OurStories.cz ~ naše povídky » Šedá myška 26

10.10.2012 (13:00) • Texie • • komentováno 7× • zobrazeno 2193×

26. Tváří v tvář

Sendy se trochu ulevilo, když se před ní objevil zarostlý břeh jezera. Odtud už to domů bylo jen sotva čtvrt míle. V krku ji pálilo, ale odmítala zvolnit. Byla rozhodnutá doběhnout až domů i kdyby měla dostat zápal plic.

„Ale ale.“

Ten hlas jí doslova podsmekl nohy. Roztřásl jí kolena a místo dalšího kroku tak dopadla dlaněmi na zem. Bez dechu se stočila za sebe.

Ten kratičký okamžik se modlila, aby si s ní jen pohrávala její mysl, ale když ho tam uviděla stát, schovaného za porostem zimolezu... Tohle nebyla vidina. Takhle detailně by si ho nedokázala vybavit ani její mysl.

Vykročil ze svého úkrytu. Pohledem zatěkala za něj, kde se táhla lesní cesta, kterou se sem dostal. Věděl, že si ho tam u školy všimla. Tušil, že se pokusí utéct. Nebylo to pro něj nic těžkého. Chovala se jako obyčejné vyděšené zvíře...

„Dalo mi to docela práci tě najít. Víš to?“ zapředl. Jeho přimhouřená očka ji přitom neustále pozorovala. Kochal se na jejím strachu. Divokém dechu, třesoucích se rukách, kterými se podpírala.

„Myslel jsem, že uděláš chybu dřív. No,“ mlaskl netrpělivě, „co se stalo, stalo se. Teď už jsme zase pohromadě.“

Rukou zajel pod bundou k zadní kapse.

„Asi bys měla vstát, ta zem vypadá docela studeně a mokře.“

Tahle jeho péče byla bizarní, přesto poslechla. Poskládala opatrně třesoucí se nohy pod sebe a pokusila se vstát. Zarazila se uprostřed pohybu. Pohled jí zůstal viset na jeho ruce, kterou zase svěsil.

Následoval směr jejího pohledu.

„Jo tohle,“ pozvedl ruku se zbraní. „Přiznávám, není to můj styl, ale už posledně jsem se poučil, že jsi docela rychlá mrška.“

Nedokázala od zbraně odtrhnout pohled. Pomalu vstala a stále na ni zírala.

„Já vím, chybu může udělat každý, ale měl by se z ní poučit. Ne jako ty,“ pokývl k ní bradou. „Opět si na špatném místě...“

Jeho hlas se vytratil. Přerušil ho blížící se hluk. Někdo běžel přímo jejich směrem.

„Ne.“ Na víc než krátké vyděšené zašeptání se nevzmohla.

Hleděla na Michaela, který doběhl sotva pár metrů od ní a s přerývaným dechem se předklonil, aby se vydýchal. Do té chvíle si ani nevšiml, že tam není sama.

„Jak se zdá, budeme mít obecenstvo,“ zapředl spokojeně.

Michael překvapeně vzhlédl. Podezíravě si ho změřil pohledem, zatím co on přešel ke břehu. Chtěl mít oba dva na očích.

„Co jste zač?“

Odpovědí mu byl nejprve jen úšklebek.

„Řekněme, že jsem její stín, že je to tak, má milá.“ S tím se po ní ohlédl. Zatěkala k němu pohledem, ale hned se zase vrátila k k Michaelovi. Nemohla se ani pohnout. Strach měl najednou zcela jinou příchuť. Nemohla mu dovolit, aby Michaelovi něco udělal. Ne k vůli ní.

Jako by jí četl myšlenky, vykročil Michael k ní. Bylo mu vlastně jedno, co je ten chlápek zač, ale děsil ji a to se mu vůbec nelíbilo.

„Ee,“ ozvalo se na protest. „Hezky zůstaň kde jsi.“

Michale ho poslechl okamžitě. Zastavil ho především pohled na zbraň, která se tomu chlápkovi objevila v ruce a mířila mu přímo do obličeje.

„Kamarád?“ zapředl a pohledem se pásl na nich obou. Situace se vyvíjel ještě líp, než si určitě plánoval. Viděla to na jeho těkajících očkách. „Nemá ani ponětí, o co se tu jedná, co?“ rozesmál se.

„Ne,“ zavrtěla hlavou. Jediné co zatím mohla udělat, bylo získat trochu času. Musí ji něco napadnout. Odvést pozornost...

„Nikdy bych nevěřil, že dokážeš tak dlouho udržet jazyk za zuby. Rozhodně ses snažila. Jenže,“ protáhl, „tím sis to zbytečně jen protahovala. Teď to budeš mít hezky i s úroky za ty měsíce...“

Zabodával se do ní pohledem. Ona upírala pozornost ale něco jiného. Ruka se zbraní mu poklesla. Tak se na ni zaměřil, že přestal mířit na Michaela.

Když se rozběhla, na okamžik zůstal překvapeně stát. Nečekal to od ní. Byla to ta krátká vteřinka, která jí poskytla dostatek času překonat tu vzdálenost mezi nimi. Vrazila do něj celou svou vahou. Neměl šanci to ustát.

V uších jí třesklo, když mu ruka vyletěla vzhůru a on reflexně zmáčkl spoušť. Pak je pohltila ledová voda.

Okamžitě se začala drabat k hladině, ale jeho ruce se okolo obtočily a táhly ji dolů. Zuřivě sebou mrskala a cítila jak jí dochází vzduch. Kopala slepě okolo sebe, bez ohledu na to kam.

Najednou ji pustil. Během chvilky po ní znovu hmátl, ale už ji nestihl chytit pořádně. Prosmýkla se mu a kopnutím se odrazila pryč.

Vydržela to pod hladinou už jen pár okamžiků, než se s lapáním vynořila. Byl sotva kousek od ní. Rukou šmátral okolo sebe po dni. Něco hledal. Jakmile ji ale uviděl, okamžitě s tím přestal. Slepě se k ní vrhl.

Ponořila se a pod hladinou se stočila doprava. Chtěla se zpátky dostat ke břehu. Nikde Michaela neviděla. Potřebovala se k němu dostat. Pokud se jí podaří získat náskok, než se on dostane z vody, můžou mu utéct.

Při dalším tempu rukama narazila na dno. Skrčila pod sebe nohy a začala se drápat na břeh. Kamínky se jí zabodávaly do prstů. Ohlížela se neustále přes rameno. Nevšimla si tak včas ruky, která se po ní natáhla.

Když ucítila pevný stisk okolo zápěstí, málem hrůzou vypustila duši. Škubla sebou zpátky, ale nepustil ji. Přes vodu stékající jí po tváři zamrkala na postavu, která se jí začala vyostřovat.

Z krku se jí vydralo zajíknutí.

> Život a smrt >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 26: