OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Good night, sweetheart XI.

22.11.2014 (15:00) • Sweetly • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 4× • zobrazeno 1029×

XI. - Škola aneb Blázinec

Seděli jsme v autě a Adele mi vyčítala, že musíme jít do školy, ale něco jsme dělat museli. Ne, že by mi nestačila ona. Měl jsem ji chuť pořád líbat a říct jí, jak moc ji miluji. Chtěl jsem se jí dotýkat po celém těle, ale něco mi říkalo, že bych to tím mezi námi zkazil. Já tomu věřil.

„Musíme tam?"

„Jo," řekl jsem a dál se věnoval řízení.

„Jsi zlej," řekla a našpulila rty. Byla neuvěřitelně sexy a asi si to ani neuvědomovala.  

„Nešpul tu pusu," řekl jsem a olízl si rty. Pořád jsem na jazyku cítil její sladkou chuť. Chutnala jako maliny.

„Proč?" 

Upřela na mě nevinně oči a jà jsem se přestával ovládat. „Protože," řekl jsem a smykem zastavil auto. Sklonil jsem se k ní a přitiskl rty na její. Myslel jsem si, že vybouchnu. Byla tak slaďoučká. 

Odtáhla se ode mě. „Já myslela, že jedeme do školy."

Zavrčel jsem a nastartoval auto. „Taky že jedeme," zasyčel jsem.

Adele se jen pobaveně zasmála a ignorovala mé chování. A já ignoroval ji. Byl jsem na ni naštvaný, a tak jsme v tichu dojeli ke škole. 

Vystoupil jsem a Adele mě následovala. Chtěla mě chytnout za ruku, ale já šel dál.

„Damone, já to tak nemyslela," křičela za mnou, ale já ji ignoroval. Běžela za mnou a já se otočil. „Damone, prosím."

Zastavil jsem a díval se do jejích nevinných očí. „Chtěl jsem tě jen políbit," řekl jsem. Věděl jsem, že se chovám jako malé dítě, co nedostalo svoji hračku, ale já si nemohl pomoct. Bylo to všechno pro mě strašně nové. 

„Já vím, promiň," šeptla a objala mě. Chvíli jsme tak stáli a já si užíval její blízkost. „Všichni se na nás dívají," řekla. 

Měla pravdu. Před tím se na nás taky dívali, ale teď na nás čuměla snad celá škola. Jsem prostě sexy... Ale Adele také. „Jdeme?"

„Jo."

Rozešli jsme se ruku v ruce ke škole a já se musel usmát. 

„Damon Salvatore a Adele Gilbertová," řekl jsem a uvědomil si, že ani nevím její pravé příjmení.  

„Chcete nastoupit hned nebo až zítra?" zeptala se nás sekretářka, když konečně vyplnila všechny papíry.

Uviděla jsem Adelin nadšený výraz, když uslyšela, že můžeme nastoupit až zítra. 

„Dnes," řekl jsem a věnoval Adele úsměv.

„Dobře, tak tady máte papíry, kam se vám každý učitel podepíše," podala nám je a my odešli z kanceláře.

„Proč musíme jít už dnes do školy?" Věnovala mi pohled, který mi jasně říkal, že je na mě strašně naštvaná.

„Abys byla chytřejší," řekl jsem.

„Hmm. Proč příjmení Gilbertová?" Už byla o trochu méně naštvaná.

„Tak se jmenuje Elena. Nic lepšího mě nenapadlo," řekl jsem a díval se okolo nás. Holky se na mě usmívaly, kluci mě vraždili pohledy, ale já měl oči jen pro ni.

„Aha. Nevěděla jsem, že se jmenuješ Salvatore."

„Já nevím tvé příjmení doteď," řekl jsem a věnoval jí jeden ze svých okouzlujících pohledů. 

„Hartová," řekla a sklopila pohled.

„Hezké," řekl jsem a táhl ji do učebny angličtiny. 

„Musíš tak spěchat?"

„Jo." Vešli jsme do třídy a já se začal rozhlížet po třídě. Nikde nebyla volná lavice. Uviděl jsem jednoho kluka, který seděl sám, a zapátral po místnosti, jestli ještě někdo nesedí sám.

Postavil jsem se k němu. „Nemohl by sis, prosím, přesednout?"

„Jo, jasně," řekl a já se spokojeně posadil.

Adele se zasmála a šeptla: „Neomamuj lidi."

„Omamuji tě?"

„Jo a často," zamumlala.

Nevím proč, ale strašně mě to zjištění potěšilo. „Vážně?"

„Jsi rád?"

Jo," zazubil jsem se a sklonil se k ní. „Vůbec se mi nelíbí, jak na tebe kluci koukají."

„Mně se nelíbí, že tě holky svlékají pohledy," řekla a pro sebe si dodala. „I když se jim vůbec nedivím."

„Nedivíš, jo?" 

„Jo," zamumlala a já si představil, jak si v duchu mumlala: Jsi pořád tak otravný?

Přítáhl jsem si ji blíž k sobě a políbil ji. Vychutnával jsem si její sladkou vůni a rozhodně jsem ji nehodlal hned pustit. 

Ani jsem si nevšimnul, že už přišel učitel, do té doby, než promluvil.

„Neruším vás?" zeptal se ostře a já se od ní odtáhl.

„Ne," řekl jsem v klidu a položil Adele ruku na stehno. 

Přísně se na mě podívala, ale rty jí trochu zacukaly. „Damone?"

„Ano?" zeptal jsem se nevinně.

„Jsi nemožný."

Šli jsme na oběd a já začínal přemýšlet zda se mám Adele zeptat na to, co se jí stalo v minulosti... Asi bych měl chvíli počkat, ale mě tak lákalo zjistit, co se jí stalo. Byla až moc nedůvěřivá a já chtěl, aby mi věřila. Stejně jak já jí, povzdechl jsem si. Rozhodně to zjistím. Vzpomněl jsem si na den, kdy mi Stefan řekl, že jsem nula.

„Jsi jen nula, Damone!"

„A co jsi ty?" zeptal jsem se ho drsně, abych zahnal slzy, které se mi draly do očí.

Pokrčil rameny. „Rozhodně ne nula."

„Vážně? Mně se zdá, že jo," řekl jsem a otočil se na patě.

„Ty mi pořád vyčítáš, že umřela máma! Já za to nemůžu!" křičel za mnou, ale já šel dál.

Stalo se to ještě, když jsme nebyli upíři. Po tom, co nás Katherine obelstila. Nesnáším ji! Nikdy by ze mě nebyl upír, kdybych ji nepotkal. Až ji znovu potkám, tak ji zabiju, pokud se bude snažit ublížit Adele.

Autor: Sweetly (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Good night, sweetheart XI.: