OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Blacků - 10. kapitola - Malá prázdninová záchrana



Klenot rodu Blacků - 10. kapitola - Malá prázdninová záchranaPrázdniny začaly, jak si vedou naši hlavní hrdinové?

Desátá kapitola... Něco si přejte!


Jakmile Isabellu propustili z ošetřovny, zmizela i z Bradavic. Ministerstvo jí udělilo dovolenou, kvůli rekonvalescenci. Rány od vlkodlaků, zvláště ty hluboké, nebyly nic příjemného. Neproměnila se, což bylo  už od začátku nepravděpodobné, ale šance tady přesto byla. Před úplňkem popíjela vlkodlačí lektvar (už chápala, co na něm Remusovi tak vadí). Během úplňku prospala celý den, někdy i více. Nemohla se tomu ubránit.  

Jizva na krku byla ošklivá. Stále ji převazovala obvazem, i když teoreticky nemusela. Na svůj nový vzhled si nemohla zvyknout. Byla bledá, pohublá, lícní kosti jí vystouply, tmavé oči propadly a samozřejmě ta jizva. Z docela pevné mladé a zdravě vypadající ženy se téměř přes noc stala troska. Bylo až k nevíře, že za ta léta bystrozorské práce, když stopovala smrtijedy a další nebezpečné existence, přišla jen k pár drobným zraněním, zatímco v Bradavicích, na relativně bezpečném místě, ji málem zabije vlkodlak. 

„Jsi pořád nádherná,“ zašeptal jí Peter, když spatřil, že se už asi po sté prohlíží v zrcadle. „Navíc, pořád lepší taková jizva než kouzelné oko,“ rýpl si do ní. Ona se usmála, přesně toho chtěl docílit. 

Co se týkalo samotného vlkodlaka, ten hrál mrtvého brouka. Neodpovídal na dopisy a vzkazy, věčně „nebyl“ doma. Peter s Bellou měli ze začátku snahu s ním komunikovat, nakonec však usoudili, že bude nejlepší nechat ho, ať si to pořeší sám se sebou. Nevinila ho z toho, co se stalo. Nebyla to jeho chyba. To si Remus Lupin však nedokázal připustit. „Čas všechno zahojí,“ říkal Peter a měl pravdu. Tato slova do něj vryla jeho matka, která věděla, o čem mluvila.

Isabella si moc dobře pamatovala, co Sirius nabídl Harrymu těsně předtím, než se všechno zvrtlo. Nabídl, že si ho vezme k sobě, pryč od těch děsivých mudlů. Ona se cítila povinná tu nabídku splnit. Vzala by Harryho k sobě. Místa bylo dost a s Peterem by se jistě sžili. Určitě nemohl být horší než ti mudlové. Nebylo to však možné, a to z jednoho prostého důvodu. Když se Lily Potterová obětovala pro svého syna, nevědomky ho ochránila zvláštním kouzlem, které Pánovi Zla nedovolilo chlapce zabít. Toto kouzlo v něm přetrvává, protože je v blízkosti své příbuzné, sestry své matky. Aby se kouzlo obnovilo, musí vždy nějaký čas v roce strávit v její blízkosti. Takhle jí to vysvětlil Brumbál a dávalo to smysl. Isabella slíbila Harrymu, že ho alespoň na část prázdnin vezme k sobě, předtím než odjede k Weasleyovým.

Zbýval asi týden do onoho odjezdu. Konec července se pomalu blížil.

Isabella seděla na pohovce a četla si nějakou knihu o lykantropii, nezáživnou knihu, kterou jí věnoval Peter. Měl zvláštní smysl pro humor.

On byl na tréninku, Mistrovství se neodvratně blížilo a Anglie se držela na vrcholku tabulky. Bella neměla celé dny do čeho píchnout. Nakonec přece jen dostala nápad.

Odložila ten děsný román, pomalu vstala, převlékla se do něčeho, na co se dalo dívat, a přemístitila se. Chvíli po přesunu byla zmatená, motala se jí hlava a myslela, že se pozvrací. To všechno její slabost z toho škrábance. Opřela se o stěnu domu, u kterého se objevila, a modlila se, ať ji nikdo nevidí a také aby byla na správném místě...

„Bello!“ uslyšela vedle sebe dobře známý hlas.

„Harry,“ šeptla a otevřela oči.

„Jsi v pořádku?“ optal se chlapec starostlivě a položil jí ruku na rameno. Docela se za tu chvíli, co se neviděli, vytáhl.

„Ale ano,“ vydechla a napřímila se. „Přišla jsem se na tebe podívat,“ zazubila se. „Co ti mudlové? Jak válčíš?“ Harry protočil oči.

„Co myslíš?“ Náhle ji zaplavila vlna lítosti a s tou vlnou připlul i náhlý nápad.

„Víš co?“ začala povzbudivě. „Jdi si zabalit. Jdeš se mnou už teď.“ Harry se chvíli tvářil zaraženě, ale nakonec se mu na tváři usadil úsměv.

„Skvěle,“ vyhrkl a vydal se do domu. Isabella ho následovala, chtěla ty mizerné mudly poznat.
Harry otevřel vstupní dveře a nechal ji vejít první.

„Kde jsi zase byl, ty zatracený...“ V chodbě se objevil ohromný muž. Ne ohromný jako vysoký, ale ohromný jakože tlustý. Když spatřil Isabellu, zarazil se. „Co to znamená? Kdo to ksakru je?“ Bella si všimla, že za ním stojí žena s nesmírně vytáhlým krkem a k nim se přidal i tlustý kluk v Harryho věku. Byla to skutečně povedená rodinka.

„Teto, strýci,“ začal Harry naoko slušně, „tohle je má kmotra Isabella Blacková.“ Mudlové vyvalili oči.

„Řekla bych, že mě těší, nebo tak něco, ale lhát se prý nemá,“ promluvila Bella a opřela se o sloup v patě schodiště. První se vzpamatoval​ Harryho strýc.

„Takže vy jste taky jedna z těch pošahanců?“ zeptal se a ukázal na ni prstem. Isabella ležérně vytáhla hůlku, zatočila s ní mezi prsty a strčila ji za ucho. Dursleyovi její počin sledovali se strachem v očích. Kluk vypadal, že každou chvíli omdlí.

„O tom, kdo je tady pošahaný, by se dalo debatovat,“ odfrkla si. Pan Dursley najednou zbrunátněl.

„Tak moment. Když jste jeho kmotra, proč ho máme na krku my? To jste se o něj nemohla postarat?“ To bylo něco na Bellu.

„Co myslíte,“ vyštěkla a držela se, aby toho blba nezaklela. „Když Harryho rodiče zemřeli, byla jsem sama ještě dítě. A myslíte, že kdybych mohla, nechala bych dobrovolně toho nebožáka ve vaší... ehm... péči? Vy moc dobře víte, proč tady zůstává.“ Tuto větu směřovala spíše k paní Dusleyové. Brumbál jí to všechno vysvětlil. Věděla, že Harryho chrání a nemá v tom zrovna na vybranou. Položila ruku na rameno svého manžela a naznačila mu, že tohle nikam nevede a Dursley neochotně Bellyinu řeč nekomentoval.

„Vezmu si teď Harryho k sobě. Jdi si zabalit. A pohni si,“ pobídla chlapce, který už bral schody po třech.

V místnosti se rozhostilo ticho. Isabella vytáhla hůlku zpoza ucha a pohrávala si s ní.

„Schovejte tu věc! V mém domě tyhle věci nemají co dělat!“ štěkal Dursley.

„Bojíte se snad?“ provokovala nadále čarodějka. Mávla hůlkou a nechala z ní vyjít pár jiskřiček. Harryho povedený bratranec něco zděšeně zachrochtal a zmizel. Bella se upřímně rozesmála. Ozvala se hlasitá rána, to Harry už vlekl ze schodů svůj bradavický kufr.

„Chceš se rozloučit?“ zeptala se ho, když byl dole.

„Ehm... Nashle,“ řekl stroze, poté se chytil své kmotry a společně se přemístili...

***

„Do háje!“ štěkla Bella.

„Co je?“ vyhrkl Harry a podepřel ji.

„Chtěla jsem to o pár metrů vedle,“ zasyčela. „Jsem teď nějaká vadná,“ dodala na vysvětlenou. „A pojď už.“

Společně popadli kufr a vydali se k šedivému cihlovému bytovému domu. Otevřeli dveře a v malém atriu stála postarší žena. „Je to stále lepší,“ zamrčela Bella a nahodila sladký úsměv.

„Zdravím, má drahá,“ pozdravila stařena.

„Paní Garantová,“ oplatila pozdrav Bella.

„Kdopak to je?“ vyzvídala paní.

„To je můj kmotřenec Harry.“

„Dobrý den,“ pozdravil slušně.

„Stěhuje se k vám?“ zeptala se stařena zvědavě a pohledem pražila jeho kufr.

„Něco takového,“ zamumlala Bella a táhla Harryho ke schodišti. „Nesnáším sousedy,“ vydechla, když se konečně dostali do jejího bytu.

Ukázala Harrymu pokoj, ve kterém bude spát. Byl docela malý, ale útulný, vymalovaný na oranžovo. U okna stála postel a na stěně visely do kříže dva Nimbusy.

„Páni,“ vydechl Harry a přešel k nim. Jemně a nostalgicky pohladil Nimbus 2000 po násadě.

„Ten je můj,“ pokývla Bella. „Měl jsi stejný, že?“ Chlapec přikývl. Pokoj se na chvilku propadl do zvláštního ticha. „No nic,“ porušila ono ticho nakonec Bella, „trošku se tu zabydli, máš hlad? Něco uvařím.“

***

Černovlasý chlapec s jizvou na čele se procházel po bytě, mezitím co jeho kmotra čarovala v kuchyni. Zastavil se u fotografií na jedné ze stěn.

„Kdo je tohle?“ zeptal se a ukázal na fotku tří sourozenců.

„To je náš starší bratr Regulus.“

„Bratr? Myslel jsem, že ty a Sirius jste jediní.

„To by naši rodiče asi byli hodně zklamání,“ zamrmlala a vydala se za Harrym. Začala ukazovat na fotky.

„Tohle je můj otec, Orion Black, vrátil se z Ameriky poté, co Siriuse zavřeli, aby se o mě postaral. Tohle je Peter, já a Charlie Weasley, hráli jsme společně v nebelvírském famfrpálovém týmu. A tohle, tohle jsi ty.“

„Škoda že si to nepamatuji,“ zašeptal a zaměřil se na fotografii, ve které Bella drží v náručí malé černovlasé dítě.

„Trávila jsem s tebou a Lily docela hodně času. Když si Sirius a James museli něco zařídit, strčili mě k tvé matce,“ usmála se nad tou vzpomínkou a objala Harryho kolem ramen. Strávila jsem s nimi více času než ty, není to fér...“

„To samé mi řekl, Lupin,“ dodal Harry. Už se chtěl zeptat, kde ten vůbec je, ale než stačil znovu otevřít pusu, do bytu vtrhla další osoba. Peter. Byl překvapený, že chlapce vidí.

„No nazdar, Harry, jsi tu nějak brzy,“ usmál se unaveně a políbil Bellu na tvář. „Bude něco k jídlu, ženo?“ usmál se na Bellu ještě více. Ona jen s úšklebkem na rtech protočila oči a zamířila zpět do kuchyně...


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Blacků - 10. kapitola - Malá prázdninová záchrana:

3. AndysekAndysek přispěvatel
10.06.2017 [17:46]

AndysekAndysekJá myslím, že ti to moc zabrat nedá, já jsem totiž děsně průhledná Emoticon a jak jsem říkala, celé by se ti to zbortilo, takže nad tím ani nedumej Emoticon

2. Eilan přispěvatel
10.06.2017 [17:05]

EilanTak a teď budu muset přemýšlet nad tvým přáním Emoticon

1. AndysekAndysek přispěvatel
10.06.2017 [14:42]

AndysekAndysekJá bych jedno přání měla, ale to by narušilo celou tvou tvorbu, takže ho vůbec nebudu vyslovovat Emoticon a ty určitě něco krásného vymyslíš Emoticon stále se ti daří držet nastavené laťky Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!