OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Ukradený svět III - 11. kapitola (1/2)

19.12.2021 (12:00) • TajemnyKvetak • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 396×

KAPITOLA JEDENÁCTÁ: Deváté patro

Tom z Agnes celý večer tahal informace o tom, co se na Ministerstvu stalo. Neřekla mu nic víc, než co si mohl přečíst v novinách. Dost mu to vadilo. Šel spát brzo a ani jí nepopřál dobrou noc. Mrzelo ji to – o to víc, když se ráno probudila a on už byl pryč i s Emily.

Zrcadlo v koupelně bylo toho rána tiché; z centrály odboje nikdo nevolal. Všechny instrukce probrali včera. Agnes byla značně nervózní – ne ani tak z toho, že se chystali vloupat na odbor záhad a zničit superzbraň, ale spíš z faktu, že její role v celé operaci byla dělat šestou kolonu zasahující proti páté koloně, kterou představoval Tim Gregorovič.

Čistila si zuby déle než obvykle; déle než obvykle se taky oblékala, a než odešla z domu, třikrát si překontrolovala, jestli má v kabelce opravdu všechno, co potřebuje. Možná trochu doufala, že se objeví Tom a ještě se s ní aspoň pozdraví.

Neobjevil se. Odcházela sama z tichého domku, zamlklá a v nitru vyděšená až do morku kostí.

Na Ministerstvu opět předložila svou hůlku ke kontrole a vydala se k výtahům. Tentokrát jela jiným než tím, ve kterém se včera potkali s tím mužem, který zaútočil na ministryni. Tim Gregorovič ji čekal u pamětní desky se jmény bystrozorů padlých ve službě. Přes rameno měl úzkou tašku, ve které – jak Agnes předpokládala – schovával něco, čím přesně v devět hodin hodlal spustit rozruch.

„Ahoj,“ pozdravil ji. Znělo to velmi nešťastně. Úplný opak toho, jak ji vítal včera.

„Ahoj, Time,“ odpověděla a zkusila se na něj usmát.

Chvíli proti sobě stáli, ani jeden nevěděl, co říct. Agnes chápala, že pro Tima Berta hodně znamená, ale netušila, jak mu to vyjádřit.

„Měli bychom asi jít,“ řekl Tim po pár vteřinách mlčení. „Ať se zbytečně nezdržujeme.“

Přikývla. Tim otevřel dveře a nechal ji projít jako první.

Kancelář vypadala přesně tak, jak ji před dvěma dny opustili. Složky ležely na stolku ve třech hromádkách – jedna obsahovala ty, které vyřadili, druhá ty, na které se zaměřil Tim; třetí kopku prohledávala Agnes.

„Tak vzhůru do práce,“ řekla Agnes a posadila se ke stolu. Všimla si, že jedna složka leží bokem ode všech ostatních a přitáhla si ji blíž, aby se podívala, která to je. Byla to ta, kterou před dvěma dny hodila na stranu, protože se jim připletla do výběru nějakou chybou – obsahovala informace o Lionelu Rowleovi, bývalém smrtijedovi, který údajně nechal zabít svou jedinou…

… jedinou dceru. Osvobodili ho, protože tělo se nikdy nenašlo. Agnes se zarazila a hrábla do složek z Timovy hromádky. Nevšímal si toho, protože zrovna předstíral, že něco velmi soustředěně čte, i když pravděpodobně zíral už deset minut na jeden a ten samý řádek.

Našla, co hledala – složku té dívky, která se nepohodla se svou rodinou a zmizela na konci vánočních prázdnin, když jí bylo patnáct, a která tolik zaujala Tima. Agnes si konečně přečetla celé její jméno. Znělo Josephine Annelise Rowle.

Vzala si do ruky znovu složku Lionela Rowlea. Zjistila, že na jejím předním listu je přichycena kancelářská sponka, která ale nic nedrží. Zato zadní list Josephininy složky byl otlačený a natržený. Jean si tyhle dva případy spojila dohromady, pomyslela si Agnes. Proto byla Rowleova složka mezi vybranými, byla připevněná kancelářskou sponkou k té Josephinině!

Začala horečně hledat Jeaniny poznámky k případu Lionela Rowlea. V samotné složce jich mnoho nebylo, ale úplně na konci našla výstřižek z novin – z bulvárního plátku Můj kouzelný čas pohody. Byl to kratičký článek o tom, že na pohřbu Lionela Rowlea, trestně stíhaného kouzelníka, jehož kariéra šla s pádem Vy-víte-koho od desíti k pěti a který pravděpodobně zavraždil své jediné dítě, ubohou Josephine, nesmírně nadané děvče, vítězku několika ročníků soutěže Malý dějepisec pořádané nadací Batyldy Bagshopové, zmijozelskou prefektku, která mnohokrát ostře nesouhlasila s otcovými názory, byl spatřen samotný ALBUS BRUMBÁL! Jeho přítomnost potvrdila očitá svědkyně, slečna S.: „Ano, určitě to byl Brumbál! Většinu času se držel vzadu, ale viděla jsem ho, jak tomu strašnému člověku položil na hrob věnec!“

Lionel Rowle byl nepochybně ničema, který měl skončit v Azkabanu (Je Starostolec skutečně nezávislý? Čtěte na straně 11!), proslýchá se však, že byl také úplně na mizině! Nejmenovaný zdroj z Gringottovy banky tvrdí, že trezor Lionela Rowla je zcela prázdný a ziskuchtivým příbuzným zůstaly jen oči pro pláč. Kam se podělo bohatství, které Rowle podědil po rodičích??

Brumbálovo jméno si Jean dvakrát podtrhla a napsala k němu malý otazníček. Slovní spojení „zcela prázdný trezor“ si dokonce zakroužkovala. Měla zřejmě dojem, že to spolu nějakým způsobem souvisí.

Proč by Brumbál chodil na pohřeb sympatizanta smrtijedů, který údajně zabil vlastní dítě?

Možná, že to nebyl až takový sympatizant smrtijedů. A možná, že Josephine Annelise Rowleová nikdy nezemřela. Brumbál měl vyšší příkazy, tak to kdysi říkala Rowlingová. Spolupracoval s ní. Co když ale ta spolupráce začala ještě dřív? Co když ji ve skutečnosti navázal někdo jiný – třeba otec Rowlingové, který utratil celé jmění proto, aby zajistil, že mu Brumbál půjde na ruku? To by vysvětlovalo, proč si Jean zakroužkovala ta slova o prázdném trezoru, i proč by ji tak zaujala Brumbálova přítomnost na pohřbu. A jméno Rowle nebylo zas tolik vzdálené od „Rowling“. Složením dvou křestních jmen té dívky – Josephine a Annelise – mohlo vzniknout Joanne. Všechno to do sebe zapadalo.

Proč by se ale Brumbál nechal uplatit? Co by z toho měl?  

Agnes se chtěla se svým zjištěním svěřit Timovi, ale než to stihla udělat, ozval se nějaký hrozný hluk. Kdosi zanadával; bylo slyšet, jak se otevírají snad všechny dveře na odboru bystrozorů a potom dusot mnoha nohou. „To jsem nebyl já,“ hlesl Tim zmateně. „Agnes…?“

„Já taky ne,“ zavrtěla na to hlavou.

Podíval se na své hodinky. „Je osm třicet,“ poznamenal. „Nic jsem neprošvihl, takže…“

„Takže to není nikdo z našich,“ doplnila ho.

***

Když vyběhli na chodbu k výtahům, všude byl hrozný zmatek. Ve vzduchu šel cítit kouř a kouzla – ten druh, ze kterých se Agnes ježily vlasy. Tim stiskl tlačítko na přivolání výtahu. „Někdo tu použil černou magii,“ poznamenal směrem k Agnes, čímž potvrdil její podezření. „A když říkám černou, myslím tím hodně černou.“

Výtah přijel a zlaté mříže se skřípavě otevřely. Tim a Agnes se vsoukali dovnitř. „Pozor, budova je evakuována. Nejbližší nouzový východ je ve třetím patře,“ oznámil jim strojově znějící ženský hlas, když nastoupili.

