OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Ukradený svět II - 7. kapitola



Ukradený svět II - 7. kapitolaDalší interview Agnes zavede za expertem přes paměťovou magii. Dozví se, jakým kouzlem Královna ovládá vzpomínky britských kouzelníků a čarodějek? Spousta odborných magických keců, ze kterých se vám budou vařit všechny mozkové obvody!

VII.  KAPITOLA SEDMÁ: Mlha

Místnost, do které ji Jean zavedla kvůli druhému rozhovoru, byla asi zatím nejhezčí částí centrály, do níž se Agnes zatím dostala. Byl to prostorný pokoj se stěnami obloženými dřevem; uprostřed stál velký pracovní stůl a za ním vyřezávaná židle s koženým polstrováním. Za židlí se nacházela obrovská knihovna plná tlustých svazků s názvy jako Kouzlo paměti aneb jak nezapomínat, Prokletí amnézie, Magické cesty neuronálních drah a podobně.

Z profesora Gilroye, v jehož pracovně se nacházely, byly v danou chvíli vidět pouze záda ve vínovém stříbrem vyšívaném hábitu a část dlouhých stříbřitě šedých vlasů zapletených do tenkého copu; zrovna se totiž v předklonu přehraboval v jednom ze šuplíků slonovinou vykládané komody v rohu a cosi si pro sebe hartusil. „Kam jsem ji jenom… u Merlina, já vážně jednou někde zapomenu hlavu…“

Jean si významně odkašlala, aby profesora upozornila na jejich přítomnost. Kouzelník celý nadskočil, jak se lekl, a trochu zmateně se otočil. „Kdo to tu…“

„To jsem já, Jean Whiteová, pane profesore,“ ohlásila se Jean dřív, než stačil dokončit větu. „Říkala jsem vám, že se stavím. Přivedla jsem Agnes Gebauerovou, chce s vámi udělat rozhovor,“ připomněla mu.

„Rozhovor? Se mnou?“ zopakoval profesor Gilroy. „Ach, ovšem! Už si vzpomínám, odpusťte, Jean, to ta moje roztržitost.“

Čaroděj popošel kousek blíž a široce se usmál. Měl laskavé oči, které se ale většinu času dívaly někam do dálky, jako by měl problém udržet oční kontakt, značně vrásčitou pleť, řídké šedé vlasy spletené v útlém copánku sahajícím až ke kouzelníkovu pasu a kozí bradku, na jejímž konci se nacházela sametová stužka v barvě jeho hábitu. Kouzelnická čapka, která měla už zřejmě svá nejlepší léta za sebou, mu seděla na hlavě trochu nakřivo.

„Agnes Gebauerová. Tolik jsem o vás slyšel,“ řekl a natáhl k ní ruku. „Sigmund Konrád Gilroy, rád vás konečně poznávám osobně.“

„Moc mě těší, pane profesore,“ odpověděla na to Agnes a nabízenou ruku opatrně stiskla.

„Učím paměťová kouzla a neurovědy na Flamelově univerzitě v New Yorku,“ řekl Gilroy. „Překrásné město, nemyslíte? Ale ani z poloviny tak fascinující jako Londýn. Než jsem přijal pozvánku drahé Roxany, nebyl jsem v Anglii přes osmdesát let… je úžasné, jak moc jsou si naše země podobné a současně se liší, že?“

„To nepochybně,“ souhlasila Agnes.

Profesorův bloudící pohled na okamžik zakotvil na dvojici čarodějek. „Ach! Jsem to ale nezdvořák. Nebudete tu přece jen tak stát, zajistím vám nějaké židle! Jenom musím najít hůlku… ona hůlka bez hůlky se špatně hledá,“ vysvětlil a znovu se vydal k šuplíku, v němž se předtím hrabal.

Jean se naklonila k Agnes. „Nenech se zmást. Působí možná trochu roztěkaně, ale je to skutečný génius. Trochu blázen. Ale geniální,“ uvědomila ji polohlasem.

„Á, tady je!“ vykřikl v tu chvíli Gilroy a vítězoslavně se otočil zpátky k nim s hůlkou v ruce. Elegantním pohybem vyčaroval dvě pohodlná křesla a umístil je před svůj stůl. Pak jej obešel a posadil se na svou vyřezávanou židli. „Takže, Agnes – smím vám říkat Agnes, že ano?“ ujišťoval se. Agnes přikývla a profesorův úsměv se ještě rozšířil. „Ptejte se, prosím.“

„Jen si zapnu diktafon, když dovolíte,“ řekla Agnes a položila malý mudlovský přístroj na stůl.

„Diktafon!“ rozzářil se Gilroy. „Ty nečarské vynálezy jsou nesmírně užitečné. Osobně jsem si nedávno pořídil mobilní telefon. Báječná věcička. Slyšel jsem, že používání technologie nečarů oslabuje magii, ale… myslím, že ve svém věku si to už můžu dovolit, co říkáte?“ mrknul na ni dobromyslně.

Jeho výřečnost téměř znemožňovala, aby Agnes položila otázku. Přesto se jí nakonec podařilo do jeho monologu vstoupit. „Povíte mi něco o své práci pro Auguronův odboj, profesore?“ zeptala se.

Gilroy přikývl a nasadil seriózní výraz. „Jistě. Roxana – je to jedna z mých nejnadanějších žaček, jen co je pravda – za mnou přišla s žádostí o pomoc již před dvěma lety. To, co mi řekla, potvrdilo nejhorší obavy mnoha mých kolegů – že kouzelnická Británie není ani tolik let po konci té zničující války svobodná.“

Trochu se na své židli zhoupl dozadu. „Realita bohužel předčila má očekávání. Objem nepovolených paměťových kouzel, které Rowlingová seslala, nebo spíš tedy nechala seslat, vzhledem k její kondici, chápete, totiž jejímu stavu, že ano, byl obrovský. Naštěstí se alespoň jedná o velmi kvalitní práci. Ta královna, jak si říká, musí mít na své straně někoho, kdo neuromagii skutečně rozumí.“

„V čem je dobré, že jsou ta kouzla kvalitní?“ otázala se Agnes. „Pokud jsou dobře provedená, musí se jich hůře zbavovat, ne?“

Profesor zavrtěl hlavou. „Ne tak docela. Ošizená, nesprávně použitá paměťová kouzla nadělají v mozku takovou paseku, že se to jen málokdy dá spravit bez následků. Chcete-li, aby člověk po použití paměťové magie nezešílel a byl schopný se zapojit do běžného života, musíte postupovat s chirurgickou přesností – a přesně cílená kletba se dá lépe vysledovat, pochopit a zvrátit,“ vysvětlil jí. „Promiňte, budu muset zřejmě vstát, vsedě se mi špatně mluví. Málo manévrovacího prostoru.“

Zvedl se ze své židle tak prudce, že ji málem převrhnul. Když se ji snažil zachytit, aby celou situaci zachránil, převrhl ji doopravdy. Jean zvedla hůlku a úslužně židli vrátila do původní pozice. „Děkuji vám,“ usmál se na ni Gilroy a pokračoval v řeči.

„Abyste pochopila, Agnes – existují v podstatě tři způsoby, jak ovlivnit lidskou paměť pomocí kouzel. Ten první je nejjednodušší, prostě ji vymažete. Jako když dáte CD – taky báječný nečarský vynález, skutečně – do mikrovlnné trouby. Problém je v tom, že tímhle způsobem z vašeho mozku zbyde jen hmota podobná konzervě lančmítu. Obsah bílkovin pořád stejný, ale steak už z toho nikdy neposkládáte. Tohle Rowlingová naštěstí nedělá, používá druhý, mnohem sofistikovanější způsob. Působí přímo na jednotlivá mozková centra, zejména oblast dlouhodobé paměti, nic nemaže, pouze blokuje. Tyto pokročilá kouzla působí na úrovni jednotlivých synapsí a nemusí souviset jen s pamětí, ale i s osobností… s charakterovými vlastnostmi, zájmy, morálkou nebo třeba sexuální orientací jedince. Zkrátka vezmete jednoho kouzelníka a uděláte z něj kouzelníka jiného, ale ten původní tam někde uvnitř stále je,“ řekl profesor.

Agnes koutkem oka zaznamenala, jak Jean zaťala nehty do opěradla svého křesla. „Je to složitá magie, velmi složitá,“ pokračoval Gilroy. „Pochopitelně, takováto zaklínadla se nedají rušit hromadně. Využili jsme naši skvělou Bertu k tomu, abychom veškerá paměťová kouzla tohoto typu zdetekovali a vyselektovali všechny kouzelníky a čarodějky, kteří potřebují naši pomoc. K nim pak posíláme členy odboje; ti je přivedou na centrálu a zde už si je vezme do parády naše specializovaná skupina v čele s drahou Roxanou a mou maličkostí,“ usmál se a rozpřáhl ruce.

„Jak přesně to vypadá?“ zajímala se Agnes. „Jak dlouho to trvá, než se takové kouzlo zruší?“

„Když víte, co hledáte, trvá to pár sekund,“ odpověděl Gilroy. „Myslím tedy obnovení paměti. Vzhledem k tomu, jak složitá ta kouzla jsou, je však většinou třeba více zásahů… cílené vyhledávání blokovaných vzpomínek, znovuseskládání osobnosti… a potom je tu rehabilitace, že ano. Neobejde se to bez jisté psychoterapie, použití uklidňujících a povzbuzujících lektvarů a podobně… Nicméně mohu říci, že jsme vypracovali vysoce funkční systém, který navrací kouzelníky do normálního života s maximální efektivitou,“ vysvětlil a hned pokračoval dál. „Ovšem, je tu ještě třetí typ paměťových kouzel.“

Mlha,“ poznamenala Jean.

„Přesně tak,“ souhlasil Gilroy. „Mlha nám už od počátku dělala největší starosti. Je to něco, s čím jsem se za svou takřka stoletou praxi ještě nesetkal. A právě kvůli Mlze potřebujeme vynález pana Gregoroviče… samozřejmě, bylo by lepší, kdyby Tlustá Berta vůbec nemusela vznikat, je to strašná, nebezpečná zbraň, ovšem za daných okolností…“

„Co přesně je ta Mlha, pane profesore?“ odvážila se přerušit jeho monolog Agnes.

„Je to v podstatě plošné paměťové kouzlo,“ odpověděla jí na to Whiteová. „Působící na všechny kouzelníky na území Británie. Zabraňuje vzpomínkám na určité osoby a události, způsobuje, že jsou nedosažitelné, rozmazané – jako v mlze,“ vysvětlila.

„Opět správně, Jean, Roxana vám to objasnila perfektně,“ usmál se Gilroy. „Muselo být nesmírně složité něco takového seslat. Mlha pravděpodobně vznikala po částech, nad jednotlivými městy a vesnicemi a poté byla spojována do větších celků, až pokryla celé území. Běžnými způsoby je nemožné Mlhu zničit, protože je tak rozsáhlá. I když se nám v ní na chvíli dařilo vytvořit trhliny, téměř okamžitě se zacelily; to kouzlo se chová jako skutečná mlha, je v podstatě tekuté. Opravdu působivé. Strašné – ale působivé.“

„Charakter Mlhy nám dává jedinou možnost,“ řekla Jean. „Zničit ji celou naráz. Jedním kouzlem. Jedinou hůlkou.“

Bertou,“ přikývla Agnes. „Chápu. Ale jakou roli v tom všem vlastně hraje ten článek o POOVRu, který odboj vypustil mezi lidi? A všechny ty nápisy a letáky odkazující na smrtijedy? Znamení Zla nad Londýnem?“

Mlha není klasické paměťové kouzlo,“ pravil profesor Gilroy. „Síla jejího působení je ovlivnitelná emocemi, mírou soustředění na fakta, která má zakrýt. Vyvoláním globální paniky a připomenutím války se destabilizuje, což nám umožní její snazší zničení. Je to poněkud kruté, ale účel někdy světí prostředky.“

„I když najít někoho, kdo by byl vůbec ochotný vyvolat Znamení Zla, bylo i mezi bývalými smrtijedy těžké,“ poznamenala Jean.

„Je to ošklivá minulost, nikdo si ji nechce připomínat,“ souhlasil profesor. „Ale zapomenout na ni by bylo mnohem tragičtější. Máte ještě nějaké další otázky, Agnes?“ otázal se pak a na zlomek vteřiny se jí snad i podíval do očí.

„Vlastně ano,“ přikývla. „Pokud jsem to pochopila správně, Tlustá Berta je už hotová.“

Profesor souhlasně zamručel. Agnes pokračovala ve své řeči. „Proč ji nespustíte? Proč nezrušíte Mlhu… třeba dnes?“ zeptala se. „Ten článek je přece už venku, ministr kouzel je pod palbou kritiky, všichni viděli to Znamení Zla nad Londýnem… na co čekáte?“

Slova se ujala Jean. „Protože ještě není všechno připraveno,“ odpověděla. „Roxana si totiž myslí… tedy my všichni si myslíme… Zkrátka, chceme Mlhu zrušit až ve chvíli, kdy budeme mít Rowlingovou v hrsti. Chceme ji zajmout. Zlikvidovat tu organizaci, kterou kolem sebe vybudovala.“

„Kdybyste zrušili Mlhu, budete mít mnohem volnější ruce,“ poznamenala Agnes. „Mohlo by se k vám přidat mnohem víc lidí.“

„To ano,“ přisvědčil profesor Gilroy. „Ale… musíte pochopit, Agnes, že spustit tak obrovské kouzlo je velmi nebezpečné. Musíme si být naprosto jistí, že to máme pevně v rukou… Nevíme, co přesně zrušení Mlhy udělá s mozky kouzelníků. Když už musíme provést něco tak rizikového – něco, co ještě nikdo nezkoušel – nebylo by dobré se do toho pouštět, dokud je nepřítel v plné síle, rozumějte.“

„Máte přece moment překvapení. Rowlingová nebude čekat, že…“ začala Agnes.

„Že dokážeme zničit Mlhu?“ přerušila ji Jean. „Ví, že přesně tohle chceme udělat. I když možná nevěří tomu, že je to možné… Spoléhat na moment překvapení by bylo bláhové.“

„Řekl bych, že přímo nebezpečné,“ souhlasil s ní profesor Gilroy. „Nene, na druhé spuštění Berty je třeba se pečlivě připravit… soudím, že to bude trvat ještě týdny, než se do toho dáme.“

„Ale… teoreticky tedy jste schopní tu Mlhu skutečně zničit?“ ujišťovala se Agnes.

„Teoreticky ano,“ řekl profesor. „Všichni zainteresovaní znají příslušné zaklínadlo…“

„Opakujeme si ho každé ráno jako takovou mantru, abychom ho nezapomněli. Je nás celkem čtrnáct,“ objasňovala Jean. „Dvě posádky, aby bylo možné kohokoliv nahradit, kdyby se něco stalo.“

„To je rozumné,“ řekla Agnes. „Ale přesto…“

„Raději dvakrát měřit a jednou řezat,“ utnula debatu Jean rázně. Agnes pochopila, že do tématu už nemá šťourat, a stáhla se. Profesor Gilroy na ni hleděl s vyčkávavým pohledem v očích.

„Chcete se ještě na něco zeptat, slečno?“ otázal se.

„Děkuji, ale ne,“ odpověděla na to Agnes. Začínala ji bolet hlava a měla velmi silné podezření, že to souvisí s tím obrovským množstvím informací, které na ni profesor s Jean vychrlili. „Bylo to vyčerpávající. Moc si vážím vaší spolupráce… a toho, co pro odboj děláte, profesore Gilroyi,“ řekla a vypnula diktafon.

„A já děkuji vám, Agnes,“ usmál se. „Přeji hezký večer, dámy.“

„Hezký večer, profesore,“ kývla na to Jean. „Ráda jsem vás viděla,“ dodala. Agnes shrábla diktafon ze stolu, rozloučila se a společně s Jean odešla.

Večer strávila poslechem záznamů rozhovorů, opětovným pročítáním starých čísel Denního věštce a sepisováním reportáže na pergamen, který si vyprosila od Jean. Bavilo ji to tak moc, že téměř zapomněla na čas a vlastně i na všechno ostatní.

Když se jí v osm večer na starém mobilu přelepeném izolepou rozezvonil budík připomínající, že má dát malou Emily spát, chvíli na něj překvapeně zírala a pak se rozbrečela. Ještě nikdy se od své holčičky nevzdálila na tak dlouhou dobu... a kdo ví, kdy ji znovu uvidí.

Slzami znehodnotila inkoustem psaný text na pergamenu. Automaticky sáhla po hůlce, avšak těsně předtím, než vyřkla kouzlo, zjistila, že drží tu neposlušnou, z červeného dubu. To ji rozbrečelo ještě víc.

Usnula překvapivě brzy – těžko říct, jestli vyčerpáním z přemíry emocí nebo z náročnosti celého dne.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ukradený svět II - 7. kapitola:

2. TajemnyKvetak přispěvatel
20.04.2021 [11:11]

TajemnyKvetakAno, Gilroyova roztržitost mě hrozně baví Emoticon Psala jsem ho podle jednoho ze svých bývalých učitelů, který je strašně chytrý člověk, ale vždycky na něco zapomene, je roztržitý, trochu mimoň ztrácející se ve vlastních myšlenkách... a u experta na paměťové kouzla mi to přišlo extrémně srandovní, tak jsem ráda, že je to oceněno.
Děkuji za pochvalu Mlhy... je to hrozné kouzlo, ale píše se o něm velmi dobře Emoticon A přesně tak, nikdo neví, co bude, až se to zruší... s trochou štěstí všechno vyjde správně, ale pokud by Gilroy s Roxanou Mlhu pochopili blbě, pokud by udělali chybu v tom zaklínadle, kterým ji chtějí zrušit... následky by mohly být katastrofální. Emoticon Takže uvidíme, jak to dopadne. Díky za komentář a mrknu pod další kapitolu, co tam na mě od Tebe čeká! Emoticon

1. Fluffy admin
19.04.2021 [22:01]

FluffyGilroy je takovej chodící oxymoron, co? Emoticon Amík, co je expertem na paměťová kouzla a sám zapomene kde co. Emoticon To nevymyslíš. Teda ty jo, ale já se fakt bavím. Emoticon
Ale když pomineme tuhle zábavnou vsuvku, a představení další postavy, dozvěděli jsme se toho spoustu zajímavého. Co Rowlingová udělala, jak funguje, co je Mlha. To je tak peckovní. Emoticon Líbilo se mi, že Agnes správně nebelvírsky chtěla jednat hned. Zrušit to a bojovat, na co sakra čekáte? Emoticon Ale je pravdou, že jestli se nad jejich čarodějnými hlavami vznáší takové propracované paměťové kouzlo, nikdo nemůže tušit, co se stane, až tu nebude. Myslím si, že tohle netuší ani Rowla. Zvlášť proto, že si pravděpodobně ani nemyslí, že by se jim to ve finále povedlo. To bude ještě velký boj, a nejenom hůlek, ale i vůlí. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!