OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Agentura na společníky - 28. kapitola



Agentura na společníky - 28. kapitolaPles je v plném proudu, ale vyvíjí se podle představ?
Přeji příjemné čtení!

Zmetek jeden čistokrevnej!

Sledovala jsem Minervu, jak skvěle řeční, ale její slova jsem moc nevnímala. V hlavě se mi totiž usadila vzpomínka na Draca, který mě utěšoval. Vypadal u toho naprosto přirozeně, na nic si nehrál. Ale je to Malfoy, takže si ze mě mohl klidně střílet a já bych to nepoznala, pomyslela jsem si. Jo, ale je to taky Malfoy, který za všech okolností drží slovo, na to nezapomínej, napomenul mě tichý hlásek v mé hlavě. Věděla jsem, že má pravdu, ale přišlo mi to strašně nepravděpodobné, protože to by potom znamenalo, že i on patří mezi muže, kteří by chtěli, abych byla jejich. Tato myšlenka způsobila příjemné mravenčení v mém podbřišku, což však bylo v rozporu s tím, co si myslela moje hlava. Nepřítomně jsem zaslechla vrznout židle a vzápětí jsem ucítila jeho ruku na mé lopatce. Vzhlédla jsem a viděla jeho usměvavý obličej, jak na mě hledí.

„Mohla bych ti ji na chvíli odvést, Mal… ehm, Draco?“ ozvala se z druhé strany Ginny. Otočila jsem se na ni a viděla, jak si ho nedůvěřivě měří. Její pohled se mi vůbec nelíbil, ale chápala jsem ho, protože ona neznala jeho příběh. Draco se na mě tázavě podíval a já jen sotva zřetelně kývla.

„Posluž si,“ odvětil a jeho ruka zmizela z mých zad. Jako správný gentleman se lehoulince uklonil a zmizel. Ještě mi však věnoval pohled, který říkal, že jakmile to půjde, tak si mě najde. Otočila jsem se na Ginny, která si stejně pátravě, jako předtím Draca, měřila i mě.

„Harry, prosím tě, přinesl bys mi brusinkový džus?“ pronesla Ginny směrem k manželovi, ale ani se na něj nepodívala. Jen pohledem střelila ke stolku s nápoji, kde se začínala tvořit dlouhá fronta. Harry jí odpověděl, že je to samozřejmé a zmizel. Ginny počkala, až se Harry vzdálí do takové míry, že už nás neuslyší a vrhla se na mě s palbou vyčítavého pohledu a otázek.

„Kam jsi dala mozek?“ vypálila okamžitě. Věnovala jsem jí ukřivděný pohled, ale ji to stejně nezastavilo, protože pokračovala: „Po dlouhé době přijdeš na ples Bradavic a přivedeš si jeho jako doprovod. Nebelvírka si přivede Zmijozela, to se skutečně povedlo. A zrovna jeho! Prosím tě, proč?“ Podívala jsem se na Ginny. Věděla jsem, že to nemůže pochopit, protože my dva jsme byli vždy schopní jeden druhého zabít, ale to už je dávno pryč. Dobře, pravá pravda byla jinde, ale v tuhle chvíli to bylo vedlejší. Rozhodla jsem se jí říct všechno o té smlouvě.

„Ginny, asi bych ti měla říct pravdu,“ začala jsem. Ginny se zhrozila a vykulila na mě oči. V duchu jsem se musela zasmát, ale nakonec jsem jí s klidnou tváří pověděla o agentuře, smlouvě a o tom, jak moc jsem tím chtěla naštvat Rona. Původně jsem chtěla zůstat jenom u smlouvy, ale nakonec jsem jí řekla úplně všechno – jeho úraz na plese ministerstva, jak jsem ho následně ošetřila, řekla jsem jí i o večeři, šatech a náhrdelníku. Ginny celou dobu seděla naprosto potichu a jen nevěřícně poslouchala. Měla jsem nutkání říct jí i o Dracově stránce, kterou nikdo nezná, ale věděla jsem, že nesmím.

„Panečku!“ zvolala nakonec a pohledem hledala někoho v davu. Myslela jsem, že hledá Harryho, ale ona hledala Draca. Též jsem se koukla jeho směrem. Podíval se na mě s úsměvem, poté se odlepil z místa, kde stál, a ztratil se v davu.

„Neřekla bych, že to bere jen jako smlouvu, ale měla by sis na něj dát pozor. Je to Malfoy a nikdy nevíš, co můžeš od Malfoye čekat,“ varovala mě Ginny, čímž vlastně nahlas pronesla přesně to, co jsem si celou dobu myslela. Nejspíš by pokračovala dál, ale přišel Harry a Ginny tedy ztichla. S úsměvem se na něj podívala a poděkovala za džus. Harry jí úsměv oplatil, ale pak se starostlivě podíval na mě. Kdyby to byl normální starostlivý výraz, bylo by to v pořádku, ale tohle byl ten zvláštní starostlivý výraz, u kterého si řeknete, že je něco špatně.

„Co se děje?“ zeptala jsem se ostražitě a bedlivě sledovala Harryho obličej.

„Nic,“ řekl klidným hlasem, ale pohledem na chviličku kmitl do davu a mně to neuniklo. Podívala jsem se za svoje záda a viděla Draca, jak stojí u stolku na pití. Jenže tam nestál sám. Byla tam s ním vysoká, hubená blondýnka s roztomilým úsměvem. Zářivě se na něj usmívala a on jí úsměv opětoval. Vypadal velice spokojeně. Tohle zjištění mě lehce píchlo u srdce. Poté mi procházející dvojice zaclonila výhled a já se pro jistotu otočila zpět k nim.

Ginny však z toho nic neuteklo. Naklonila se ke mně a zašeptala: „Snad jsem neměla pravdu, ale může to být jen jeho známá.“ Pokoušela se mě uchlácholit, věděla jsem to, ale na druhou stranu jsem taky věděla, že i předtím měla pravdu. Pomalu dopila a skleničku odložila na stůl, aby mohla od Harryho přijmout nabídku k tanci. Když scházeli z vyvýšeného pódia, minuli se na schodech s Dracem a Harry mu věnoval jeden krátký, důrazný varovný pohled. Draco se za ním ještě nechápavě otočil, ale pak pokračoval za mnou.

„Smím prosit?“ pronesl a napřáhl ke mně ruku. Lehce pátravě jsem se na něj podívala, ale ruku jsem vzápětí přijala.

Draco mě odvedl doprostřed tanečního parketu, lehce se poklonil a postavil se do tanečního postavení na waltz. Postavila jsem se k němu, on mě chytil a začal tancovat v pomalém rytmu. Nejprve se pokusil o několik příslušných tanečních kroků, ale na parketu bylo málo místa, omezil se tedy na pomalé houpavé kroky na místě. V tu chvíli jsem vzdala pokusy o taneční držení a svoji levou ruku jsem přesunula na jeho rameno. I Draco upustil od tanečního držení a pravou rukou sjel z mé lopatky na úroveň kříže. Připadala jsem si spokojeně a šťastně zároveň, což byl pocit, který jsem už dlouho nezažila. Připadala jsem si tak do chvíle, než jsem zahlédla u jednoho stolku sedět tu blondýnku, která ženským lovícím pohledem sledovala Draca.

„Omluv mě, musím si odskočit,“ zamumlala jsem k Dracovi a zmizela dříve, než se stačil na cokoli zeptat.

Tušila jsem, že většina přítomných dam bude využívat toalety v prvním patře a já toužila po troše soukromí, takže jsem vyběhla do druhého patra a zamířila k toaletám na opačném konci chodby. Prošla jsem dveřmi a zaposlouchala se, jestli tu náhodou někdo není. Nebyl, byla jsem tam sama. Došla jsem k umyvadlu, namočila si ruce do studené vody a přejela s nimi po zadní části krku. Normálně bych si omyla obličej, ale dnes mi líčení zabralo téměř půl hodiny, takže jsem jej nehodlala smít hned na začátku večera. Studená voda na krku mě příjemně chladila. Nakonec jsem zastavila vodu a rukama se opřela o umyvadlo. Dívala jsem se na svůj obraz v zrcadle a pokoušela se z něho něco vyčíst.

„Proč ti to není celé jedno, když by mělo,“ promluvila jsem na svůj obraz a pokoušela se tak přesvědčit sama sebe, že bych ho měla vyhnat ze svých myšlenek, jinak že si postupně najde cestu i k mému srdci, což se vlastně právě dělo, ale já si snažila namluvit, že se nic takového neděje. Podívala jsem se na svůj obraz v zrcadle, zkontrolovala líčení a pomalu se rozešla zpátky do Síně.

Stála jsem na prahu Velké síně a sledovala dění v ní. Pohledem jsem přejížděla po přítomných a snažila se mezi nimi nalézt Draca. Našla jsem ho po chvíli, jak stojí nedaleko ode mě, ale stála tam s ním zase ta dokonalá blondýnka. Chvíli jsem je nenápadně sledovala. Ona měla důvěrně položenou ruku na jeho předloktí, po chvíli ji však přesunula na jeho hruď a on se nijak nebránil. Nakonec se natáhla a lehce ho políbila. Musela jsem se hodně držet, abych nezačala křičet, nerozeběhla se k němu a nezačala ho mlátit pěstmi, nebo se nepozvracela.

Se znechucením jsem se od nich odvrátila a zamířila pryč. A první místo, které mě napadlo, byl stolek s pitím. Došla jsem ke stolku a vzala si první plnou skleničku. Aniž bych se podívala, co v ní je, jsem ji do sebe oklopila. Až když jsem v krku cítila pálení, jsem si uvědomila, že jsem se mohla zamyslet nad tím, co vlastně piju. Vzala jsem si další skleničku a chtěla ji vyprázdnit, když jsem kousek od sebe zahlédla mihnout se blonďatou hlavu. I se skleničkou jsem se začala proplétat mezi hosty, abych se od něj dostala co možná nejdál. Nechtěla jsem ho potkat. Ne teď, ale zároveň jsem věděla, že je to nevyhnutelné.

Druhou skleničkou ohnivé whisky začala hra na kočku s myší. Bohužel já byla myší a Draco kočkou. Věděla jsem, že mě Draco hledá, ale já ho vidět nechtěla. Uvěřila jsem jeho změně a uvěřila jsem jeho sladkým slovům. Připustila jsem si ho moc blízko k tělu a to bylo špatně, protože pohled na něj a na tu dokonalou blondýnku mě dokázal akorát srazit opět na kolena. Úspěšně jsem se mu vyhýbala asi čtyři skleničky, než mě dostihl, když jsem stála u stolku s plnými skleničkami a vybírala si pátou. Chytil mě za zápěstí a já se na něj polekaně podívala.

„Nesahej na mě, ty lháři,“ řekla jsem podnapile a pokusila se vytrhnout své zápěstí z jeho sevření, ale on je ještě zesílil. Díval se na mě káravým pohledem a volnou rukou mi vzal skleničku z ruky. Naštvaně jsem se na něj podívala.

„Hermiono, co se stalo?“ zeptal se.

„Uvěřila jsem ti, ale ty jsi prostě lhář!“ zaječela jsem na něj a cítila, jak se mi do očí hrnou slzy. Draco se na mě pátravě podíval, protože si nejspíš nedokázal vysvětlit změnu v mém chování.

„V čem jsem ti lhal?“ ptal se dál. Čekala jsem, že člověk, kterého nařknete ze lhaní, se prostě otočí a půjde dál, ne že se bude dál vyptávat.

„Ve všem. Lhal jsi mi, že ses změnil, přitom jsi pořád stejný. Lhal jsi mi dnes večer, když jsi řekl, že by mě chtěl každý muž v sále,“ vysvětlovala jsem mu lehce hlasitěji podnapilým hlasem. On na chvíli zaváhal a já toho využila. Vyškubla jsem se z jeho sevření a zamířila pryč ze Síně. Cítila jsem, jak se mi začínají koulet slzy po tvářích a nejraději bych si nafackovala. Ne za slzy, ale za to, že jsem se nejspíš do toho proradného parchanta zamilovala. Za to, že jsem si to vůbec uvědomila. Byla jsem už na chodbě, když jsem za sebou slyšela rychlé kroky. Draco mě doběhl a otočil čelem k sobě.

„V ničem jsem ti nelhal,“ bránil se trochu udýchaně. Podívala jsem se mu do očí.

„Nechci, abys mi nic vysvětloval. Nechci nic slyšet,“ řekla jsem pevně, ale pohledem jsem ani o kousíček neuhnula. „Ale ty by sis měl poslechnout tohle. Jo, uvěřila jsem tvojí změně. A uvěřila jsem i tomu, že už nejsi starý Malfoy. Uvěřila jsem i tomu, že by mě chtěl každý muž v sále, i když oba dobře víme, že to není pravda. Jo, můžeš si pogratulovat, povedlo se ti to. Zamilovala jsem se do tebe, ale tys mě chtěl akorát dostat na kolena. Fajn, povedlo se ti to. Můžeš to jít oslavit s tou blonďatou dokonalostí,“ poslední větu jsem na něj přímo zaječela. Vytrhla jsem se z jeho rukou a zamířila si pro kabát. Draco zůstal nehnutě stát a jen za mnou opařeně zíral.

Spěšně jsem popadla svůj plášť, přehodila si ho přes ramena a zamířila na nádvoří ke kočárům. Do nejbližšího jsem nastoupila a nechala se odvést do Prasinek. Cestou jsem koukala z okýnka na sněhové vločky, které se snášely k zemi. Na chvíli jsem litovala, že se nemůžu stát sněhovou vločkou, která má všechno mnohem jednodušší…


Děkuji všem za komentáře, které se objevily pod minulou kapitolou. Měla jsem z nich velkou radost. Doufám, že nějaké naleznu i tady. A jen tak pro informaci jdeme do finále - podle délky epilogu je tohle předposlední nebo předpředposlední kapitola.

Vaše Ali =)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 28. kapitola:

04.05.2014 [18:56]

ninikNo tééda Emoticon Emoticon Emoticon Deptá mě vidina konce, ale i tak se nemůžu dočkat další kapitoly Emoticon Emoticon Prostě ty a tvůj styl psaní jste nejlepší Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon (Jinak kapitola 27 byla rovněž super, jen jsem byla mimo civilizaci takže promiň, že jsem nekomentovala a gratuluji k 3. místu Emoticon Emoticon ) Emoticon

3. Alex
04.05.2014 [15:02]

Páni! Já nemám slov :) Nádherná kapitola! Hermiona jedná malinko ukvapeně a druhý den bude mít pěknou kocovinu EmoticonK tvému psaní pod kapitolou: Nějak se nemůžu smířit s tím, že téhle povídky bude konec.. Prožila jsem si s ní strašně moc a s jejím koncem skončí jedno období mého života.. Vím, že to může znít strašně kýčovitě, ale takhle to prostě cítím. Doufám, že nás nebudeš moc napínat. :)

2. Ronnie přispěvatel
04.05.2014 [14:23]

RonniePerfektní. Prostě úžasné. Nemůžu s přestat křenit. Emoticon

04.05.2014 [13:53]

No páni! Emoticon To je ale idiot! Emoticon Doufám, že se jí hezky rychle a pořádně omluví. Pitomec. Můžu jen doufat, že tu blonďatou čůzu (nic proti blonďatým lidem) hned po té puse poslal do míst, kde slunce nesvítí. Emoticon Moc se těším na další kapitolu...Třeba v ní dostane Draco kapky od Hesper.Emoticon Jsem zvědavá, jak to celé ukončíš. Emoticon Emoticon Kdy se asi můžeme těšit na další? Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!