Agnes zmáčkla knoflík s číslicí devět. „Pozor, v devátém patře není evidován žádný nouzový východ. Doporučujeme použít východy v patrech tři, šest a osm,“ řekl tentýž hlas jako předtím.

„Jedeme do devítky,“ odpověděl na to Tim, přešel k Agnes a silou znovu zatlačil na tlačítko označující deváté patro.

„Když myslíte,“ odpověděl na to výtah a rozjel se směrem dolů.

Hned o patro níž však zastavil; pach kouře tu byl podstatně silnější a Agnes se zdálo, že cítí i horko. Do výtahu vpálil nějaký kouzelník s ožehnutou tváří. „Je to zložár!“ křikl směrem k Timovi s Agnes. „Už to pohltilo půlku patra. Jestli hledáte nouzový východ, musíte dolů, tudy se nikdo ven nedostane!“

„Nouzový východ ve třetím patře mimo provoz, děkuji za informaci,“ poznamenal výtah a znovu se rozjel. Pach spáleniny postupně slábl. Když výtah zastavil v šestém patře, ožehnutý kouzelník z něj vystoupil a rychle se rozeběhl pryč, přičemž hlavou narazil do sloupu, což ho trochu zpomalilo. Agnes se užuž vrhala ke dveřím, aby tomu nešťastníkovi pomohla, ale Tim ji zarazil.

„Seslal jsem na něj matoucí kouzlo,“ vysvětlil jí. „Bude v pořádku, neboj. Nechtěl jsem, aby se divil, proč jsme nevystoupili.“

„Jsme v osmém patře, u posledního nouzového východu,“ oznámil jim výtah. „Skutečně nechcete vystoupit?“

„Ne, skutečně ne,“ odpověděl mu Tim nervózně. „Jedeme dál.“

Konečně se před nimi objevilo deváté patro. „Odbor záhad,“ oznámil jim výtah.

Agnes sáhla po své hůlce a Tim udělal totéž. Zlaté mříže se otevřely. „Ty se dívej doleva, já doprava,“ řekl Gregorovič a udělal krok ven.

„Mdloby na tebe!“ ozvalo se, jakmile vystrčil hlavu.

„Protego!“ odrazil kouzlo rychle. „To jsme my, klid, to jsme my!“

„Jejda, promiň!“ řekla Lenka, která proti němu omračovací kletbu vyslala. „Je tu příšerný zmatek, Pastorek se ještě vůbec neobjevil a Rox se zdržela v šestým, léčila někomu vážně hrozně vypadající spáleniny… co tě to prosím tě napadlo, vyvolat zložár? A ještě o půl hodiny dřív, než jsme všichni čekali?“

„To jsem neudělal já,“ zavrčel na ni Tim. „Fakt si myslíš, že bych použil k odvrácení pozornosti něco takového? Chtěl jsem vypustit pár Raubířových raket, proboha!“ Potom si všiml tří bezvládných těl, u nichž Lenka stála. Zřejmě se jednalo o bystrozory poslané hlídat vstup k Tlusté Bertě. „Hezká práce,“ poznamenal.

„Ale ne moje,“ odpověděla mu Lenka. „Rowlingová nás předběhla. Její lidé už jsou na cestě k Bertě.“

„Tak to bychom sebou měli mrsknout, ať je doženeme,“ pravil Tim.

Ve chvíli, kdy to dořekl, přijel další výtah a z něj se vypotácela Roxana, která podpírala Malfoye. Nevypadal moc dobře a byl z něj cítit pach spáleného masa. „Ty-zatracenej-magore,“ supěla Roxana. „Co sis prosím tě myslel?! Vždyť tě to málem zabilo!“

„Ten… ohnivý… gryf, nebo co to bylo, šel… po Harrym,“ odpověděl jí Malfoy zesláblým hlasem. „Musel jsem… nějak… pomoct…“

„Tak, že prostě skočíš přímo před něj a necháš se spálit na škvarek? To byl tvůj plán?“ otázala se Roxana a opřela rozklepaného Malfoye o stěnu jako neforemný balík. „Máš z pekla štěstí, že jsem náhodou věděla, jak popáleniny od černý magie léčit, jinak by bylo po tobě!“

Dorazil třetí výtah a z něj vylezl Harry s Weasleym. Oba působili poněkud vyuzeně, ale nebyli zranění. „Kingsley je mimo,“ řekl Harry. „Zůstal ve třetím patře, pomáhá bystrozorům s tím zložárem. Draco, jsi v pořádku?“ zeptal se pak.

