Me?! - 8. kapitola - Výměna princezen • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitolka o tom, jak Hermionu překvapí její noví přátelé (ať už mile, nebo nemile) a co vše přinese spojenectví a výměna. Jsou zde tváře známé i neznámé, které Hermionu nenechají bez povšimnutí.

05.05.2014 (16:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 1174×

Hermiona

Ještě ten večer jsem si sbalila věci, abych ráno měla víc času. Při úsvitu měla Pansy přijít a vyměnit se se mnou. Snad stokrát jsem svůj kufr sbalila a zase vybalila, nebo přerovnala věci v něm. Strach a nervozita otřásaly mým přesvědčením, že to byl dobrý nápad. Vlezla jsem si do postele, převracela se z jedné strany na druhou, vystřídala miliony různých poloh, ale neusnula jsem. Tihle aristokrati mě určitě neuvidí rádi. Rozenou u mudlů. Nenapadnou mě přímo, ale nenechají si ujít příležitost, aby mě neztrapnili nebo neprovokovali. Ti mladší určitě.

Ráno přišlo nečekaně rychle. Stála jsem u okna, oblečená a připravená vyrazit. S prvním slunečním paprskem se na náměstí objevily dvě postavy. Muž a žena. Měli kápě od plášťů na hlavě, ale ta žena musela být Pansy. Jak jinak. Pochybuju, že by Draco přišel osobně, navíc tohle nevypadalo jako on. Ale kdo? Určitě měl spoustu přátel, které neznám. Ale že by mě svěřil do rukou někoho, koho neznám? Když si kápě konečně sundali, poznala jsem profesora Křiklana. Alespoň jedna vlídná, známá, přátelská tvář, která mi ochotně pomůže v hnízdě hadů. Seběhla jsem ze schodů a pozvala je dál. Pansy se tvářila jako obvykle kysele, ale Křiklanovi jako by nemohlo smazat úsměv z tváře vůbec nic.

Draco

Myslel jsem, že pošlou někoho podřadného. Jakmile jsem JI ale uviděl stát ve dveřích, rozbušilo se mi srdce. Jako obvykle jsem na sobě nedal nic znát. Přešel jsem pomalu k nim. Nechal jsem někoho, aby dopravil její kufr k ní do pokoje. Pokynul jsem jí, aby šla za mnou. Jakmile jsme došli k mému obrovskému křeslu, kterému mnoho lidí říkalo trůn, všichni umlkli. Podíval jsem se po nich.

„O nedávných událostech všichni víte. Dnes nás opustila Pansy, ale namísto ní přivedli Hermionu Grangerovou, která tu s námi bude pobývat minimálně po dobu dvou měsíců. Předpokládám, že budete slušní a přátelští. Odteď je Hermiona jednou z nás a platí pro ni stejná pravidla jako pro vás ostatní.“

Nikdo se neodvážil protestovat. O Pansy jsem se nebál, oni přece jen byli ti slušňáci. Spíš ti od nás by mohli dělat problémy, ale pochybuju, že se o to pokusí přímo, na to mám moc velkou moc. Zbytek dne proběhl celkem v klidu.

Hermiona

Překvapivě vřelé přivítání mě překvapilo. Bylo vidět, jak moc má Draco velkou autoritu. Seznámila jsem se s celým domem. Místnosti byly zvěčeny speciálním kouzlem a prostory sahaly hluboko do podzemí. Bylo zde asi sto ložnic a padesát dalších místností. Každý měl svou vlastní ložnici. Kvalitní výbava mě udivila, ale pak jsem si vzpomněla, komu to patří. Byla zde knihovna sahající do víc jak tří poschodí a směle se rovnala té bradavické. Bludiště chodeb mě mátlo a já se po chvíli ztratila. Každá místnost byla označená štítkem se jménem majitele nebo názvem dané učebny. Obrovská místnost, kde několik kouzelníků vařilo lektvary, mi připomněla Snapea. Některé učebny mi ale naprosto nic neříkaly, často byly holé, nebo jen s podložkami na sednutí.

Daphne Greengrasová, holka, která s námi chodila do Zmijozelu, mě tudy provedla. Příjemně se s ní povídalo a nezdálo se, že by jí byla moje přítomnost nepříjemná. Večer jsme se posadili k dlouhatánskému stolu. Seděla jsem vedle Daphne, která seděla vedle Draca. Pochopila jsem, že čím blíž Dracovi, tím jste důležitější. Draco seděl v čele tohoto stolu v obrovském vyřezávaném křesle.

Večeře byla nejlepší, jakou jsem za poslední rok jedla. Nemohla jsem si nevšimnout domácích skřítků, kteří nás obsluhovali. Byli oblečení v relativně dobrých šatech a měli šťastné výrazy na tvářích. Po večeři se mi všichni představili. Našla jsem pár známých tváří jako Blaise Zabini, Theo Nott nebo Daphne, ale většinu lidí jsem nikdy předtím neviděla. Nejvíc mě asi zaujala dvojčata. Byli to kluci, navlas stejní. Oba měli rovné, tmavě černé vlasy a jakoby černé oči, které ale nevypadaly temně, naopak v nich zářila jiskra nezbednosti, kterou mi připomněli Freda a George. Jmenovali se Serno a Seth Smithsonovi. Seděli úplně u Draca a ten s nimi něco řešil.

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter