OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Zatracenci - prolog



Zatracenci - prologJak přišli Zatracenci ke svému jménu? Jak se vůbec stalo, že se dala parta tak odlišných lidí dohromady? Co jejich pobytu na ostrově předcházelo? Jak silné bouře utrpěly jejich vztahy? Jakým výzvám museli čelit v Zapovězeném lese? Jak přežili, aniž by se povraždili? Jak se naučili navzájem se tolerovat?
Prologem to všechno začíná! Přeju pěkné počtení...

Mezi lidmi se často říká, že od nenávisti stačí udělat krůček k lásce. Zní to moc pěkně, ale… praxe často bývá poněkud drsnější. Alespoň v našem případě. Těžko říct, co je v našem jednání normální a co už ne, ovšem když jste vysláni na cestu s obrovskou skupinou lidí, jejíž čtvrtinu nemůžete pomalu ani cítit, kdekdo vám napovídá, že se brzy vrátíte zase zpět, za sebou máte sedm let, které jste museli strávit neustálým hlídáním si zad a po několika měsíčním putování, jež z vás vycuclo veškerý smysl rozumně myslet, se probudíte zamotaní do lián na pustém ostrově, asi těžko budete uvažovat nad tím, jestli celé tohle dostaveníčko nepatří uškrtit ve svěrací kazajce a zadupat pěkně do země.

A to jsme si na začátku mysleli, že o nic nepůjde. Že jde jen o další výmysl, jak vzbudit ve válkou zruinovaném světě opět smysl pro zábavu a legraci. A my máme být pokusnými králíky… Ale postupem času, kdy jsme konečně začali věci skutečně chápat a byli jsme schopni bez újmy všichni společně diskutovat, nám došlo, že sice pokusnými králíky jsme, ovšem nejde o svět a o lidi, ale pouze o nás. Tak jsme přišli na kloub děsivému zjištění, které bylo o to hroznější, že nebylo úniku.

Vše začínalo naprosto nevinně jednoho zářijového dne; v Bradavicích panovala kupodivu uvolněná atmosféra, studenti se pomalu scházeli na chutnou večeři a zapáleně probírali článek na titulní stránce Denního věštce s nadpisem: Severus Snape konečně prohlášen za válečného hrdinu. Při výstupu Brumbála každý očekával obyčejný ředitelský projev, a tak tomu převážná většina nevěnovala pozornost až do chvíle, kdy jejich sluch nepostřehl slovo soutěž, což i pro nás do jisté chvíle bylo synonymem slov dobrodružství a zábava.

A v čem vlastně ona soutěž spočívala? No, to vlastně nikdo doopravdy nevěděl – Brumbál dokázal tak chytře slovíčkařit, že si nikdo logické otázky: „Proč?“ a „Jak?“ nekladl. „Bude vybráno pět studentů z každé koleje a čtyři profesoři… Stejně jako před čtyřmi lety, i tahle soutěž nám pomůže navázat nová milá přátelství… Vydají se na dlouhou společnou cestu, kde jejich úkolem bude řídit se vlastním instinktem a společným úsudkem… Čtyři klíče, které je dostanou na konec… Půjdou za doprovodu prastaré magie, která je může klamat, či naplňovat falešnou paranoiou… Buďte spolu, nikoli sami za sebe, radím vám dobře…“

A protože by to jinak nebyl náš příběh, samozřejmě jsme se do téhle prekérní situace dostali my; nás dvacet adolescentů, poloobr, uslintaný pes, protivný netopýr, opelichaný vlkodlak, moudrá profesorka, elfka – kterou jsme nedopatřením sebrali po cestě – a nově také mořská panna, která na souši ztratila ploutev a teď se učí chodit. A aby těch našich potíží nebylo málo, zcela určitě rekreuje na ostrově ještě někdo další, kterého neskutečně baví dělat si z nás šoufky –

„Magor jeden zmagořenej!“ vybuchl Draco rozhořčeně a hodil Ginny nazpátek deník, který jí před malou chvíli vzal, aby sám přispěl posledním odstavcem a za pár let mohl říct: „Jo, užíral jsem se tam s nima.“ Ale protože si ve skutečnosti vůbec nebyl jistý, jestli tuhle větu někdy ještě použije před někým jiným, než před bandou svých spolutrosečníků, vymlouval se na svůj smysl pro dramatizaci, který měl jejich pamětím dodat na šťávě. Jo, takhle nějak uvažuje Draco Malfoy po třetím měsíci mimo kultivovaný svět, ušklíbl se.