„Jako nikdy, Pottere,“ zazubil se na něj Malfoy, ale bylo vidět, že ho to stojí velké úsilí.

„Málem z něj byl flambovaný steak medium rare, Harry,“ poznamenala Roxana. „Nejspíš bychom ho tu měli nechat, napumpovala jsem ho léčivými kouzly, jak to šlo, ale nemyslím si, že je vhodné…“

„Jsem v pohodě, Blacková,“ nenechal ji Draco domluvit. „Jdu s vámi dál.“

„A zvládneš jít aspoň po svých? Protože já tě nehodlám celou dobu tahat,“ založila si Roxana ruce v pase. Malfoy se přestal přidržovat stěny a postavil se na obě nohy. Trochu se třásl, ale zjevně byl odhodlán pokračovat.

„Možná by mu pomohlo povzbuzující kouzlo,“ navrhl Ron. „Můžu…“

„Ty fakt ne, Ronalde,“ zarazila ho Roxana. „Vždycky to přeženeš. Navíc mám lepší nápad.“ Sklonila hlavu ke své kabelce, ve které se chvíli přehrabovala, až z ní vytáhla nějakou malou lahvičku s lektvarem, kterou podala Dracovi. „Na, vypij to,“ řekla. „Když seš tak odhodlanej. Jeden by na tobě nepoznal, že jsi ze Zmijozelu,“ ušklíbla se.

„Kolej taky není všechno, což ostatně tvůj příklad potvrzuje,“ odvětil jí na to.

„Fajn, myslím, že už je v pořádku,“ řekla Roxana a v očích se jí skoro vesele zablesklo. „Vrací se mu ta jeho kousavost. Počkáme ještě, až se objeví i cynický smysl pro humor a pak ho budu moct prohlásit za zdravého.“

„Viděli jste někdo, kdo vyvolal ten zložár?“ zajímala se Lenka.

„No, tvaroberlíci to nebyli,“ řekl Malfoy a Lenka se na něj zaškaredila.

„Neviděli jsme, kdo přesně to začal,“ odpověděl Lence Harry. „Ale je jasné, že tu Rowlingová už má svoje lidi.“

„Už jsou přímo v tomhle patře,“ poznamenal Tim. „Ty bystrozory, co se támhle válejí u stěny vyřídili oni. Je dost možné, že se u Berty potkáme, takže pokud tam chceme být včas… měli bychom se přestat vybavovat a vyrazit.“

Všichni s ním souhlasili. „Roxana s Lenkou jdou první,“ řekl Harry. „Agnes s Timem za nimi, potom Draco a Ron. Já budu uzavírat,“ dokončil instrukce.

„Počkat,“ zarazila odchod Roxana. „Ještě tu mám jednu věc,“ pravila a sáhla do kapsy svého hábitu. Trochu to zacinkalo. Když ruku vytáhla, na dlani měla osm malých kovových štítků. Agnes byly nepříjemně povědomé.

„To jsou… slídiče?“ zeptala se obezřetně.

Roxana přikývla. „Každý si vezměte jeden. Je to nouzové opatření, kdybychom se rozdělili. Na centrále budou okamžitě vědět, kde přesně jsme – a pomůžou nám.“

Nikdo se dvakrát nehrnul k tomu, aby si od ní svůj slídič převzal. „No tak,“ pobízela skupinu Roxana. „Vím, že je to odporné, ale taky velmi účinné. Ten lokátor uvnitř dokáže překonat všechna známá ochranná kouzla včetně Fideliova zaklínadla.“

Harry si slídič vzal a povzbudivě se usmál na ostatní. Další, kdo po sledovači sáhl, byl Weasley – zřejmě doufal, že mu to u Roxany získá nějaké plusové body. Gregorovič si tiše povzdechl, ale nakonec seznal, že by se mu v případě nouze slídič hodit mohl.

„Doufám, že nejsou použité,“ poznamenal Draco, když přebíral ten svůj.

„Sterilizovala jsem je,“ pokrčila rameny Roxana. Moc odvahy mu tím zjevně nedodala. Lenka se na její slova zasmála, chmátla po slídiči a schovala si ho do kapsy kabátu.

Roxaně už zbývaly na dlani jen dva poslední kovové štítky – jeden pro Pastorka, který se ale neúčastnil, a druhý pro Agnes. Ta nejistě přešlapovala na svém místě. Vůbec se jí nechtělo té věci dotýkat. „Neboj,“ mrkla na ni Roxana a trochu se pousmála. „Je to jen pro případ nouze.“

Agnes zadoufala, že žádná nouze nenastane, a nedůvěřivě plíšek převzala. Zatím z něj žádné hubené nožičky nevyrašily, ani se jí nepokusil zavrtat pod kůži. Považovala to za dobré znamení a zastrčila si slídič do zadní kapsy svých džínsů.

Potom už vyrazili temnou chodbou osvětlovanou jen řadou pochodní ke vstupu na odbor záhad. Harry mávl hůlkou a těžké tmavé dveře se skřípavě otevřely. Za nimi se nacházela kruhová místnost, z níž vedlo na tucet naprosto totožných úzkých dveří.

Byly černé, stejně jako podlaha i stěny místnosti, nebyly nijak zdobené a neměly žádné kliky. Mezi nimi na stěnách visely držáky se svícemi hořícími modrým plamenem. Jejich studené světlo se odráželo od jejich bledých tváří i od mramorové podlahy a způsobovalo, že celá místnost působila poněkud přízračným dojmem.

„Jsou to třetí dveře napravo,“ poznamenala Roxana. „Tak to Hermiona říkala na té schůzce.“

„Tak jdeme,“ udělala Agnes krok dopředu, ale Harry ji zarazil.

„Moment,“ řekl. „Ani krok. Pokud si správně pamatuju z poslední návštěvy na odboru záhad, první bezpečnostní opatření se spustí hned tady. Flagrate!“ opsal hůlkou ve vzduchu křivku a na třetích dveřích zprava se objevilo ohnivé X. Jakmile se tak stalo, Agnes uslyšela jakési temné dunění a stěny kruhové místnosti se začaly otáčet.

Ona, Tim a Draco se zapotáceli, protože to nečekali; zato Lenka, Ronald a Harry s Roxanou byli na ten náhlý pohyb zjevně připravení.

Místnost se točila čím dál rychleji. Agnes našla vedle sebe čísi ruku a chytila se jí, aby získala aspoň nějakou jistotu. Z plamínků svic zbyly jen modré šmouhy; Harryho ohnivé X dopadlo velmi podobně. Zkusila zavřít oči, ale závrať byla jen horší, když to udělala.

Potom dunivý zvuk ustal a točení se zastavilo. Agnes zjistila, že se drží Dracovy pošramocené dlaně, která pořád ještě nesla znaky částečně vyléčených popálenin od zložáru. „Jejda, promiňte,“ řekla a urychleně ho pustila.

„To nic,“ odpověděl.

„Pojďme,“ řekl Harry a vydal se k označeným dveřím. Otevřely se bez protestů; za nimi se nacházela jakási malá předsíň, z níž vedly dál jediné další dveře ověšené několika různě velikými kovovými zámky. Jak si Agnes všimla, všechny zámky byly zničené – a na podlaze předsíně ležela tři nehybná těla. Zřejmě další bystrozorové, o které se postarala Rowlingové královská garda.

Roxana se k nim okamžitě sklonila; léčitelský instinkt jí nedovoloval udělat cokoliv jiného. „Žijí,“ zhodnotila během pár vteřin. „Vypadá to, že je trefili jen omračující kletbou nebo něčím na ten způsob. Nebudu je probouzet, protože by se nám jenom motali pod nohy.“

„Snad ty od Rowlingové zadržely alespoň ostatní opatření,“ zadoufal Draco a nohou strčil do pootevřených dveří. Nacházela se za nimi úzká, ale zato velmi dlouhá spoře osvětlená místnost.

„Co přesně nás tu čeká?“ zeptala se Agnes, než se s hůlkou připravenou k boji vydala dovnitř.

„Je tu šest stupňů ochrany,“ odpověděl jí Harry. „Víme, co jednotlivé obsahují, ale Hermiona nám odmítla prozradit, jak po sobě následují, takže…“

„Takže musíme počítat se vším,“ doplnila ho Lenka se zářivým úsměvem na rtu. „Je to vzrušující, nemyslíte? Mám pocit, jako by mi bylo znovu patnáct… Vzpomínáte na to taky?“

Soudě dle odstínu Roxanina obličeje a jejího podmračeného výrazu minimálně ona vzpomínala. Z té kruhové místnosti, již před chvílí opustili, vede jeden vstup do temného sálu s kamennými lavicemi a vyvýšeným pódiem, na němž stojí prastarý oblouk krytý černým závojem. Právě tam zemřel Sirius Black rukou své sestřenice Bellatrix. Agnes to všechno věděla, protože o tom četla. Harry to věděl také, protože byl u toho. A Roxana to věděla, neboť to byla právě ona, kdo to způsobil.

Lenka vtančila do úzké místnosti a Roxana ji následovala. Jakmile vešly dovnitř, z podlahy se vznesly dva oblaky prachu, které se zformovaly do přibližně lidských obrysů, a hnaly se proti nim.

„Mimikové!“ křikla Roxana dozadu. „Kopírují každý váš pohyb! Nesmíte útočit na toho, který je přímo proti vám!“

„Po dvojicích, po dvojicích!“ křičel Harry. „Nikdo další tam nepůjde, dokud nebudou zneškodnění ti první dva!“

Roxana švihla hůlkou a Lenčin mimik vybuchl. Roxanin mimik stejně jako ona vystřelil výbušné kouzlo, které však neškodně narazilo do stěny. „Nepoužívejte omračovací kletby! Musíte je zničit něčím živelným – ohněm, výbuchem, elektřinou!“ radila Lenka, která právě elegantním švihem vystřelila fialový blesk směrem k druhému mimikovi a ten se rozpadl v prach.

„Výborně, projděte na druhou stranu!“ volal Harry od dveří. „Teď Agnes s Timem!“

Agnes a Gregorovič přikývli a bok po boku vstoupili do úzké místnosti. Proti každému z nich se okamžitě zformoval prašný stín. „Tak dobře,“ řekl Tim. „Střílej první.“

Nedala se pobízet dvakrát. „Confringo!“ zahlásila a máchla hůlkou proti mimikovi naproti Timovi. V tu chvíli její vlastní mimik vystřelil výbušné kouzlo, které mířilo do zdi těsně vedle ní – příliš těsně na to, aby se mu mohla vyhnout.

„POZOR!“ křikl Tim a zatáhl Agnes za hábit, přičemž však zavrávoral a ramenem narazil do stěny. Z té v tu chvíli vyrašily stovky drobných ostnů. „Ježišimarja!“ zaječel, když mu ty věci roztrhaly hábit. „Ježiš! Marja!“ zopakoval. Bylo vidět, jak se mu roztřásly kolena.

„Time!“ vyjekla Agnes a vrhla se k němu; mimik, který jí byl čím dál podobnější, její pohyb zopakoval a Tim ho od sebe horečně odháněl. „Jsi v pohodě?“ zeptala se.

„Budu v pohodě, když mě necháš vyřídit tu věc, tak sakra uhni!“ rozkřikl se. Byl očividně víc vyděšený než naštvaný. Agnes uhnula a mimik udělal totéž. „Sakrá!“ zlobil se Gregorovič, když jeho první zaklínadlo minulo. „Fulgur vestis!“ křikl směrem k mimikovi. Z jeho hůlky vylétl modrý blesk a zasáhl tvora, který už vypadal v podstatě stejně jako Agnes, do prsou.

Bylo divné sledovat sebe samotnou, jak lapá po dechu a potom vybuchuje v obláčku prachu. Agnes si automaticky sáhla na hrudník, do kterého její odraz zasáhlo Timovo kouzlo. Nepříjemné. Opravdu nepříjemné. „Tak rychle, proběhněte na druhou stranu!“ instruoval je Harry. „Teď Draco a Ron.“

„Moment, moment!“ zarazil se Malfoy, než vstoupil do místnosti. „Jak vyřídíš svého mimika, Pottere, jestli na něj zůstaneš sám?“

„Sundám ho já,“ zavolala Roxana z druhé strany. „Bude to v pohodě.“

„Ne, nebude to v pohodě, Blacková!“ nesouhlasil Malfoy. „Nepamatuješ si, co říkala Hermiona? Jakmile jsi za hranicí místnosti, nemůžeš se vrátit zpátky – a žádné tvoje kouzlo se taky zpět nedostane!“

Agnes a Gregorovič doběhli na konec úzké místnosti právě ve chvíli, kdy to dořekl. Agnes slyšela, jak se těsně za nimi spustila nějaká neviditelná bariéra. „Tak jdeme ve třech,“ řekl Harry. „Aspoň to nebude tak snadné.“

„Že to muselo vyjít zrovna na nás,“ poznamenal Weasley s povzdechem a vstoupil dovnitř. Proti němu se okamžitě z prašného mračna zformoval jeho oponent.

Harry šel jako druhý. „Tak fajn, Draco, můj je ten nalevo,“ řekl. „Takže musíš mířit na něj. Ron potom zlikviduje toho tvého a já zničím Ronova.“

„Napravo od tebe nebo ode mě?“ zeptal se Draco.

„Počkej, není to to samé?“

„Jasně že to není to samé, Pottere!“

„Hele, tak to udělejme na tři,“ řekl Harry. „Prostě zaútočíme všichni současně.“

„To je vážně špatnej nápad!“ ječela Roxana z druhé strany. „Šance, že vás netrefí ani jedno z těch kouzel, se rovná téměř nule! Počkejte, nejlepší bude, když zničíte jako první toho prostředního, a potom…“

„Confringo!“ mávl Weasley hůlkou bez varování. Mířil na mimika naproti Malfoyovi, který vzápětí vybuchl v prašném oblaku, jeho vlastní mimik však také vypálil kouzlo – které z logiky celého zrcadlení směřovalo na Harryho.

„Protego!“ vyjekl Harry. Stihl to taktak. Zapraštělo to, jak kletba Ronaldova mimika narazila do Potterova narychlo vztyčeného štítu. „To byla ale blbost, Rone!“

„U Merlinových spoďárů,promiň, Harry!“ vyjekl Weasley. „Mně to nějak nedošlo, myslel jsem, že bude mířit do zdi, a ne na tebe…“

„V pohodě,“ mávl rukou Harry, ale bylo na něm vidět, že se pořádně lekl. „Každopádně, Draco je teď volný, ne? Může zlikvidovat oba ty zbylé přízraky.“

„Řekl bych, že jo,“ odpověděl mu na to Draco a ledabylým pohybem si smetl z ramene hromádku prachu. „A ty Weasley, laskavě příště mysli hlavou, pokud v ní něco teda máš.“

Ronald se na něj zaškaredil. Draco dvěma dobře mířenými ohnivými zaklínadly zlikvidoval oba zbylé mimiky – a byli volní.

„Výborně, vy paka,“ křikla z druhé strany Roxana. „Tak to laskavě nezdržujte a pojďte sem. Někde nás tu čeká ještě pět kol téhle zábavy.“

*** 

Autor: TajemnyKvetak, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Ukradený svět III - 11. kapitola (1/2):