OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Ukradený svět - 1. kapitola



Ukradený svět - 1. kapitolaDevět let od války. Vy-víte-kdo je mrtvý, ať žije Harry Potter, národní hrdina. Kouzelnická Británie prožívá ty nejkrásnější roky za posledních sto let - ale je všechno skutečně takové, jaké se to zdá být? Něco prohnilého je ve státě dánském! Totiž... britském, pochopitelně. Tohle je příběh o kouzelnické novinářce jménem Agnes, která má šanci napsat sólokapra. Možná je to taky příběh o hotdogu a o tom, co se stane, když někdo hotdogy balí do starých novin... Možná je to prostě jen příběh o ctižádosti. O lásce. Žárlivosti. A ukradeném světě.

I. KAPITOLA PRVNÍ: Článek, který nebyl


Byl to takový docela obyčejný pracovní den. Agnes zaklapla budík nastavený na půl sedmou a vstávala ve tři čtvrtě. Snídala kukuřičné lupínky s mlékem a trochou medu. Do termosky si uvařila černou kávu; do kabelky, která byla od pohledu příliš malá na to, aby se do ní vešlo cokoliv většího než klíče, narvala krabičku s obědem, peněženku, notýsek, dvě tužky a nakonec i tu termosku s kafem. Pak se oblékla, učesala, na precizně učesané vlasy narazila tmavě červený baret a vyrazila do práce.

Cesta jí trvala jako obvykle čtrnáct minut. K zastávce autobusu dorazila přesně v ten okamžik, kdy nastoupil poslední člověk, řidič zavřel dveře a autobus odjel. Jako každý den.

Stoupla si pod stříšku zastávky a soustředěně se zahleděla na tabuli s jízdními řády.

Na chodník se pomalu snesl žlutavý javorový list. Ulice byla tichá, klidná, jako by si nikdo nevšiml náhlého zmizení mladé ženy v tmavě červeném baretu, která si jenom tak četla jízdní řády... a pak byla najednou pryč.

***

„Zase jsi tu poslední, Agnes," ozvalo se od stolu v rohu. Agnes si sundala baret a položila ho na svoje pracovní místo. „Né že bych tě chtěl nějak kárat, jenom že na tebe zase nezbyl čokoládovej koblížek," pokračoval hlas. Jeho majitel za stohem papírů a hromadou všelijakého nepořádku skoro nebyl vidět.

„Vždyť víš, že jím ty malinový, Dirku," odpověděla Agnes a pověsila si kabát na věšák v rohu místnosti. Přitom se málem srazila s dlouhánem, který zrovna razantně otevřel dveře a vpálil dovnitř.

„Mám to, Dirku! Úplná bombička, dokonce mu na těch fotkách jde vidět do obličeje! Zítra budem slavní!" zahalekal k rohovému stolu dlouhán a v černých očích se mu blyštěly veselé jiskřičky. Dík chabému osvětlení a odstínu pleti třetího redaktora byly ty jiskřičky v podstatě to jediné, co z něj bylo v tu chvíli vidět.

„Ahoj Tome," pozdravila ho Agnes. „Zase další sólokapr?" ušklíbla se trochu na stožek fotografií, které třímal v ruce. „Vždyť víš, že nás stejně skoro nikdo nečte."

„Ale tohle je fakt velký," mrkl na ni a ukázal jí jednu z těch fotek. „Poznáváš ho? To je George Weasley, velkej brácha našeho současného ministra kouzel. A tady se jen tak prochází po zahradě jedný dost známý protialkoholní léčebny. Je na odvykačce! Z toho se lidi podělaj."

„To je fakt ohavný, takhle se živit na něčím neštěstí," poznamenala.

„Je to ohavný, ale je to naše živobytí," přerušil její snahu moralizovat Dirk, vstal od stolu a vydal se k Tomovi. „Jsme bulvár, ne National Geographic. Ukaž mi to! Vážně tam jde poznat?"

Agnes protočila oči a snažila se tvářit, že si těch dvou a jejich nadšení vůbec nevšímá. Vzala si z krabice svůj malinový koblížek a sedla si do svého koutku s úmyslem pustit se do článku, který měla rozdělaný už tři dny a pořád ho nebyla schopná dopsat. Vlastně byla asi jediná, kdo se snažil o to, aby články v Májové hvězdě, kouzelnickém bulvárním plátku, pro nějž pracovala, měly jakous takous úroveň. Všichni ostatní v redakci už totiž dávno věděli, že je to boj s větrnými mlýny – a že stylově kvalitnější články nové čtenáře nepřinesou.

Agnes tu byla zaměstnaná sotva tři měsíce, a i když to pro ni byla jen „nouzovka", protože nesehnala takhle těsně po dokončení školy nic lepšího, nehodlala fungovat jen tak napůl. Neuměla to. I pro ten školní časopis, který se spolužačkami psaly v Bradavicích, by se rozkrájela. Natož teď, když ji za to psaní platili. I když celkem mizerně.

„Zase žereš ten odpornej hotdog?" slyšela Tomův hlas. Pokoušela se ho ignorovat, ale byl dost výrazný, takže to nešlo. S povzdechem odložila pero a pečlivě ho srovnala tak, aby bylo rovnoběžné s hranou stolu.

„Není odpornej, je skvělej. Naprosto nepřekonatelně boží," ozvalo se od Dirka v odpověď.

„Vsadím se, že si ten stánkař ani nemyje ruce. A mele do toho kočky," pravil Tom.

„Možná proto je to tak dobrý," zahučel Dirk.

„A navíc to balí do starých novin a pak to máš celý umatlaný od tý tiskařský černi. Nemůžeš z toho tak náhodou dostat rakovinu?" pokračoval Tom v likvidaci Dirkova apetitu.

„Hele, jsme kouzelníci. Když dostanu rakovinu, tak si ji prostě vyléčím," řekl Dirk. „A vůbec, nadáváš na to jen proto, že jsi to nikdy nezkusil."

„Bojím se, že bych z toho zčernal," ušklíbl se Tom.

„O moc víc by to už nešlo," odpověděl na to Dirk. „Na, vyhoď to," dodal a mrsknul po Tomovi kuličku užmoulanou z toho novinového papíru, v němž byl předtím zabalený hotdog.

Tom kuličku rozložil a uhladil. „Tak, copak se nám tu asi píše?" zazubil se. „Podívejme, červen 1999. To jsou vážně hodně starý noviny. To je ještě ten poctivý karcinogenní inkoust," poznamenal.

Chvilku bylo ticho. Konečně. Agnes si promnula čelo a znovu se pustila do přepisování článku. „Agnes?" ozval se Tom těsně u jejího levého ucha. Nadskočila a udělala si do poznámkového sešitu pořádnou kaňku.

„Šmarjá, Tome! Nemůžeš mi dát pokoj aspoň na pět minut?" otázala se rozdurděně. Kaňka na zápiscích ji mrzela. Zakládala si na tom, že všechno, co píše, vypadá uhlazeně a hezky. „Podívej, co jsi provedl," kývla k inkoustové skvrně.

Tom pokrčil rameny, vytáhl hůlku a jednoduchým kouzlem kaňku odstranil. „Vidíš, a je to zase v pořádku," mrkl na Agnes.

„Ale já pořád vím, že tam ta kaňka byla a vadí mi to," odpověděla mu na to nešťastně.

„Ty jsi vážně trochu cvok, Agnes, viď?" zasmál se Tom a položil jí na stůl tu starou novinovou stránku, celou umatlanou od mastnoty. „Přinesl jsem ti námět, koukej. Báječně by se to hodilo do té tvojí rubriky. Vtípky a zajímavosti, víme?"

„No, tak o co jde," povzdechla si, aniž by se na umaštěný list podívala; pořád ji příliš rozčilovala ta teď už neexistující kaňka.

Tom se zatvářil trochu naštvaně, že si nevšimla okamžitě jeho objevu, ale vysvětlil jí to. „Tady píšou – dnes se odehrálo... Svatba Harryho Pottera a nějaké Roxany Blackové. Je to shoda jmen, ale je mu dost podobnej, vidíš? Můžeme to otisknout jako dobrej fórek. Jenom k tomu napíšeš nějaký fajnový komentář."

Vrhla na pomuchlanou stránku, celou zamazanou od hotdogu, nešťastný pohled. „Ale, Tome, vždyť půlka z toho nejde ani přečíst. A víš, že noviny se – na rozdíl od mého sešitu – nedají magií pořádně čistit, protože se to ruší s tím kouzlem, co způsobuje hýbací obrázky."

„Říká se tomu živé obrazy, Agnes," poplácal ji Tom po rameni. „A přece není žádný problém zajít do archivu, půjčit si to příslušné číslo, a přetisknout to z něho. Datum je vidět dobře. A je to z Denního věštce, ten se archivuje dost dlouho."

Znovu si povzdechla. „Takže po mně chceš, abych šla do archivu, našla v tom všem archivním bordelu zrovna tenhle konkrétní článek a přetiskla ho. Jen tak. Tome, mám tu rozdělanou práci."

„Máš tam článek o nezákonném lovení ryb pomocí accia. No ták, svatba Harryho Pottera s nějakou neznámou borkou zní přece zajímavěji, ne?" usmál se na ni.

„Tak si to napiš sám," navrhla mu. Nechtělo se jí odbíhat od rozdělané práce.

Zavrtěl hlavou. „Já tu mám George Weasleyho na protialkoholní klinice, a to musí rychle do světa. Navíc... někdo musí celý den zvyšovat krevní tlak Dirkovi, aby nám neomdlel. A to neumíš tak dobře jako já," mrkl na ni.

„No tak fajn, fajn," souhlasila konečně. „Ale uvaříš mi kafe. A víš co? Zveš mě na oběd."

„Ovšem, Agnes," zavrněl Tom. „Pozdravuj v archivu." A s mohutným křach zmizel, jen aby se vzápětí objevil u stolu na konci místnosti, těsně vedle Dirka. Ten se tak lekl, že se převrátil i s židlí, a začal z plných plic nadávat.

Agnes si vzala svůj kabát a baret a za poslechu Tomova hurónského smíchu opustila redakci.

***

„Co potřebuješ, zlatíčko?" otázala se slečna Wrightová, postarší knihovnice rozložité postavy, která měla na starosti kouzelnickou část městské knihovny a krom toho i archiv. Agnes ji znala už od svých studijních let, protože si sem chodívala půjčovat čtivo na prázdniny. Pracovně tu byla poprvé.

„Ale, vyslali mě z redakce pro jeden výtisk novin," odpověděla jí. „Patnáctý červen 1999, Denní věštec. Myslím, že to bylo pondělí," řekla.

„No, jestli to v tom bordelu najdu," povzdechla si slečna Wrightová. „Nechceš radši Život a lži Albuse Brumbála? Ty jsou hned támhle v tom krajním regálu. Nemusela bych nikam chodit."

„Vážně to potřebuju," nedala se odbýt Agnes. „Pomůžu vám s hledáním, jestli chcete."

Slečna Wrightová zavrtěla hlavou. „Nene, do archivu kromě mě nikdo nesmí. Příkaz z ministerstva, víš? Nevím, co si myslí, tohle ministerstvo... nutit starou ženskou lozit po kolenou v archivu... ale aspoň ten nový ministr je pohledný chlap, no ne?"

„Nejsem moc na zrzky," odpověděla Agnes s úsměvem. „S jedním pracuju, jmenuje se Dirk, a... řekněme, že zkrátka není můj typ."

„To já bych zrzky sežrala," pravila slečna Wrightová. „Kdysi jsem byla zasnoubená... ale sešlo z toho, už je to dávno... No nic, jdu ti pro ty noviny."

Židle zaskřípala, když se z ní přes sto kilo živé váhy zvedlo a vydalo se hledat onen výtisk Denního věštce. Agnes mezitím přemítala, kdo si sakra nechává doma několik let staré noviny, aby do nich mohl balit hotdogy. Přemýšlela, jestli tomu stánkaři leží v bytě v kopičkách. Taky archiv. Dost možná se tam prohánějí myši a hmyz.

A Dirk si do toho v klidu nechá zabalit hotdog.

„Tady to máš, děvčátko," ozval se hlas slečny Wrightové. Byla brunátná v obličeji a ztěžka oddychovala. „Bylo to samozřejmě až úplně dole. Musela jsem se kvůli tomu skoro plazit, chápeš to?"

„To je mi moc líto, slečno Wrightová," řekla Agnes upřímně. „Příště si půjčím ty Život a lži, co říkáte?" mrkla na ni.

„Budu mnohem radši," zazubila se na ni knihovnice. „Měj se hezky, zlatíčko. A pozdravuj toho zrzka z redakce, jo? Dej mu za mě pusu."

„To víte že jo, tu radost mu fakt neudělám," zasmála se Agnes. „Ale pozdravovat ho budu. Nashle!"

Schovala si výtisk novin do kabelky, kam se zjevně nemohl vejít, otočila se na podpatku a křachnutím se přemístila z knihovny pryč.

***

„Nepřeju si, abys mi říkal zrzku," bylo první, co slyšela, když se objevila zpátky v redakci. Pomyslela si něco o dvou idiotech a znovu odložila svůj kabát na věšák.

„To máš za to, že mi říkáš černej," odpověděl Tom.

„Ty o sobě přece furt říkáš, že jsi černej!" zlobil se Dirk.

„Ale já můžu, protože jsem černej!"

„A já o sobě taky můžu říkat, že jsem zrzek, ale ty to o mně říkat nebudeš, protože nejsi zrzek! Chápeš? Je to úplně to samý!"

„Vážně chceš srovnávat staletí otroctví a tyranie s tím, že o tobě občas někdo prohlásí, že nemáš duši?" povytáhl obočí Tom.

„Nó," protáhl Dirk. „Ty si aspoň vrzneš. Na zrzky ženský neletí."

„Zrovna před chvílí ti jedna po mně nechávala vzkazovat, že by tě nejradši zulíbala," přerušila jejich debatu Agnes. „A přestaňte se laskavě hádat, jste jako malí kluci. A já chci ještě dneska pracovat."

„Máš ten článek?" otázal se Tom nadšeně a hnal se k ní. Zjevně ho to zaujalo.

„Jo, snad, datum je správný," odpověděla Agnes. „Mělo by to být na straně čtyři."

Otočila na stranu čtyři. Byl tam článek o novém famfrpálovém chytači za Wilbournské vosy, pokračování nějaké zprávy o zvýšení bezpečnosti letaxového cestování a rozhovor s vynálezcem vylepšené vakcíny proti dračím spalničkám.

O svatbě Harryho Pottera s Roxanou Blackovou ani slovo. „To je divné," poznamenala Agnes zmateně. Znovu zkontrolovala datum a číslo strany. Sedělo to. Položila stránku zamatlanou od hotdogu vedle výtisku z archivu. Rozhovor s autorem vakcíny zabíral přesně ten prostor, kde měl být článek o svatbě.

„Tak nic," pokrčil Tom rameny. „Z toho asi nic nevykoumáš. Ten článek se asi prostě ztratil," řekl. „Tak se můžeš vrátit k té věci o ilegálním rybaření."

„Jak to může být v jednom výtisku novin a v druhém ne?" nechápala Agnes.

„Hele," ozval se z konce místnosti Dirk. „Jsou prostě jistý věci, který jsou mezi nebem a zemí a my je prostě neřešíme, jo?"

„Řešíme George Weasleyho v léčebně, ale ne to, proč tenhle článek není v archivu?" otázala se Agnes. „Proč? Protože tohle neublíží dostatečně velkému počtu lidí?" dodala jedovatě.

„Ne," odpověděl Dirk rázně. „Prostě do toho neryj, Agnes. Když něco není v archivu, neexistuje to. A když to neexistuje, nebudem se tím zabývat, jasný? My řešíme fakta. Sice hnusný, ale fakta. Toť vše."

Dirkova rezatá kštice znovu zmizela za hromadou papírů. Agnes se vrátila k článku o rybaření, ale nesoustředila se na něj. Prostě do toho neryj, Agnes. Kdyby Dirk znal Agnes Gebauerovou déle než pár měsíců, tuhle větu by před ní nikdy neřekl, protože by věděl, že bude mít přesně opačný účinek, než zamýšlel. Ale Dirk ji déle neznal. Nevšiml si, že si Agnes schovala pomuchlaný článek umaštěný od hotdogu do kabelky. Nepřišlo mu ani podezřelé, že šla toho dne dříve domů.

Agnes nedělá věci napůl. Nikdy. To je fakt, Dirku. Toť vše.


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ukradený svět - 1. kapitola:

5. Kate3 přispěvatel
18.08.2021 [0:08]

Kate3Ahoj Tajemná KVětáčko, tak jsem tady. Teda musím říct, že ta Agnes mě neskutečně baví a tuším, že mi bude blízká. Tak trochu se v něčem poznávám. Emoticon Úplně si ji dokážu představit, jak jde do práce. Líbí se mi, že je napsána hezky plasticky a i když je to zatím první kapitola, vypadá to, že Agnes je správná holka. Mám ráda, když si děj můžu představovat jako film a tady se mi to dělo. Emoticon
Agnesini spolupracovníci jsou teda dvojka, to bude ještě asi zábava. Slečna Wrightová mi přijde jako hezky typická knihovnice. Píšeš fakt krásně lehce a čtivě a jsem moc zvědavá na článek, který v archivovaných novinách není. Emoticon Pro mě jako historičku je to tedy bolestivé, protože co v archivu není, jakoby neexistovalo. Emoticon Emoticon A teda fakt mi vrtá hlavou, jak to, že někdo balí hotdogy do starých novin s články, které "neexistují"? To zní jako nějaká forma komunikace nebo upravování reality, minulosti? Mnoho otázek a žádné odpovědi. Těším se na další kapitoly. Emoticon Emoticon

4. TajemnyKvetak přispěvatel
09.02.2021 [21:49]

TajemnyKvetakJé, komentář od admina, díky za zpětnou vazbu i za přivítání, Fluffy! :) No doufám, že vás dámy nezklamu, s každým komentářem mám trochu víc strach, že neudržím krok s vysokými očekáváními :D Moc si vážím toho, že to někdo čte a má z toho radost! :))

3. Fluffy admin
09.02.2021 [20:32]

FluffyAhoj, nejprve - vítám tě tady, držím palce s dalším psaním a přeju co nejvíc zpětné vazby od čtenářů. Emoticon A zadruhé už hurá na povídku. Mám slabost pro fanfikce s vlastními hlavními hrdiny. Navíc, když vypadají suprově sympaticky jako Agnes. Věřím, že se s ní brzy na řádkách tvého dílka skamarádím (ano, Agnes, taky bych si radši dala malinový a ta kaňka by mě vytáčela úplně stejně! Emoticon) Vtípky mě bavily moc, včera při večerním opravování mi, obrazně řečeno, fakt bodly - v pondělí v noci jsem prostě potřebovala něco přesně takového. Takže díky moc za ně. Emoticon Těším se na to, co jsi provedla se starými známými (s Georgem, Percym (taky si myslím, že se nám stal ministrem Emoticon) a samozřejmě i s Harrym, stejně jako jsem zvědavá na ty nové - Dirk a Tom vypadají jako správně vtipná dvojka. Článek, který neexistoval, je pro mě skvělé lákadlo a nemůžu se dočkat, co naše slečna novinářka vypátrá. Emoticon

2. TajemnyKvetak přispěvatel
09.02.2021 [15:10]

TajemnyKvetakMilá RenyNew, díky moc za komentář a za pochvalu, vážím si toho! :) Těší mě, že povídka zaujala a věřím, že budu mít co nabídnout i v dalších kapitolách... ještě jich "pár" v zásobě mám. :D :))

1. RenyNew přispěvatel
09.02.2021 [14:27]

RenyNewMilý Tajemný Květáku :-D. Musím říct, že tahle povídka je poměrně svěží vítr v místním, už nějaký čas kalném rybníčku potterovské fanfikce. Baví mě, že ses nebála nového prostředí s novou postavou, bez úzké vazby na staré známé tváře. Ovšem chudák George v léčebně! A ministrem je Percy? Fíha, to jsem tedy zvědavá, jak to v kouzelnickém světe vypadá (tedy vedle toho, že pytláci loví ryby Acciem, což mě pobavilo).
Mileráda to budu pod průvodcovským deštníkem sympatické hlavní hrdinky dál sledovat.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!