OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Agentura na společníky - 2. kapitola

31.12.2013 (10:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 7× • zobrazeno 2792×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Tak tohle ne!

Pohled Hermiony Grangerové

„Ty?!“ vyhrkli jsme oba najednou?

„Vy se znáte?“ ptal se pan Williams zmateně.

„Ano, pane Williamsi, známe. Omlouvám se, ale tohle nebyl dobrý nápad. Popravdě mě do toho uvrtala moje kolegyně. Ještě jednou se omlouvám, že jsem vás zdržovala… oba,“ dodala jsem s nepříjemným pohledem na Draca. Spěšně jsem si posbírala věci a zamířila ke dveřím. „Na shledanou,“ rozloučila jsem se, naposledy jsem se podívala do místnosti na zmateného pana Williamse a ještě zmatenějšího Draca.

Vyrazila jsem chodbou k přijímací místnosti. Chtěla jsem odsud co nejrychleji zmizet. Od začátku jsem tvrdila, že to je špatný nápad, ale že to bude až takhle špatné, to jsem opravdu netušila. Slyšela jsem za sebou něčí rychlé kroky a doufala, že to není ani pan Williams, ani Draco.

„Slečno Grangerová, počkejte chvíli, prosím,“ zavolal na mě pan Williams. Otočila jsem se a viděla je oba, jak se ke mně blíží. „Nevím, co se mezi vámi a mým zaměstnancem stalo, ale když vám nevyhovuje on, nechcete aspoň zapřemýšlet nad dámským doprovodem?“ navrhnul mi náhradní variantu a nejspíše čekal, že na ni okamžitě přistoupím.

„Pane Williamsi, jste velice laskavý, ale raději ne. Ještě bych náhodou potkala někoho dalšího ze školy, například takovou Pansy Parkinsonovou, a to by na mě dnes již bylo moc. Děkuji za vaši nabídku, ale raději ji odmítnu,“ odpověděla jsem zdvořile. Draco nad slovy „Pansy Parkinsonová“ zakroutil jen očima.

„Grangerová, vzpamatuj se, myslíš, že by Pansy někdy dělala tady? Rozhodně ne!“ vložil se do hovoru Draco.

„Pane Malfoyi, prosím. Když slečna Grangerová nechce využít naše služby, tak jí nebudeme nutit, že má milá?“ useknul pan Williams Draca. Já jen lehce přikývla, jako bych chtěla jeho slova potvrdit.

„Jak myslíš, Grangerová, ale lepšího společníka, než jsem já, nenajdeš,“ řekl povýšenecky. Ta věta působila jako facka – dostala mě zpátky do školních let. Bože, jak já nenáviděla tenhle jeho tón, pomyslela jsem si v duchu. V tu chvíli jsem se taky rozhodla.

„Pane Williamsi, rozmyslela jsem si to. Využiju vaše služby. Budu moc ráda, když mě pan Malfoy doprovodí na svatbu mé nejdražší sestřenice,“ odpověděla jsem rozhodně. Malfoy vypadal jako by do něj uhodil blesk, protože s tímhle obratem určitě nepočítal. Pan Williams se rozzářil jako sluníčko, prohodil něco o „správném rozhodnutí“ a nabídl mi rámě. Já jej ochotně přijala a nechala se odvést zpět do jeho kanceláře, abych podepsala smlouvu…

&&&

Pohled Draca Malfoye

Zíral jsem za ní, v duchu s pusou až někde u kolen, když zahýbala za roh zavěšená do mého šéfa. Nevěřícně jsem se otočil ke krbu a nabral plnou hrst letaxového prášku. Vstoupil jsem do krbu, hodil pod sebe prášek, pronesl jméno konečné stanice a nechal se přenést domů. Když jsem opouštěl krb, soptil jsem. Okamžitě jsem zamířil ke stolku, na kterém stála láhev ohnivé whisky. Nalil jsem tu tmavě zlatavou tekutinu do skleničky a následně nechal stékat přes ústa do krku. Několikrát jsem se mocně napil. Cítil jsem, jak mě útroby uvnitř pálí, ale zároveň jsem cítil, jak mi alkohol proudí tělem a jak se postupně dostává i do mozku, kde se pokouší potlačit vzpomínky na dnešní odpoledne. Ty byly bohužel až moc čerstvé.

„Pch! To přece nemůže myslet vážně! Nesnáší mě, tak proč mě chce na svatbu svoji ‚nejdražší sestřenice‘ a na další dvě akce. Co ji to, pro Merlinovo kuří oko, napadlo,“ nadával jsem nahlas.

„Copak? Máš dělat společníka McGonagallové?“ ozvala se za mnou moje sestřenka. V návalu vzteku jsem si vůbec neuvědomil, že by mohla být doma. Polekaně jsem se na ni otočil. Seděla v křesle naproti mně, v ruce měla knihu a upíjela ze svého šálku čaje.

„Hesper. Vyděsila jsi mě,“ odsekl jsem podrážděně. „McGonagallovou bych ještě zvládl, ale mám dělat společníka mudlovské šmejdce. Pamatuješ si na Grangerovou? Na tu šprtku z Nebelvíru? Určitě ano, vždyť je členkou Zlatého tria, tak ji musíš znát. Tak ta dneska přišla do agentury. Prý jí to navrhla nějaká kolegyně. Chápeš to?“ odříkával jsem afektovaně.

„Já vím,“ řekla Hesper nevzrušeně, aniž by vzhlédla od knihy.

„Prý chce společníka. A když zjistila, že to mám být já, tak nejdříve nechtěla, ale pak najednou, z ničeho nic, úplně obrátila. Prý si to rozmyslela. Pro Merlina, proč?“ V tu chvíli jsem se zarazil. „Počkat! Ty o tom víš? Jak?“ vykřikl jsem najednou podrážděněji, než jsem dosud byl.

„Mia je moje kolegyně a vaši agenturu jsem jí doporučila já,“ odpověděla s očima stále přilepenýma na stránce. Vzteky jsem se neudržel, došel k ní a knihu jí sebral. „Ale…“ zaprotestovala.

„Ale co? Já čekám vysvětlení,“ vyštěkl jsem.

„Mia se mnou pracuje v kanceláři, tak jsem jí navrhla, že může zkusit napsat do vaší agentury, když potřebuje doprovod na svatbu sestřenice,“ dořekla s pokrčením ramen.

„Ale Hesper,“ zaúpěl jsem. „Děláš si legraci? Kdybys to řekla samotnému Merlinovi, tak bych mu dělal doprovod raději, než téhle namyšlené nebelvírské šprtce,“ řekl jsem rezignovaně a zapadl do sedačky.

„Uvidíš, že Mia je v pohodě. Rozhodně nosí nos níž, než Potter,“ odpověděla s naprostým klidem, vzala si knihu a zmizela u sebe v pokoji. Já zůstal jen nevěřícně koukat na zavřené dveře…

Ještě jednou děkuji všem za pěkné komentáře. Snad se vám líbila i další kapitola.

Vaše Ali =)

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 2. kapitola: