OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » We´ll be coming back - 6. kapitola

24.09.2013 (12:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 348×

Kapitola 6

Shelter

Song:www.youtube.com/watch?v=QXwPUYU8rTI

Pohled Damon

Už zase. Zase se líbají. Skoro jako celý měsíc. Už uběhla taková doba a já se začínám bát. Jak dlouho ještě potrvá, než se Stefanovi podaří to, co chce? Divím se, že to ještě vydrží. Už je to přece jenom docela dlouho. Většinou to netrvá tak dlouho, ale možná to je tím, že Eleně je doopravdy „jenom“ patnáct. Snad bude opatrná. Za ten měsíc jsem se ještě párkrát pokusil ji přemluvit, ať si dává pozor, ale asi to mělo opačný efekt. A teď už jenom doufám, že nebude hloupá a počká si. Bojím se o ni. Nechci, aby ji Stefan zničil. Ale to se stane stejně. Buď se s ním vyspí a on ji opustí, a nebo naopak. Nevyspí se s ním, on se naštve a odejde. Obojí ji raní. Ale bude mít mě. Já tu pro ni budu.

Sledoval jsem je z okna. Většinou bylo dobré mít okno směrem k zahradě, protože jsem viděl Nikol do okna, nebo protože jsem měl nádherný výhled na celé okolí, ale tentokrát bych dal cokoliv za to, abych měl pokoj jinde. Stefan měl jazyk v jejích ústech a byl to nechutný pohled. Teda… na Elenu ne, ale na Stefana. Měla ruku na jeho krku a on ji držel za pozadí. Nevypadali nějak rozžhaveně, jenom romanticky. Až moc romanticky. A ten oblouk růží nad nimi vůbec nepomáhal. Vypadali, jako kdyby vypadli z pohádky. Ona, jako kdyby byla princezna v džínech, a on… No, nebudu říkat, že můj bratr vypadá jako princ z pohádky. To by bylo divný.

Ještě před měsícem bych nejradši vzal cokoliv, co mám po ruce, a hodil to i skrz to okno přímo na ně. Nebo radši na Stefana, Eleně bych neublížil. Bohužel, už jsem se nějak smířil, že mě Elena neposlechne a že nemůžu zabránit Stefanovi, aby jí ublížil. Nechci, aby mě Elena nenáviděla a aby si myslela, že jsem bezcitnej debil, kterej jí nepřeje nic dobrého. Chci, aby si teď užila chvíle, kdy je šťastná, protože už moc dlouho nebude.

Nemyslím si, že by se přede mnou líbali záměrně, nebo že by věděli, že je sleduju, ale stejně jsem chtěl dát Stefanovi přes hubu. I když by to asi nevyšlo, protože je starší než já, ale i tak by to stálo za zkoušku.

Nevydržel jsem to, rychle jsem popadl závěsy a silně jsem s nimi trhl. Už nebylo vidět nic. Nemusel jsem se koukat, jak se Elena blíží ke zkáze.

Pohled Elena

„Viděl jsi to?“ odtrhla jsem se od Stefana. Vypadal trochu otráveně, že to přerušuju, ale viděla jsem, jak se nahoře na budově zatahovaly hodně rychle závěsy. Někdo nás mohl sledovat.

„Co, miláčku?“ změnil svůj výraz na zaujatý až moc rychle, ale nevšímala jsem si toho.

„Myslím, že nás někdo sledoval.“

„To se ti asi jenom zdálo.“ Mírně se usmál a začal se zase naklánět k polibku. Chtěla jsem pokračovat, ale nejprve jsem chtěla vědět, kdo to byl. Položila jsem mu ruku na hruď a zase ho trochu odstrčila.

„Nezdálo. Vážně, Stefane. Támhle v tom okně někdo byl a potom rychle zatáhl závěsy.“ Ukázala jsem do strany na to okno. Stefan se otočil a jenom pokrčil rameny.

„To byl jenom Damon,“ řekl s klidným výrazem.

„Jenom Damon?“ řekla jsem trochu nevyrovnaně.

„Co ti na něm záleží? Je to jenom můj bratr a tvůj momentální spolužák, ale to je úplně jedno,“ snažil se mě uklidnit a vrátit se k líbání, ale mě to trochu rozhodilo. Stefan to asi poznal. „Neboj se, Eleno. Už brzo budu mít svůj byt a budeme mít místo jenom pro sebe,“ řekl s úšklebkem. Tahle poznámka mě rozhodila ještě víc. Do této doby se nic moc nedělo. Jenom jsme se líbali, ale to asi proto, že jsme neměli moc času pro sebe a prostor. Oba jsme bydleli u rodičů a bydleli tam i prarodiče, takže byl pokaždé někdo doma. Až bude mít svůj byt, tak to bude jiné. Bude to další úroveň, a nevím, jestli jsem na ni připravená. Sice mám Stefana ráda, ale Jaka jsem milovala, a stejně jsme tak daleko nedošli. Mazlili jsme se a hladili, ale k tomu samotnému nikdy nedošlo. A někde vzadu v mysli jsem měla takové divné tušení, že možná měl Damon pravdu.

„Dobře,“ povzdechla jsem si, „ale teď už musím jít, mám sraz s Caroline. Uvidím ji zase po dlouhé době, teď jsme neměly moc času. Předtím jsem byla pryč a potom jsem trávila většinu času s tebou.“ Dala jsem mu krátký polibek na rty. Pak otevřel pusu, jako že chce něco namítat, ale pak to vzdal a jenom se usmál. Pomalu jsme došli k plotu a on mi pomohl ho přelézt. Potom jsem došla ke dveřím, zamávala jsem mu a vešla dovnitř.

Poznámka: Tak po dlouhé době jsem se k tomu dostala. Napište svůj názor, jak to bude pokračovat. :) A zase příště *L

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek We´ll be coming back - 6. kapitola: