OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Agentura na společníky - 6. kapitola

21.01.2014 (09:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 10× • zobrazeno 2669×

On asi nakonec nebude tak špatnej... 

V pondělí ráno jsem přišla jako první. Hesper se nejspíš zdržela doma po té víkendové akci, kterou plánovala už dlouho. V kanceláři jsem si na stůl položila kabelku, cestovní plášť pověsila na věšák a šla si uvařit čaj. Sice bych mohla poprosit skřítky, kteří pracují pro ministerstvo, ale nikdy jsem na to nebyla zvyklá a čaj mám stejně nejraději svůj. Když jsem se vrátila, Hesper akorát vylézala z krbu.

„Ahoj, Hesper, jaký byl víkend?“ zeptala jsem se jí mile. Doufala jsem, že nepostřehne, že to má být zastírací úhybný manévr. V duchu jsem si držela palce, aby se rozpovídala o svém víkendu a na můj víkend s jejím bratrancem úplně zapomněla.

„Ahoj, až na hádku s Dracem jsem si víkend užila,“ odpověděla trochu podrážděným hlasem. To podráždění jistě plynulo z faktu, že je pondělí ráno. „Jo, prosím tě, mohla bys mi aspoň ty vysvětlit, co se stalo na té svatbě? Protože když jsem dorazila domů, tak s Dracem nebyla kloudná řeč a jeho pokoj vypadal, jako kdyby mu tam prosvištělo tornádo.“

A sakra! To jsem asi v průšvihu, pomyslela jsem si.

„Proč ses pohádala s Dracem?“ položila jsem otázku, které mě skoro nezajímala, ale potřebovala jsem získat nějaký čas, abych se zamyslela nad svojí vlastní odpovědí.

„Protože tys chytila kytici, on podvazek, a taky proto, že můj bratranec si nevidí na špičku nosu,“ odsekla. Tohle už nebyla podrážděnost spojená s pondělním ránem.

„Aha,“ povzdechla jsem si. Pochopila jsem, že teď už musím s pravdou ven. Popsala jsem Hesper, co se během celé soboty stalo – od rána, kdy jsme se sešli, přes obřad, víno s vývrtkou, až po tu slavnou kytici a následnou hádku. Hesper na mě občas jen nevěřícně koukala a nejspíš by jí brada spadla až do patra pod námi, kdyby mohla.

„Tak tohle budu muset rozdýchat,“ zareagovala nakonec. „Co bys řekla, kdybychom šly na oběd na Příčnou? Já si to do té doby nechám projít hlavou,“ dodala stále lehce v šoku. S touhle nabídkou jsem nemohla než souhlasit. Dlouho jsme s Hesper nebyly na obědě…

&&&

Chvíli po dvanácté jsme se s Hesper sebraly a vyrazily z kanceláře. V Příčné ulici jsem nebyla skoro tři nebo čtyři měsíce. Hesper mě zavedla do hostince U Zlatonky. Jak jsem se později dozvěděla, majitel byl fanoušek famfrpálu a sám jej hrál v Bradavicích za Havraspár. Hesper si k obědu objednala luštěninovou polévku a já vsadila na zeleninový salát s kuřecími kousky. Když jsme si objednaly, našly jsme si prázdný box v zadní části hostince a posadily se.

„Tý jo! Podle toho, co jsi mi řekla, to vypadá, že jsem Dracovi vynadala ještě málo,“ pronesla, jakmile hodila kabelku na místo vedle sebe.

„Ty jsi Dracovi vynadala? Já myslela, že ses s ním pohádala,“ poznamenala jsem neurčitě.

„Pohádala, vynadala mu, to je jedno. Prostě to bylo málo,“ uzavřela. Dovtípila jsem se, že tohle je v tuhle chvíli uzavřené téma a nemá cenu se k němu vracet, protože z Hesper stejně už nic nedostanu.

„A proč to bylo málo?“ zeptala jsem se nechápavě. Draco je přece dospělý, tak proč by mu měla Hesper vynadat?

„Víš, Mio, vím o každé akci, na které Draco byl. A znám i všechny podrobnosti, protože jsem jediná Dracova přítelkyně. A věř mi, že Draco se takhle většinou nechová,“ odpověděla s klidem. Tak teď jsem tomu nerozuměla ještě víc. Hesper je Dracova jediná přítelkyně? Vždyť má rodinu, tak to může všechno probírat s nimi.

„Jo, to mi došlo. Nikdy jsme se neměli v lásce, tak proto,“ odbyla jsem to lehce.

„Ne, takhle to nemyslím. Možná se pletu, ale přijde mi, že Draco se choval... mile. A jak tě upozornil v kuchyni, abys byla v klidu… Na jakoukoli jinou by prostě vystartoval a bylo by. Neřešil by to,“ vysvětlovala mi. Připadala jsem si, jako bych byla zpátky ve škole, protože Hesper se mnou mluvila jako s nedovtipným studentem. Buď se mi Hesper snaží něco naznačit, nebo jsem prostě paranoidní, ale i na tuhle větu jsem měla jasné vysvětlení.

„Nejspíš tušil, že bych se ho pokusila setřást. Nic víc v tom nebylo,“ pokrčila jsem ledabyle rameny. Hesper nevypadala, že bych ji přesvědčila.

„Mio, posloucháš mě vůbec? Já se ti tu snažím vysvětlit, že při téhle akci bylo prostě něco jinak! Nevím, čím to bylo. Možná to bylo tím, že se znáte, možná tím, že jste se nikdy neměli v lásce, ale něco bylo prostě jinak. A to, jak Draco potom vyváděl? To nebyl jeho obvyklý vztek. On skoro všechny svoje emoce utápí ve čtení, sklenici ohnivé whisky nebo v procházce, ale tohle bylo jiné! Rozházel polovinu knihovny, rozbil obrazy a květináče. Takhle se on prostě nechová. Nejspíš se ti povedlo něco, o co se já snažím už dobrých sedm let,“ uzavřela. Nejspíš by ve svém výčtu pokračovala, ale dva domácí skřítci nám přinesli oběd. Poděkovala jsem jim a podívala se na salát, který vypadal opravdu skvostně.

Moje zmatenost rostla skoro geometrickou řadou. S téměř každou Hespřinou větou jsem byla zmatenější a zmatenější. Draco se takhle nikdy nechová? Tak to jsem v něm musela vyvolat opravdu silné emoce, aby se takhle choval. A jak to, sakra, myslí, že se mi povedlo něco, o co se ona snaží skoro sedm let?!

„A já myslela, že tohle je jeho obvyklé pracovní nastavení,“ odpověděla jsem nevinně. „Jo, jak jsi to myslela, že se mi povedlo něco, co tobě ne?“

„No, od té doby, co Draco nežije na Manoru, se snažím zbavit ho manévrů starého Luciuse. Snažím se z chodící schránky namyšlenosti udělat lidskou bytost. A zdá se, že tobě se podařilo zasít semínko, které by mohlo vyklíčit,“ řekla téměř nadšeně.

„Vy s Dracem nebydlíte na Manoru?“ vyhrkla jsem překvapeně, aniž bych o tom přemýšlela. Hesper se dala do upřímného smíchu.

„Ne! Když ho starý Malfoy vydědil, tak jsem ho vzala k sobě,“ dodala se smíchem. Lucius Malfoy vyhodil Draca z Manoru? Proboha, proč? To nedávalo smysl. Vždyť to byl jeho jediný syn a chlouba jeho čistokrevného rodu!

„Starý Malfoy ho vydědil? Proboha, proč?“ zeptala jsem se nevěřícně. Pokoušela jsem tu otázku zastavit, jakmile mi vnikla do mozku, ale nějak se mi to nepovedlo.

„Neměla bych o tom mluvit, ale mám pocit, že ty bys to vědět měla. Pamatuješ si na konec války?“ pronesla úplně mimo téma. Já jen přikývla. „Když jste s Ronem a Harrym opustili Manor díky Dobbymu, začal Lucius Malfoy zuřit. K tomu mu ještě pomohla Bellatrix, která byla šílená od narození. Draco by se nejspíš nikdy nepřidal ani k jedné straně, kdyby to šlo, ale otec ho do toho zatáhnul. V tu chvíli na Manoru pochopil, že jeho otec je šílený. Myslím, že to v hloubi duše věděl už dlouhou dobu, ale tehdy mu to konečně došlo. Pokusil se přemluvit matku, aby s ním utekla, ale ona byla zavázaná Luciusovi a nehodlala ho opustit. Tak se Draco rozhodl, že uteče sám. Jenže si uvědomil, že by byl stejný jako Lucius, což nechtěl, tak se vrátil do Bradavic a připojil se na stranu obránců hradu. V jednu chvíli se pokusil chránit svoji matku, ale nepovedlo se mu to a ona zemřela. Když Lucius po válce zjistil, že se Draco přidal na stranu obránců, tak strašně zuřil a Draca vydědil. Dracovi to bylo v podstatě jedno, protože jeho matka byla po smrti a na Manoru už ho nic nedrželo,“ dopověděla téměř bez špetky emocí. Já jen vyvalila oči a vidlička mi s rachotem spadla do talíře.

„Draco se postavil na stranu obránců hradu?“ zeptala jsem se zcela nevěřícně.

„Ano. Ale nestál o publicitu a nechtěl se přidat do stejné skupiny jako Potter, tak se k tomu nikdy veřejně nepřiznal,“ pokrčila skoro lhostejně rameny.

Tak tohle jsem musela rozdýchat. Draco se přidal na naši stranu, aby ukázal, že není stejný jako jeho otec. A já si o něm vždycky myslela, že je ještě horší. Koukám, že ten starý Draco se přeci jen mění, i když jsem si vždycky myslela, že to není možné. Hesper moje ticho využila k tomu, aby se najedla. Já jsem chuť k jídlu úplně ztratila a jen jsem se ve svém talíři podivně nimrala.

„Jo, teď jsem si vzpomněla,“ pronesla Hesper, když jsme obě dojedly, a vrhla se na kabelku. Chvíli se v ní přehrabovala, až nakonec vytáhla malou obálku. „Tohle ti posílá Draco,“ pronesla tiše a podala mi ji. Nehodlala jsem to teď číst, tak jsem si ji jen vzala a zastrčila do kabelky. Rozhodla jsem se, že si to přečtu, až dorazím domů.

&&&

Když jsme s Hesper dorazily zpátky do kanceláře, čekalo na nás překvapení. Obě jsme měly na stole několik obálek se vzkazy, že někdo potřebuje ty a ty určité dokumenty, takže jsme polovinu odpoledne strávily v archivu hledáním těch dokumentů a druhou polovinu vypisováním papírů. Naneštěstí Hesper svoji práci dodělala rychleji než já. Nakonec jsem v práci osaměla. Že bych měla jít domů, jsem si uvědomila ve chvíli, kdy jsem zjistila, že na ty zatracené papíry nevidím. Rozsvítila jsem si lampičku a pokračovala dál, protože jsem nechtěla vstávat ráno dřív, abych to dodělala.

S papírováním, které mě určitě jednou zničí, jsem skončila až někdy po deváté. Na kousek pergamenu jsem napsala Hesper vzkaz, že si ráno přispím, když jsem tu dneska byla tak dlouho. Akorát jsem si brala kabelku, když mi z ní vypadl ten Dracův dopis. Sedla jsem si zase zpátky na židli a opatrně obálku roztrhla…

Děkuji všem za komentáře u minulé povídky. Doufám, že se vám další kapitola líbila a že tu zase najdu nějaké ty komentáře.

Vaše Ali =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 6. kapitola: