OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Agentura na společníky - 7. kapitola

24.01.2014 (17:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 11× • zobrazeno 2963×

Dopis... 

Pohled Hermiony Grangerové 

Drahá Hermiono,

nejspíš se musíš divit, že ti tohle píšu a že jsem napsal už takové oslovení. Popravdě, do tohohle mě uvrtala Hesper, protože si myslí, že bych se ti měl omluvit. Nejspíš bych vážně měl, ale musím tě varovat. V životě jsem se nikomu za nic neomlouval, takže se předem omlouvám, když něco napíšu špatně.

Zaprvé bych se ti chtěl omluvit za to, jak jsem na tebe vyjel na té lesní cestě. Jednal jsem unáhleně a bez rozmyslu, protože jsem byl naštvaný. A proč jsem byl naštvaný? Protože ses na té svatbě zachovala, jak ses zachovala. V tu chvíli jsem měl sto chutí tě roztrhnout. Ale měla jsi na to plné právo. To uznávám, protože já se k tobě choval stejně celou dobu v Bradavicích. Hesper říkala, že bych se ti měl omluvit i za tohle, ale to nejde. Nemůžu se ti omluvit za něco, co jsem v tu dobu tak cítil. Prostě to nejde. A mám pocit, že kdybych se ti omluvil třeba milionkrát, tak by to bylo k ničemu, protože ty mě budeš vidět vždycky stejně. Ještě jednou se ti tedy omlouvám.

A zadruhé… Nebyl jsem zrovna upřímný, když jsem řekl, že nebylo fajn tě vidět. Sama moc dobře víš, že nejsem ten typ, co by vyhledával tvoji společnost, ale na druhou stranu, nebylo zase tak nepříjemné tě vidět. Takže se ti omlouvám i za tohle.

Páni! Omlouvání docela vysiluje, takže přejdu k dalšímu tématu. Říkala jsi, že ti mám dělat společnost na dalších dvou akcích. Mohla bys mi je v krátkosti popsat, abych věděl, do čeho jdu? Předem díky.

D. M.

Dopis jsem si musela přečíst asi třikrát, ale stejně jsem mu moc nevěřila. Draco Malfoy se omlouvá? To není jeho styl. Je to přece Malfoy. Dobře, napsal tam, že ho do toho uvrtala Hesper, ale stejně – on se nikdy neomlouvá. Bere si věci, kdy chce a jak chce. Říká co chce a kdy chce. Prostě se neomlouvá. S touhle myšlenkou jsem se do dopisu začetla ještě jednou. Doufala jsem, že najdu stopu toho, že ho psala Hesper. Malinkatou chybičku, které by se dopustila jedině ona, ale nenašla jsem ji. Z toho dopisu vyzařovala Dracova povaha, ale bylo na něm něco divného. Nebyl to prostě jeho styl!

Navíc, v dopise několikrát uvedl, že ho k tomu „donutila“ Hesper, takže to nejspíš nebude nijak upřímná omluva. Předpokládala jsem tedy, že nebude čekat na brzkou odpověď. Rozhodla jsem se, že si to všechno nechám rozležet v hlavě a že nebudu jednat ukvapeně. Konečně jsem ze stolu sebrala kabelku a vyrazila ke krbu…

&&&

Pohled Draca Malfoye

Skoro celý den jsem o tom uvažoval. Ten dopis byla naprostá blbost. Neměl jsem na to nikdy přistoupit. Hermiona nikdy neuvěří, že jsem ten dopis psal já. Vlastně jsem v něm nebyl ani moc upřímný. Jen jsem chtěl, aby mi dala Hesper pokoj. V duchu mě napadla jedna spásná myšlenka – třeba na to Hesper zapomněla a Hermioně to nedala. S nadějí jsem vyrazil k jejímu pokoji. Lehce jsem zaklepal a počkal na vyzvání.

„Ale, ale! Copak potřebuješ?“ zeptala se Hesper s neskrývanou kapkou sarkasmu v hlase. Od té soboty se na mě ještě stále zlobila. Nechápal jsem proč.

„Dala jsi ten dopis Hermioně?“ odpověděl jsem otázkou. Nemělo smysl, abych plýtval časem na nějaké řečnické otázky. Lepší bylo zeptat se přímo.

„Jo. Při obědě, ale jestli ho už otevřela, tak to netuším,“ poznamenala s klidem. Do mých nadějí zafoukal vítr a ony se jako domeček z karet sesunuly k zemi. Byl jsem ztracený.

„Aha. No, tak to je dobře,“ podotkl jsem suše a bez dalších řečí zamířil zpátky do svého pokoje.

&&&  

Pohled Hermiony Grangerové

Celou noc jsem nemohla usnout. Převalovala jsem se z boku na bok, na víčkách cítila únavu, ale spánek se nedostavil. Nejspíš se cestou ke mně zapomněl u někoho dalšího. Mohla jsem mu pomoci a vzít si lektvar na spaní, ale nebyla jsem si jistá, jestli by v tomhle případě zabral.

Moc dobře jsem věděla, co je příčinou mojí nespavosti, i když jsem si to nechtěla připustit. Nakonec jsem to vzdala. Lehla jsem si na záda a začala o tom zase uvažovat.

„Takže, když si to shrneme,“ začala jsem nahlas. „Pomstila jsem se Dracovi za všechno, co mi provedl ve škole, ale žádné velké zadostiučinění mi to nepřineslo, takže to nebyl zase tak skvělý nápad, jak jsem doufala. Pak jsme se pohádali, za což se mi následně omluvil. Jenže ten zatracený dopis, který mi nedá spát, nevypadá jako jeho dílo. Vůbec to na něj nesedí,“ nadávala jsem. Ještě chvíli jsem si něco pro sebe brblala. Doufala jsem, že to pomůže a já pak usnu, ale mýlila jsem se. Byla jsem snad ještě víc vzhůru! Kolem páté jsem vzdala jakékoli pokusy o spánek.

Vyklouzla jsem zpod přikrývky a zamířila do koupelny, abych si dopřála dlouhou uvolňující sprchu. Nechala jsem na sebe stékat pramínky vody a pokoušela se na nic nemyslet. Asi po dvaceti minutách jsem ze sprchy vylezla, zabalila se do županu a rozčesala si vlasy. Během sprchování mě napadl docela dobrý plán, tak jsem se rozhodla jej realizovat…

Draco,

myslím, že popis a následné vysvětlování bude asi na delší dobu, co kdybychom se raději někde sešli, než abych ti to zdlouhavě psala do dopisu? Jak by se ti hodilo středeční odpoledne? Já v práci končím ve tři, takže bych mohla být prakticky kdekoli kolem půl čtvrté.

H. G.

Děkuji všem za komentáře. Představují pro mě takové světýlko, které mi prozáří den, jakmile si je přečtu. Pokusím se, aby tohle byla poslední taková ta nudnější, ale potřebná kapitola. V další se pokusím být akčnější. Nicméně doufám, že tu opět najdu nějaké komentáře, které mi pomohou se psaním.

Vaše Ali =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 7. kapitola: