OurStories.cz ~ naše povídky » Vílí prach [12]

25.12.2011 (11:00) • blotik • • komentováno 2× • zobrazeno 1091×

12. kapitola

Sam věděla, že by měla jít varovat ostatní, jenže její nohy ztuhly a nemohla se ani hnout. Dívala se na kousky ochranné bariéry, kterou vytvořil Ranvel, která odpadávala, až viděla skoro celou postavu čarodějnice a nohu další. Kolik jich tam sakra bylo? Když na ni dopadl denní paprsek slunce, probudilo ji to z přemýšlení.

Běžela zpátky rovnou k Ranvelovi.

„Je to důležité. Jde se odsud přenést?“

„Ne, až zase z té místnosti. Zablokoval jsem to schválně,“ usmál se hrdě.

„Ne, jsi naprostý pako. Teď se nemůžeme přenést domů a z chodby se sem dobývají čarodějnice. A ne jen jedna. Kdo ví, kolik jich tam je.“ Ranvel na to nic neřekl, jenom se mu v očích objevil takový strach, jaký ještě nezažil. Sam se bála stejně, ne-li ještě víc, než Ranvel. Mráz jí běhal po zádech a nohy se jí klepaly jako ratlíkovi. Snažila se ovšem svou masku klidu zachovat. Od té doby, co jí pugorem řekl, že se nesoustředila po celou dobu, snažila se umět hrát ještě víc. Při boji s čarodějnicí by přece nemohla dávat okatě najevo, jak se bojí. Protože pokud by to zjistila, měla by nad ní moc, ať už by vílí prach použila nebo ne.

Ranvel se nadechoval, že začne panikařit, Sam ho ale zmrazila pohledem. Ranvel si v tu chvíli nedovedl představit někoho nebezpečně­jšího než Sam, dokonce i čarodějnice by se s ní nemohla měřit. Její pohled byl tak mrazivý, že se roztřásl ještě víc, pokud to šlo.

„Ani necekneš, myslím, že není třeba vyvolávat ještě větší paniku,“ rozkázala mu. Pak se otočila k ostatním, kteří na ní viseli pohledem.

„Všichni pojďte sem, a to okamžitě!“ Nikdo nečekal na to, až to zopakuje, a raději k ní běželi, dokonce se předbíhali. Viseli na každém jejím slově a Sam si až teď uvědomila, jakou zodpovědnost na sebe přebrala, když se rozhodla podívat se jako první, co se děje. Jenomže si taky byla vědoma toho, že kdyby to neudělala, všichni by zemřeli. I když teď k tomu nebylo daleko.

„Všichni zachovejte klid. Kdo z vás umí odrážecí kouzlo?“ zeptala se jich potichu, aby čarodějnice nic neslyšely. Pět víl se přihlásilo.

„Fajn, a kdo umí nějaké útočné kouzlo, jakékoli?“ zeptala se. Přihlásila se jenom jedna víla, spolu se Sam to byly dvě. Bezva. Vyhlídky jsou mizerné a pravidlo lidí, že by muži měli být schopnější než ženy a měli by je chránit, tady neplatilo. Všechny dovednosti pocházely od žen, víl. Jak by si přála, aby tady bylo více lidí, kteří něco umí. Navíc vedle ní stále stáli Hope a Iain. Na nich jí záleželo nejvíc, přesto nechtěla nechat ani nikoho jiného zemřít.

„Fajn, vás pět,“ ukázala na lidi, kteří tvrdili, že umí odrážecí kouzlo, „se postaví k bráně. Jeden půjde s malou skupinkou lidí do tunelu. Vy čtyři půjdete s ní,“ ukázala na jednu holku. „Až tam budete, přenesete se. Ty se přeneseš jako poslední a dohlídneš na to, aby nikdo z tvé skupinky nezůstal, jasný? Ty vezmeš Ranvela a tyhle dva a ještě Jeniffer. Ty se postaráš o to, aby se k vám zbytečně nedostala žádná čarodějnice. Ty,“ ukázala na dalšího, ale už nestihla nic dopovědět. Přerušil ji výkřik jedné víly. Sam už toho měla dost a ucpala jí pusu rukou.

„Řekla jsem, že budete všichni zticha. Hlavně se musí zachovat klid. Ano, venku jsou čarodějnice, ano, je tam více než jedna. Ale my to zvládneme. Tak, rychle pokračujeme.“ Rozdělila lidi do zbývajících skupin a do té, kde byla Delilah, další víla, která se nakonec přiznala, že jedno nebo dvě útočná kouzla ovládá, přiradila i Hope a Iaina. Doufala, že se všem skupinkám podaří utéct. Sama potom šla s tou, kde byl Lousty, jejich hudební génius. Škoda, že jim jeho hudba je teď k ničemu. Ale třeba by je mohl nějak zastrašit, žertovala Sam v duchu, protože jí nic jiného nezbývalo.

„Tak, a teď jdeme pomalu k bráně. Možná už prolomily ten Ranvelův tunel, ale pokud se splašíte, je po vás všech, tak si to dobře rozmyslete, než uděláte něco neuváženýho, jasný?“ Všichni sborově přikývli a nakonec se pět skupinek dalo do pohybu. Sam si nebyla jistá tím, jestli zrovna jejich „krycí“ víla vydrží, proto jí s odrážecím kouzlem trochu pomáhala, ale tak, aby to nešlo moc poznat.

Blížili se k bráně a Sam se dělalo špatně od žaludku čím dál víc. Netoužila po další konfrontaci s čarodějnicemi. Obě její zkušenosti jí stačily dost na celý život. Jenže co mohla čekat, když bude jednou bojovník, vrah čarodějnic a ochránce víl a preliis? Jedině tohle. Ale kdyby na to byla aspoň připravená…

Člověk se nejlépe učí za pochodu, při praxi, vytanula jí na mysl slova jejich pugorem. Jako kdyby to tušil, jako kdyby byl nějaký jasnovidec, což se ovšem u nich občas stalo. Sice velice vzácně, ještě méně, než se vyskytovali preliis, ale ano.

Brána se otevřela a pravý boj mohl začít. Na čarodějnicích se nedalo zpozorovat nic jiného, než radost z nalezeného zákusku. Bylo jich tam celkem pět. Bezva. Na každou skupinku jedna. Sam doufala, že se tu objeví maximálně tři. Už i to by bylo moc, protože čarodějnice se většinou nerady dělí o svou potravu, o svůj požitek ze zabíjení, ale vychutnávají si to dosytosti samy. Ale pět, to je rarita. Raritou ale také byl počet víl na jednom místě. Stejně jako u čarodějnic se na jednom místě nevyskytovalo více než pět nebo šest víl. Skupinka s větším počtem se často stávala lehkou kořistí pro čarodějnice, a hlavně lehce vypátratelnou. Sam by začala mlátit hlavou o zem, kdyby jí to situace dovolovala. Proč to asi všechny víly dodržují? Jen tak, pro srandu? Ne, kvůli bezpečí všech. A Sam na to zapomněla.

Dopadlo na ně denní světlo a na chvíli je oslepilo, Sam ovšem na sluneční paprsky nedbala a odhodila jednu čarodějnici, která mířila na oslabenou skupinku. Proč s nimi pugorem necvičil aspoň základní věci, jako je obrana a jakýkoli sebemenší útok.

„Hele, máme tady jednu bojovnou. Ale jinak samí mlaďoši,“ zaskřehotala jedna z nich.

„Jasně, já ji beru, ta bude chutnat nejlíp,“ ušklíbla se druhá a vrhla se na jejich skupinku. Všechny čarodějnice ovšem pět skupinek takticky drželo téměř v místnosti, protože si byly vědomy toho, že se odtud nejde přenést. Proč by jinak ti mladí vycházeli ven, kdyby se mohli ukrýt do bezpečí? Teda, pokud by nechtěli zemřít.

Sam se trochu ulevilo, když mezi nimi nespatřila Nallu, ale to bylo tak všechno, co si teď mohla dovolit. Nesměli ztrácet čas, protože jim vílí prach může každou chvílí dojít. Možná se v poslední době cítili nepřemožitelní a s neomezenou zásobárnou vílího prachu, ale realita se vždy liší od pocitu a snů.

Jedna ze skupinek se už blížila k cestě na svobodu, když jim to překazila jedna z čarodějnic a vstoupila jim do cesty. Použila na ně kouzlo a víla s obranným kouzlem zasténala. Jo, sama cítila, jak dokážou být silné. Navíc tahle musela být extra stará. Sam máchla rukou a podrazila jí nohy. Skupinka se dala rychle na útěk dopředu a jeden po druhém se začali přemisťovat. Jenže ta hlavní víla začala zmatkovat a přenesla se dřív, než to stihli ti ostatní. Bylo na ní vidět, jak touží ocitnout se doma a být už pryč. Kdyby měla čas, zůstala by nad tím Sam stát s otevřenou pusou. Jak mohla něco tak bezohledného udělat?

Taky si to vzalo svou daň. Čarodějnice, které Sam podkopla nohy, obrazně řečeno, se vzpamatovala rychle, jako by se ani nic nestalo, a stačila po jednom hodit nějakou světélkující kouli. Sam si všechno pořádně zaznamenala, každý pohyb, každé pohnutí ústy, aby se mohla učit od nepřítele. Třeba by se jí to mohlo někdy hodit. Víla, která se nestihla přenést, zakřičela a svezla se k zemi. Všude okolo ní začala vytékat bílá krev. Sam raději odvrátila pohled, protože čarodějnice na ní začala hodovat. Jak si Sam přála, aby se nějaký ten Remy objevil i teď. Zastavil by boj a víly i preliis by měli dost času zdrhnout a čarodějnice by zase odešly s prázdnou. Vlastně teď už s jednou obětí.

Sam se snažila, jak mohla, aby pomohla skupince s Hope a Iainem, ale na tu skupinku se sesypaly hned dvě čarodějnice najednou. Jedna z prastarých si zase hlídala dvě najednou. Byla to bezútěšná situace a Sam netušila, jak z ní ven.

Vytvořila stěnu kolem těch dvou čarodějnic a přitom jim znova podkopla nohy. Ony se tomu začaly jenom smát a máchly rukou. Stěna Sam byla silnější, než si myslely, ale na podruhé se jim jí podařilo zdolat. Naštěstí se skupinka s Hope stačila protlačit okolo a jejich ochranná víla nezpanikařila jako ta minulá. Všichni se přenesli pryč a pět čarodějnic, vlastně čtyři, protože jedna stále hodovala, se sneslo na zbylé tři skupinky. Jediná skupinka neměla útočníka, proto se musela dostat co nejdříve pryč.

„Hej, Lousty, házej kameny nebo cokoli tvrdého najdeš. Třeba je to trochu zaměstná,“ zašeptala na něho Sam a on udělal přesně to, co mu nařídila. Na nějakou chvíli to zabralo a i ta jedna skupinka se dostala pryč.

Nejhorší ale přišlo. Všechny čarodějnice už byly v pozoru a natěšené, kdy někdo další udělá chybu. Jejich hlad a nenávist jim přímo sršely z očí a Sam mrazila v zádech čím dál víc. Přála si mít nějakou primitivní zbraň. A pak ji to trklo. Sice neumí střílet, ale za pokus to stojí. Buď umřou s pocitem, že se snažili něco udělat, nebo s tím, že to hned vzdali. Sam si vzpomněla na Nallu, která za ni bojovala, i když byla sama v nebezpečí, a uvědomila si, že by se musela proklínat, kdyby se o něco nepokusila. Nebo by Nalla sestoupila k ní a nafackovala jí, že je tak blbá a neschopná a nic se nenaučila.

Sam se nenápadně přemístila dopředu, aby stála čarodějnicím tváří v tvář, a dala ruku za záda. Potom k ní přidala i druhou a máchla jí. V ruce se jí objevila nabitá zbraň. Sam doufala, že nikoho ze svých nezraní. Rychle vytáhla ruku i s pistolí a zamířila na nejbližší čarodějnici. Byla blízko a stala se proto snadným terčem. Sam se sama divila, jak rychle dokázala tasit, ale všechno musela odložit stranou. Zabývat se tím může později, pokud nějaké později bude.

Čarodějnici to zasáhlo přímo do břicha a začala z ní vytékat černá tekutina. Boj na chvíli ustal kvůli výstřelu a Sam vílím prachem šťouchla do druhé skupinky, ať se okamžitě pohne kupředu, dokud je čas. Sama se svou na nic nečekala a začala utíkat. Poradila jim ještě, ať se všichni zachytí za lokty, aby nevstoupili za kruh. Druhou skupinku ale nic takového nenapadlo a při útěku Ranvel zakopnul. Jelikož stál vepředu a ostatní utíkali za ním, poskládali se na něho jako domino a obranná víla povolila své soustředění. Sam viděla, jak se kruh rozbil.

Jedna čarodějnice byla sice v mdlobách kvůli ráně, ale ostatním jenom zazářily oči a vrhli se na skupinku.

„Přeneste se domů a nevracejte se,“ zakřičela Sam na svou skupinku, utvořila kolem sebe svůj vlastní ochranný kruh a běžela k tomu spadanému dominu. Nevěděla, jestli to stihne včas. Čarodějnice byly dost rychlé, proto použila své křídla a přeletěla tam. Ony se po zbytku víl a preliis sápaly a nikdo se nemohl bránit. Asi kvůli nějakému jejich kouzlu. Prostě tam jenom leželi a nechali se táhnout po zemi jako hadrové panenky. Sam se na to nemohla koukat. Vykouzlila si nůž a hodila ho do zad nejbližší čarodějnici. Tak ráda by dokázala zastavit čas, aby všechny omráčila a víly mohla zachránit. Netušila, jestli takové kouzlo vůbec existuje, ale pokud ano, do příště se ho musí naučit. Bude se jí hodit.

Čarodějnice se na ni nazlobeně podívala a to Sam chtěla. Začala se totiž soustředit na ni a ne na svou oběť, kterou v tomto případě byl Ranvel. Její kouzlo pominulo a Ranvel se zase mohl hýbat. Měl něco s nohou, ale na to, aby se přenesl, byl silný dost.

Sam si všimla, že Jeniffer se snaží odrazit nějakou čarodějnici, která se po ní sápala. Sice uměla útočné kouzlo, ale nedokázala se ochránit před těmi ostatními. Jedna ruka jí visela bezvládně u těla a kulhala. Jako kdyby čarodějnice chtěly, aby jejich oběti trpěly bolestmi, než je zabijí a udělají s nimi Bůh ví co. Sam se k ní hnala co nejrychleji, už se ani neobtěžovala běžet, prostě letěla. Vyčarovala si další nůž, to totiž dokázala a nemusela se ani moc soustředit. Hodila ho po té čarodějnici naproti Jeniffer a snažila se ji nějak ochránit. Nůž ji jenom poškrábal, ale účel to splnilo. Otočila se na Sam a Jeniffer se konečně podařilo pořádně na ni zaútočit. Odhodila ji na zem. Jeniffer se podlomily, ale Sam ji naštěstí vtáhla do svého kruhu.

„Jsi v pořádku? Můžeš chodit?“

„Jo, snad. Pomož mi prosím.“ Sam ji podepřela, ale stále držela svůj ochranný kruh kolem nich.

„Mohla bys mi ještě ne chvilku pomoct? Potřebuju, abys něco udělala s nima. Já sama na ně nestačím a nechci, aby dostali kohokoliv z nás, rozumíš?“ Jeniffer jenom přikývla a opírala se o Sam. Kulhaly spolu k ostatním a Jeniffer útočila na všechny čarodějnice, které viděla. Hodně z jejích ran nebylo přesných a dolétly pouze někde mimo, ale pár se jich podařilo zamířit přesně. Sam využila toho, že na ně Jeniffer útočí, a soustředila se na to, aby všechny víly přenesla domů. Přenášet věci bylo celkem jednoduché – ne tak, jako vyčarovat třeba nůž, ale bylo -, ale přenášet lidi se zdálo skoro nemožné. Nakonec přenesla jednu vílu, která stále ležela bezvládně na zemi, a to jen díky tomu, že „její“ čarodějnici zabavila Jeniffer.

Sam opouštěly síly. Cítila se slabá, ale tohle prostě musela dodělat. Postupně popřenášela všechny víly, ale Jeniffer už ztratila vědomí. Sam pod její tíhou klesla na zem, ale stále se soustředila na obranu. Rozhlédla se kolem a viděla všechny ty rozzuřené obličeje čarodějnic a taky bílou zem. Jako kdyby zrovna napadal sníh, jenže ten byl nevinný, tohle byla prolitá krev jejich druhu. Takový masakr nezažila a už se na to nechtěla dívat. Ještě po čarodějnicích hodila pár nožů, aby jim trochu ublížila, ale už jen do jedné se trefila. Ty ostatní její nůž zlikvidovaly, než přiletěl k nim. Sam už více nezvládala a raději přenesla sebe i Jeniffer domů přesně ve chvíli, kdy venku začalo pršet a déšť začal smývat všechny ty známky boje a blesk osvětlil oblohu. Pak ztratila vědomí i síly.

Doma na ni čekala její máma a všude kolem leželi její spolužáci. Bailey nezačala panikařit, ale zachovala chladnou hlavu. Poukládala tři zraněné víly na gauč a čekala, až se vrátí Sam. Až když ji uviděla v kaluži krve a v bezvědomí, začala panikařit. Uklidnila se až tehdy, když zjistila, že krev není její. Byla Jeniffer, která měla hodně těžká zranění, kromě toho na ruce.

„Scotte, pojď sem!“ zavolala na manžela. Ten okamžitě přiběhl, a když viděl tu spoušť, zůstal na ni zírat s otevřenou pusou. Potom pootočil hlavu o kousek doleva a viděl těch pár víl a všude kolem nich nějakou bílou tekutinu.

„Co to je?“

„To je to. Já nevím, ale asi je napadly čarodějnice. Potřebuju do vílí nemocnice, ale nechcu je tady nechat samotné. Udělám menší bariéru, kterou můžou projít jenom víly, ale i tak je tu nechci nechat. Vždyť se podívej, v jaké jsou stavu. Vydržíš to tady chvíli beze mě, zlato?“

„Jasně, že jo.“ Políbil ji na rozloučenou a otočil se do pokoje. Netušil, co si má počít. Žádné zkušenosti se zraněním neměl, s tím vílím už vůbec ne. Uviděl Sam ležet na zemi a ihned k ní přiběhl. Snažil se ji probudit a nakonec se mu to povedlo. Sam mu povyprávěla všechno, co se stalo, a když vyslovila poslední slovo, Bailey byla zpátky i s pomocí. Víly se už o všechno postaraly a Sam šla do svého pokoje spát s obavami o všechny ty lidi, kteří se bavili na tajné párty a pak jim ji někdo překazil. Doufala, že všichni přežijí. Vlastně, jeden už je mrtvý a to se nedá změnit. Proč se cítí tak bídně a vinná?

Nakonec s obavami o ostatní usnula a nezdálo se, že její život půjde jen tak dál, aniž by se neohlížela na to, co dělá, a nemyslela na důsledky svých činů.

Chtěla bych moc poděkovat svému dvojčátku Lili, kvůli krásným, dlouhým a vyčerpávajícím komentářům, a taky misce, která mi povídku komentuje (na bez-hranic.cz) a dokazuje tak, že ne všichni jsou líní komentovat. Proto vám tímto věnuju povídku, misko a dvojčátko. :)

blotik

Autor: blotik (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Vílí prach [12]: