OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Neopouštěj mě, už nikdy



Neopouštěj mě, už nikdyNevěděla jsem, co sem napsat, tak jsem sem vložila kousíček ze samotné povídky. Prosím prosím o komentíky.

Ležela jsem na posteli, dívala jsem se do okna a opět doufala, že v něm uvidím alespoň jednoho z nich. Už to byly dva měsíce, co bratři Salvatorovi opustili Mystic Falls. Všechno se semlelo tak rychle. Stále jsem nemohla uvěřit, že mě opustili, oba odešli. Stefan odešel s Katherine a Damon zklamán svou věčnou láskou, odjel hned další den. Ale co já, chtělo se mi křičet, vykřičet do celého světa, že je chci zpátky, alespoň jednoho z nich.

Ležela jsem na posteli, dívala jsem se do okna a opět doufala, že v něm uvidím alespoň jednoho z nich. Už to byly dva měsíce, co bratři Salvatorovi opustili Mystic Falls. Všechno se semlelo tak rychle. Stále jsem nemohla uvěřit, že mě opustili, oba odešli. Stefan odešel s Katherine a Damon zklamán svou věčnou láskou, odjel hned další den. Ale co já, chtělo se mi křičet, vykřičet do celého světa, že je chci zpátky, alespoň jednoho z nich. Milovala jsem je, oba jsem je milovala, ale uvědomila jsem si to, až když jsem je oba ztratila. Milovala jsem je každého jiným způsobem. Stefan, byl první láska, první opravdová láska. A Damon? Ten byl mým pomyslným zakázaným ovocem. Zamilovala jsem se do jeho nádherných modrošedých očí. Občas jsem nevěděla, jestli ho mám políbit nebo ho mám vyfackovat.

Teď mi chyběl. On i jeho sarkastické poznámky. Pak jsem se rozplakala, znovu. Nakonec jsem vyčerpaná pláčem usnula. Ráno bylo jako každé jiné. Vyhrabala jsem se z postele a provedla ranní hygienu. Oblékla jsem si fialové tričko s dlouhým rukávem a úzké černé džíny. Seběhla jsem dolů, vzala si kafe, které mi Jenna každé ráno připravovala a vydala jsem se do školy. Mezi mraky začalo vylézat sluníčko. Dneska by mohlo být pěkně. Nasedla jsem do auta a jela ke škole, kde už na mě čekaly Caroline s Bonnie.

„Zase si nespala?“ peskovala mě Bonnie, když si všimla modrofialových kruhů pod mýma očima.

„Taky tě ráda vidím,“ řekla jsem sarkasticky.

Vydaly jsme se ke škole. Škola, tu jsem přešla bez větší pozornosti, jako obvykle jsem měla hlavu v oblacích. Přesněji řečeno, se mé myšlenky toulaly u dvou bratrů a toho dne, kdy opustili tohle ospalé město.

Po škole jsem se vracela ke svému autu. Když jsem se rozhlédla, zastavila jsem se a nevědomky upustila klíče. Způsobila to osoba, která se opírala o mé auto.

„Damone?“ zašeptala jsem zmateně.

Rozběhla jsem se k němu a on mi běžel naproti. Vrhla jsem se mu kolem krku, on mě pevně chytil okolo pasu a zatočil se mnou. Po vřelém přivítání jsem se prostě musela zeptat.

„Kde jsi byl?“

„Ale, ale snad se tu po mě někomu nestýskalo?“

Trošku jsem se styděla za to, že jsem se mu tak spontánně vrhla kolem krku a sklopila jsem oči.

„Pojedeme k nám a tam ti to všechno vysvětlím,“ pronesl a usmál se na mě tím kouzelným úsměvem, kterým dostával do kolen mnohé dívky a ženy všech generací, (když říkám všech tak opravdu všech).

„Dobře, ale nejdřív musím zavolat Jenně, že se zdržím.“

„O to se nestarej, už jsem byl u vás doma a všechno jsem zařídil. Celý víkend můžeš spát u mě, musím ti přece vynahradit ty dva měsícem nepřítomnost,“ řekl a opětovně se na mě zářivě usmál.

„To si piš, že musíš. Máš toho dost, co je třeba vysvětlovat,“ řekla jsem mu a vrátila jsem se pro své věci, které jsem upustila. Nastoupili jsme do auta a vyrazili jsme.

Když jsme dojeli k vile Salvatorových, padla na mě nostalgie, tak jako pokaždé když jsem sem přijela, (někdo se tu o to musel starat, nemohla jsem to tu přece nechat chátrat).

„Páni, někdo tady uklidil,“ podivil se Damon.

Po jejich odchodu tu zůstalo hodně rozházených a rozbitých věcí. Hlavně Damonův pokoj byl poněkud zdemolovaný.

„Jo, bylo to takové moje terapeutické cvičení. Musela jsem překonat tu bolest, když sem vás oba ztratila, dalo by se říct v jeden den.“ Vysvětlovala jsem mu, když jsem procházela halou do obýváku.

„Tak povídej a opovaž se něco vynechat!“ řekla jsem přísně.

„Tak dobře, ale nepřerušuj mě prosím,“ řekl a zadíval se mi do očí. Myslela jsem, že se v těch jeho modrošedých studánkách utopím. Jen jsem přikývla a pohodlně jsem se usadila na sedačku, dal si moje nohy do klína a začal vyprávět.

„Když jsem odjel, sledoval jsem stopu Stefana a Katherine, abych zjistil, co ho vedlo k tomu tě opustit. Když jsem je v Clevelandu našel, zjistil jsem, že ho to vůbec nezajímá. Zranili city nás obou a bylo jim to jedno. Tak jsem se pár týdnů toulal po Americe a zjistil jsem, že mě nohy dovedly zpět, sem k tobě Eleno a v té chvíli jsem si to uvědomil. Ublížili jsme ti, oba. On tím, že odešel s jinou a já tím, že jsem odešel bez rozloučení a vysvětlení. Nevěděl jsem, jestli bych se ti měl znova míchat do života, až příliš jsme ti ublížili, ale zvítězilo mé sobečtější já. A tak jsem zaklepal na vaše dveře. Otevřela mi Jenna, v prvních chvílích stála jako opařená a dívala se na mě jako by viděla přelud, pak se vzpamatovala a řekla, že je ráda, že se vrátil alespoň jeden z nás a že bych ti to měl všechno vysvětlit. A tak jsem se  s ní dohodl, že si tě tu na víkend nechám. A chci ti dát tohle, jako dárek na usmířenou.“ Když dovyprávěl celý ten příběh a podával mi tu černou, sametovou krabičku, tekly mi slzy z očí. Sama jsem nevěděla, jestli jsou to slzy smutku nad ztrátou Stefana nebo slzy štěstí, že se Damon vrátil. S tichým, díky jsem si krabičku vzala a roztřesenýma rukama ji otevřela. Byl v ní nádherný diamantový náhrdelník ve tvaru srdce, jak jsem zjistila z krabičky, byl od Tiffaniho.

„Ach Damone, ten je nádherný. Zapneš mi ho?“

Když mi ho připnul, sjel prstem po linii krku až k rameni a políbil mě do vlasů.

„Chyběla jsi mi, Eleno. Neuvěřitelně moc,“ zašeptal mi do ucha a lehce mi stiskl ušní lalůček.

Slastně jsem zavzdychala a otočila jsem se k Damonovi čelem, očima jsem se mu vpíjela do těch jeho studánek, v nichž se zračila touha.

„Taky jsi mi chyběl, Damone,“ řekla jsem a sama si přitáhla jeho rty k těm svým.

Pomalé a něžné polibky se stávaly vášnivějšími. Začali jsme ze sebe strhávat oblečení a najednou jsme se ocitli v Damonově ložnici. Jeho prsty chladily mou rozpálenou kůži a naše touha se stupňovala stále víc a víc. Věděl přesně, co chtěl. Když do mě pomalu vnikl, cítila jsem se jako v sedmém nebi a ani tohle přirovnání nedokáže popsat ten pocit. Přírazy se začaly stupňovat a když jsme dosáhli současného vyvrcholení, oba jsme vykřikli: „Miluji tě!“

Ráno jsem se probudila a postel byla prázdná.  První co jsem popadla, byla Damonova černá košile. Seběhla jsem schody, ale po Damonovi nikde ani stopy i moje auto bylo pryč. Ve vstupní hale jsem se sesunula podél zdi a začala jsem plakat. Opustil mě, už zase. Honila se mi hlavou spousta myšlenek. Jaký mohl mít důvod pro svůj odchod? Asi po pěti minutách jsem uslyšela na příjezdové cestě auto. Vyběhla jsem z domu a stál on s papírovým sáčkem z pekárny. Rozeběhla jsem se k němu, objala ho kolem krku a už jsem se ho nikdy nehodlala pustit. Damon mě ze sebe pomalu sundal a nechápavě si mě prohlížel.

„Lásko, co se děje?“

„Myslela jsem, že jsi mě zase opustil. Probudila jsem se a postel byla prázdná, v celém domě ani hlásku a moje auto bylo taky pryč,“ řekla jsem s pláčem.

„Snad si nemyslíš, že bych tě po tak nádherné noci opustil. Lásko, to, že jsi mi řekla, že mě miluješ, by mi to ani nedovolilo. Nebyl bych toho schopen,“ vysvětloval mi trpělivě.

Jelikož jsem na sobě měla jenom Damonovu košili a podzimní rána nejsou zrovna teplá, přemístili jsme se i se snídaní, která to jako zázrakem přežila do obýváku. Damon mě starostlivě posadil na sedačku, přikryl mě dekou a odešel do kuchyně připravit nám snídani. Když se vrátil, podával mi talířek s úžasným homerovským koblížkem a hrníček s kakaem. Když jsem dojedla, vyškrábala jsem se mu na klín a přitulila jsem se k němu. Nijak neprotestoval a objal mě. Po chvíli jsem mu zašeptala do ucha

„Neopouštěj mě, už nikdy,“ a ještě víc jsem se mu stulila do náručí.

„Už nikdy,“ slíbil a políbil mě do vlasů.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neopouštěj mě, už nikdy:

14. Klárka :)
03.03.2013 [0:35]

Nádhera! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. Jane006
15.07.2012 [21:42]

Páni, na jednorázovky moc nejsem, většinou se mi zdají moc uspěchané, ale tahle se mi vážně moc líbila. Damon a Elena k sobě patří, to mi nikdo nevymluví. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Marťa
18.03.2012 [21:32]

Je strááááášně nádherná. Moc se ti povedla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. AriaSalvatore přispěvatel
13.03.2012 [22:21]

AriaSalvatoreTo je krásna poviedka Emoticon Emoticon Emoticon Milujem Delenu Emoticon Emoticon Toto sa ti vážne podarilo ! Emoticon

10. Michelle (však víš...)
27.12.2011 [19:42]

Zdravím :-)
Tak jsem přelouskala druhou povídku ;-)
Začnu kritikou, aby ti po přečtění mého komentáře zbyl lepší pocit :-)
Je pravda, že jsi trochu předělala základní rysy hlavních postav, ale to už se stává, těžko je vystihnout takové, jací jsou.
A ano bylo to přeslazené :-D
Kdyby jsi z toho udělala rozsáhlou kapitolovku, kde na to "neskočí" hned na začátku, bylo by to skvělé.
Ovšem na to, že jsi začátečník, je to velmi dobré Emoticon.
"Když mi ho připnul, sjel prstem po linii krku až k rameni" u tohohle jsem se rozplývala Emoticon

9. TheKatherine přispěvatel
15.12.2011 [22:13]

TheKatherineRossie, za každou kritiku jsem ráda jsem teprve začátečník, takže potřebuju vědět kde dělám chybu. Ohledně Eleniny povahy... Všechny moje povídky jsou opsané ze sna a jak už to většinou bývá hlavní hrdinkou těch snů jsem já, nad jménem jsem ani moc nepřemýšlela a prostě jsem tam flákla Elenu. Ale jinak díky Emoticon

8. rossie přispěvatel
15.12.2011 [17:03]

rossieNajprv kritika, nech to mám za sebou, podľa mňa to bolo strašne hŕŕ, ani som sa nestihla poriadne ponoriť do deja bol koniec, možno si sa mala pokúsiť rozpísať to viac. A moja druhá výhrada je na Eleninu povahu, prerobila si ju takmer od základov.
Inak sa mi tento príbeh strašne páčil, milujem šťastné konce pre Damona. Emoticon Emoticon

7. TheKatherine přispěvatel
04.12.2011 [19:45]

TheKatherineHanka :) : Díky Emoticon

6. Hanka :)
02.12.2011 [22:36]

Nádherné, úžasné, skvělé víc se tomu nedá říct. Emoticon Emoticon

5. TheKatherine přispěvatel
30.10.2011 [13:22]

TheKatherineChensie: Já jsem měla tedkom takovou romantickou náladu takže jsem napsala povídku tak sladkou až mě z toho bolí zuby když ji čtu zpětně Emoticon Tahle povídka je spíš podle seriálu než podle knihy
Killy: Tak to jsme na tom stejně... Zbožňuju Damona a asi tě nepotěším když v jedné z připravovaných povídek ho pravděpodobněě zabiju... Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!