OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě jsou přeci lepší než jedna... 3. kapitola



Dvě jsou přeci lepší než jedna... 3. kapitolaK Damonovi a Ree se v Grillu připojí Stefan s Elenou. Reina sestra neunese, že se s ní Damon stýká a dá mu to pořádně vědět. Další pokračování povídky Dvě jsou přeci lepší než jedna... Doufám, že se bude líbit a budu moc vděčná za každý komentář.

Pohled Damona

 
„Fajn, tak jsem trochu podrážděný z tvé sestry," řekl jsem omluvně. Dívka, zvaná 'Rea', se jen zasmála. Ale byl to nejhezčí smích, jaký jsem kdy slyšel. Rea se posadila na stoličku vedle mě a otočila se k baru. Nalil jsem si další skleničku a napil se. Matt přišel k té půvabné upírce a nabídl jí pití.
 
„To samé, co má tady pán," řekla s úsměvem Mattovi a ukázala na mě. Ušklíbl jsem se na ni.
 
„Neopič se! Tohle piju já," zažertoval jsem, když Matt přinesl skleničku a nalil do ní bourbon. Lahev odnesl, protože nejspíš nepředpokládal, že by toho vydržela víc.
 
„Tak mě tak napadá, že jsme se kvůli mé sestře ani nestihli představit," usmála se a podala mi přátelsky ruku. „Jsem..."
 
„Rea. Já vím," přerušil jsem ji. Udiveně se na mě podívala.
 
„Ano. Jak to víš?" zeptala se nakonec.
 
„Tvá sestra tě tak oslovila, když pro tebe přišla," odpověděl jsem. Rea usrkla ze své skleničky. Nemohl jsem z ní spustit oči. I při takové obyčejné věci, jako je pití, vypadala báječně. Měla na sobě modré rifle a delší šedé triko. Všimla si, že ji pozoruji, a začala se hihňat.
 
„Čemu se zase směješ?" zeptal jsem se pobaveně.
 
„Tomu, jak na mě zíráš," odpověděla a nepřestávala se smát. Otevřely se dveře baru a já se podíval tím směrem. Byl to můj povedený bratr a Elena. On mi prostě nikdy nedá pokoj. Když mě uviděli, přišli za námi a přisedli si.
 
„Sakra, co tu děláte?" zeptal jsem se naštvaně.
 
„Přišli jsme se podívat, jak ti jde hledání," odpověděl Stefan za oba. Musím uznat, bratříčku, že si to umíš skvěle načasovat. Aspoň jsi mohl držet jazyk za zuby. Rea se na nás podívala. Lehce mě uhodila do ramene.
 
„To se ani neumíš přiznat, že mě taky hledáš?!" vyjela na mě a znovu se začala smát. Elena se Stefanem na nás zůstali zírat.
 
„Nechceš nás představit?" otázala se.
 
„A víš, že ani ne?" Začala mě probodávat pohledem. „No tak dobrá," souhlasil jsem nakonec. Nechtěl jsem jí kazit radost. Krom toho, dřív nebo později by se s nimi stejně seznámila. „Eleno, Stefane, tohle je Rea. Reo, tohle je můj bratr Stefan a jeho přítelkyně Elena."
 
„Moc ráda vás poznávám," řekla a podala jim ruku. Moji "přátelé" její ruku přijali.
 
„I nás těší," dodala Elena, když si s Reou třásla.
 
„Předpokládám, že ty jsi ta upírka?" řekl Stefan.
 
„Jak jsi to poznal?" zeptala se Rea.
 
„Protože kdyby ne, tak už jsi nejspíš dávno mrtvá," odpověděl a poplácal mě po zádech. Snažil jsem se jejich klábosení ignorovat, ale prostě mi to nešlo.
 
Naštvaně jsem do sebe nalil bourbon a nalil si další sklenku. Po několika minutách jsem to nevydržel. Kopl jsem do sebe skleničku a na baru nechal Mattovi svoji útratu a dost velké dýško.
 
Když se na mě všichni zvědavě podívali, musel jsem jim svoje chování nějak objasnit. „Myslím, že už mám dost." Odešel jsem a vrátil se do penzionu. Vešel jsem do svého pokoje a odešel do koupelny. Pustil jsem ve sprše horkou vodu a začal ze sebe sundávat oblečení.
 
Po sprše jsem si šel lehnout. U vchodových dveří jsem uslyšel cvaknutí. Hm... Stefan je už doma, pomyslel jsem si a přetáhl jsem přes sebe peřinu. Najednou mě něco cvrnklo do nosu. Otevřel jsem oči a uviděl jsem před sebou kousek zmuchlaného papírku. Posadil jsem se a začal ho rozkládat. Bylo na něm nějaké číslo a pod ním nápis: ZAVOLEJ MI ;) - REA. Odložil jsem papírek na stůl a lehl si. Po chvíli jsem usnul.
 
Probudil jsem se poměrně brzy. Oblékl jsem se a sešel dolů. Najednou někdo zaklepal na dveře. Šel jsem otevřít. Ve dveřích stála Rea. Alespoň jsem si to myslel.
 
„Ahoj, Reo," pozdravil jsem ji znuděně. Dívka pouze mávla rukou a já najednou ležel na zemi. Připadal jsem si, jako by byl každičký můj kousek těla z olova. Nemohl jsem se pohnout. Najednou mi došlo, že to bude její sestra. Přistoupila ke mně a klekla si na jedno koleno. Vytáhla dřevěný kůl, který měla zastrčený za páskem. Přidržela mi ho pod bradou a já nasucho polkl. Věděl jsem, že ať přijde cokoliv, jsem v pěkný rejži.
 
„Radím ti, aby ses držel od mé sestry dál," procedila mezi zuby.
 
„To ona přišla za mnou. Já za nic nemůžu," pokusil jsem se z toho vybruslit.
 
„To je mi jedno! Ale nebudeš se s ní stýkat!" vyštěkla na mě a z očí jí plála čistá zloba. „Rozumíš?" Nezmohl jsem se na nic jiného než na přikývnutí. Nejspíš jí to jako odpověď nestačilo, protože se rozpřáhla a zarazila mi kůl těsně vedle srdce. Vykřikl jsem bolestí. „No, snad si to takhle zapamatuješ," řekla a políbila mě na čelo. Zvedla se a odešla. Tomu jsem opravdu nerozuměl. Dveře se za ní zabouchly a já zůstal ležet. Už jsem se mohl pohnout, ale stačil jeden špatný pohyb na to, aby se mi kůl zabodl do srdce. Cítil jsem, jak se mi tře o srdce a jak se do něj zabodávají třísky. Neodvážil jsem se ho pokusit vytáhnout, a tak jsem jen tiše doufal, aby se Stefan co nejdříve probral.
 
A opravdu, za chvíli scházel po schodech. Zřejmě ho probudil můj výkřik. Když mě uviděl ležet bez hnutí pod schody s kůlem zapíchnutým v hrudníku, bral schody po třech a sklonil se ke mně.
 
„Damone?! Žiješ?" začal na mě panicky volat.
 
„Ne, jen tu zkouším akupunkturu," obořil jsem se na něj. „Vážně, Stefane, někdy máš dost blbé otázky."
 
„Damone, sklapni, nebo si budeš ten kůl vytahovat sám," připomněl mi bratr.
 
„No jo, omlouvám se. Ale dělej, nebo si ty třísky budu vytahovat ještě za měsíc." Stefan uchopil kůl oběma rukama a prudce trhl. Znovu jsem vykřikl bolestí a moje nohy se samy vymrštily k mému hrudníku. Převalil jsem se na bok.
 
„Do hajzlu!" vyštěkl jsem bolestí. Stefan hodil kůl vedle mě a odešel do kuchyně. U dveří se ještě zastavil a ohlédl se na mě.
 
„Jo a nemáš zač," podotkl a zmizel v kuchyni.
 
Pokračování příště....

« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvě jsou přeci lepší než jedna... 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!