Last Sacrifice - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Draco a Layla prožijí další setkání s bystrozory, ale tentokrát z toho nevyváznou tak lehce. Draco se poprvé setká s tajemným Liamem a nedopadne to zrovna podle jeho představ. P.S.: I pokud jste už povídku četli na starém blogu, prosím o jakoukoliv odezvu, ať vím, zda má cenu psát pokračování.

20.12.2014 (10:00) • EllieVanyarin • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 665×

Už několik dní byli na útěku. Jak se později ukázalo, nezvaní návštěvníci byli bystrozorové, což vlastně ani nebylo žádné překvapení. Když nad tím Draco později přemýšlel, bylo jen otázkou času, než se zaměří na Grimmauldovo náměstí. Pokud tam měl v minulosti Potter volný přístup, a navíc věděl, že je to sídlo rodiny Blackových, dříve nebo později by jej napadlo, že Layla se může skrývat právě tam. Ale vlámání se do domu je nepřišlo zrovna levně. Tři z bystrozorů ještě teď, po téměř týdnu, leželi u svatého Munga a vzpamatovávali se ze svých zranění. Na druhou stranu, teď měl Potter jistotu, že Layla tam byla, a to jej jistě nakoplo k dalšímu pronásledování.

Layla ale měla jinou teorii, ke které ji dovedly pozdější události. Ačkoliv z domu na Grimmauldově náměstí utekli včas, bystrozorové je našli i v Malfoy Mannor. Draco si byl jistý, že po sobě při útěku zametli všechny stopy, ale když se na to podíval z jiného pohledu, proč by byl prázdný dům tak dobře zabezpečený? V jeho domě je zastihli nepřipravené, navíc Layla se ještě vzpamatovávala z běhničího kousnutí. Každý jiný kouzelník by se po podání protijedu vzpamatoval raz dva. Ale její organismus běhničí jed nesnášel dobře. Taky nebyla jako každý jiný kouzelník. To byla jedna z těch temnějších stránek lovců. Nicméně, ze sídla Malfoyových se dostali živí a od té doby se každý půl den stěhovali na nové místo, protože bystrozoři jim byli v patách. A právě to přivedlo Laylu na její teorii. Pokud na sobě ona nebo Draco neměli sledovací kouzlo, nemohli by je tak rychle vystopovat. Ta teorie byla, že bystrozorům pomáhá někdo z jejích lidí. Draco uznával, že čistě teoreticky by to bylo možné, protože tomu hodně věcí nasvědčovalo. V tom případě by si ale kladl jednu důležitou otázku. Kdo z nich by udal jednu z vlastních? Kdo by ji mohl nenávidět tolik, že by riskoval, že přijdou o jednu z nejlepších lovkyň?

Zrovna teď se vracel z městského tržiště v jakémsi zapadlém městečku ve východní Anglii. Dobrovolně by na takové místo nikdy nešel, jenomže teď neměli moc na výběr. Protože už bylo jasné, že pomáhá nejhledanějšímu zločinci, ocitl se na vrcholu seznamu hledaných taky. Zmrazili mu jeho konta a jeho nemovitosti byly hlídané. Byli naprosto bez prostředků. Proto mu, na rozdíl od Layly, nedělalo problém okrást pár mudlů, vzhledem k tomu, že na tom zčásti závisel jejich život. Koupil jim nové oblečení a taky něco k jídlu. Jako by nic se rozhlédl okolo. Věděl, že ho někdo sleduje. Jestli je ale nechtěl vyplašit, musel se chovat přirozeně, tedy nemohl prozkoumat okolí tak, jak by chtěl. V tomhle zapadákově trčeli už několik hodin. On i Layla byli nervní a hlavně velmi napjatí, i když se to oba snažili nedávat najevo.

Navzdory svým instinktům ignoroval svého pronásledovatele a jakoby nic procházel kolem jednopatrových rodinných domků ulicí, která vedla pryč z města. Tam na něj čekala Layla. Jakmile zašel za roh, strhla ho za perfektně střižený živý plot.

„Našla jsem jich pět. Jeden se na tebe nalepil, jakmile jsi vstoupil na tržiště, dva stáli u východů, jeden hlídkuje za rohem na druhé straně, kdyby ses náhodou pokusil utéct, a poslední jde za tebou. Nejsou si jistí, jestli jsem tu taky, proto ještě nezaútočili." Rychle přikývl a vytáhl hůlku. Balíčky s jídlem a oblečením zmenšil a nedbale je hodil do kapsy, aby mu nepřekážely. Protože si Layla stála tvrdošíjně za svým, rozhodli se pro jednoduché řešení. Připravili si pro své pronásledovatele malou past, aby alespoň jednoho z nich chytili a zjistili, kdo jim pomáhá. Pokud jim ovšem někdo pomáhal.

„Je tu do deseti vteřin. Hlavně nezapomeň, musíme to udělat rychle, čistě a bez chyb. Jakmile zaútočíme, ostatní se přemístí na pomoc. Ty mu prohlídneš vzpomínky, já mu vymažu paměť. Připravený?" Opět přikývl a stoupl si na svou pozici. Čekal jen pár vteřin, než se bystrozor objevil. Laylino tiché Petrificus totalus jej přimrazilo na místě a přišla Dracova chvíle. Přistoupil ke zmatenému bystrozorovi a podíval se mu přímo do očí.

„Legilimens." Skoro to zašeptal, ale kouzlo mělo požadovaný účinek. Ocitl se v jeho mysli. Cítil chabý vzdor, jak se bystrozor snažil opevnit si mysl proti cizímu vniknutí. Pro Draca to ale nepředstavovalo žádný problém. Jakožto bývalý smrtijed měl velice dobrý výcvik v nitrozpytu a nitrobraně. Čím víc se bude snažit vzdorovat, tím víc ho to bude bolet. Prohrabával se bystrozorovými vzpomínkami a hledal cokoliv, co by jim mohlo pomoci. Jeho protivník se mu stále snažil stavět do cesty překážky, ale ty odstraňoval lehce jako mávnutím ruky. Pomalu postupoval vpřed, až narazil na neprostupnou, leč velmi tenkou stěnu. To je ono. Rovnoměrným tlakem prolomil poslední bystrozorovu obranu a ocitl se ve vzpomínce, kterou hledal.

Byl to pravděpodobně jeden z briefingů před misí. V potemnělé místnosti, ozařované jen promítací tabulí, sedělo v půlkruhu asi tucet bystrozorů. Před nimi stál jeho odvěký rival Potter a spolu s mladíkem, kterého Draco nikdy neviděl.

„Pamatujte na to, že Blacková je vychytralá. Možná vypadá jako lehký cíl, ale nepodceňujte ji. A jejího společníka už vůbec ne. Tohle jsou jejich portréty, jak nám je popsali svědci. Její portrét souhlasí. Ale totožnost jejího komplice stále neznáme. Buďte opatrní. Poslali nám sem někoho, kdo vám je pomůže najít. Liame…" pokynul mladíkovi a ten vystoupil ze stínu. Měl tmavé vlasy a jemné, až dětské rysy. Co ale Draca upoutalo nejvíce, byly jeho oči. Tak chladné, bez špetky emocí.

Byl by se dostal dál, ale prudké trhnutí jej vyrušilo z koncentrace. Když se vrátil do reality, Layla mu podávala bílou propisku.

„Musíme jít. Ostatní už se přemístili. Jsou ve vedlejší ulici. Zmátlo je to, ale slyším je. Na, připrav přenášedlo." Vzal si od ní propisku a ona se obrátila k vyděšenému bystrozorovi. Draco se musel zasmát. Copak si myslí, že ho chtějí zabít? „Amnesia." Z její hůlky vytrysklo bílé světlo a vzápětí se v očích jejich oběti objevil nepřítomný výraz.

„Hotovo. Pojď," ozval se Draco a podával jí propisku. Nenatáhla se pro ni, ale s úšklebkem trhla hlavou za sebe.

„Pozdě." V tu samou chvíli proletěl půl metru od ní fialový paprsek a nově natřená omítka domu, do kterého paprsek narazil, se rozprskla na miliony malých kousíčků. Otočila se čelem k útočníkům. Byli tam všichni čtyři, s připravenými hůlkami. Jednoho Draco poznal. Vysoký blonďák chodil v Bradavicích o ročník níž, a Draco si nebyl jistý jeho jménem. David? Denis? Věděl, že v bitvě o Bradavice stál v přední obranné linii a jeho bratr tam zemřel.

„Teď už neutečete, Blacková. Vzdejte se, a možná vás nezabijeme hned." Draco mrkl na Laylu, co na to řekne, ale zdálo se, že si bystrozorů vůbec nevšímá. Přejížděla očima po okolí a zastavila se u každého stínu a neobvyklého pohybu.

„Laylo, co to sakra děláš?" sykl na ni, evidentně nabručený. Dostali, pro co přišli, tak proč se zdržovat? Už si myslel, že ho snad neslyšela, když se na něj s nejistotou v očích obrátila.

„Myslím, že je tu ještě někdo. Možná ten, kdo jim pomáhá. Cítím takový zvláštní pach…" Otočila se k bystrozorům. „Bála bych se raději o tvůj zadek, Cresby." Oslovený, taktéž vysoký, ale černovlasý bystrozor zbrunátněl. Layla pokračovala, asi jej chtěla vytočit na nejvyšší obrátky. Draco neviděl jiný důvod, proč by jej tak provokovala. „Tebe by porazil i prvák z Mrzimoru." Bum. Otevřel pusu, aby Laylu proklel nějakým jistě nepěkným zaklínadlem, ale ona byla rychlejší. S výkřikem „Bombardo!" švihla hůlkou a země před bystrozory vyletěla do vzduchu. Draco si všiml bleděmodrého štítu, který je ale neuchránil před tlakovou vlnou. Ta je smetla na zem, jako by byli jen figurky na šachovnici.

„Nehraj si s nimi. Měli bychom zmizet, než přijdou další." S nabručeným No jo máchl hůlkou, aby odstranil prach vzdouvající se z místa výbuchu. Jejich protivníci už se sbírali ze země, proto na ně seslal pár kleteb, dokud byli dezorientovaní. Layla je pak spoutala.

Neschopni pohybu ani mluvení bystrozoři jen vykuleně zírali, jak si Draco s Laylou plácli. Pak ale zvážněli.

„Pořád ještě cítíš ten zvláštní pach?" Zavrtěla hlavou v nesouhlasu a oplatila mu otázku.

„Našel jsi něco užitečného?" ublíženě se na ni podíval. Pak mávl hůlkou a před nimi se vytvořil mlhavý obraz mladíka, kterého v té vzpomínce Potter oslovoval jménem Liam. Layla uznale pokývala hlavou. „Je to kus. Kdyby nás nechtěl zabít, stál by za hřích." Pak ukázala jeho týl, na místo, kde začínají růst vlasy. Měl tam vytetovanou jakousi značku, v průměru neměla víc než půl centimetru. Draco musel blíž, aby si jí vůbec všiml.

„Tohle tam měl i v té vzpomínce?" Na tuto otázku jí nedokázal odpovědět. On si v bystrozorově mysli ničeho nevšiml, ale proč by se tam jinak tetování objevilo?

„Víš, co to znamená?" Kývla hlavou na znamení souhlasu, ale odpovědět už nestihla. Vycítila kouzlo dřív, než do ní paprsek narazil, bohužel příliš pozdě na to, aby jej odvrátila. Ozvalo se hlasité křupnutí a v dalším okamžiku už ležela na zemi v bezvědomí.

Na druhém konci ulice, přímo proti Dracovi a schovaný ve stínu domu, stál on. Liam. A spolu s ním tam byla dost nebezpečně vypadající zrzka, která v ruce držela hůlku.

„Jsi na řadě, Malfoyi." Sladce se usmála a poslala na něj několik kouzel v rychlém sledu za sebou. Byla to samá slabá kouzla, silnější pravděpodobně nedokázala vyčarovat. Tedy pokud to byla lovkyně, jak si Draco domyslel. Stačil mu jeden štít z vyšší bílé magie, aby pohltil bez problému všechny paprsky a on se mohl věnovat okolí. Ten kluk se ve stínu domů plížil k němu. Zrzka pravděpodobně měla odvrátit pozornost, ale její trik nevyšel, ačkoliv na ně nepřestávala útočit. Draco se opatrně, aby nenarušil svou koncentraci (v takovém případě by štít povolil a jeho by zasáhlo některé z mnoha kouzel, které zrzka pálila) sehnul k Layle a pevně ji chytil za ruku. Potřeboval se s ní přemístit, ale jestli má něco zlomeného, čemuž nasvědčovalo to hlasité křupnutí, musí ji dostat do stabilní polohy, aby jí tím ještě víc neublížil.

Liam se rychle blížil. Čas vypršel, proto Draco přerušil štít a jednoduchým znehybňovacím kouzlem zajistil Laylu, aby se nějak špatně nepohnula. Přemístění pro ni sice asi nebude zrovna dvakrát příjemné, ale nic jiného mu nezbývalo. S hlasitým PRÁSK zmizeli přesně ve chvíli, kdy Liam přeskočil přes úzký pruh slunce na místo, kde ještě před vteřinou stáli. A i ten okamžik, kdy se vystavil slunečnímu světlu, jej musel zatraceně bolet. Ten kluk je chtěl vážně dostat a očividně mu docházela trpělivost.

S dalším hlasitým prásknutím se objevili na okraji bradavických pozemků. Ani se neobtěžoval zkontrolovat okolí (což byla chyba, která by je klidně mohla stát život) a sklonil se k Laylinu bezvládnému tělu. Hlavu měla v nepřirozené pozici a vypadalo to, že nedýchá. Odhrnul jí vlasy a snažil se nahmatat tep, ovšem nemohl najít hlavní tepnu. Se soustředěným výrazem proto zamumlal jedno ze složitějších zaklínadel, které se naučil během smrtijedského výcviku. Nic. Opět se pokusil nahmatat tepnu, ale nic necítil. Že by to byla nějaká obrana jejího těla, když je v bezvědomí? Zkoušel další a další zaklínadla, ale neměla žádný účinek. Skutečnost měl Draco přímo před očima, jenomže si to nechtěl přiznat. Přežila už přeci o tolik vážnější zranění, tak proč by jí ublížilo nějaké obyčejné kouzlo? Musela ho vycítit, tak proč by se mu nevyhnula? Tuto odpověď znal, ačkoliv si to nechtěl připustit. Kdyby ustoupila byť jen o krok, aby paprsek proletěl kolem ní, schytal by to on. Stál přímo v dráze kouzla. Kategorie kouzel, z které zrzka pravděpodobně vybrala, byla dost nebezpečná, aby jej to zabilo. Layle by to ublížilo, asi by to i hodně bolelo, ale přežila by to. Krev, která jí kolovala tělem, by ji uzdravila.

Napůl vyčerpáním, napůl zoufalstvím se svalil vedle jejího těla. V hlavě měl chaos, vůbec nevěděl, co bude dělat. Pořád v něm hořel plamínek naděje, že se Layla probere. Že tohle je jen noční můra a on se každou chvíli probere.

Autor: EllieVanyarin (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter