Albus Severus Potter a Zapovězený les 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Dny v Bradavicích ubíhají a děti už si začínají pomalu zvykat. :) Na scénu přichází Hagrid a vrací se na ni i James Potter. Přeji příjemné počtení a moc děkuji za komentáře :) Byla bych ráda, kdybyste nějaké zanechali i tady. M.

12.06.2014 (15:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 1053×

NEFALŠOVANÉ NEPŘÁTELSTVÍ

Druhé úterý v měsíci bylo pro Albuse významným dnem. Záměrně se ráno zdržel v ložnici, aby si něco důležitého ověřil. O chvíli později přicházel do Velké síně s velkým samolibým úsměvem na tváři. Ukázalo se, že jeho orientační smysl je naprosto v pořádku a konečně se začal ve hradě orientovat bez cizí pomoci. Byl na sebe pyšný.

Když přicházel k Nebelvírskému stolu, zaslechl vzrušenou debatu mezi Zanem a Maybelline.

„- skřítkovi nemůžeš dávat spropitné, Zane!“ říkala Maybelline neuvěřeně, když si Albus sedal naproti ní.

„Proč ne? Táta to tak vždycky dělá… Navíc podle zásad v etiketě-“

„Domácí skřítkové mají jiné zásady, tak už to pochop,“ kroutila hlavou vyčerpaně Maybelline. „Sloužit kouzelníkům je pro ně něco jako životní cesta, tím, že jim za to platíš, je vlastně urážíš! Navíc, k čemu, proboha, je domácímu skřítkovi deset dolarů? A když už jsme u toho, nikdy nemůžeš skřítkovi říct, aby si šel zdřímnout!“

Albus Severus vyprskl smíchy, když viděl Zaneův umanutý výraz. Navíc si představoval obličej jednoho z domácích skřítků, když mu Zane pohotově vtiskl do dlaně zelenou bankovku.

„Ale on vypadal unaveně!“ bránil se Zane.

„Domácí skřítkové musí splnit všechno, co jim kouzelník nakáže,“ oznámila mu Maybelline. „Nejspíš teď někde v kuchyni chudák přemýšlí, jak to udělat, aby usnul uprostřed snídaně.“

Zane se znovu chystal bránit, ale vtom dorazila pošta.

Teď už na to byl Albus zvyklý, ale první den ho vyděsilo, když do Velké síně vletěla snad stovka sov a v chaosu kroužily kolem stolů, aby objevily své majitele. Hope taky nezklamala, přistála na cukřence a upustila mu na talíř nějaký vzkaz. Albus ho okamžitě otevřel.

„Od koho to je?“ zeptala se Maybelline zvědavě, zřejmě si všimla příšerného rukopisu.

„Od Hagrida,“ řekl Albus a lístek jí podal.

Maybelline pozvánku přečetla rychle.

„To je milé,“ usmála se.

„Půjdeš tam se mnou? Rád bych tě představil,“ navrhl Albus trochu nesměle.

„Proč ne,“ pokrčila rameny Maybelline a podala mu lístek nazpět.

Albus se zarazil uprostřed pohybu. Až teď si všiml malé šedé načepýřené koule, která jeho kamarádce trůnila na rameni. „Ta je tvá?“ zeptal se. Vlastně ho překvapilo, že má Maybelline sovu – za celý týden jí nepřišel ani jediný dopis. Vyvolávalo to v něm spoustu otázek, ale považoval za neslušné vyzvídat. Ano, mohlo jít jen o náhodu – třeba jsou Maybellininy rodiče daleko na severu, a proto psát nemůžou. Možná proto bydlí u Teddyho... Možná ji jen hlídá, zatímco její rodiče pracují. Ale co když… žádné rodiče nemá?

„Ano,“ přikývla Maybelline a protrhla tak nit jeho myšlenek. „Jmenuje se Esmé.“ Láskyplně podrbala sovičku na bříšku. „A co ta tvá?“

Jakmile směrem k ní Maybelline kývla, Hope roztáhla svá velká bílá křídla, jako by se chtěla předvést.

„Hope,“ řekl Albus, překvapený chováním své sovy.

„Hezké jméno,“ ocenila Maybelline a podala Esmé kousek topinky.

„Podle mě jsou sovy nudné,“ vložil se do toho Zane. Všichni opeřenci v okruhu dvou metrů k němu otočili hlavy. „Můj Paleček je daleko zábavnější, má totiž-“

„- na každé noze o jeden prst navíc, ano, my víme,“ dokončila za něj Maybelline s úšklebkem.

„Paleček nenosí poštu,“ poukázal Albus. „Nebo se pletu?“

„A proč by měl, krucinál? Je snad nějaký pošťák?!“

„Kdo?“ podivil se Al.

Maybelline jen potřásla hlavou.

„Co máme dnes?“

„Přeměňování a dvouhodinovky obrany a lektvarů,“ informoval ji Zane.

„Mám dojem, že mě Walker nemá moc v lásce,“ poznamenala najednou Maybelline s očima upřenýma na stůl učitelů.

„Jak jsi na to přišla?“ zeptal se překvapeně Albus.

„To ty jeho pohledy,“ řekla Maybelline a strčila Esmé do zobáčku další kousek.

Na hodině obrany proti černé magii musel Albus uznat, že má Maybelline pravdu.

Učebna, ve které Richard Walker vyučoval, byla ve třetím patře. Profesor ji vyzdobil všelijakými kostrami nebezpečných tvorů a věcmi tak ponurými, že celá místnost patřičně ztmavla.

Jeho hodiny nebyly nijak zvlášť zábavné. Hned na začátku jim sdělil, že na praktické ukázky mají ještě času dost, a tak většinu času strávil tím, že jim vykládal o různých protikouzlech a zaklínadlech.

Dnes tomu však bylo jinak. Profesor Walker se postavil před třídu a sjel je neúprosným pohledem.

„Slečno Everová,“ vyvolal ji náhle. „Jaké kouzlo se používá na odstranění štípanců po žihadlové kletbě?“

Albus viděl, jak Maybelline překvapeně zamrkala – sám na tom nebyl o nic líp.

Protikouzlo proti jakéže kletbě?

„Adeleumis, pane,“ řekla po chvilce přemýšlení Maybelline a překvapila tím nejen své spolužáky.

Profesorovy černé oči se zúžily.

„Kouzlo, které vás ochrání před rictusemprem?“

„Contrasempra.“

„Jak souvisí měsíční kámen s omějem, slečno Everová?“

Maybelline se kousla do rtu. Její oči na okamžik přeskočily k Rose Weasleyové, která se už od začátku hodiny úpěnlivě hlásila a teď už dokonce stála.

„Nevím, pane,“ řekla.

Albus, který situaci s celou třídou bez dechu přihlížel, ohromeně sledoval, jak se rty profesora Walkera stáhly do jízlivého úšklebku.

„Měla jste dojem, že je zbytečné otvírat během prázdnin nějakou učebnici, slečno Everová? Smůla…“

„Rose to nejspíš ví,“ poznamenala Maybelline klidně. „Smůla by byla se jí nezeptat.“

Několik studentů se zasmálo, ovšem profesorův obličej jako by vytesali z kamene.

„Sedněte si,“ utrhl se na Rose. „A co se týče vás, Everová, vy mi příští hodinu odevzdáte pojednání o měsíčním kameni, dva svitky pergamenu. Ostatní, otevřete si učebnice na straně pět.“

„Mýlila jsem se,“ prohlásila Maybelline, když společně s Albusem a Zanem scházela schodištěm do sklepení. „Nejde o to, že mě Walker nemá v lásce – on mě nenávidí.“

„To, co udělal, bylo hrozně nespravedlivé!“ horoval Zane. „Navíc, odpověděla jsi mu na dvě otázky ze tří! Já neměl ani tušení, že nějaké žihadlové zaklínadlo existuje!“

„Žihadlová kletba,“ opravila ho Rose Weasleyová, která právě procházela kolem nich. „A nesouhlasím s tebou. Myslím, že je to od profesora Walkera velmi dobrá motivace.“

S těmito slovy zvedla nos a zmizela jim z očí.

„Existuje snad otravnější osoba?“ zavrčel Zane naštvaně.

„Pes, který štěká, nekouše,“ pokusila se Zanea uklidnit Maybelline. „To se o Walkerovi říct nedá.“

„Třeba to byla jenom náhoda,“ řekl opatrně Albus, i když tomu sám moc nevěřil. „Možná měl prostě jen špatný den, a tak si na někom potřeboval vybít zlost.“

Maybelline přikývla, ale Albus jí na očích viděl, že o tom ví své.

Profesor Křiklan jim na hodině zadal namíchat jednoduchý lektvar na léčení vředů. Profesor lektvarů byl obtloustlý, milý chlapík, který nikomu výrazně nenadržoval a který nadevše miloval své pohodlí.

Proto se mu nijak zvlášť nezamlouvalo, když se Peterovi Longbottomovi podařilo roztavit svůj nový kotlík, a to po pouhých pěti minutách. Právě mu pomáhal odstranit lektvar dřív, než by se byl vylil na podlahu, když se ozvala rána jako z děla.

Zaneův kotlík prostě vybuchl. Učebnu naplnil zelený nakyslý dým, všichni studenti se natlačili do opačné strany místnosti a rozkašlali se. Jediný, kdo zůstal na svém místě, byl Zane, kterého ve chvíli, kdy se kotlík roztrhl, lektvar celého zmáčel a na rukou i nohou mu okamžitě naskákaly červené boláky. Ticho prolomil zlomyslný smích od stolu Zmijozelských a Albus se otočil právě včas, aby viděl pobavený úsměv Scorpiuse Malfoye. Měl toho akorát dost.

V afektu popadl jednoho ze slimáků, kteří se váleli po podlaze, a vrhl ho jeho směrem.

K jeho smůle se však Malfoy v té chvíli pohnul a on zasáhl jednoho z jeho poskoků.

„DOST!“ zahřměl profesor Křiklan, když viděl, že Zachary Goyle mladší napřahuje ruku se svým vlastním slimákem. „Wiberlová a Bouslová odvedou Patlese na ošetřovnu!“ přikázal směrem k Rose a Emily. „A vy ostatní – konec hodiny!“

Povyk při hodině Lektvarů způsobil, že se k Hagridovi vydali o něco dřív.

„Klíčník a šafář?“ opakovala po něm překvapeně Maybelline.

„A učitel péče o kouzelné tvory,“ dodal Albus.

„Páni, tomu říkám zajímavý učitel,“ uchechtla se Maybelline. „No, Binns by byl nejspíš zajímavější, kdyby se nerozhodl potomstvo kouzelníků unudit svým výkladem k smrti.“

Albus se zasmál a zaklepal. Hagrid jim otevřel téměř okamžitě.

„Ahoj,“ pozdravil je vesele a ustoupil. „Pojďte dál a jako doma!“

Hagrid už měl připravenou horkou vodu, a jakmile se posadili, okamžitě jim nalil do obrovských hrnků čaj.

„Kterápak ty seš?“ zeptal se Hagrid Maybelline ve chvíli, kdy se Albus připravoval ji představit.

„Maybelline Everová, pane,“ usmála se Maybelline a opatrně se horkého čaje napila.

„Tak Everová, jo? Zvláštní, na žádnýho Evera se nepamatuju. A toho pána si odpusť. Albusovi přátelé jsou i mýma,“ prohlásil Hagrid dobrosrdečně a nabídl jim sirupové bonbony.

Trval na tom, aby mu Albus popsal každý den od té doby, co začala škola, a tak to udělal.

Speciálně se ale věnoval popisu dnešní hodiny obrany proti černé magii.

Hagrid se zamyšleně zamračil. „To se mě nějak nezdá… Vopravdu se takhle choval?“

Albus přikývl.

„Je na ni vysazený.“

„Za tím musí něco bejt,“ nevěřil tomu Hagrid. „Není nemocnej?“

„Kdepak, je to daleko jednoduší,“ prohlásila Maybelline. „On mě jednoduše nenávidí.“

„Hloupost! Proč by tě nenáviděl?“ řekl Hagrid. „McGonagallová by profesora Walkera určitě nepřijala, kdyby byl zlej.“

Hagrid najednou považoval za nejdůležitější převést řeč na něco jiného – v tomhle případě na to, jak se těší, co všechno je bude ve třetím ročníku učit.

Když se Albus s Maybelline vrátili zpátky do hradu a vešli do přeplněné Společenské místnosti, byl Zane už v pořádku. Na kůži neměl jediný bolák, zato byl zjevně uprostřed plamenného proslovu.

„Nenávidím ho!“ zakončil to blonďák a pohodil patkou.

„Koho, proboha?“ zeptala se Maybelline s úsměvem, nevědíc, že vstoupila do jakéhosi kruhu, který se ve Společenské místnosti vytvořil.

„Malfoye, koho jiného!“ vykřikl Zane a ze světlých šedých očích mu sršely blesky. „Je to arogantní, povrchní, aristokratický zmetek, který pohrdá všemi, co nemají čistokrevný rodokmen!“

„Jak tohle víš, Zane?“ zeptala se Maybelline s prozíravým pohledem dřív, než stačil Albus začít horlivě přikyvovat.

Zane se zarazil.

„No, povídal jsem ostatním, co se stalo na lektvarech a… řekl mi to on.“

Ukázal na záda určitého studenta druhého ročníku, nebyl to nikdo jiný než-

„James Potter,“ pronesla Maybelline pečlivě, jmenovaný se okamžitě otočil.

„Scorpius Malfoy je tu sotva týden, a ty už mu děláš reklamu? Milé…“

„Malfoy je Malfoy, co záleží na tom, jak dlouho tu je? Brát… „ohled“ na to musíme,“ ušklíbl se James a pohled mu padl na jeho bratra.

„Tos snad neposlouchal, co říkal strýček George, bratříčku? Drž se od Malfoye dál!“ poradil mu a vlepil mu výchovný pohlavek, pak se otočil zpátky k Maybelline. „Mimochodem, Everová, tos dneska přišlápla Walkerovi plášť, nebo co? O vašem ranním tanečku se baví celá škola!“ uchechtl se a jeho nejlepší kamarádi Eric Night a Matthew Johnson se rozesmáli.

„Drby se tu šíří rychle,“ uznala Maybelline.

„Jako blesk,“ přisvědčil James. „Zvlášť, když máš kontakty,“ mrkl na ni.

Albus se zamračil. Pořád si ještě mnul temeno hlavy, kam ho James udeřil, a vůbec se mu nelíbilo, jak se jeho bratr k Maybelline chová. Užuž se chystal něco mu povědět, ale téměř jako vždy, když svému staršímu bratrovi čelil, ho nenapadalo nic chytrého.

„Tak co s ním uděláme? Myslím s Malfoyem,“ ozval se znovu Zane a vecpal se mezi ně.

„Vy nejspíš nic,“ řekl James. „Jen zírejte a učte se.“ S těmito slovy i se svými kamarády odešel.

„Pitomec,“ ulevil si Albus.

„Ale má pravdu,“ namítl Zane.

„Jak si můžeš být tak jistý?“ nechápala Maybelline. „Dnes ráno jsi ještě neznal ani jeho jméno!“

I když to byla nepochybně pravda, Albus stejně spíš souhlasil se Zanem. Vnímal, jak atmosféra v Bradavicích začínala houstnout. A byl si jistý, že v tenhle den započala hned dvě nefalšovaná nepřátelství.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Albus Severus Potter a Zapovězený les 4. kapitola:

3. MaybellineEver přispěvatel

14.06.2014 [22:02]

Lajheril: Neboj se, přijde brzo :D hlavní zápletka, kterou moje mladší ja vymyslelo je tak trochu přemrštěná, ale zatim mě nenapadl způsob, jak to trochu usměrnit ;D nejspíš to nechám svému osudu :)

2. Lajheril

14.06.2014 [17:48]

Mile jsi mě překvapila. Nejvíc jsem zvědavá na to, kdy se ti podaří tam vecpat nějakou akci a o čem vlastně bude, to u mého ASP příběhu byl největší problém vymyslet : Povedená kapitola... a Albus na Jamese děsně žárlí, to se mi líbí, žádná hlavní postava nemůže být jen a jen kladná :)

1. Terry

14.06.2014 [9:53]

Emoticon prosím, pokračuj!!!