OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Těžká zkouška 58 2/2

14.02.2026 (10:00) • Alalka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 56×

„Ne, že bych chtěl nějak kritizovat tvůj výběr, mají tady pohodlný sezení, milou obsluhu, holky nahoře bez kroutící se u tyče i ucházející pití, ale kvůli tomu jsme přece nemuseli absolvovat skoro hodinovou cestu,“ prohodil k Alaricovi u třetího panáka poté, co probrali stagnující situaci s tou zasranou Stranou Whigů, Jeremyho posedlost jím darovaným autem a průběh vánoční večeře u Gilbertů. „To bych ti zajistil v jakýmkoli baru, kde to nesmrdí chcankama a do koberce zašlapanýma vajglama.“

„Vždyť jsem ti to říkal, chtěl jsem vypadnout někam dál, kde nehrozí, že mě přistihne nějaký student, jak sotva mžourám a mluvím svahilsky,“ odpověděl jeho parťák bez zaváhání.

Damon, hovící si u malého kulatého stolečku na dvou židlích, na jedné seděl, kdežto na druhé měl odložené natažené, v kotnících překřížené nohy, si ho přes okraj skleničky krátce zkoumavě přeměřil, pak dopil zbylý obsah kvalitního bourbonu, po čemž lenivě mlaskl jazykem o patro.

„Tak rád bych ti to věřil, ale instinkt mi napovídá, že za tím je něco víc. Tak to vyklop,“ přikázal mu maličko netrpělivým hlasem, tohle divadlo už ho nebavilo. Dotklo se ho, že před ním Ric evidentně cosi tají, přirozeně nechtěl, aby to na něm poznal, tak nevzrušeně stočil zrak na polonahou striptérku na vyvýšeném mini pódiu před nimi, ač ho to absolutně nezajímalo. Dějepisářovo odevzdané povzdechnutí jeho domněnku jen potvrdilo.

„Říkal jsem jí, že je to celý blbost a akorát tě to nasere,“ promluvil po krátké pauze nesouhlasně. To ho zaujalo mnohem víc než ta vyvinutá pružná chobotnice točící se kolem tyče, v očekávání k němu stočil hlavu a zvídavě nadzvedl jedno obočí.

„Caroline mě přesvědčila, ať tě někam vytáhnu, aby mohla jít Elena do Grillu. Promiň, po půl hodinovém naléhání mi došly argumenty a zbaběle jsem přistoupil na cokoli, co by zajistilo konec toho úmoru.“ Podle jeho výrazu se opravdu zdálo, že k tomu byl donucen a vůbec s obdobným plánem nesympatizuje, což absolutně neznamenalo, že ho to bude štvát míň.

„Cože udělala?! Tvrdil jsi mi, že jdou pařit k nějaký spolužačce,“ rozohnil se, až dnem prázdné sklenice bouchl do stolu, zároveň sundal dolní končetiny ze sedátka před sebou a s nebezpečnou grimasou se k němu naklonil.

„Taková byla smyšlená verze, byla hovadina se do toho nechat zatáhnout, fakticky mě to mrzí,“ pronesl jeho jediný, nejlepší, po tomhle podrazu nejspíš bývalý kámoš nefalšovaně.

„To si strč někam, ty zrádce,“ odsekl nabroušeně, nato se zvedl a ukřivděně na stůl hodil namátkově z kapsy vylovenou bankovku. Jasně, že to bylo gesto, věděl, že když za něj zaplatí, bude se ten kuplíř cítit ještě hůř.

„Počkej. Co to děláš? Nechceš si o tom promluvit?“ snažil se ho Ric s poněkud nešťastným výrazem zadržet.

„Klíče,“ poručil lovci upírů na opušťáku ledovým hlasem, přitom k němu nesmlouvavě natáhl pravačku.

„Rozhodně takovýhle řešení neschvaluju, ale… prostě jen chtěla, aby se Elena bavila,“ pronesl před tím, než kapitulovaně vyndal požadovaný předmět. Poznal, že nemá cenu vzdorovat.

„Já chci, aby se Elena bavila se mnou, ne s nějakýma zkurvenýma puberťákama.“ Z tý přetrvávající bezmoci už měl nervy na pochodu. Hodlal tam naběhnout a, nehledě na následky, rozsápat každého, kdo se k ní přiblíží na pět metrů. Už toho měl plný zuby.

„To chápu, vážně. Nemůžeš ji ale k ničemu nutit. Ještě vydrž, dopřej jí tenhle večer a-“

„A? Co mám podle tebe teď tak asi dělat?“

„Já nevím. Napijeme se a pak si můžeš doma třeba pustit porno,“ navrhl mu značně neuvážlivě, očividně to byl takový výkřik do tmy. To Damona vytočilo.

„S tím jdi do prdele,“ utrousil jízlivě, odebíraje se k odchodu.

„A jak se dostanu domů?“ zavolal za ním Ric zkormouceně.

„Já nevím. Můžeš si třeba zavolat Blondý, když spolu tak pečete!“


Během rychlé jízdy, kdy prakticky bez ustání rozčileně svíral volant, měl čas nad vším přemýšlet. Děsně ho štvalo, že ho Elena nechce vidět, mluvit s ním, že s ním nechce mít nic společného. A Damonovi nezbývalo absolutně nic, co by s tím mohl udělat. To ho vyloženě ubíjelo. Taky ho dost sejřilo, že kdesi uvnitř se na ni kvůli tomu nedokázal zlobit, třebaže by fakt chtěl, na jejím místě by se asi zachoval stejně.

Už byl odhodlaný jet domů a pořádně se ztřískat, když ho přemohl neodkladný pocit aspoň na dálku zkontrolovat, že je v pořádku. V poslední chvíli to na křižovatce s hvízdajícími gumami strhl na opačnou stranu, no co, přinejhorším si Ric koupí nový, za to, co mu provedl, by si to zasloužil.

V Grillu bylo dle očekávání natřískáno k prasknutí, hemžilo se to tam mladými lidmi, převážně studenty z místní střední. Najít v tom chumlu tančících návštěvníků Elenu mu trvalo chabou minutku. Došel k baru, kde si uvolnil jakýmsi cucákem okupovanou stoličku, pravým bokem stočeným k baru se o ni spíš jen tak ledabyle opřel pozadím, objednal si dvojitého panáka a potom obrátil plnou pozornost k parketu. Rozladěně zaskřípal zuby, když si všiml, jak se k brunetce ten ušatej idiot s nějakým debilním na zátylku vyholeným vzorem otravně lísá. Potěšilo ho, že se jí to zjevně rovněž nelíbilo, pořád se od něho vzdalovala, ale ´pan vylízanec´ se úměrně zatvrzele posunoval stále blíž. A sahal na ni! Křečovitě zmáčkl skleničku, až slyšel, jak v ní varovně zapraskalo.

Než se rozhoupal, zda má zakročit či tomu dát prozatím volný průběh, všichni tři hoši se odebrali k baru, zatímco holky zůstaly na parketu.

Neuniklo mu, že se Eleně citelně ulevilo poté, co ti namachrovaní buzíci odešli, vyčetl to ze stylu jejího pohybu, zčistajasna se zdál volnější, svobodnější. Se zvláštně dychtivě bijícím srdcem uchváceně pozoroval, jak tancuje s Barbie, zatímco zaujatě poslouchal, co si povídají ti tři tragédi, kteří shodou okolností zakotvili ob jedno místo. Jinak by je v tom randálu neměl šanci slyšet.

„Bloncka je slušně rozdělaná, ta drahoty dělat nebude, ale s tou tmavovlasou kočkou to tak snadno nepůjde. Je to netykavka,“ stěžoval si týpek v bundě nějakého neznámého fotbalového týmu, pravděpodobně do Mystic Falls zavítali vysokoškoláci. To neznačilo nic dobrýho.

„Dej mi půl hoďky a dostanu ji,“ chvástal se ten po jeho levici.

„Ani hovno. Je to pěkně kluzká mrška, nenechala na sebe pořádně sáhnout. Pomůžeme si, ať stihneme přípitek s borcema z družstva,“ prohlásil ten, co Elenu obtěžoval u tancování.

„Máš recht, nabalování těch užvaněných hus mě stejně nebere.“

„Každý dvě?“ zeptal se ten nejblíž k Damonovi.

„Dej jim tři, ať to najede co nejrychlejc.“

„Na, zařiď to, já se zatím dojdu vyprázdnit,“ zaúkoloval svého kámoše kluk s precizně nagelovanými vlasy, pročež mu zdánlivě nenápadně předal plato prášků. Zbylí dva umělci se dost příhodně přesunuli na uvolněnou židličku hned vedle staršího Salvatora, kde si odchytli barmanku a poručili si dva drinky s trapným názvem.

„Pro ujasnění, Netykavka je první moje,“ zajišťoval si prvenství ten zmrd.

„Kurva, vždycky vyžereš to nejlepší.“

„Na lovu?“ prohodil Damon nuceně konverzačním tónem, přitom uvnitř pěnil vzteky, lehce bradou poukazuje na stříbrné platíčko s největší pravděpodobností Rohypnolu, které se ten kokot při čekání ani nenamáhal nijak výrazně skrývat. Očividně v tom měli slušnou praxi.

„Co? Jen takovej povzbuzovák, aby byly povolnější, znáš to,“ odvětil klidně Elenin tanečník, nacházející se nejblíž.

„Jo, taky mám svý metody,“ sdělil jim tajemně, zatímco pozvolna stočil hlavu k rameni, přitom mu nebezpečně zaplálo v na vytyčenou kořist bez mrknutí upřených očích.

***

Kamarádčin nabroušený výraz, s kterým přimhouřenýma očima hleděla za mé rameno, mi potvrdil, že Damon je tady.

„Dal se do řeči s klukama. To není dobrý, radši tam zajdu,“ řekla Caroline, načež se kolem mě umně prosmýkla a svižnými kroky se rozešla k baru zabránit nejhoršímu.

„Půjdu s tebou,“ vyřkla jsem rozhodně a statečně se vydala za ní.

Než jsem si stihla plně uvědomit, že Damona znovu uvidím, zahlédla jsem ho skulinkou mezi postávajícím houfem lidí, který nás od sebe dělil a který blondýnka coby předvoj nezaujatě rozrazila. Zaujímal naoko ležérní postoj, kdy měl kousek před sebe natažené nohy překřížené v kotnících a svým božským zadkem se opíral o stoličku. Pravou ruku ohnutou v lokti měl odloženou na desce baru, k jehož pultu stál bokem. V černých džínách a identicky barevném tričku s dlouhými rukávy, jenž měl nyní vyhrnuté k loketním jamkám, vypadal jako nějaký temný anděl pomsty.

Těžce jsem polkla, neboť jsem právě stanula vedle upírky, byly jsme v cíli.

„Nějaký problém?“ zeptala se Caroline lehce podrážděně, jakmile si panovačně založila paže na prsou. K mému překvapení ji Damon totálně ignoroval, místo toho se otočil na mě, chviličku mi hleděl do tváře, pak mě sjel uznalým pohledem.

„Ahoj. Sluší ti to,“ pronesl měkce. Zmateně jsem nakrčila čelo, navenek působil klidně a majestátně, což bylo snad horší, než kdyby zuřil, během zlomku vteřiny mohl totiž udělat prakticky cokoli. Nejistě jsem přešlápla. Na jednu stranu jsem z nějakého neznámého důvodu byla strašně ráda, že tu je, na druhou jsem měla trochu obavu, co přijde dál.

„Em, o nic nešlo, Damone, jen jsme se bavili,“ zkusila jsem zažehnat hrozící katastrofu.

Přestože jsem nic neprovedla, nedokázala jsem se ubránit pocitu provinilosti, měla jsem co dělat, abych zahanbeně nesklopila oči k zemi. Tohle si nezasloužil.

„Tomu říkáš zábava? U vyklízení myčky jsem tě viděl ve veselejším rozmaru,“ poznamenal kousavě.

„Seš trapnej. Rozešli jste se, tak se s tím smiř a nech Elenu konečně na pokoji,“ setřela ho Caroline drsně. Jemně jsem zavrtěla hlavou, zamýšlela jsem jí připomenout, že jsme se nerozešli, ale Damon mě předběhl.

„S tím se nesmířím nikdy. A pro tvou informaci, ty hvězdo, byly jste asi takovej kousek od toho, aby vás ti vaši nabíječi zdrogovali a zavlekli do nějakýho temnýho kouta,“ opáčil káravě, přitom palcem a ukazováčkem, jež se mu téměř dotýkaly, naznačil, jak malý kousíček má na mysli.

„To ti tak budu věřit,“ odfrkla si Caroline, kdežto já jsem šokovaně vykulila oči a hned vzápětí zalapala po dechu. Na rozdíl od ní jsem mu věřila, od začátku mi neseděli.

„Jo, chlape, netuším, o čem to meleš,“ vložil se do debaty můj nápadník.

„Ty drž hubu,“ okřikl ho Damon, aniž by se na něj podíval.

„Proč se nepřesvědčíš sama?“ pobídl ji s doprovodným gestem ruky. Kamarádka otráveně protočila oči v sloup, pak si rezignovaně povzdechla a přistoupila ke klukům. Navázala s nimi oční kontakt a zeptala se: „Jaký jsou vaše skutečný úmysly?“

„Má pravdu, chystali jsme se vám dát do pití prášky na spaní a obtáhnout vás v dodávce v parku,“ odpověděl monotónně ten vtěrnější, patrně mozek celé akce. Na to Damon demonstrativně pozvedl levačku trochu do výšky, ve stylu ´vždyť jsem to říkal´, což blondýnka nechala bez povšimnutí, neboť opařeně stála a nevěřícně na dvojici deviantů zírala.

„Tebe by to možná jen otupilo, ale Elena by měla o program vystaráno.“ Znělo to napomínavě.

Po zádech se mi přehnal ledový mráz, jelikož mi zčistajasna docvaklo, že nás Damon právě zachránil před znásilněním.

„Hele, děje se něco?“ vytrhl nás obě z transu Matt, jež to podivné seskupení nejspíš vyhodnotil za ne příliš bezpečné.

„Nic moc,“ ujal se slova zdánlivě netečně milovník ožehavých situací, „jen tady Kevin s Rezatým chlupem chtěli hodit holkám oblbováky do pití a užít si jízdu bez vstupenky v nějakým pojízdným šmajchlkabinetu.“ Způsob, jakým to podal, mě znovu vrátil do reality, najednou jsem měla pocit, že nemůžu popadnout dech.

Překvapený rozehrávač konsternovaně zatěkal očima po všech zúčastněných, po uzření našich výrazů seznal, že se nejedná o vtip a poměrně pohotově se vytasil s řešením.

„Mám zavolat šerifce?“

Z představy, že bych to absolvovala celé znovu, tentokrát se dvěma obviněnými, se mi nahrnuly žaludeční šťávy do krku. Bylo mi na zvracení.

„Jdi se věnovat pinglování, postarám se o to,“ nakázal mu Damon, přebíraje nad incidentem zodpovědnost.

„A nebyli ti hajzlové náhodou tři?“ zarazil se Matt těsně předtím, než se vydal obsloužit čekající zákazníky; byl to vskutku všímavý barman.

„Najdu ho,“ oznámila nám Caroline, jež se konečně oklepala z možných následků, a opětovně se vnořila mezi různými směry pendlující lidi.

„Tak jo,“ zvolal upír živelně, souběžně u toho před hrudníkem spráskl ruce, čímž mě probral z ponurých úvah o obětech sexuálních zločinů. Sledovala jsem, jak si zlověstně promnul dlaně o sebe, pravým chodidlem se zapřel o špricli v dolní části stoličky, pak se nahnul dopředu a soustředěně se těm dvěma zadíval do očí.

„Teď půjdete na záchod, tam to nejdřív ty,“ ukázal prstem na toho vlevo, „uděláš jemu a potom si to vyměníte, aby to tobě,“ namířil ukazováček na jeho kolegu, „nebylo líto. Pokud se vám cestou podaří natrefit na kámoše, ve třech už můžete utvořit kruh.“

„Damone,“ napomenula jsem ho duchapřítomně, tohle by nebylo správné.

„Dobrá, dobrá, zapomeňte na to. Máte štěstí, že je tak velkorysá.“ Nato opět zvážněl. „Nikdy v životě už nebudete nikoho nutit k něčemu, co nechce. Podstrkovat holkám prášky je hnusný a zoufalý, když někoho uvidíte, že to dělá, rozbijete mu hubu. Rozumíme si?“

Ovlivnění kluci horlivě přikývli.

„Fajn. Doufám, že nám je všem jasný, že úplně bez trestu se to neobejde, takže na příští zápas dorazíte jen v máminých nejhorších spoďárech. A teď odsud vypadněte, než si to rozmyslím a vrátím se k původnímu nápadu.“

Poslušně se sebrali a vydali se k východu. Zadumaně jsem koukala, jak odcházejí, přitom jsem myslela na všechny ty dívky, které neměly takové štěstí a probudily se na naprosto cizím místě, omámené, dezorientované a zneužité. Byla jsem si jistá, že valná většina ani nenašla odvahu se s tím někomu svěřit a ponese si to špinavé tajemství až do smrti.

Jemný dotek na loktu přetnul tok mých chmurných myšlenek, na kratičký okamžik jsem zavřela oči, pak jsem je zase otevřela a obrátila pozornost na Damona. Pohnutě mě pozoroval. V oněch dech beroucích studních, sahajících svou hloubkou jistě až do středu Země, se odráželo tolik citu a něhy, až mi to málem vehnalo slzy do očí. Rázem jsem si uvědomila, že jsme tu zůstali sami.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se zúčastněně. Mlčky jsem sotva znatelně zavrtěla hlavou, vážně jsem měla na krajíčku. Vlídně mě chytil za ruku a drobným zatáhnutím přiměl mé stále se lehce třesoucí nohy ke spolupráci. V jakési odevzdané letargii jsem se nechala vmanévrovat mezi sousední a jeho stoličku, na které furt seděl bokem, takže jsem se ocitla čelem k němu, navíc dost blízko.

„Vypadáš, že by ti bodnul panák. Počkej, jednoho nám objednám,“ řekl a vzápětí svůj požadavek jednoduchým posunkem dvou zdvižených prstů předal opodál se pohybující obsluze.

Jakmile před nás postavila plná štamprlátka, sáhla jsem po jednom a bez zaváhání ho do sebe oklopila, po čemž jsem se neubránila spontánnímu oklepání. Pálilo mě hrdlo a štípaly oči, ale nedbala jsem toho.

„Proč tohle někdo dělá, Damone?“ vydrala jsem ze sebe přiškrceně. Chtěla jsem to pochopit.

Se soucitně staženým obočím nad mou otázkou mírně pokrčil rameny.

„Z nudy? Pro pocit nadřazenosti? Protože jim to většinou projde?“ nabídl mi pár nejlogičtějších možností.

Smutně jsem protáhla koutek a sklopila zrak, přičemž jsem si všimla, že mě pořád drží za ruku. Jako by ta informace právě doputovala do nervového centra v mozku, ihned se mi z místa kontaktu začalo rozlézat příjemné brnění do zbytku končetiny a následně podél klíční kosti do hrudního koše a do srdce, kde svou příjemnou hřejivostí postupně vytěsňovalo smutek, zášť a pocit absolutní marnosti.

Navzdory tomu, co mi před pouhými několika minutami hrozilo, po dlouhé době jsem se zase cítila v bezpečí, věděla jsem, že mě Damon ochrání před vším. Ať to stojí cokoli. V tu chvíli mě zalila vlna vděčnosti, jemně jsem jeho ruku stiskla a bezmyšlenkovitě ho bříškem palce pohladila po jejím hřbetě. Pozvedla jsem oči zpět nahoru a střetla se s upírovým velmi intenzivním pohledem. Slabý hlásek vzadu v hlavě mi našeptával, že tohle bych neměla, měla bych jít domů, zalézt do postele a zkusit se pořádně vyspat.

„Co takhle se přece jen trochu pobavit, když už jsi sem kvůli tomu šla?“ navrhl se sotva postřehnutelným laškovným mrknutím, jako by přesně věděl, že uvažuji o odchodu. Očividně mě ze svých spárů nechtěl pustit.

Včerejšek byl hotová katastrofa a začátek tohohle večera mu statečně konkuroval, takže pro hodinku v Damonově společnosti se už svět nezhroutí. Jeho nadějeplný výraz by mi ani nedovolil ho odmítnout. Přestože jsem vysloveně nesouhlasila, ono chvilkové zaváhání mu stačilo, energicky se postavil, přehmátl si, takže mě mohl pohodlně vést za sebou na parket.

Dosud jsem pro všechno to drama nevnímala, co vůbec hraje. Začínalo něco nového. Úvodní tóny byly spíš rychlejší. Damon nám vybral místo, nato se ke mně otočil, uchopil mě i za druhou ruku a, aniž by musel cokoli říkat, začali jsme svorně poskakovat do rytmu.

I don't know, I don't know, I don't know anymore
Thought I had, thought I had it under control
Hear my voice, here it goes, hear it louder than most
Here it goes, hear it (One, two, three, four!)

It's not worth it, it's not workin'
You wanted it to be picture perfect
It's not over, you don't have to throw it away

Písničku jsem neznala, proto mě překvapilo, že po svižnějších dvou slokách přišel pomalejší refrén. Sehraně jsme ustali v hopkání a přešli do jakéhosi lenivého pohupování boky s mírně pokrčenými koleny. Starší Salvatore nám trošku oddálil ruce od těla, přitom umně propletl naše prsty a zachovávaje ten vlnivý pohyb, přisunul se blíž.

So scream if you wanna, shout if you need
Just let it go (Take it out on me)
Fight if you need to, smash if it helps to
Get control (Take it out on me)
Scream if you wanna, shout if you need
Just let it go (Take it out on me)
Fight if you need to, smash if it helps to
Get control

Nebylo mi dopřáno si ten téměř elektrizující kontakt, kdy se mi otřel kolenem o stehno a ramenem mi letmo zavadil o ňadro, patřičně vychutnat, neboť se nanovo rozjela svižnější část, tudíž se malinko odtáhl a pokračovali jsme v poskakování. Jako předtím Caroline, plynule si mě protočil pod do vzduchu zdviženou paží.

You try to move, try to move, try, but don't wanna lose
You so afraid, so afraid, you don't want it to fade
Hear my voice, here it goes, hear it louder than most
Let it go, let it (One, two, three, four!)

It's not worth it, it's not workin'
You wanted it to be picture perfect
It's not over, you don't have to throw it away

Rozpustile jsem se na něj usmála, tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. Po celou dobu, co jsme spolu tancovali, jsme jeden ze druhého nespustili oči, jako by kolem nás nikdo další nebyl. A pak se skladba přehoupla do druhého pomalého refrénu a Damon byl v tu ránu u mě. Ovinul mi levačku kolem pasu a přitiskl si mě víc k sobě. Úplně jsme se nedotýkali, ale byli jsme hodně blízko, měla jsem nohu mezi jeho nohama a on mezi mými, sem tam jsme se otřeli, zpočátku to bylo spíš náhodné, pak se to změnilo na vědomé chvilkové přilnutí. Poté, co mi za bedry zaklesl i druhou ruku, odvážně si mě přilepil pánví na svou, což naše ladné houpání v bocích ještě více ucelilo. Už jsem plně chápala, co na těchto hříšných pohybech cudnou Baby tak pohltilo. Uhranutě jsem mu hleděla do očí a přerývavě dýchala, cítila jsem Damonovu vůni a na pravé líčko mi dopadal jeho horký dech.

Kdo popisuje tanec jako předehru, rozhodně ví, o čem mluví. V podbřišku se mi rozdmýchal onen známý žár, který ve mně uměl vyvolat jen tenhle návykový, charismatický muž, jenž by si z fleku mohl otevřít živnost s názvem Kterak přivést ženu k orgasmu pouhým pohledem. Cítila jsem, jak měknu, taju a totálně se oddávám přítomnému okamžiku. Smyslně jsem si skousla spodní ret a omotala mu doposud podél těla bezvládně svěšené paže kolem krku. Propaloval mě vzrušivě přimhouřenýma očima a tvářil se vážně, tohle byl zaručeně nejvýživnější tanec mého života. A nechtěla jsem, aby někdy skončil. Ale jednou to přijít muselo, a i mě dostihly utichající, pozvolna se vzdalující poslední akordy kytary.

Přestože již hudba dohrála, ani jeden z nás se neměl k tomu udělat první krok vzad, a tak jsme tam stáli v těsné blízkosti, vpíjeli se svému protějšku do očí a namáhavě dýchali. Když do mě někdo omylem drknul, procitla jsem z deliria, opakovaně jsem zamrkala a velmi neochotně ho pustila.

Nemám nejmenší ponětí, co mě to popadlo, ale byla jsem to já, kdo prolomil panující ticho: „Nechceš odsud zmizet?“ Souhlasně přikývl, s mírným úsměvem mě znovu chytil za ruku a obezřetně vedl davem pryč. 

Autor: Alalka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Těžká zkouška 58 2/2: