OurStories.cz ~ naše povídky » Šedá myška 27

12.10.2012 (14:00) • Texie • • komentováno 18× • zobrazeno 2969×

27. Život a smrt

Okolo pasu se jí obmotala i druhá paže a vytáhla ji nahoru. Kolem těla ji sevřel pevný stisk a táhl stranou. Sotva stíhala nohama, ale přesto se otočila. Michaela drželi o kus dál a okolo nich se právě mihlo několik tmavých stínů.

Chtěla si otřít vodu z očí, ale nemohla uvolnit ruce. Teprve až se ocitli za jakýmsi tmavým autem, tak ji ten muž pustil. Svezla se na zem a otřela si vodu z tváře. V uších ji pořád ještě pískalo. Cukla sebou, když jí na rameni přistála cizí ruka. Trhnutím se ohlédla.

„Jsi v pořádku?“

Zaostřila oči na obličej agenta Hagela. Nikdy ho neviděla raději. Musel to poznat na jejím výrazu.

Ten druhý, co ji vytáhl z vody se vytratil, ale během chvilky byl zpátky.

„Máme ho.“

Sendy vzhlédla k Hagelovi. Slyšela ta slova, jenže po těch měsících jim prostě nešlo věřit.

„Už je to v pořádku, Tess, je po všem.“

Trhla sebou, když po tak dlouhé době opět slyšela svoje jméno. Teprve to ji donutilo uvěřit, že je to opravdu skutečné. Byl konec...

Mohla se konečně vrátit domů. Pohřbít Sendy.

Toužila po tom téměř půl roku. Čím více si to však uvědomovala, tím ostřeji jí docházelo, co to znamená. Začala se třást.

Mylně si mysleli, že je to šokem. Během chvíle jí přistála na ramenou deka. Něčí ruce ji pomohly postavit se na nohy. Vyvedli ji z poza auta. Pohled jí padl na mokrou postavu, za kterou se právě zabouchly dveře policejního auta stojícího o kus dál.

Rozhlédla se.

Hledala mezi cizími tvářemi jen jednu, až ji konečně našla. Michaela drželi stranou. Nejraději by se k němu rozběhla. Netušila však, co by mu měla říct. On patřil do života Sendy. Holky, co vlastně nikdy neexistovala.

„Je v pořádku,“ ozval se vedle ní hlas agenta Hagela. „Doufám, že pochopí, že o tomhle nesmí nikdo vědět.“

Podívala se na něj.

„Sendy musí zmizet stejně tak, jako se objevila. Jinak to nejde.“

Nedokázala na to říct ani slovo. Věděla, že to takhle bude. Takový byl přece plán, ne? Jen netušila, že tím přijde o tolik.

„Pane?“ přiklusal k nim nějaký muž s telefonem v ruce. „Mám na lince pana Grandola.“

Hagel převzal telefon.

„S tvými rodiči byla posledních pět měsíců hodně obtížná komunikace, asi bys sis to měla vzít rovnou ty.“

Natáhla se roztřeseně po telefonu. Měla docela jasnou představu jak to myslí. Tu umanutost zdědila po tátovi. Zvedla hovor.

„Tati?“ Na druhé straně se rozhostilo nevěřícné ticho. Teprve po pár okamžicích se ozvalo opatrné „Tess?“. Slzy jí při zvuku tátova hlasu vytryskly a začaly se nekontrolovatelně řinout po tvářích.

Hovor trval sotva pár minut a musela ho ukončit. Neprotestovala. Věděla, že to bude trvat jen pár hodin a jeho i mámu uvidí. Postrčili ji do auta, kde se zimomřivě schoulila do deky. Pohled jí přitom zavadil o tmavé šmouhy, jak jí hnědá barva na vlasech začala pouštět. Byly to poslední zbytky Sendy Robinsové.

Jediné co po ní brzy zbude, budou jenom vzpomínky, které časem vyblednou. Schoulila se ještě více. Modlila se, aby tomu tak bylo.

> Epilog >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 27: