OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » The end of the day



The end of the dayPovídka na téma "The Host". Co když se Kylovi podaří jeho příšerný čin, o který se snažil?

Naposledy jsem do vzduchu natáhla ruku, jako by ji někdo mohl zachytit a zachránit mě, ale bylo moc pozdě. Padala jsem… Stále více jsem se propadala do temnoty. Hlavou mi prolétaly stále zběsilejší myšlenky.

Zemřeme, vzlykla Melanie v mé hlavě. Myslela na Jamieho a Jareda. Chtěla být s nimi, ale bezvládně padající tělo jsem ovládala já. I já jsem chtěla ještě alespoň jednou uvidět muže, kterého jsem milovala - kvůli Melanii. Srdce mi prahlo po černovlasém chlapci, jenž mi uvízl v myšlenkách tak pevně, že mi pocit z jeho ztráty drásal tělo, srdce, duši. Což v mém případě byly naprosto rozdílné termíny.

Je mi to líto, Mel. Tak moc líto, zašeptala jsem tiše, jako když se po lukách prohání lehounký vánek a pohybuje tenkými větvičkami. Těch pár slov bylo jediné, co jsem jí mohla dát. Sbohem, Melanie. Neměli jsme právo, ukrást vám svět a životy. Byla to největší chyba, které jsme se dopustili, řekla jsem.

Sbohem, Wando. Ty jsi právě důkazem, že můžeme žít ve společnosti duší. Sbohem, Wando, má sestro… Její hlas se vytratil do ztracena. V zákoutí mé hlavy se probírala svými šťastnými vzpomínkami a truchlila. Já mezitím myslela na Iana, který pro mě znamenal víc, než jsem si připouštěla.

Shora byl slyšet výkřik, ale to už jsem dopadla do rychlého proudu říčky. Všechno se událo v hodně krátké chvíli. Propad do temnoty trval jen několik málo vteřin. Myšlenkami nám proběhlo několik tváří, jež pro nás byly důležité. Poté už jen krátká bolest a tma. Vědomí obou z nás se navěky vytratilo v proudící vodě…

***

„Wando! Wando! Wando!“ křičel jsem a snažil se nějak dostat k proudu. „Wando,“ zašeptal jsem a hlas se mi nezkrotně zlomil. Místnost se začala plnit lidmi, které přilákal křik. „Wando… Wando,“ šeptal jsem téměř neslyšně. Ona mě opustila. Omráčený Kyle vedle mě zachroptěl, jak se pomalu probouzel. Slzy mi kanuly po tvářích, ale když jsem se otočil na Kyla, popadla mě zběsilá zuřivost. Skočil jsem po něm a dával mu do obličeje jednu ránu za druhou. Po pár úderech se jeho oči protočily. Po dalších pár ranách mě od něj odtrhly několikery páry rukou, avšak já jsem se bil jako zvíře. Chtěl jsem bratra zabít. Chtěl jsem se mu pomstít.

„Iane, klid, synku!“ hekal Jeb, jak se mě snažil zadržet, abych na Kyla nemohl. „Pověz nám, co se stalo!“ naléhal s lehkým zděšením v hlase.

„On… Zabil Wandu…“ zavzlykal jsem a hlas se mi na konci zlomil žalem. Celé osazenstvo jeskyní zadrželo dech, jakmile uslyšelo krutou pravdu. Jeb zalapal po dechu a pustil mě v přívalu šoku. Z nejvzdálenějšího koutu jeskyně – hádám u východu – jsem zaslechl zlomené zaryčení. Všechny ruce mě pustily, ale já neměl další sílu… Nemohl jsem dál mlátit Kyla. Mohl jsem pouze truchlit.

***

Ve tmě pouštní noci se ve vzduchu snášel krutý žal a hluboká bolest. I vítr utichl. Nerozvířil jediné zrnko prachu. Okolo temné díry stála vcelku malá skupinka lidí. Všichni měli oči opuchlé od pláče. Ze zadních řad se ozvaly kroky. Přicházela dvojice mužů, kteří měli ty nejhorší výrazy ze všech. V jejich tvářích se zračil ten nejhorší druh bolesti. Bolesti ze ztráty nejmilovanější osoby. Za nimi kráčel vysoký chlapec. Jeho obličej byl stažený do masky žalostného truchlení. Lidé jim uhnuli z cesty a pustili je úplně nejblíže prázdného a temného hrobu v pouštním písku. Chvíli bylo ticho, jak si všichni rovnali myšlenky. Jako první se slova ujal Jeb.

„Dnes jsme se tu sešli pro uctění památky rovnou dvou osob,“ šeptal tiše a hlas se mu třásl slzami. „Život jim byl sebrat člověkem, kterému jsme všichni bezmezně věřili. Je těžké se rozloučit s mojí neteří Melanií, jejíž vědomí bylo sice uvězněno, ale bylo stále přítomno. Musím truchlit i za Wandu, která nám dala hodně. Dala nám poznání, že je stále naděje na naši záchranu. Byla jedním z nejlepších lidí, jaké jsem měl čest vůbec poznat,“ dořekl. Za obě dvě vhodil do jámy hodně opotřebovanou knihu, jejíž název zůstal skryt ve tmě noci. Sehnul se, aby si nabral hrst prachu, který také vhodil do hrobu. Chvíli bylo opět ticho.

„Ačkoliv jsem Melanii neznal, od začátku jsem věděl, že je výjimečný člověk. Wanda byla úžasná bytost a bez ní tohle bude smutnější místo k životu,“ řekl doktor a otřel si slzy. Do díry vpustil hrst hlíny a list papíru s dopisem pro Wandu.

„Budeš nám chybět, Wando. Spi sladce, Melanie,“ řekla Trudy, která s třesoucí se rukou vhodila hrst hlíny.

„Odpočívejte v pokoji, Wando a Melanie,“ řekla Lily a Wes doplnil: „Budete nám chybět.“

„Wando… Mel…,“ vzlykl Jamie, jenž si vzal slovo. „Mel, ty jsi mi řekla, že se vrátíš a neopustíš mě. Vždycky jsi slovo dodržela, proč ne teď? Budeš mi chybět, sestřičko,“ vzlykl James podruhé. „Wando… Byla jsi jako má druhá sestra, která mi přivedla Mel zpátky. Mám vás obě rád,“ šeptal.

„Melanie, ty jsi pro mě byla za poslední roky to nejdůležitější. Na ničem mi nezáleželo víc než na tobě. Nenávidím se za to, že jsem tě nechal odejít.“ Jaredův hlas jako by nemohl pokračovat dál, ale všichni byli trpěliví. Po několika minutách opět promluvil: „Navždy tě budu milovat, Melanie Stryderová. Moje srdce zemřelo společně s tebou. Wando… Byla jsi výjimečná bytost…“  Opět hrst písku a druhou rukou mrsknul nějakým předmětem, který zacinkal o nějaký předmět.

„Wando, miluju tě. Nestihl jsem ti to povědět. Ale je to tak. Nikdy jsem nepotkal nikoho úžasnějšího a krásnějšího než ty,“ zavzlykal. „Nemyslím tím tělo, avšak já mluvím o tobě, Poutnice. Nezáleží na tom, jak vypadá tvář, ale na tom, jak se tváří. Nezáleží na barvě hlasu, ale na tom, co říká. Nezáleží na ničem jiném než na tom, že jsi to ty, koho miluji. Bez tebe to tu nemá cenu…“ odmlčel se. Po chvíli pokračoval: „Melanie, je mi líto, že jsi tolik trpěla.“ Vhodil hrst písku a nějaký cinkavý předmět.

Nikdo už nic neříkal. Ian se chopil lopaty. Ostatní se tiše vraceli zpět do jeskyní. Jared a Jamie byli mezi prvními. Jakmile skončil, ohlédl se, za ním stál pouze Jeb.

„Vím, jak je to těžké. Ale nemá cenu dělat hlouposti. Pojď, synku,“ řekl.

„Já tu už ale nechci zůstat, Jebe. Ona odešla.“

„Ale přesně tohle by nechtěla. Byla krásné stvoření, které v sobě nemělo ani špetku zášti. Tyhle tvé myšlenky by jí ublížily.“

„Ona tu není, Jebe.“

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The end of the day:

4. Leylon
07.04.2013 [13:25]

Uplna nadhera, proste dokonalost. Nikdy som nerozmyslala nad touto moznostou....

3. LiliDarknight webmaster
29.06.2011 [23:10]

LiliDarknightPriznám sa, že som revala akoby mi za to platili. Úplne dokonalá poviedka. Podarilo sa ti vystihnúť tie pocity všetkých. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. SmoulaXX přispěvatel
29.06.2011 [20:53]

SmoulaXXHostitele jsem četla a byla to knížka, která mě vzala za srdce. Emoticon Tahle povídka byla jejím krásným odrazem, i když smutným a pochmurným. Emoticon

1. Char
29.06.2011 [18:56]

Páni... Krásně popsané, moc dojemné a smutné. Emoticon Emoticon Jsem ráda, žes tuhle povídku - i když zrovna s tímhle smutným tématem - napsala, protože Hostitel je naprosto úžasná kniha a já jsem ještě žádnou povídku, která by s ním nějak souvisela, ještě nečetla.
Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!