OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Návrat ztraceného



Návrat ztracenéhoDalší jednodílná povídka na téma Návrat komisaře Rexe. Tak trochu nepřímé pokračovaní na Nový komisař. :) Fabbri si zvykl na Riveru a naučil se s ním vycházet. Vrací se do svých vzpomínek, jak tenkrát odešel jeho kolega Morini. Pořád mu vrtá hlavou, proč se s ním nerozloučil osobně, a je mu to líto. Nakonec si přečte opožděně Moriniho dopis na rozloučenou. Přeje si jediné, aby se vrátil. Vrátí se Morini? Proč Morini vlastně odešel? Jak to vlastně celé je? :-) Příjemné počtení přeje PetraCullen.

S Riverou jsme spolu naučili vycházet. Tykali jsme si, ale něco tam prostě chybělo. Byli jsme tým. Od té doby, co mi zachránil život. Už mi ani tolik nevadil jak na začátku, co sem přišel a přidal se k nám. Seděl jsem zrovna v kanceláři. Byl jsem tady mezi prvníma. Už zas. Rex ležel na podložce a podřimoval. Bylo teprve půl sedmé ráno. Zatím nebyl žádný nový případ. Cítil jsem se jako naprostý pitomec. Ještě před nedávnem jsem vždycky býval na komisařství jako poslední. To byly časy. Vzpomínal jsem na Moriniho. Na to, jak jsme spolu řešili případy, jak jsme se hádali o kávu a jak jsem si z něj dělal věčně srandu. Byl ochotný dodělat s nadšením svoji práci, i když zrovna měl náročný den. A tohle bylo jádro celé věci. Jeho odchod. Vzpomínám si na ten den, kdy si mě Gori zavolal do kanceláře a řekl, že Morini nás opustil. Nechal se přeložit do Milána, protože jeho matce se přitížilo. Nezapomněl jsem, jak mi Gori dal Moriniho dopis na rozloučenou. Vzpomněl jsem si znovu na ten den. Na den, který se mi zapsal navždy do paměti. Ponořil jsem se do svých myšlenek...

***

Řešili jsme starý případ, který byl starý par let, protože se objevily nové důkazy. Katja se tvářila přepadle, ale nemohlo mě napadnout, co skrývala. Bylo mi už divné, že nepřijel Morini. Když jsem se vrátil do kanceláře, zavolal si mě Gori. Že bych měl průser? Neměl mě v lásce, ale přesto to byl můj šéf. Vešel jsem do kanceláře a Gori měl ve tváři smrtelný výraz. Na mysl mi přišla jedna myšlenka. Co se stalo, že se tak tváří?!

Po chvíli se nadechl a promluvil: „Komisaři, bohužel mám pro vás špatnou zprávu.“

„Co se stalo, doktore Gori?“ dožadoval jsem se jeho odpovědi.

Zamračil jsem se a absolutně nic jsem nechápal. Podíval jsem se na Rexe, který byl vedle mě, a pak jsem se znovu zadíval na Goriho.

„Inspektor Morini už není mezi námi,“ odpověděl s ledovým klidem.

Bylo to, jako kdybych dostal ledovou sprchu. Byl to pro mě šok. Nechápal jsem absolutně nic.

„Prosím?!“ zeptal jsem se šokovaně. „Kdy se to stalo?!“

Nemohl jsem se najednou vzpamatovat z tohoto šoku. Morini zahynul?!

„Ale ne! Takhle jsem to nemyslel,“ řekl pobaveněji Gori.

„Tak jak jste to myslel?“ Mračil jsem se.

„Myslel jsem to tak, že u nás už nepracuje,“ mluvil stále klidně. „Jeho matka je na tom zdravotně špatně, a proto Morini požádal o přeložení z osobních důvodů.“

„A proč mi o tom nikdo neřekl?!“ Všechno začalo ve mně vřít. „Proč o tom nic nevím?!“

Dostal jsem na všechny vztek.

Gori v ruce držel dopis, který mi podal. „To je od Moriniho, dopis na rozloučenou. Pro vás. Požádal mě, abych vám ho předal poté, co ho přeloží.“

Naštvaně jsem si ten dopis od něj vzal a odmítal ho otevřít. Nevěděl jsem, co mám vůbec vlastně čekat... Zdrceně jsem si sedl na židli. Byla to jako neuvěřitelná tíha, která na mě dopadla nenávratnou rychlostí. Rex začal kňučet a šťouchal do mě čumákem, aby mě povzbudil.

„Má k nám přijít nový inspektor,“ řekl Gori, jako kdyby se právě nic nestalo. „Náhrada za Moriniho.“

Zvedl jsem se. Tohle jsem nechtěl opravdu poslouchat.

„Komisaři! Fabbri! Mě to taky mrzí,“ povzdechl si Gori.

***

Vrátil jsem se zpátky do reality... Nesedělo mi na tom několik věcí. Proč mi nikdo o tom neřekl?! Bylo to, jako kdybych dostal ledovou sprchu a šok zároveň. Mohl mi to Morini říct osobně, že odchází. Mrzelo by mě to, ale na druhou stranu by se se mnou rozloučil z oči do očí. Bylo by to fér. Nebo vážně jsem byl povahově nesnesitelný ignorant, že mi to při našich rozvorech ušlo?! Pocítil jsem výčitky svědomí a povzdechl jsem si. Zadíval jsem se na Rexe. Byl jediný, kdo mě neměl za ignoranta. Vím, že poslední dobou jsem se nechoval k němu moc pěkně, ale po Moriniho odchodu se vše změnilo k horšímu. Na jeho místo nastoupil jako náhrada Monterosso, ale v té době bych raději zůstal sám. Pak se další věci zamíchaly. Od té doby, co jsem málem zahynul v tom autě, připadalo mi, že je všechno naruby. Hned po tom, co mě Gori poslal zpátky po té zpackané akci, přidal se k nám Rivera. Všecko bylo najednou špatně. Přemýšlel jsem, jaké by to bylo, kdybych zahynul v tom autě, kde byla bomba. Dost! Musel jsem takhle přestat přemýšlet. Otevřel jsem zásuvku ve svém pracovním stole a hledal jsem ten dopis od Moriniho, který tenkrát mi poslal po Gorim. Ani jsem ho od té doby ještě nečetl. Trochu jsem se obával, co se tam dočtu, ale teď jsem cítil, že je správný čas si ho přečíst. Když jsem ten dopis na rozloučenou našel, váhavě jsem roztrhl obálku. Začal jsem číst.

Milý komisaři Fabbri,

jestli tohle čtete, už jsem přeložen na komisařství v Miláně. Jsem tam ze dvou důvodů. O tom prvním důvodu vás informoval Gori a ten druhý důvod si zatím nechám pro sebe. Jen jsem Vám chtěl říct, že tohle nebude věčné. Dřív nebo později se vrátím zpátky do Říma. Do té doby je za mě náhrada Monterosso. Vím, že jste překvapen, že tohle vím, ale tohle Vám vysvětlím někdy jindy. Nechci, abyste z mého odchodu vinil ostatní. Chtěl jsem, aby to udrželi v tajnosti. Mrzí mě, že jsem se s Vámi nemohl rozloučit osobně, ale měl jsem pro tohle své důvody. Byl jste ten nejlepší nadřízený, jakého jsem kdy zažil. Ty staré časy mi chybí a uznávám, že mi je z toho zatěžko. Dřív nebo později se zase shledáme. Do té doby dávejte na sebe pozor a pozdravujte ode mě Rexe. 

Zdraví Morini.

Měl jsem smíšené pocity. On měl v plánu se vrátit?! Proč jsem si ten dopis nemohl přečíst dřív?! Já jsem byl vážně zabedněnec! Na mysli mi vytanula další otázka. Morini znal Monterossa?! Těch otázek začínalo být na mě dost....

Dopis jsem hodil zpátky do stolu. Vztek mě začal pomalu opouštět a po tolika týdnech jsem pocítil malou naději. Naději, že se vrátí Morini zpátky sem na komisařství a že zas z nás bude tým. Ta představa mě trochu naplnila a nálada se mi ihned zlepšila.

V tu chvíli zrovna vešel do kanceláře a já se trochu lekl. Nebyl to nikdo jiný než... Rivera. Vypadal, že je po dnešku utahaný. Odvedl na případu většinu práce.

„Dneska už půjdu domů. Jsem unavený, Lorenzo,“ promluvil na mě jménem.

Nebyl jsem zvyklý, aby mě takto oslovil. Již dávno jsem necítil vůči němu nepřátelství.

„Dobře,“ odvětil jsem napůl zaraženě.

Když pak odešel, v kanceláři jsem osaměl. Rex na podložce podřimoval, a když jsem vstal ze židle, ihned ožil a zvedl hlavu.

„Pojď, Rexi. Končíme,“ promluvil jsem k němu a opustili jsme komisařství.

Když jsme dojeli domů, prošel jsem se s ním ke Koloseu. Všude byly davy lidí. Sezóna už asi začala, ale v Římě vždycky bylo dost lidí.

Přemýšlel jsem nad tím, co mi Morini napsal v tom dopise. Najednou jsem chtěl, aby bylo všechno jako dřív. Procházeli jsme s Rexem kolem Kolosea a já přemýšlel, jaké by to mohlo být, kdyby se vrátil zpátky Morini.

Sedl jsem si na lavičku a povzdechl jsem si. Rex si sedl a podíval se na mě psíma upřímnýma očima, jako kdyby chápal můj stesk z toho, že odešel Morini. Byla to už nějaká doba od jeho odchodu. Měl jsem pocit, jako kdyby už na něj všichni zapomněli. Nebylo to spravedlivé. Byl jsem tak zabraný ve svých myšlenkách, že jsem přestal na chvíli vnímat okolí. V tu chvíli mi najednou bylo všechno jedno. Po chvíli jsem se zvedl a Rex mě následoval. Byl to jeden opravdový přítel, na kterého jsem se mohl spolehnout. Prošli jsme znovu kolem Kolosea a vraceli jsme se domů. Po chvíli v tu ránu se Rex zastavil a zpozorněl. Nechápal jsem, co to najednou do něj vjelo. Zaujal obranný postoj a měl nastražené uši.

„Rexi! No tak! Co se děje?!“ nechápal jsem a chytl jsem ho za obojek, aby nevystartoval.

Jeho obranný postoj jsem znal velmi dobře. Vždycky se takto choval, když nás někdo sledoval, nebo když chytal zločince. Ale vážně mi hrozilo nebezpečí?! Začal jsem být ostražitý a zběsile jsem se rozhlížel. Přejel mi mráz po zádech. Rozhlížel jsem se a přiměl jsem Rexe, aby šel. Byl pořád ve střehu a výstražně vrčel. Zastavil jsem se a v tu ránu mi dopadla něčí ruka na rameno. Zděšením jsem málem vyjekl.

„Snad byste se mě nebál, komisaři,“ uslyšel jsem Moriniho hlas za sebou.

To už mi vážně muselo přeskočit. Prudce jsem se otočil a spatřil jsem ho, jak se na mě pobaveně usmívá. Byl to vážně on. O tom nebylo pochyb. Rex se začal radovat a začal vítat Moriniho.

„Morini!“ zakřičel jsem šťastně a prudce jsem ho objal.

Když jsem ho po chvíli pustil, začal se smát. Měl jsem neskutečnou radost z jeho návratu. V ten moment to bylo všechno na správném místě. Vše se vrátilo do starých kolejí.

„Kde se tady bereš?“ ptal jsem se, ještě napůl mimo.

„Vrátil jsem se,“ usmál se. „Přece bych vás tady nenechal samotného,“ dodal žertovně.

„Mohl jsi mi říct, že odcházíš,“ rýpnul jsem si.

„Říkal jsem vám, že vám to vysvětlím. Což taky udělám,“ mluvil klidně. „Odešel jsem, protože jsem chtěl získat vyšší ocenění a chtěl jsem to dotáhnout na komisaře. Zvládnul jsem to. To s tím přeložením, to byla jen taková lež. Věděl o tom jen Gori,“ vysvětloval mi celý šťastný Morini.

„Nechápu, jak jsi to mohl dotáhnout na komisaře, Morini,“ rýpnul jsem si do něj znovu.

„Normálně,“ zasmál se.

„Prosím tě, můžeš mi vysvětlit, odkud znáš Monterossa?“ zeptal jsem se, protože jsem byl zvědavý.

„Nechal se přeložit sem do Říma z Milána v době, kdy jsem tam šel na jeho místo,“ odpověděl prostě.

„Rozumím,“ přikývl jsem. „Přátelé?“ zeptal jsem se nejistě.

„Samozřejmě,“ usmál se šťastně Morini.

„Budeš zas dělat pro mě? Akorát nás je tam víc,“ informoval jsem ho.

„Ano, ale tentokrát už nebudu jen poslouchat rozkazy,“ řekl a pak dodal: „Vím, že nás tam je víc.“

Na nic jsem se už neptal a bylo mi to všechno jasné, a jen jsem přikývl. V tu chvíli jsem byl nejšťastnější na světě, že se Morini vrátil po tak dlouhé době. Byl to návrat ztraceného.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Návrat ztraceného:

5.
Smazat | Upravit | 15.03.2014 [13:30]

Jo to dobře napsané. Hmm. Napíšeš další? Myslím s Rexem a Fabbrim. Je to krása. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Princatko přispěvatel
14.03.2014 [19:59]

PrincatkoPéťo, já už nevím co ti do komentářů psát!! jedna povídka lepší než ta druhá :33 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. HetaliaCZAnnie přispěvatel
14.03.2014 [18:44]

HetaliaCZAnnieAnnuška normálně pláče dojetím. Emoticon Božácký díl od boží spisovatelky... Jen tak tál Petruš Emoticon Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 13.03.2014 [20:02]

Jů. :) To bylo fajn! :) moc pěkná povídka to byla. :)

1. MaggieLove přispěvatel
12.03.2014 [21:00]

MaggieLoveTak jo konečně jsem se už po druhé vrátila na tuhle jednorázovku Emoticon Promiň, že mi tak dlouho trvalo než jsem ti napsala. Emoticon
A teď ke kapitolovce. Chudák Fabbiri (snad už mám jméno dobře Emoticon) Morini mu to měl říct osobně a ne s tím dělat takový tajnosti. Emoticon Emoticon Hned mu měl říct, že to chtěl dotáhnout až na komisaře a neměl mu lhát. Aspoň, že se vrátil! Emoticon
Moc hezky popsaná jednorázovka, ale to jsou všechny, co jsem od tebe četla. Emoticon Ani nevím, co bych ti k tomu měla ještě napsat, protože ti nemůžu vůbec nic vytknout. Prostě super! Emoticon Snad postačí i pár smajlíku, abys pozala, že jsme vážně nadšená - Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!