Proměna - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Co byste dělali, kdyby Vám Vaši životní lásku unesl člověk, kterému nejvíce věříte?

22.03.2015 (20:00) • Stepeace • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 1136×

Stále z pohledu Damona

„Stefan!“ Oči mi zalijí slzy. Pocity, které se mě momentálně zmocňují, jsou tak šokující. Ohlédnu se na Elenu, která je stále v bezvědomí, ale dýchá. Nechápu nic. Jakkoli se snažím dát si jednu a jednu dohromady, nejde to. Nenapadá mě, proč by Stefan unášel Elenu a už vůbec nevím, proč by jí ubližoval? Vím, že jí nebylo dobře, když jsem jí šel pro pití, něco určitě není v pořádku. Šok, který se mě zmocnil, mi neumožňuje vydat ze sebe ani slovo.

„Koukám, že jsem tě dostal, bratře. To se mě ani nezeptáš, co se děje?“ jako první provokativně promluví Stefan.

Nestačím se divit, co to s ním je? To snad ani není můj bratr. V hlavě mi koluje tisíce myšlenek, ale protřepu si hlavu a vracím se zpět myšlenkami na pevnou půdu. Pohltí mě vztek, seberu všechnu svoji sílu a přirazím Stefana opět na strom tak, že do stromu vytlačím díru a kousky oschlé kůry odletí na všechny strany. Oči se mi zablesknou tou nejkrvavější barvou.

„Cos jí provedl?“ zeptám se Stefana se stisknutými zuby a naléhavým tónem.

Stefan se usmívá nejdřív pouze ústy a postupně se rozesmává nahlas. To mě štve, a tak ho začnu drtit ještě víc.

„Damone, zapomínáš, že když piji lidskou krev, sílu máme stejnou.“ Praští mě a já odletím na protější strom rychlostí blesku.

„Můžeš mi vysvětlit, co se děje, o co ti jde? Zbláznil ses snad?“ apeluju na Stefana.

Stefan neřekne ani slovo, přemístí se k Eleně, bere ji do náručí a ve vteřině mizí.

Rozeběhnu se za ním, ale během chvíle ho ztrácím. Nic neslyším, nic nevidím, a tak mi zbyl jen pohled do prázdného místa a lehký noční šum listů stromů.

Doma / Damon

Snaží se mě přemoci bezmoc, ale nesmím tomu propadnout. Stefan, i kdyby byl bez lidskosti nebo mu šlo o cokoliv, nebyl by takový blázen, aby ublížil své bývalé a mé nynější lásce. Určitě ví, nebo tuší, že to mezi námi vyrůstá v něco víc.

Jdu se podívat do Stefanova pokoje, ve kterém trávil posledních několik měsíců všechen čas. Třeba najdu nějakou stopu. Něco, čeho bych se mohl chytit a najít je.

Všechno je tu tak jako vždy. Uspořádané, uklizené. Můj zrak ale zaujme pár knih vyskládaných na nočním stolku vedle Stefanovy postele. Je mezi nimi i jeho deník. Beru ho do ruky a nalistuji poslední stránku.

Nevím, co se to se mnou děje. Od doby, kdy jsem se oprostil od Klausova ovlivnění, pořád potřebuji lidskou krev. Má abstinence už mi nejde obnovit. Damonovi lžu, že se zase krmím ze zvířat, ale pravda je taková, že vždy v noci jedu do jiného města a vysaji pět nebo šest lidí. Pak je spálím a zahladím stopy. V Mystic Falls si tohle nemůžu dovolit, protože by na to lidé přišli. Nejvíce mě ale přitahuje Elenin pach. Pokaždé, když se na mě přišla podívat, přemáhal jsem se, abych ji nezačal vysávat, tak jsem ji vyhodil. U mě by v bezpečí nebyla. Trápilo mě to, ale touha po její krvi je mnohem, mnohem silnější.

Zaklapnu deník, praštím s ním o zeď a sevřu ruce v pěst. Elena je v mnohem větším nebezpečí, než jsem si myslel. Přemýšlím, kde začít.

„Bonnie!“ vykřiknu.

„Bonnie, musíš mi pomoct. Elena je ve vážném nebezpečí! Rychle přijď ke mně domů!“ oznamuji jí přes telefon a běžím pro deník, abych jí ho dal přečíst. Musí udělat vyhledávací kouzlo, jinak ji nemáme šanci najít. Netrpělivě pochoduji po obýváku a čekám na ni.

„Konečně jsi tady!“ Nečekám ani na její pozdrav a rychle ji seznamuji se zlou skutečností.

„To by ale Stefan neudělal! Tomu nevěřím!“ řekne a nevěřícně na mě kulí oči, které se jí pomalu zalévají slzami stejně jako mně.

Bonnie na nic nečeká a začíná s vyvolávacím kouzlem.

Mezitím Elena

„To byl ale strašně šílený sen, už bych se měla vzpamatovat!“ řeknu si sama pro sebe a přitom se pomalu probírám z mrákot. Vidím mlhavě, tak si chci promnout oči, abych lépe viděla. Zdá se, že je ještě noc, ale spát se mi už nechce.

„Co to…“ Nemohu pohnout rukama ani nohama. Zakroutím hlavou, abych se rychleji probrala, a se zděšením zjišťuji, že jsem přivázaná. Ležím na nějaké hnusné posteli a od rukou i nohou mi vedou řetězy, které mě drží v pevném sevření. Jsem v místnosti, která má maximálně pět na pět metrů a je celá tmavá, bez oken.

Žaludek mám až v krku, když zaslechnu chůzi, která se víc a víc přibližuje.

Dveře se rozrazí a v nich stojí Stefan. Polévá mě pocit úlevy.

„Stefane, díky Bohu, že tu jsi. Pomoz mi, prosím.“

Stefan nereaguje, jen stojí ve dveřích a kouká směrem ke mně. Začínám mít špatný pocit, když takovou dobu nic neříká.

„Stefane!“ zakřičím.

On se pomalu rozejde, a když dojde až k posteli, tiše mě pozoruje.

„Eleno… Krásná Eleno, tak voňavá a dech beroucí bytost. Teď tě mám už jen pro sebe,“ řekne s tak tajemným klidem a já začínám panikařit.

Cloumám s řetězy, co to jde, ale jsou tak bytelné a nejdou povolit. Všimnu si, jak se Stefanovi zalévají oči krvavou barvou a žíly mu vystupují po celém obličeji. Tuším, co bude následovat.

Stefan se mi zakousne do krku a nenasytně saje moji krev, přičemž ztrácím vědomí.

Pokračování příště,

Štěpeace.

« Předchozí díl

Autor: Stepeace, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries