OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Pakt - 2. kapitola



Pakt - 2. kapitolaČas poté...

Pokoušel se vstát, ale s veškerou silou, kterou byl schopen vyvinout, i přes všechnu možnou námahu se mu to nedařilo. Pršelo a byla nesnesitelná zima. Celé tělo ho bolelo. Řezavý smích zanikl v dálce. Ne… nezdálo se mu to. Byla to krutá pravda. Právě podepsal pakt s vládcem pekel. Pevně sevřel víčka. K čemu se to zase upsal? Neměl už těch smluv nějak moc? Co dvojitý agent, ale najednou i trojitý? No potěš koště. Každopádně teď se ale musel co nejrychleji dostat z téhle šlamastiky. Ztěžka se rozhlédl kolem sebe. Zkrápěl ho drobný, protivný deštík, měsíc byl schovaný za mraky a nebylo vidět téměř nic. Zahýbal prsty a bezhůlkovou magií si přivolal svou vlastní hůlku. Úlevně si oddechl, když ji ucítil v ruce. Rozsvítil kužel světla, aby se podíval, kde to vlastně leží. Cukl sebou, když uviděl mrtvé oči hledící přímo na něj. Zhluboka se nadechl a pomalu se otočil zády k mrtvole. Ten pach, který se nad bojištěm linul, ho začal štípat do nosu. Hlavou se mu míhala spousta myšlenek. Od té, jak se co nejrychleji odsud dostat, po tu, co je s Voldemortem, a kam se vlastně přemístit a jestli je vůbec něčeho tak náročného ve svém stavu schopen. A v neposlední řadě mu bleskla hlavou vzpomínka, jak svíral v náručí mrtvou Lily. Ne, na tohle myslet nechtěl, ne teď. Znovu se pokusil vstát. S veškerým sebezapřením a křikem s nádechem, že si málem spolkl plíce, se postavil na nohy. Rychle dovrávoral k nejbližšímu stromu a objal ho. Ztěžka oddechoval a snažil se zkoncentrovat. Máchl hůlkou, aby k nebi vyslal světelnou kouli, která mu osvětlila co nejvíce prostoru kolem něho. Všude ležela mrtvá těla a jejich kusy. Stál na zemi, která byla nasáklá krví jeho protivníků i spolubojovníků. Ruce se mu třásly a znovu ho přemáhaly mdloby. On ale věděl, že musí být silný. Věděl sice, že je svým způsobem chráněncem vládce pekel, když už jednou ztratil život a znovu doopravdy ožít nemohl, taky mu ale bylo jasné, že nic nedostal zadarmo a také, že nic nepůjde jako po drátkách. Včerejší nebyl. Zhluboka se nadechl a pomalu se rozešel pryč od stromů, aby se mohl přemístit, a jen se modlil, aby se mu to povedlo. Lupnutí na sebe nenechalo dlouho čekat a nezbylo po něm zhola nic. Jen trochu krve na místě, kde ho předtím zabili.

 

Nevěděl, jak dlouho trvalo, než došel k zavřeným branám bradavického hradu. Ani nevěděl, jak se tam vlastně dostal. Zdálo se mu to jako několik vteřin, přitom věděl, že to byla téměř celá věčnost. Z posledních sil uchopil těžké mosazné klepadlo a zabušil na vrata. Chvíli trvalo, než uslyšel šouravé kroky a brblání školníka a tlumené mňoukání jeho kočky, paní Chuckové. Byla už vypelichaná jako její majitel a snad i starší. Každý se divil, že ještě vůbec žije a překypuje zdravím, i když už neměla jedno oko, ve druhém zelený zákal, drápy jí už vypadaly, ocas jí ukouslo divé zvíře, protože už neměla stejné kočičí instinkty jako za mlada, ale sluch jí sloužil velmi dobře. Severus se opíral o bytelné dubové dveře a čekal, až se otevřou. Jakmile se tak stalo, svezl se podél nich a vysílením omdlel.

Probudil se až o mnoho hodin později v lůžku na ošetřovně. Ztěžka pootevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Cukl sebou, když se střetl s hlubokýma temně hnědýma očima. Překvapeně zamrkal, ale svůj tvrdý výraz nezměnil. Chvíli si neznámou brunetku přeměřoval, než oči přimhouřil a zamračil se.

„Kdo jste?“ zeptal se chraplavým hlasem. Dívku neznal a nebyl si jistý, jestli se mu její přítomnost vůbec líbí.

„Jsem Aurelia*.“ Vstala žena z jeho blízkosti a otočila se k němu zády. „Vypomáhám tu madam Pomfreyové s péčí o pacienty. Dívala jsem se, zda je u vás vše v pořádku. Nechtěla jsem vás iritovat,“ a ušklíbla se.

„V pořádku,“ zavrčel Severus a položil hlavu zpět na polštář. „Já jen, že jsem vás tu ještě nikdy neviděl.“

„To bude tím, že neznáte každého v tomhle hradě, profesore Snape,“ zasyčela Aurelia nakvašeně a položila nástroj, který naoko čistila, trochu víc prudce, než měla původně v úmyslu. Lektvarista se na ni překvapeně podíval. On že neznal všechny v tomhle hradě? Co si ta drzá holka vůbec dovolovala? Zapřel se na rukách, aby jí dostatečně vyčinil, ale okamžitě se se zaúpěním svezl zpátky. Hnědovlasá dívka ho po očku sledovala. Stále se nemohla rozhodnout, jestli jí ho bylo líto, nebo k němu cítila odpor. Po chvilce se k němu otočila, opřela se o zeď a založila si ruce na prsou. Tvrdě se na něj dívala, srdce se jí ale rozbušilo, jak se jeho oči střetly s jejími.

„Slyším váš tlukot srdce až sem,“ posměšně se ušklíbl Severus a ohrnul horní ret.

„A vy se mi divíte?“ Pozvedla sarkasticky dívka jedno obočí a naklonila hlavu na stranu. „Být ve společnosti někoho, jako jste vy, v lidech nevyvolává důvěru,“ a hrdě zdvihla hlavu. Zamračil se a skřípl zuby.

„Co tím jako chcete říct?“ A znovu se pokusil vzepřít na loktech. Aurelia se uchechtla.

„Co asi… profesore Snape.“ Na posledních dvou slovech si dala záležet, aby zněla dostatečně potměšile. Kouzelník pevně stiskl zuby, až mu zakřupaly čelisti. S touhle holkou si nikdy nebude rozumět. Nenávidí ji už teď, a to ji ani nezná. Ne… oni dva spolu nikdy vycházet nebudou. Z nich se nikdy přátelé nestanou. „Přeji vám dobrou a klidnou noc, pane,“ a mile se usmála, i když on dobře věděl, že to upřímně nemyslí. Ještě jednou se na něj důležitě podívala a hrdě odkráčela z ošetřovny pryč. Ne… s tímhle arogantním mamlasem si nikdy rozumět nebude. S ním nikdy žádný přátelský vztah navázat nemůže.

 

Dny plynuly a Severus se rychle zotavoval, až to všem bylo podezřelé. Ale on věděl, co za tím vším stojí. A neřekl to nikomu. Bylo to jeho velké tajemství. Jediný, kdo ho navštěvoval, byl Albus Brumbál, který mu přinášel čerstvé zprávy v podobě Denního věštce i v podobě jeho vlastních slov. Severus věděl, co všechno ho čeká. Soud, možná i Azkaban, i když ho bradavický ředitel přesvědčoval o opaku. Ale i tak věděl, že si vězení zaslouží. Sám nevěděl, jaká budoucnost ho čeká. Voldemort zmizel. Mnoho lidí věřilo, že je mrtvý, on byl ale přesvědčený, že jenom někde vyčkává na svou příležitost a nikdo, ani on sám, nevěděl, jak dlouho to bude trvat. Mohlo se tak stát každým dnem, nebo taky nikdy. Do okamžiku soudu měl domácí vězení a nemohl se pohnout nikam. Trávil mnoho času v knihovně, ve svých komnatách a bádáním nad pokusy a omyly, kterých se dopouštěl. V tomto ho nikdo nehlídal a byl za to rád. Občas se setkal s Aurelií, se kterou si velmi rádi měnili nenávistné pohledy a občas pár dobře mířených peprných poznámek, u kterých se utvrzovali, že spolu nikdy vycházet nebudou.

 

Prach byl před ním rozvířený a téměř nic neviděl, jemu to ale bylo jedno. Takovou bolest nikdy necítil. Svíral ji v náruči a křičel na celý svět. Odehnal ji a přišel o ni. Dokud byla živa, mohl se kochat tou představou, že se má dobře, i když žárlil a nenáviděl všechno a všechny kolem sebe. A hlavně toho čtyřokého Pottera, který mu ji vzal. Teď už ale byla pryč a nemohl s tím vůbec nic udělat. Tak moc trpěl a nedokázal to pochopit. Slzy mu tekly po tvářích a on chtěl zemřít také. V tu chvíli si ani neuvědomoval, za jak krátkou dobu se tak stane. Dlouho ji tak objímal, než uslyšel pláč z postýlky. Namáhavě vstal a opatrně položil svou milovanou do sutě jejího domku. Přistoupil k postýlce a zahleděl se do jeho velkých zelených očí. Nenáviděl ho. Nenáviděl ho úplně stejně jako jeho otce. Byl celý on. Jen ty oči… ty měl po ní. Když ho malý Harry uviděl, přestal plakat a se zájmem se na něj zadíval. Severus k němu natáhl ruku, ale nedotkl se ho. Chlapeček se usmál a malou pěstičkou ho chytil za prst. Kouzelníkem projel pocit, který neuměl popsat, byl jako jaderná bomba. Nehnul brvou a jen se na něj tvrdě díval. Harry začal dětsky žvatlat a mávat druhou ručičkou. Lektvarista nasucho polkl a vyškubl mu prst z pěstičky. Klučík začal natahovat a fňukat, ale Severusem jeho počínající naříkání ani nehnulo. Otočil se, a aniž by se ještě na něj nebo na ležící Lily podíval, opustil zdevastovaný pokoj. V dálce slyšel prskající motorku. Věděl, že se někdo blíží a on nepotřeboval, aby ho někdo viděl. Když vyšel před dům a schoval se do blízkého křoví, poznal, že je to bradavický šafář Hagrid. Věděl, že už je malý Potter v bezpečí a nemusí se tedy o nic starat. Nenápadně se přemístil pryč.

Severus prudce otevřel oči a rychle oddechoval. Zase se mu zdál ten příšerný sen. Jak ho nesnášel! Ale on se mu zdál pořád a pořád dokola. Bylo to několik týdnů, co se to všechno stalo a tahle noční můra ho neustále strašila. Vstal a nalil si bezesný lektvar, jako už tolik nocí předtím. Věděl, že by neměl, ale on nechtěl, aby se mu zrovna tenhle sen vracel. Potřeboval mít aspoň trochu čistou hlavu.


* čti ORELIA 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pakt - 2. kapitola:

3. AndysekAndysek přispěvatel
17.10.2019 [20:10]

AndysekAndysekMayo, vypadá to, že začíná zimní období a tudíž budu mít i více času :) takže pět měsíců by to být nemělo. Slibuji, že se pokusím přispívat aspoň z poloviny tak často, jako u předchozích povídek :).
E.T. jsem strašně ráda, že jsi to pochopila, děkuji ti Emoticon

2. E.T.
17.10.2019 [19:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Tak paní Chucková?! Emoticon Emoticon Emoticon Co tak ještě paní Walkerovou, paní Texaskou nebo paní Rangerovou? Emoticon Emoticon Emoticon

A souhlasím s Mayou666. Snad bude pokračování co nejdříve. Emoticon Emoticon Emoticon

1. Maya666
17.10.2019 [18:48]

Huráá doufám že na další kapitolu nebudeme čekat tak dlouho Emoticon jsem zvědavá na vývoj a povídku celkově Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!