Me?! - 27. kapitola - Co budeme dělat? • OurStories.cz ~ naše povídky

Co bude mít za následek malý kolaps? Že by se věci konečně pohly dopředu?

24.05.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 7× • zobrazeno 957×

Hermiona

Od toho záhadného rozhovoru uplynul už týden. Nikomu jsem se nesvěřila. Nic jsem neřekla. Občas jsem Malfoyovi pomáhala s výukou Addany. Brala jsem ji na své hodiny a ona už teď byla lepší než někteří druháci. Byla velice nadaná. Zjistila jsem, že Malfoy vlastně není zas tak špatný. Když chtěl, dokázal být pozorný, milý a ohleduplný. Upřímě řečeno jsem se občas přistihla při myšlenkách, jaké by to bylo, kdyby učil místo Addany mě. Držel by mě za ruku. Kdyby se mi něco stalo, tak by mě obejmul. A nejhorší na tom bylo, že mi to nepřipadalo vůbec špatné.

To mi připomnělo Harryho a Rona, kteří se mi za celou tu dobu neozvali. Jako bych přestala existovat. Jako bychom nikdy nebyli přátelé. Sedla jsem si do jedné prázdné učebny a rozbrečela jsem se. Kvůli tomu, že jsem celý život pomáhala někomu, kdo mi není schopen ani napsat, dokonce ani odpovědět na zprávu. Že jsem vlastně celou tu dobu skákala podle toho, jak oni pískali. Uvědomila jsem si, že jsem byla otrokem. A proč? Protože byli jediní, kdo se se mnou byl ochotný bavit. Byla bych jim vděčná i za to, že by si do mě utřeli boty.

Nekontrolovatelně jsem se rozvzlykala. Seděla jsem tam hodiny a hodiny, hlavou se mi honily myšlenky, jedna černější než druhá. Pak se objevila Ginny, objala mě kolem ramen a odtáhla k sobě do svých komnat. Vyklopila jsem jí všechno, co mě trápilo. Když uslyšela o mé lásce k Malfoyovi, strašně zbledla. Nic ale neřekla a jen mi uvařila čaj. Potom mě odvedla ke mně do pokoje a odešla Věděla jsem, že jsem jí to neměla říkat, ale musela jsem se svěřit a nikdo jiný už mi nezbyl.

Draco

Už jsem téměř spal, když se ozvalo hlasité bušení na dveře. Vstal jsem a šel jsem otevřít s úmyslem proklít toho padoucha až po dvacáté koleno. Stála tam ale Weaslyová a nevšímajíc si mého nasupeného pohledu se sama pozvala dovnitř. Muselo se stát něco doopravdy vážného vzhledem k tomu, že si nevšimla toho, že jsem na šobě měl jen volné tepláky a ani mi nevěnovala naštvaný pohled jako vždy, když mě viděla.

Usadila se do křesla naproti krbu. Samozřejmě do mého oblíbeného, jak jinak. Křečovitě svírala opěrky a zírala před sebe. Teprve po chvíli se zmohla na to alespoň zašeptat: „Ona do toho zase spadla.“ Vykulil jsem oči. Věděl jsem, o kom mluví, koneckonců ona byla naše jediné společné téma, na které jsme se byli ochotni bavit. Spadla do jezera? To se mi nezdá. To by znovu neudělala.

Weaslyová se konečně alespoň trochu uklidnila a pohodlně se opřela. Moje měkká opěrka... „Ona se do tebe znovu zamilovala. Znovu. Do tebe. Byla na dně, protože se o ni Harry s Ronem opět přestali zajímat, a když jsem ji našla ubrečenou v jedné volné učebně, všechno mi vyklopila. Měla jsem si toho všimnout dřív. Už to zašlo moc daleko. A dokonce se jí trochu vracejí vzpomínky. Nebo ne úplně vracejí, ale občas si tě vybaví, nebo má pocit dejá vu. Co budeme dělat?“

Byl jsem v šoku. Snažil jsem se působit uvolněně, ale moc mi to nešlo. Co jsem udělal? Ginevra dělala, jako by bylo něco špatného na tom se do mě zamilovat. Pravda, náš vztah s Hermionou byl... komplikovanější, ale zas tak hrozný určitě ne. Rozhodl jsem se. „Budeme jí muset ty vzpomínky vrátit. I kdyby se nám podařilo bez toho zas obnovit náš vztah, bylo by divný, kdyby se mě zeptala, co jsem někdy dělal a já bych jí odpověděl, že jsem se s ní zrovna líbal, ale to si ona nepamatuje. Pochopíš někdy, že já jí nehodlám ublížit?“

Zírala na mě. Pak nejistě přikývla. „Ale to se dá vrátit jí ty vzpomínky?“ nejistě se zeptala.

„Ano. Budeš tam ty, vrátíš jí je zpátky a já ti budu asistovat. Jo a budeme potřebovat, aby spala, nebo něco podobnýho, aby se něco nepokazilo. Ale teď mě nech spát, zítřek bude náročný a já si nepamatuju, že bych tě vůbec pozval dovnitř.“

S těmi slovy jsem ji vystrkal ze dveří. Ještě za mnou křikla: „Jako vždy milý, že, Malfoy?“ Ušklíbla se a konečně zmizela.

A já se sesunul do postele. Ne, že bych vůbec třebas jen na minutku zamhouřil oči. Něco jako spánek mi kvůli přívalu informací nebylo dopřáno.

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter