvaly kroky. Byly příliš tiché na kohokoliv z bratrů... Vlastně věděl moc dobře, kdo to je, ještě než ho obešla a zůstala stát před ním. Mary jí půjčila šaty a jemu tak ještě ostřeji docházelo, že opravdu odchází. Snažil se sám sobě namluvit, že mu nic neudělá větší radost. Jenže tam někde uvnitř, jedné jeho části, se to ani za mák nelíbilo. Stejně jako tmavé kruhy pod očima a její bledost.
Ani se nepohnul a stejně jako ona. Jen na sebe zírali. Nakonec to byla Bella kdo to nevydržel.
„Jen to zkusit,“ zašeptala. „Nic víc nechci.“
Uhnul pohledem.
„Tak mi řekni alespoň proč.“
Škubl sebou a zabodl do ní zlostný pohled za to, že ho to nutí říct.
„Nedokážu se k ženský ani přiblížit, ne takhle. Dokážu je mučit i zabít. To je to co umím.“ Vztyčil se, aby si uvědomila, kým je. „A baví mě to.“ Obloukem ji obešel a položil nedotčenou sklenku na bar.
„Byla jsem s tebou, pustils mě blíž než kohokoliv jiného,“ zašeptala. Otočila se k jeho zádům. „A přesto jsi mi neublížil, nedals mi ani důvod se bát.“
Zsadist je opřel dlaněmi o okraj baru. Viděla, jak se nahrbil a napnuly se mu šlachy na pažích.
„Nezapomínej, že mě pořád hlídali, kdybych se ti pokusil cokoliv provést, ostatní by mě zastavili.“ Věděl čeho je schopný a to, že ona v jeho přítomnosti vydržela pár dní bez úhony, nebylo dostatečným důkazem pro to, co se sama sobě snažila namluvit.
„Dobře,“ vzdala to. Bála se, že když na něj bude tlačit, znovu jí zmizí a tentokrát možná napořád. „Mám ale jednu prosbu.“ Viděla, jak z něj z něj napětí opadlo. „Chci, aby ses ze mě napil.“
„Cože?!“ V momentě hleděla do jeho vytřeštěné tváře. „Zešílelas?!“
„Slibuji, že pak už tě nechám na pokoji a už mě neuvidíš.“
Divoce zavrtěl hlavou, stále nechápajíc, jak ji něco takového vůbec mohlo napadnout.
„Odejdu, ale chci mít jistotu, že pokud si to rozmyslíš, tak mě najdeš.“
„Ne, v žádném případě.“
Prohnal se okolo ní jako tajfun.
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Sdílet
Diskuse pro článek V objetí zrůdy 8:
sem napntá jak struha
Tak doufám, že bude co nejdříve, tuhle jsi opravdu ochudila o moc slov... Ale byla super... 
Další kapitolka bude zítra a bude o něco dělší, slibuju.
Ach jo. Tak nevím, co si s ním ta Bella počne.
Snad si už konečně Z přizná, že mu na ní záleží a začne s tím něco dělat. 
Moc pěkná kapitola, ale nějak málo písmenek, ne? Kampak se
ztratily? 
Prostě moc malá dávka, pro mou rostoucí závislost. 
tak le krádký už aby bila 9 kapitola 
škoda, že je to tak krátké. Kdy bude 9?
Tááák...konečně už nemám zafačovaný ruce, takže ti můžu napsat, že tahle povídka je úplně excelentní a já už nedočkavě slintám na další kapitolku... 
Tak a další část je tady - kratší, ale dějově to tak bohužel vyšlo.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!