OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Written in the stars - Prolog



Written in the stars - Prolog Dean má zvláštní sny, o kterých byl dosud přesvědčen, že nic neznamenají. Alespoň do té doby, dokud do Sioux Falls nedorazí Katherine Pierce: ve městě začne docházet k vraždám, ale Sam a Dean nevědí o žádném upířím hnízdě. Dean a Katherine se potkávají náhodou v baru... Ale jak dlouho bude trvat, než vzájemně zjistí, co jsou vlastně zač? A jak dlouho potrvá, než Dean najde spojitost mezi ženou ze svých snů a Katherine, která ho začala neuvěřitelně uchvacovat? Možná se zkrátka budou muset navzájem zabít, pokud se tedy nedá změnit to, co bylo vepsáno ve hvězdách. > Jedná se o crossover na seriály Supernatural & The Vampire Diaries <

 

Velký žlutý taxík zastavil na vylidněné ulici městečka Sioux Falls. Dlouhou dobu z něj nikdo nevystupoval, jako kdyby dotyčný sledoval jednu z blikajících, zkomírajících pouličních lamp. Nebylo to ale záhadné, špatné osvětlení, co cestujícího upoutal. Vysoká dívka totiž hleděla z okénka na domy obehnané roztomilými bílými ploty, na keříky zdánlivě úchvatně sestřihané do zvláštních tvarů. Takhle vypadal konec města, nudný, zbohatlický život. Z tohoto místa chtěla udělat dočasně svůj domov, místo, kde by se mohla skrýt, snad i pobavit. Jako vždy si toužila obmotat celé město kolem prstu a pomalu tahat za nitky tak dlouho, dokud jí nebudou všichni brát jako pravou a jedinou součást města.
 
„Tak co to bude, slečinko? Nemám na to celej večer! Chcete si vystoupit tady, nebo vás mam odvést radši někam jinam?“ zeptal se obtloustlý taxíkář netrpělivě. Katherine připadalo odporné, jak si muž třel ruce o sebe, než k ní jednu z rukou natáhl v odvěkém gestu „dej sem ty peníze“.
 
Upírka se sladce usmála. „Myslím, že tady naši společnou jízdu ukončíme.“
Ticho prolomilo křupnutí, jak Katherine zlomila taxíkářův vaz jako sirku.
 
„Zbožňuji maloměsta.“
                                                                                 
 
* * *

 
Dean zaparkoval Impalu v jedné z tmavších uliček, vytáhl  klíček ze zapalování a pohlédl na svého bratra, který byl dosud zahloubán do velké mapy, která obsahovala několik červených křížků, určujících místa upířích vražd.
 
„Tak fajn, Sammy, dej sem tu zatracenou mapu,“ vyhrkl starší z bratrů a vytrhl Samovi z ruky kus zmačkaného papíru. Chvíli pohledem tápal ve změti křížků, než nadzvedl obočí.
 
„V těch vraždách rozhodně není žádná spojitost a nemyslím si, že by lovili v bezprostřední blízkosti hnízda,“ usoudil a pohodil mapu na zadní sedadlo svého milovaného auta.
 
„Deane, musíme se přece mít čeho chytit….“
 
„Hej, navíc tady poblíž není žádný hnízdo. Hledali jsme to nejmíň stokrát od té doby, co nás na to Bobby poslal, takže si stejně myslím, že  to byla nějaká jiná nadpřirozená mrcha.“
 
„Vážně?“
 
„Vážně! Každopádně – ty můžeš jít buď hledat informace, nebo jít se mnou dát si jeden pořádnej burger, totiž v tvým případě spíš salát, Sammy,“ postěžoval si starší z bratrů a vystoupil z  auta. Láskyplně přejel naleštěné Impale přes kapotu a podíval se na druhý konec ulice, kde blikal neonový nápis Jane’s. Lovci se na tváři objevil široký úsměv, když si vzpomněl, v kolika pajzlech s podobnými jmény už byl, ale tentokrát se zřejmě jednalo jen o jakousi zapadlou restauraci.
 
Deanovi se to zdálo jako věčnost, než Sam vylezl z auta, vytrhl bratrovi klíčky a zamkl. Vyměnili si významné pohledy a rozešli se směrem k baru.

Dean obdařil Sama nechápavým výrazem, jakmile jim vysoká pohledná servírka přinesla jídlo. Starší bratr se okamžitě vrhl na  velký hamburger s až podezřelým potěším. Podezřelým pro někoho, kdo Deana Winchestera neznal. Sam se jen usmál, nevinně pokrčil rameny a pustil se do svého salátu, zatímco oba znovu začínali řešit momentální „upíří“ situaci.
 
„Same, když tě to potěší, hned zejtra omrkneme všechna místa, kde bejvávaly upíří hnízda,“ navrhl Dean, jakmile viděl, že je jeho bratr zřejmě až příliš zahloubán do nového případu. Dean si však nemyslel, že by to byl až tak úplně případ. Těla totiž hned po ohledání spálili, tudíž lovci nemohli tak úplně určit, zda se jednalo skutečně o upíří útok. Mohlo to být cokoli jiného, co nebylo v mezích lidského chápání. Se Samem už přece čelili tolika monstrům, že něco nového klidně mohlo přijít. Ale Samovi to připadalo nepravděpodobné, měl zkrátka sklony o všem horlivě přemýšlet, nebylo tedy divu, že byl, na rozdíl od Deana, ten, co většinou vše rozluštil.
 
Sam vypadal, že chvíli o jeho návrhu přemýšlí, ale pak jen horlivě zakroutil hlavou a vytáhl notebook. Dean během chvilky, kdy se věnoval svému jídlu, ani nestačil zpozorovat, že Sam už hledá informace na internetu. Vrtalo mu hlavou, co je s jeho bratrem v poslední době v nepořádku, alespoň do té doby, dokud jeho zrak neupoutala krásná bruneta, která právě vešla do oné putyky, které se opravdu jen stěží dalo říkat restaurace. Deanovi se na tváři začal  rýsovat šibalský úsměv.
 
„Táák jo, Sammy,“ spolkl poslední sousto překvapivě výtečného burgeru, vstal a teatrálně bratra poplácal po zádech. „Ty… hledej, však víš, naše věci… no, a já jdu dělat… svý věci,“ nenápadně poukázal na onu dívku. Zrovna si sedala k poloprázdnému baru, kde vlastně posedávalo jen pár opilců, a objednávala si něco k pití. Sam kupodivu téměř nezvedl zrak od dlouhého textu a jen přikývl.
 
„Jasně, Deane, máš právo si taky někdy užít,“ prohlásil nepřítomně. Dean jen pokrčil rameny a doslova se k brunetce hnal.
 
Zaujal místo na vetché barové židličce vedle ní, mávl na obsluhu a objednal si pivo. Ona neznámá se na něj otočila až tehdy, kdy promluvil na barmana. Zdálo se mu to, nebo uviděl v jejích obrovských očích něco jako… zájem? No, kdo by také neměl zájem o Deana Winchestera, samozřejmě.
 
„Jsem Katherine,“ představila se okamžitě.
 
„Dean.“
 
„Takže… Deane, ty jsi odsud?“ vyzvídala dívka  s neustálým úsměvem hrajícím na rtech. Byl to její vypočítavý úsměv, který jasně ukazoval, že z tohohle chlapce si hodlá udělat svou příští hračku.
 
„Ne tak úplně, vlastně tu mám rodinnýho přítele, takže…“ pokrčil rameny a hltavě se napil z velké sklenice s medově zbarvenou tekutinou.
 
Katherine si líně přehodila nohu přes nohu tak, že jí levý podpatek klapl o zem. Dean by přísahal, že s ním ta dívka koketuje. To ho zaujalo ještě více. Líbila se mu, jevila se mu zvláštně, snad nějakým způsobem povědomě; ten výraz, úsměv, kudrnaté lokny, které jí padaly do očí kdykoli se na něj usmála. Dovedla svádět pouhým pohledem, ale i Katherine vycítila, že to Dean dovede také.
 
„A ty? Vypadáš, že sem tak úplně nezapadáš. Nevím, co by holka jako jseš ty dělala v takové díře,“ konstatoval s neustálým lehkým úsměvem.
 
„Řekněme, že ráda cestuji. Nic velkého, nehodlám se tu zdržet moc dlouho. Nikde se vlastně nezdržuju příliš dlouho,“ vysvětlila. Tím, co řekla, v Deanovi vyvolala jen další sympatie. Připadala mu podobná jemu samému. Se Sammym  přece jezdili po celé Americe křížem krážem.
 
„To jsme dva, sestro,“ uchechtl se a koutkem oka pohlédl ke stolu, kde dosud seděl jeho zaneprázdněný bratr. Sam se náhle zarazil, hekticky vylovil zvonící mobil z kapsy a zanedlouho již s někým mluvil.
 
„Ten je tu s tebou?“ Katherine se značným zaujetím upřela zrak na vysokého mladíka se zamračeným výrazem. Nemusela být zrovna geniální, aby poznala, že jde o bratry. Velmi neobyčejné bratry. Oba byli něčím výjimeční, vyčnívali z řady lidských ovcí. Nebyli jako potrava, nebyli to, co ostatní lidé. Existovalo jen málo věcí, které by v Katherine vyvolaly takový zájem o věc, většinou dělala jen to, co pro ni bylo něčím přínosné, ale tentokrát… tentokrát už věděla, co bude její zábava v tomhle roztomilém městečku.
 
Vždycky měla slabost pro bratry. Ať šlo o bratry Salvatory, které poznala v roce 1864, nebo o tyhle rozkošné človíčky s viditelně zajímavou minulostí.
 
„Jo, to je můj malej bráška, Sam.“
 
Katherine se letmo dotkla Deanovy ruky, ten na ní upřel pohled velkých, jiskřivých zelených očí, než se pohledem vrátil k Samovi, který na něj začal cosi gestikulovat. Byla studená. Byla… uhrančivá, ale musela počkat.
 
„Asi má nějakej problém, však víš, rodinný trable,“ vysvětlil vyhýbavě, když vstával z barové židle a pohazoval bankovku na bar. „Snad se ještě uvidíme, Katherine,“ řekl tajemně, než společně se svým bratrem zmizel venku.
 
Upírka s nehraným úsměvem poklepala nehty na barový pult, než začala sladce švitořit na znuděného barmana.
                                                                                   
 
 
* * *
 

 
Dean seděl za Bobbyho stolem obloženým všemi možnými knihami, starými v pevných, kožených vazbách, či malinkými, téměř rozpadlými; jednoduše měl pocit, že se ve všem tom textu utopí. Mnul si spánky a pokoušel se neusnout. Naopak Sam aktivně posedával na pohovce a ve sporém osvětlení četl jednu knihu za druhou, a to zvládl dokonce i bez piva nebo jiného pomocného alkoholu.
 
Dean sebou leknutím trhl, když se ozvala vysílačka  postavená na kraji přeplněného stolu. Kromě šumu byl slyšet vyplašený hlas policistky, která oznamovala polohu nalezeného těla.
 
„Hlídka 202, hlásím nález těla na rohu dvacáté třetí ulice. Muž, věk zhruba pětadvacet let, úmrtí zřejmě na následky… kousnutí nějakým zvířetem, opakuji…“
 
Dean s povzdychem praštil hlavou o zaprášený výtisk otevřené knihy, kdežto Sam už vstával.
 
„Půjdu to omrknout, ty dál hledej, jestli nenajdeš něco, co by nám pomohlo s hledáním toho hnízda,“ rozhodl, popadl bundu válející se na pohovce a vyrazil ven. Jeho bratr se za ním nechápavě podíval, promnul si oči a začal se věnovat až příliš nudnému textu.

 
 
                   * * *                 

 
 
K. Petrova/ K. Pierce 1864.
 
Díval se na starý, pomuchlaný obrázek vložený v jedné ze starých knih. Byla na něm krásná žena, kterou prostě odněkud znal. Ale odkud?
Byla mu tak povědomá. Jemné rysy, divoké kudrny, obrovské oči, které vedly až do její duše, ale přesto jako kdyby mu vůbec nic neříkaly. Prázdné, prázdné jako letmý úsměv té mladé ženy. Neměla by být šťastná? Neměla v roce 1864 být šťastná? Vdát se za nějakého boháče, mít kupu dětí a pak zemřít v pokoji, jak to mělo být? Tahle žena byla něčím zlomená, s tou svou jemnou krásou, s tím úsměvem, zdálo se mu, že něco v sobě se snaží potlačit.
 
Odfrkl si. Ve tři hodiny ráno tu přemýšlel o nějaké mrtvé ženské z obrázku.

Nudné texty v knížkách ho nakonec prostě uspaly. Upadl do zdánlivě sladké říše snů, obličejem přilepený na několika knížkách a na obrázku té zvláštní ženy. Ještě zvláštnější byl však jeho sen. Zdál se tak skutečný, jako kdyby se to stalo. Dean vlastně ani nevěděl, že sní.
Cítil paprsky slunce na své tváři, když běžel okolo obrovské bílé fontánky v ještě větší zahradě lemované záhony s rudými růžemi. Běžel bos, proplétal se mezi květinami, mezi klikatými cestičkami vyšlapanými mezi záhony.
 
A tam byla. Její smích se rozléhal zahradou, vrýval se mu do paměti jako ještě nic předtím. Zahlédl záplavu hnědých kudrn zmítajících se ve větru, když roztomile cupitala pár kroků před ním. Vypadala jako anděl, smála se jako anděl.
Ale anděl nebyla, to věděl jistě. „Cožpak nedokážete dohnat ani jednu venkovskou holku, pane Winchestere?“ švitořila vesele. Zastavila se, mírně se poklonila a zabořila bosé nožky do orosené trávy.
 
Dean uslyšel sám sebe mluvit. „Kdybych chtěl, jistě bych vás chytil, slečno Katherine. Ovšem stejně se domnívám, že vaše postava mě uchvacuje, se vší úctou, více, když mi utíkáte, než když bych vás dostihl.“
„Jste tak roztomilý, je jen škoda, že musíte zemřít,“ prohlásila andělská dívka zasmušilým, hraným tónem hlasu, když se k němu prudce otočila. Dlouhé a tenké tesáky, ostré jako břitvy, bylo to poslední, co uviděl těsně předtím, než se probudil.
 
Celý zadýchaný párkrát zamrkal, než se z toho vzpamatoval. Napřímil se na nepohodlné židli, své dočasné posteli, a promnul si oči. Měl mnoho snů, jako byl tenhle. Vždycky se nacházel v jiné době a vždycky tam byla tahle dívka. Tak proto měl pocit, že ji zná.
 
Ovšem, tohle byla o dost horší noční můra, než ty předchozí. Slyšel sám sebe mluvit jako nějaký namyšlený snob. 


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Written in the stars - Prolog:

3. malia
28.07.2014 [11:01]

Emoticon Emoticon

2. UV
08.05.2013 [10:25]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 06.05.2013 [19:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!