Ginny s nevolí projela očima jeho zakaňkovanou část textu, načež deník s povzdechem zaklapla a netrpělivě zabubnovala prsty na jeho desky.

„Poslyšte,“ promluvila nejistě a bylo na ní vidět, že váží každé slovo, „přemýšlím o tom už dýl, a docela si myslím, že by to nemusel být špatný nápad…“ Odmlčela se. „Co si dát jméno?“

Seskupení kolem vyhaslého ohniště ustalo ve svých aktuálních činnostech a zvědavě na ni pohlédlo stylem, kvůli kterému se nedalo nijak odhadnout, co si o tom skutečně myslí.

„Jméno?“ zopakoval Ernie zaraženě.

„Jasně, jméno,“ přitakala Ginny nervózně, „nebylo by to špatný, ne? Chci říct, že spolu putujeme už dlouho a potom, co jsme všechno společně zažili… Dali bychom si jméno jako parta, co? Postrach všeho, co se nám postavilo do cesty a ještě postaví a -“

„To je skvělý nápad!“ vyhrkl někdo obdivně a několik dalších lidí se nadšeně projevilo.

„Jasně, pojmenujeme se tak, aby se nás každej bál a měl z nás respekt. Už mě totiž unavuje řešit, jestli támhletoho kousl do zadku přerostlej mravenec, nebo se někdo utopil ve studánce,“ zabručel Hagrid téměř neslyšně a pár lidí kolem něj vybuchlo smíchy.

A co teprve řešit zasetí semínek na nesprávném území, pomyslel si Severus v reakci na poloobrovu poznámku naštvaně a hodil nerudný pohled po Potterovi, který se s přiblble šťastným výrazem tiskl ke své milované Weasleyové, jako by ho vůbec nevzrušovalo, že z ní za několik měsíců vyleze pohroma. Nebo pohromy, děsil se Severus.

„- huju jméno Trosečníci!“

„Moc ohraný,“ odfrkl si Ron.

„Zbloudilci?“

„Ty se cejtíš jako duch, Crabbe?“

„Vyděděnci?“

„Pch.“

„No, a co třeba Ztracenci?“

„Nemám chuť působit jako ožrala bez jedinýho floka!“

„Nebuď přecitlivělá, Mar. No, dobře, tak když si pohrajeme s písmeny… Zatracenci?“

„Ty, já vám nevím,“ ozval se Ernie znepokojeně, „nezní to tak trochu, jako bychom byli trestanci?“

„Řekni mi důvod, proč bychom se měli lišit od trestanců,“ odfrkl si Severus znechuceně.

„To je taky pravda,“ připustil Ernie, „v tom případě teda…“

„SOUHLAS!“

A tak jsme přišli na své jméno…

Nevíme, jak je to možné, ale právě tohle nás ještě více sblížilo; možná… že v některých případech nás to sblížilo až příliš…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zatracenci - prolog:

4. NicodeJashin přispěvatel
05.03.2012 [0:22]

NicodeJashinVůbec to není špatné, spíš naopak.. I když chvilkami jsem se trochu ztrácela a nebyla si jistá, jestli jsem to správně pochopila.. Ale budu čekat na další kapitolu.. Emoticon Emoticon Emoticon

3. Hejly
04.03.2012 [18:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Sasanka
04.03.2012 [17:02]

Kurňa dobrý. Totiž, promiň za to prapodivný vyjadřování. Sice to občas po slohové stránce lehce kulhá (některá slova prostě nejsou přesně tam, kde mají být), ale má to náboj a rozhodně si přečtu i další díl.

1. nesinka přispěvatel
04.03.2012 [15:54]

nesinkaJako prolog dobrý ale uvidíme jak se to dál bude vyvíjet. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!