OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Good night, sweetheart VII.

27.10.2014 (13:00) • Sweetly • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 4× • zobrazeno 910×

XI. - Stefan aneb Šílenství začíná

„Damone, co tu děláš?" vyhrkl šokovaně můj povedený bratříček a Adele se mi schovala za záda.

Ušklíbl jsem se a snažil se nedat znát, že se ho bojím. „Jdu navštívit bratra?" optal jsem se ho mile a mé upíří drsné ego se zaradovalo, že jsem zněl jako ten starý dobrý... Hmm, špatný Damon.

Stefan se zatvářil nevěřícně a pak se zhluboka nadechl. Vypadal, jako by se mě snad bál. Tak směšné! „Co to máš za zády?" 

Furt je tak strašně, strašně zvědavý. Můj miláček se mě křečovitě držel a já se zadíval Stefanovi do očí. Byl tam šok a překvapení... „Zkus se jí jen dotknout, Stefane!" zasyčel jsem výhružně.

„Nedotknu se jí, ale co tu dělá?" opáčil docela klidně, ale já mu stejně nevěřil. Jeho vždy přitahovaly krásné zraněné dívky...

„Hmm. Kde máš Elenu?" změnil jsem radši téma a pohladil Adele po ruce. Celá se chvěla. Možná strachem z něho jako upíra. Nebo strachem z něčeho jiného? To jsem nevěděl a v jejích myšlenkách jsem toho také moc nepochytil.

„Eleno, máme tu návštěvu!" zakřičel místo odpovědi do domu. 

Adele se zachvěla a já si ji přitáhl do náručí. Bál jsem se o ni. Vůbec jsem ze Stefana neměl dobrý pocit... Nevím proč, ale zdálo se mi, jako by ho obklopovalo něco temného, něco zlého.

Elena se zastavila u Stefana a nevěřícně vyhrkla. „Damone, jsi to opravdu ty?"

Musel jsem se zasmát. Pořád byla stejně hloupá a krásná... I když teď už jsem ji vážně nechtěl ani do postele. „Jsem," řekl jsem jednoduše.

„Jsem tak ráda, že tě vidím," řekla a v očích jí zajiskřilo. „Kdo je to?"

Nevím proč, ale prostě jsem Adele k sobě ještě víc přimáčkl. „Adele, má přítelkyně."

„Aha. Nechcete jít dál?"

Konečně to někoho napadlo! „Jo," řekl jsem. „Už jsem si myslel, že vás to nenapadne," neodpustil jsem si rejpnutí.

„Pořád stejný," zamumlal si Stefan a ruku v ruce s Elenou šel do domu.

Chtěl jsem jít dál, ale Adele mě zastavila. „Damone?" zeptala se a v jejím hlase zněl strach, který jsem z ní tak cítil.

„Ano?" Už jsem zase byl milý... A asi něžný. 

Otočila se na mě a upřeně se mi podívala do očí. „Slibuješ, že se mi nic nestane? A že se mnou budeš pořád?" zeptala se vážně a nejistě se usmála.

Nebylo to poprvé, co někdo chtěl, abych mu něco slíbil, ale teď jsem cítil, že bych jí slíbil všechno. Kvůli ní bych udělal vše na světě... „Slibuji," řekl jsem vážně a zadíval se jí do očí. Nikdy jsem své sliby vážně nemyslel, ale tenhle ano. „Nic se ti nestane," řekl jsem a objal jsem ji.

Ulevilo se jí a v mé náručí se i docela uklidnila. „Díky," zašeptala.

Chytl jsem ji za ruku a vešel do domu. Dům byl zevnitř docela hezký. Světlé stěny, tmavý starý nábytek, po stěnách různě velké obrázky... Došli jsme do obýváku, který byl asi nejhezčí ze všech místností, které jsme zatím viděli. Byl tam krb z cihel, přes jednu celou stěnu visel obraz panorama Páříže, jedna stěna byla celá prosklená... Bylo to dokonalé.

„Posaďte se," vyzval nás Stefan a Adele se vděčně skácela na pohovku, která byla potažena jemnou, umělou kůží.

Posadili jsme se a chvíli po sobě jen koukali, teda až na mého spícího andílka. Asi byla hodně unavená. Bylo tady nepříjemné ticho, kdy každý přemýšlel, co má asi říct. To ticho jsem nesnášel.

„Co to má, Damone, znamenat?" vyhrkl Stefan a zamračeně se podíval na Adele.

Chtěl jsem na něj vykřiknout, že on Elenu také poznal, když byla člověk, a já mu nic neřekl... Teda řekl, ale jen ať si dá pozor. „Máš s tím nějaký problém?" zeptal jsem se ho a pokračoval. „Nebo prostě hledáš problém? Stefane, já jí nehodlám ublížit," řekl jsem a zamyšleně se podíval z okna. Nechápu, jak si může myslet, že já bych jí ublížil! Vždyť já ji asi mám doopravdy rád. Teda určitě. Vždyť jsem se kvůli ní začal měnit. „Já ji mám vážně rád," dodal jsem.

Stefan a Elena se na mě překvapeně podívali. To vážně nečekali, ani já to nečekal, že ji budu mít rád. Začal jsem přemýšlet, kolik věcí se za poslední dva dny změnilo. Narazil do mě jeden rudovlasý ďáblík, který veděl, co jsem a nebál se mě. A já ji nezabil. Stačilo, aby na mě upřela své smaragdově zelené oči a trochu našpulila rty, tak jsem vždy roztál a změnil názor. Jel jsem za svým bratrem, kterého jsem se docela bál... 

„Vážně?" zeptala se Elena a usmála se. 

„Jo," řekl jsem tiše a čekal na reakci Stefana, který si přemýšlivě prohlížel mě a Adele.

„Ví, co jsi?" zeptal se nakonec.

„Jo, ale ne ode mě. Dělá mi to trochu starosti," řekl jsem a rozhodl se, že mu budu jednou věřit. Za pokus to stojí. Neřeknu mu vše, ale trochu mu nastíním, co se Adele tak stalo. Ani já sám jsem pořádně nevěděl, co se v její minulosti odehrálo. „Má strach z mužů. Nikomu nevěří, dokud se neujistí, že to myslí vážně...," řekl jsem a odmlčel jsem se. „Jeden upír jí zabil rodinu a ona to viděla. Mám podezření, že toho upíra znala..."

„Damone, zpomal trochu, jo? Moje mozkové závity to jaksi nestíhají zpracovávat," skočila mi do řeči Elena. 

Další kapitola za námi... :) Musím přiznat, že tahle kapitola se mi psal nějak hodně dobře. =) Jen mám otázku... Napsala jsem to srozumitelně? 

Doufám, že jste na mojí povídku nezapomněli a zanecháte pod ní komentář. Další kapitola bude tak ve středu/čtvrtek, tak se těšte. Zjistíte totiž, co se mezi Stefanem a Damonem stalo.

Autor: Sweetly (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Good night, sweetheart VII.: