Let me love you! • OurStories.cz ~ naše povídky

Připravila jsem si pro Vás krátkou povídku na náměty The Mortal Instruments (TMI). Jedná se o moji představu Alec + Clary. Tak doufám, že se vám bude líbit. Vaše LG

11.03.2016 (10:00) • LittleGii • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 0× • zobrazeno 2266×

Let me love you!

Dívala jsem se, jak odchází, a nedokázala ho zastavit. Jak bych taky mohla? Ublížila jsem mu tak jako nikomu. Věřil mi a já ho zklamala.

„Pamatuješ, jak ti Dorotea řekla, že se zamiluješ do špatné osoby?“ zeptala jsem se ho téměř šeptem. Nevěděla jsem, jak jinak tohle začít či ukončit.

„Clary, o čem to-“

„Poslouchej mě! Řekla ti, že se zamiluješ do špatné osoby. Prvně jsem si myslela, že je to kvůli tomu, že jsem tvoje sestra, ale jak se ukázalo, to nebyl ten důvod…“ Nevěděla jsem, jak tohle někomu říct.

Jeho oči mě pronásledovaly. Věřil mi. Pomáhal mi bojovat. Oba jsme si mysleli, že se to nemůže nikdy stát. Nebylo to možné! Tolikrát tu byl, aby mi pomohl, ale nikdy to nebylo, že bychom byli něco víc. Nikoho by to nenapadlo. Možná proto tomu nikdo nemohl zabránit.

„Pamatuješ si, jak jsem začala trénovat tady v Institutu? Ale Marysa řekla, že ty mě trénovat nebudeš, protože bys mě rozptyloval?“ zkusila jsem to zase z jiné strany.

„Clary, o čem to tady mluvíš? Jistěže si to pamatuji. Tehdy tě dostal Alec na starost, abych tě příliš nerozptyloval.“ Na tváři měl ten jeho úsměv. A já věděla, že za chvíli ho zničím. Už navždy.

„Ano, přesně, tak,“ zašeptala jsem potichu. Kdo by kdy tušil…

„Jsem ráda, že jste s Jacem v pohodě,“ řekla jsem Alecovi a chystala se odejít.

„Já to nedělal kvůli Jaceovi, Clary.“ Zastavila jsem a podívala se na něj. Díval se mi pevně do očí, jak já v nich spatřila něco jiného než jeho obvyklý pohrdavý pohled.

„Alecu?“

„Clary, já…“ Nic ale neřekl. Zavrtěla jsem hlavou a odešla. Nejsem si jistá, jestli to chci vědět. Jestli chci vědět, co to bylo.

Ale myšlenka toho, co mi chtěl říct, mě tížila na prsou jako kámen. Cítí se snad stejně?

„Ano, Alec mě trénoval,“ souhlasila jsem. „Pamatuješ si taky, jak mě vlkodlaci unesli, aby se dostali k poháru, a vy jste mě přišli zachránit?“ Nevěděla jsem, proč jsem na to vzpomínala. Možná, abych z těch momentů načerpala nějakou sílu, které by mi to pomohla ulehčit.

Postupně se pro mě okamžiky s ním staly vzácnějšími, nedosažitelnějšími. Jeho přítomnost pro mě byla jako lék na neutuchající bolest. Ale pořád tady byl Jace. A já se cítila v pasti.

„Clary, co se to tady děje?“

„Jaci-“

„Clary,“ oslovil mě Alec, který stál ve dveřích.

Prsty mi přejížděl po tváři a já cítila, jak mi prochází to příjemné mrazení po těle. Tak jako vždy. Nevím, kdy jsem si uvědomila, co se mnou jeho doteky dělají. Stejně jako poprvé, když jsme trénovali a sotva jsme se dotkli. Nebo když ztratil trpělivost, když se mě snažil naučit střílet z luku, postavil se za mě a položil mi ruce na boky.

„Clary,“ zašeptal.

„Co to děláme?“

„Nevím. S tebou mám pocit, že nic nevím.“ Sklonil se ke mně a upřeně mi hleděl do očí. Čekal na svolení. Věděla jsem, že teď bych ho ještě mohla zastavit. Ale v mém těle bych nenašla jedinou buňku, která by chtěla říct ne.

Rty se lehce otřel o ty moje a znovu se trochu odtáhl. Rukou mě hladil po tváři a díval se mi do očí, jako bych byla to jediné, co na světě viděl.

„Jsi krásná,“ zašeptal mi do rtů a konečně mě políbil. Ze začátku jen jemně, sotva jsme se dotýkali rty, ale pak to bylo intenzivní. Hladově se dobýval do mých úst a já mu to se stejnou vervou oplácela. Bylo to, jako by tohle mělo být naposledy. Poprvé a naposledy. Tohle je špatné, napadlo mě.

„Aleku-“ odtrhla jsem se a popadala dech.

„Co se děje?“

„Tohle nesmíme. Jace…“ Místo odpovědi mě pohladil po tváři a odešel. Chápal. Nikdy mi nevyčítal.

„Aleku, co tady děláš?“ zeptal se Jace a já se na Aleka vyděšeně podívala.

„Jaci, musíme si promluvit. Všichni tři.“ Jace se otočil na mě a pak zpátky na Aleka. V jeho tváři se objevilo hned několik emocí najednou.

„To ne, tohle ne.“ Ruce mu vylétly vzhůru v obranném gestu, jako by se mohl bránit slovům, která měla být vyřčena. „Ne, tohle ne!“ zařval najednou a popadl svou hlavu do dlaní.

„Jaci, já-“

„Ty co, Clary?“ Otočil se na mě a já viděla tu bolest v jeho očích, jak mu to začalo docházet. Popadl mě za ruce a natlačil mě na stěnu. Za ním jsem viděla, jak Alek ztuhl, ale zavrtěla jsem hlavou. Tohle bylo mezi mnou a Jacem.

„Nechtěla jsem ti ublížit,“ zašeptala jsem se slzami v očích. Jeho stisk mě bolel, ale snažila jsem se to nedát najevo.

„Tak tys mi nechtěla ublížit? A proto sis začala s mým bratrem, s mým parabatai?“ Už nekřičel. Jeho hlas zněl zlomeně.

„Jaci,“ ozval se Alek. Jace se pomalu otočil a mě pustil, jako bych byla jedovatá. Pomalu jsem se sesunula k zemi. Tohle jsem nikdy nechtěla. Věděla jsem, že jsem to musela udělat. Ale část mé duše mě opustila společně s Jacem. Alek byl okamžitě u mě a kontroloval, jestli mi nic není.

„Jaci, tohle není její chyba,“ otočil se Alek na Jace.

„Jak to… vždyť ty… Myslel jsem, že… kluci…“ koktal Jace nesrozumitelně.

„I já. A pak jsem dostal na starost Clary.“ To, s jakou něhou se na mě podíval, mi vehnalo další slzy do očí. Alek se na mě smutně usmál a lehce mi je setřel. „Jaci, nikdy jsme ti nechtěli ublížit. Ale já ji miluji.“ Oněměle jsem zůstala zírat, tohle bylo vůbec poprvé, co to řekl. Teď se mi zadíval do očí a pohladil mě po tváři, tak jako když mě poprvé doopravdy „uviděl“. „Ano, miluji tě.“

„Snad budete šťastní, ale já tady teď nemůžu zůstat.“ S těmi slovy zmizel. Alek za ním ještě volal, kdy se vrátí, ale odpověď nedostal. Po Jaceovi zůstalo v místnosti prázdné místo. Stejně jako v mém srdci. Bratr, kterého jsem nemilovala dost.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, když mi pomáhal vstát.

„Taky tě miluji,“ s těmi slovy jsem ho políbila tak, jako by mi šlo o život. A taky, že ano. O náš společný život. Bratr, kterého jsem milovala příliš.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní