OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Mors principium est 13



Mors principium est 13Nic není mezi Hermionou a Severusem jednoduché. Přesto se zde objevují první romantické scény, které si oba zaslouží.

„Můžu ti nalít?“ zeptal se, a když přikývla, vzal její talíř a nabral dvě naběračky. Stejné množství polévky pak dal i sobě. „Tak dobrou chuť. Doufám, že ti bude chutnat.“

„Dobrou chuť.“ Věnovala mu milý úsměv a nabrala si na lžičku. „Je výborná, Severusi! Vážně, moc mi chutná.“

„To jsem rád. A posilní. Někdy uvařím ještě kuřecí vývar,“ odpověděl zamyšleně. „Těším se na tvůj pastýřský koláč.“

„Jsem zvědavá, co na něj budeš říkat. Je to recept od mojí mamky.“ Severus si všiml smutného stínu, který přeběhl přes její obličej, ale okamžitě ho zahnala zatřesením hlavy.

„Nechtěla bys vyhledat svoje rodiče?“ Upřel na ni zrak.

„Jak tě to napadlo?“ Vzhlédla k němu od polévky překvapeně.

„Chybí ti. Nejsem úplný citový ignorant, abych to nepoznal, Hermiono.“

„Nejde to. Není to pro ně bezpečné, abych za nimi jela. Někdo by mě mohl sledovat.“ Zakroutila hlavou. „Ne, to nejde. Navíc jsem jim vymazala paměť. Neví, že mají dceru.“

„Paměťová kouzla se dají zvrátit. Je to vzácné a složitě proveditelné kouzlo, ale uměl bych jim jejich vzpomínky znovu vrátit.“

„Děkuji. Ale takhle je to pro ně i pro mě zatím lepší. Ale nebráním se tomu do budoucna.“ Dál ji nepřemlouval, věděl, že toto rozhodnutí musí udělat sama. Vděčně se na něj usmála, ale pak si vzpomněla, co mu chtěla říct. Nabrala si další lžíci chutné polévky do úst, než pokračovala: „K té bezpečnosti... Než vyhlásili výsledky zkoušek, byla jsem s Ginny, Lenkou a Nevillem v hospodě v Prasinkách. Povídali jsme si. Lenka mi řekla, že na Ministerstvu existuje seznam Smrtijedů, kteří jsou ještě na svobodě.“

Severovy oči ztvrdly a jeho výraz se zatemnil. „Odkud má slečna Láskorádová takovou informaci?“

„Někdo ji přinesl do redakce Jinotaje. Lenka se zapřísáhla, že je to spolehlivý člověk. Myslíš, že to mohl vynést někdo z Ministerstva?“

Z jeho obličeje se nedalo nic vyčíst. „Ani zdaleka si nemyslím, že je to důvěryhodný zdroj. Ochranné a bezpečnostní systémy Ministerstva jsou natolik kvalitní, že opravdu zpochybňuji, že by k takovému úniku vůbec mohlo dojít.“

„Takže si nemyslíš, že by seznam skutečně mohl existovat?“

„Nemám absolutně ponětí, Hermiono,“ odpověděl soustředěně. „Ty slečně Láskorádové skutečně věříš? Není to zase jen jeden z jejích bláznivých výmyslů?“

„Severusi!“ zvýšila hlas a zamračila se. „Lenka není blázen. Je jen... svá. A někdy možná trošku zvláštní. Ale mám ji moc ráda. Navíc, problém není existence nějakého seznamu. Problémem a otázkou zůstává, kolik Smrtijedů přežilo, kdo jmenovitě to je, jestli by se dokázali znovu organizovat a zaútočit. Lenka si byla dost jistá zprávami, které má.“

„Nevím, jaké informace má nebo nemá, ale určitě to není nic, čím by ses měla znepokojovat.“ Usmál se na ni blahosklonně, ale to ji ještě více rozčílilo.

„Já nejsem hloupá, Severusi. Věřím Lence a věřím Harrymu, který nebyl příliš spokojený s vývojem na Ministerstvu. Ani s Ginny o tom nechce mluvit. Nedaří se jim ty parchanty chytit. Něco se děje a my o tom nevíme. Musíme něco dělat! Musíme pomoci bystrozorům, aby všechny Smrtijedy pochytali, ti byli postaveni před soud a odsouzeni na doživotí!“ Rozzlobeně odložila lžíci vedle prázdného talíře.

„My už jsme toho udělali hodně, Hermiono. Ty už jsi toho udělala víc než dost.“ Díval se na ni přísnýma očima, ale jeho celkový výraz byl zatím klidný. „Nech teď jiné, ať se starají. Není to už tvůj boj.“

„Že to říkáš zrovna ty, který jsi vzdoroval Voldemortovi tolik let? Ty, který jsi vedl svou tichou bitvu a málem jsi zemřel, aniž by ti někdo vůbec stihl poděkovat?! Je mi líto, ale teď tě nepoznávám.“ Překotně se zvedla k odchodu, ale zachytil její zápěstí a zadržel ji.

„Nepotřebuji ničí vděk! Jsem přepracovaný. Unavený. Prosím, zůstaň tady.“ Stále působil klidně, ale jeho stisk nepovoloval.

Ona se mu však vytrhla a odcházela pryč. „Nech mě být, ty hrdino!“

„Hermiono, vrať se ke stolu. Prosím tě! Ještě máme hlavní chod, který jsi uvařila.“

„A proč bych to měla dělat? Nechápu, proč to vzdáváš! Mohl jsi se svými zkušenostmi pomoct bystrozorům pochytat Smrtijedy! Myslela jsem, že boj skončil, ale ještě není konec. Zkusím udělat vše pro to, abych jim pomohla. Taky jsem byla unavená a chtěla svůj klid, ale oni potřebují pomoc. Když ty odmítáš, ještě jsem tu já.“

Profesor vstal a narovnal se do své celé výšky. „To ti nemůžu dovolit, Hermiono,“ řekl autoritativním tónem, který na ni v jeho domě ještě nikdy nepoužil, ale velmi živě si ho pamatovala z hodin lektvarů. „Vrať se ke stolu a pokračujeme ve večeři!“

Její obličej začal rudnout vztekem. „To nemyslíš vážně, že ne?!“

„Smrtelně. Vrať se sem. Jdu nandávat druhé jídlo.“ Pečlivě odděloval jednotlivá slova od sebe, aby jim dal dostatečný důraz. Pak se zvedl a dvěma kroky přešel k troubě a hrnec polévky, která zbyla, vyměnil za pastýřský koláč. Mávnutím zápěstí poslal špinavé nádobí do dřezu. Pod hlubokými polévkovými talíři ležely krásné porcelánové na druhý chod.

„Večeře je u konce!“ Otočila se na podpatku a zamířila si to ke dveřím, které se jí ale s úderem zavřely před nosem. „Takže jsi zbabělec a ještě mě tu budeš držet násilím?!“

Nevybouchl. Vydržel to. Což Hermionu překvapilo. Choval se tak nějak nesnapeovsky. Rozčileně zatnul prsty do opěradla židle, až mu zbělely klouby. „Ty urážky snáším jen kvůli tomu, že mám o tebe strach,“ cedil mezi zuby přísně. „Pochop to, prosím tě. Nemůžu ti dovolit, aby ses hnala do nebezpečí. Záleží mi na tobě. Nechci, aby se ti něco stalo.“ Povolil stisk rukou a svěsil je podél těla. Pak se postavil ke stolu a mlčky začal nandávat jídlo.

Pomalá gesta ještě ne zcela zdravého muže, který odevzdaně chystá stůl pro dva. Byl to pocit lítosti, který ji přivedl zpátky k němu. Tiše se posadila a vyčkala na něj.

„Tak dobrou chuť,“ pronesl nevýrazně a po ochutnání několika prvních soust jí koláč pochválil.

„Děkuji a nezlob se. Nechtěla jsem na tebe křičet. Promiň,“ odpověděla už nyní zcela mírným hlasem.

„Omlouvám se, že jsem ti zkazil oslavu.“

„Neměj strach. Nezkazil,“ usmála se na něj povzbudivě. „Chápu, že se o mě bojíš. A dobře tedy, souhlasím. Zkusím se držet zpátky. Kvůli tobě. Stejně je tu hrozně práce a napadlo mě, co bych mohla dělat.“

Podíval se na ni a s vděčností se dotkl prstů na její pravé ruce. „Není tvou povinností tady pracovat. Na to je tu Krátura a nechtěl bych, abys to brala jako povinnost. Jsi rovnocenný obyvatel domu. Ne služka nebo uklízečka.“

„Ale například ty záhony na zahradě. Mohly by se trošku zkultivovat. Nasadila bych tam nějaké bylinky a třeba i rostliny do lektvarů, léčivých mastí a podobně. Nevadilo by ti to?“ Vzhlédla k němu s otázkou v očích.

„Dělej, co budeš chtít a co tě bude bavit. Když se neprokopáš na druhý konec zeměkoule.“

„Budu ti moc vděčná. Musím si najít nějakou práci, než si najdu něco jiného. Placeného.“

„Co by sis tak představovala?“ Zvedl k ní pohled zamyšleně.

„Bystrozorské oddělení mi dalo nějaké nabídky, ale to bys ty asi neuvítal. Říkala jsem si, že bych se zeptala McGonagallové, jestli někoho nepotřebuje ve škole. Případně bych zkusila učit? Anebo žurnalistiku? Nevím. Ještě jsem o tom takto do hloubky nepřemýšlela.“

„Ve všem tě podpořím. Kdybys byla u bystrozorů, měl bych strach, ale nechci ti nic zakazovat. Navíc, mám na různých místech známé, mohl bych tě doporučit.“

Hermiona se zasmála: „Zase protekce, profesore? Ještě vás to nepřešlo?“

Severus se konečně usmál a pak už se každý věnoval své porci koláče na talíři. Všimla si, že jí čas od času věnuje krátký pohled. „Co se děje?“ Začala si prohlížet šaty, jestli nemá někde smítko, nebo skvrnu od polévky, či cokoliv, co by upoutalo jeho pozornost.

„Jste krásná, slečno Grangerová.“ Hermiona sklopila oči a tváře jí zrůžověly. Ani v nejzvláštnějším snu by ji nenapadlo, že bude někdy tak šťastná, když uslyší takové vyjádření pronesené jeho sametovým hlasem.

„Děkuji,“ usmála se. „Měla bych pro tebe jednu nabídku. Ředitelka vyhlásila na srpen bradavickou letní slavnost, kam si můžeme pozvat svou rodinu a přátele. Bude to oslava našich zkoušek. Přišel bys? Udělalo by mi to velkou radost.“

„Nevím, jestli je to dobrý nápad. Nemůžu se ukázat po tvé boku, Hermiono. To nepřichází v úvahu. Omlouvám se, ale nejspíš to nepůjde,“ pronesl rozhodně, ale s drobným zaškobrtnutím v hlase, protože cítil, že jeho touha udělat pro ni cokoliv začínala být každým dnem stále silnější.

„Prosím, Severusi. Když nepůjdeš, nebudu tam mít nikoho jiného.“

„Je mi líto, ale nejde to. Můžeš se přidat k Weasleyovým. A většina tvých přátel mě nenávidí. Oprávněně.“ Dal důraz na poslední slovo a věnoval jí výmluvný pohled.

„Ale hloupost. Proč jsi to hned tak kategoricky odmítl?“

„Bude tam plno lidí, kteří by mě raději viděli mrtvého,“ odpověděl klidně.

„Jako kdyby tě někdy zajímalo, co si o tobě lidé myslí.“ Znala ho. Tohle byly jen jeho zastírací manévry, které už čas od času dokázala rozklíčovat.

„Tebe nejde jen tak lehce odbýt, viď? Samozřejmě, že nezajímalo, ale nechci, aby můj temný stín padl také na tebe. Nechci ti zkazit zábavu a nechci, aby tě lidé soudili stejně jako mě. Nebo kvůli mně.“

„Z těchhle obav už jsem vyrostla, Severusi. Prosím! I ty máš přece ještě stále přátele, kteří tě rádi uvidí.“ Dívala se na něj s nadějí v očích, což mu způsobovalo bolest. Už dlouho se na něj nikdo nedíval s takovým nadšením, radostí a důvěrou. Bodlo ho z toho u srdce.

„Obávám se, že to je moje poslední slovo.“ Obrátil pohled zpátky ke své porci koláče a považoval to za ukončenou debatu.

„Dobře, nevadí,“ řekla Hermiona smutně a koukala do talíře, odkud pomalu mizela poslední sousta. „Zapomněla jsem na moučník,“ pronesla pak nepřítomně.

„Já ne,“ usmál se a odněkud přiletěl dezert. Nepečený ovocný s piškoty, pudinkem a mascarpone. „Kráturova zásluha,“ doplnil rychle, když viděl Hermionu, jak na něj uznale kouká. Špinavé nádobí odlevitovalo na linku a přiletěly hrníčky s čajem. Pochutnali si na dezertu a přesunuli se na sedačku. Hermiona byla naprosto unešená z dezertu.

„Mám tady pro slavností příležitosti jedno velmi staré červené víno. Nedala by sis?“

„Při normální situaci bych nejspíš řekla ne, ale když je to oslava...“ Hermiona pokrčila rameny. Nepila a nebyla zvyklá na večery s vínem, ale jedna sklenička snad neuškodí. „Bylo to moc hezké. Díky. I za dárek. Tak krásnou oslavu jsem nezažila už dlouho,“ pronesla potěšeně a byla to pravda. Válečná léta a cesta za viteály nepřinesla moc skutečně šťastných chvil. Neustálý strach svazoval jejich duše.

Sledovala, jak pomalými pohyby nalévá alkohol a otáčí se k ní se zkoumavým kajícným výrazem. „Až na tu hádku, za kterou se ještě jednou omlouvám,“ řekl upřímně a podal jí její dvě deci.

Hermiona nad jeho slovy mávla rukou. „To je zapomenuto.“

„A jaké mají tvoji přátele ještě novinky?“ zeptal se po chvíli převalování sklenky mezi prsty. Se zájmem ji pozoroval a napil se rudé tekutiny.

„Lenka je těhotná. Prý tak ve druhém měsíci.“ Hermiona zatočila vínem ve sklence a pak si přivoněla. Pomalu víno převalovala v ústech. Bylo výborné. Na ni však docela silné.

„Ale, ale, tak to se tedy pan Longbottom pochlapil. Jestli bude to dítě po rodičích, tak to se máme v Bradavicích na co těšit.“

„Jak to víš, že je to Nevillovo?“ Zvedla k němu překvapeně oči.

„Nejsem hluchý a slepý. Poznám, když někdo k někomu chová city. Pedagogové jsou lidé z masa a kostí. Docela chytré bytosti.“ Věnoval jí sebeironicky zvednuté obočí, které znamenalo, že i velevážený Severus Snape si ze sebe umí udělat legraci.

„A vnímavé. Někdy,“ mrkla na něj a rozesmála ho. Pak se stáhla. Tušila, že dávno poznal, že k němu cítí něco víc než jen úctu ke svému učiteli. Po chvíli zírání do země a potlačování pocitů, ze kterých jí růžověly tváře, se na něj znovu podívala. „Nemohli bychom zase zapálit oheň?“ Došel si ke stolu pro hůlku a několika mávnutími způsobil, že se obývacím pokojem rozlilo příjemné světlo a za pár okamžiků i teplo. Cítila to teplo, dokonce si přála, aby ho tu bylo mnohem víc, ale líně se do jejího srdce začal plížit chlad.

„Co se děje, Hermiono?“ posadil se vedle ní a nedopité víno odložil na stolek před gauč. Všiml si, jak nepřítomně kouká do plamenů a její výraz je čím dál tím více zachmuřenější. Také už ji za tu dobu, co tu s ním bydlela, znal.

„Mám strach. Oni tam venku pořád jsou, Severusi. Možná mě hledají a až mě najdou, tak...“

„Tak jsem tu já, abych tě ochránil,“ doplnil ji nekompromisně. „Nikdo nevejde násilím do tohoto domu, dokud tu budu já.“

„Jak si můžeš být tak jistý?“ zeptala se nevrlým tónem.

„Ne. Tímto směrem nepůjdeme,“ zakroutil hlavou. „Tímhle přemýšlením člověk ničeho nedosáhne. Dávám ti své slovo, že ti nikdo neublíží.“

„Stejně jako sis tehdy předsevzal, že ochráníš Harryho matku?“ Severus jí věnoval krátký bolestivý pohled, ale okamžitě překryla jeho obličej neprostupná maska.

„Tak dost, Hermiono,“ řekl přísněji, než původně zamýšlel. „Ničemu nepomůžeš, když se budeš takhle trápit. Nic se nikdy neopakuje znovu.“

„Fajn. Jak myslíš,“ pronesla tiše a uzavřela se do sebe. Skopla na zem lodičky a kolena si přitáhla pod bradu. V jejím nitru se rozléval neklid. Chvíli ji pozoroval s neutrálním výrazem, když najednou začala hrát hudba. „Co je to?“ zvedla k němu hlavu.

Profesor vstal a postavil se před ni. „Smím prosit?“ Nabídl jí ruku a čekal.

„Cože? Ty a tančit?“ Rozrušení z jejího pohledu jen tryskalo.

„Co je na tom tak překvapivého?“ zeptal se způsobem, jako by mu vůbec nedocházelo, jak je daná situace pro někoho, kdo ho nikdy v takových chvílích nezažil, zvláštní.

„Obávaný profesor, který si v zatemnělé laboratoři vaří své lektvary a kolem něho se rozplývá dým z bublajících kotlíků...“ pronášela s patřičnou hereckou zaníceností Hermiona a její oči ztrácely svůj smutek. Mnoho lidí vlastně nemělo zkušenost s tím, jaký on skutečně je. Nemělo absolutně žádné tušení, že i Severus Snape dělá běžné činnosti jako vaření či uklízení, že i on obědvá, odpočívá, cestuje nebo spí.

„A obávaný profesor teď zve k tanci jednu mladou dámu,“ řekl, aby nebylo pochyb, že jde o ni.

Hermina vstala a podala mu svou ruku. „Ale já nemám boty.“

Severus se podíval dolů na její bosé nohy. „Nebudeš je potřebovat.“ Dovedl ji doprostřed jídelny. Nepřestával se usmívat a ona se nepřestávala dívat do jeho očí, když ji uchopil za pas a poponesl ji blíže k sobě. Její chodidla si položil na své koženkové boty, takže stála na jeho nártech. Začal se s ní pomalu do hudby pohybovat. Hermiona cítila, jak jí z dlaně položené na jejích zádech, proudí do těla jemné vibrace, které dokázala zvládnout jen díky své sebedisciplině. Stejné vlastnosti, díky níž byla schopná během svých školních let tak tvrdě studovat.

Příjemné tóny Debussyho klavírní Clair de Lune se nesly jídelnou a dva tančící lidé, jejichž blízkost a nyní i ta tělesná byla natolik přirozená, že nikdo nemohl pochybovat o tom, že jsou přinejmenším přátelé. Hermionina malá ručka schovaná v té Severusově. Vysoká, rovná a stabilní postava a drobná ženská postava trošku se zaklánějící, aby mu viděla do očí. Malé kroky a pár otoček, při nichž ji nadzvedl a ona se několik okamžiků vznášela nad zemí, jako kdyby byla lesní víla. Jeho oči byly tmavé, velmi tmavé a soustředěné, ale neděsily ji. Někde vzadu tušila v tom pohledu teplo, které se rozlévalo i kolem nich a taktéž v jejím nitru. Nehořelo jen dřevo v krbu, ale i Hermionino srdce se pomalu roztékalo v láskyplném žáru.

„Myslela jsem, že nesnášíš Francouze,“ pronesla a upozornila tak na autora skladby.

„Umění by mělo být povzneseno nad národní rozpory,“ řekl a znovu ji chytil za pas, aby usnadnil jejich otočku. Když hudba utichla, položil ji na zem. Jejich oči nepřestávaly být propojené jako dva břehy spojené mostem. Hermiona zvedla svou dlaň z jeho ramene a dotkla se ostře řezané tváře. Pohladila ho po čelisti a pak ruku spustila podél těla. Severus jí upravil do drdolu zbloudilý pramen vlasů a naklonil se k ní. Cítil její lehký květinový parfém. Stoupla si na špičky a jejich rty se najednou ocitly jen pár centimetrů od sebe. Jen udělat první krok, jen se ještě o kousek přiblížit...

První krok udělal on. Narovnal se a přerušil tak jejich spojení, ale jeho pohled nepozbýval na své horkosti. „Cítíš se lépe?“

„Ano, děkuji,“ vydechla tiše. Cítila, jak divoce jí tluče srdce. V ten okamžik jií neovládal rozum. Položila své ruce na jeho hrudník a zvedla k němu hlavu. „Severusi, já bych... já...“ Zarazila se uprostřed věty. Co mu vlastně chtěla říct? A bylo to vůbec vhodné?

Dotkl se dlaněmi jejích paží a svýma rukama po nich putoval až k drobným prstům. Poté jemně chytil Hermioniny dlaně a do každé vtiskl polibek. „Měla by sis jít lehnout. Je pozdě,“ pronesl klidným hlasem a jeho oči ji moudře pozorovaly.

„Nejsem unavená,“ zaprotestovala, ale přemohlo ji zívnutí. Zrada.

Severus se tiše zasmál, viděl její zavírající se víčka. Vzal ji za ruku a u gauče sebral ze země její lodičky. Sklonil se a obě boty jí jako mudlovské pohádkové Popelce nazul. Pak ji pomalu vedl do jejího pokoje, kde ji uložil do postele. „Nemůžu spát v šatech,“ bránila se znovu.

„Pro dnešek to nikomu vadit nebude.“

„Tak dobře. Ale jenom pro to, že se mi chce spát.“ Nakonec se rozhodla, že se projednou nestane vůbec nic. Usínala, když ji přikrýval peřinou a lodičky položil vedle postele. Pak slyšela jen tiché zaklapnutí dveří a údery kroků na schodech. Usnula sladce jako jiná pohádková princezna, o které jí četli v dětství, a zdály se jí růžové sny.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mors principium est 13:

6. Kate3 přispěvatel
17.08.2021 [23:48]

Kate3Ahoj Tajemná Květáčko, už jsem měla strach, co se s Tebou stalo, ale říkala jsem si, že jsi určitě na dovolené. Děkuju ti moc za pochvalu, musím přiznat, že já sama s touhle kapitolou původně tak spokojená nebyla, i když jsem ráda, že konečně si po dlouhé době užili oba i trochu romantiky. Emoticon A souhlasím, taky se trochu bojím, jak zvládnu napsat kvalitně té romantiky víc. Trochu se konejším tím, že to bude až za dlouho a že mezi tím bude ještě plno složitých Severusů a hrdých Hermion. Emoticon
Díky ještě jednou, další kapitola čeká v administraci a jdu se mrknout na Ukradený svět. Myslela jsem na něj. Emoticon

5. TajemnyKvetak přispěvatel
17.08.2021 [23:38]

TajemnyKvetakAhoj Kate, kapitola je opět kvalitní, jak už jsem si u tebe zvykla Emoticon Už jsem ji přečetla před nějakou dobou, ale konečně se mi podařilo zmizet na dovolenou, tak jsem si nějak nebyla ochotná najít čas na koment Emoticon Už jsem ale tu! Moc se mi líbí jejich dialogy. Začíná to být sladké - a já budu nejspíš skřípat zuby, až se to osladí ještě víc - ale fandím jim a fandím i tobě, abys tu povídku udržela kvalitní a čtivou.
PS: Stihneš se někdy mrknout na ten můj Ukradený svět? Hledám trochu motivaci do psaní a hodil by se mi nějaký šikovný čtenář, který by mě podpořil... Emoticon

4. Kate3 přispěvatel
17.08.2021 [20:53]

Kate3Agato, děkuji moc! Emoticon Jsem ráda, že se ti kapitola líbila. Byla taková trošku sladčí... Možná. Emoticon

Luckop, velmi ti děkuji za tahle slova. Moc si vážím tvé pochvaly, snad se ti bude povídka líbit i nadále. Emoticon

Lino, děkuji. Další kapitolu mám téměř dopsanou. Měla by tu být do konce týdne. Emoticon Emoticon

3. Lina
17.08.2021 [18:47]

S napětím čekám na další díl.

2. luckap přispěvatel
17.08.2021 [14:01]

luckapIba skutočný majster umenia dokáže spojiť tak známe postavy s rozdielnym charakterom. Vybrala si si skutočne zložitý námet, ale pracuješ s ním parádne! Len tak ďalej. Emoticon Emoticon

1. agata
16.08.2021 [18:47]

Velmi hezké, těším se na pokračování! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!